Balfolk (2018)

Přidal: Premek |

Červen 5, 2018

Eva Dryjová. Nepotřebujete partnera ani motýlka. Balfolk je uvolněná atmosféra a pohoda. Setkání lidí u muziky. Spoustu tanců tancují všichni v kruhu nebo řetězu. U dalších se partneři střídají. A na ty párové vždycky někoho najdete – říká autorka dokumentu Eva Dryjová. Fenomén balfolku dorazil i do České republiky.

Natočeno 2018. Premiéra 3. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Lit.: Dryjová, Eva: Balfolk. Dokument o tanci pro tanec mezi postávači s pivem. In web ČRo 2 Praha, 3. 6. 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Co dělat, když chcete dát dohromady lidi, aby něco společně zažili?

Tanec je vlastně aktivní forma poslechu muziky. To, co by člověk dělal normálně, že by si klepal do rytmu a trochu se u toho vrtěl, tak se jenom trochu vylepší v tom, že to dělá společně s řadou lidí. Tanec je čistá komunikace nejen s tanečním partnerem, ale i s muzikanty.

Balfolk je tanec pro tanec, pro radost z tance a setkávání se. Tance z celé Evropy, které se trsají na hudbu v základu lidovou, ale inspirovanou napříč hudebními žánry – jazz, tango, rock nebo třeba hip hop a rozvíjí se od 70. let 20. století všude kolem nás. Takový bezprostřední způsob tance v sobě nemá ani náznak soutěživosti, exhibice a už vůbec ne ambici nějaké snobské profesionální dokonalosti. Vytváří se pocit sounáležitosti.

Balfolk má tu výhodu, že tím, jak pokrývá široce Evropu, nese s sebou různé formy kontaktu i způsobu komunikace. Jemné párové tance, mazurka, valčíky, což je uzavřený intimní prostor a zároveň kruhové a řetězové tance, které zase sálají kolektivní energií.

Záleží na vás

Prostor a příležitost vystoupit sám ze sebe, otevřít se něčemu, co člověk normálně nedělá. Můžete si najít tance expresivnější, anebo ty, které na sebe nestrhávají pozornost. Stále je to hra, která má svá pravidla, ale hodně volná (kroky se dají odkoukat nebo se dáte vést atd.), a přitom se můžete bezpečně projevit.

„Dokument jsme se rozhodli udělat nejen proto, abychom dostali bal folk více do povědomí veřejnosti, ale i proto, abychom si ujasnili, jak dál. S propagátorem bal folku a muzikantem, Mikulášem Bryanem se znám už tisíc let. Společně jsme vyzvali přátele – tanečníky Katku Beňovou, Evu Jedelskou, Moniku Kadaňkovou, Marka Vlka a za muzikanty ještě Daniela Kahudu, aby nám řekli, jak oni vnímají bal folk, co pro ně znamená, v čem spočívá jeho kouzlo. A z těchto střípků se nám postupně poskládal příběh. Přitom chci zdůraznit, že iniciační byly otázky, rozhlasového dramaturga dokumentu Daniela Moravce, jehož pohled z vnějšku vyhmátl jádro pudla / bal folku v Čechách. “
Eva Dryjová, autorka dokumentu

V Čechách tento druh spontánního veselí, kdy se každý může přidat a zatančit si skutečně se všemi, chybí, a proto vozíme do Čech zahraniční kapely, podporujeme české kapely a rozvíjíme taneční komunitu kolem.

#Si zatancovat

Pořádáme pravidelné kurzy #Si zatancovat, tancovačky s živou muzikou, zimní festival Prague Balfolk weekend, květnový festival Mořevkomoře. Vlastně si myslím, že by všichni produkční měli tančit, protože je to uvolňující, nemůžu si pomoct, ale na chvíli si odskočit zatančit fakt dost pomáhá. Se vším možným.

Vždy se pobavím sama sebou, když si při tanci uvědomím, jak zaťaté je moje tělo a mám co dělat, aby povolilo, aby taneční partner se mnou neměl tolik práce. Je to sranda, jak moc se to, co děláme, podepisuje i na našem těle.

Bal folk po deseti letech

Dokument Balfolk mi pojmenoval situaci, ve které se teď nacházíme. Zahraniční kapely si už Česko zanesli do mapy bal folku a chtějí sem jezdit, tanečníci z okolních zemí taky. Vznikají české kapely, které hrají balfolk.

Když si na začátku člověk řekne, že to potrvá, než se balfolk stane běžnou záležitostí, neznamená, že to pochopil. Po deseti letech se pořád diví, že to ještě není ono. Myslím, že to ještě budeme dál zkoušet. A navíc: nemám nic proti pivu!

Radiodokument