Osudové ženy – Marie Moravcová (2018)

59. díl cyklu Osudové ženy. Česká odbojářka zapojená do příprav atentátu na Heydricha. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek, hudebně spolupracoval Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.

Účinkují Josef Pejchal, Tereza Dočkalová, Dana Černá, Simona Postlerová, Pavel Batěk, Pavel Soukup a Ondřej Kepka. Hostem Jiří Padevět.

Natočeno 2018. Premiéra 15. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 23. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Lit.: Chmel Denčevová, Ivana: Radši si vzala jed, než aby zradila lidi zapojené do Anthropoidu: Osudové ženy: „teta“ Marie Moravcová. In web ČRo Plus, 15. 6. 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Dobrovolná sestra Červeného kříže. Před Mnichovem pomáhala lidem „bez domova“ a po Mnichovu se hned zapojila do odboje. Ubytovala Gabčíka s Kubišem.

Marie Moravcová se narodila roku 1898 v rodině pražského žižkovského obchodníka Kouřila, v jejím životě se nedělo nic neobvyklého. Ve 20 letech se provdala za železničního zaměstnance Aloise Moravce. Byl o 11 let starší. Za devět měsíců se jim narodil syn Miroslav a o necelé tři roky později syn Vlastimil, zvaný Aťa.

Vždy se starala o druhé

Moravcovi byli vlasteneckou rodinou, zapojili se do činnosti husitské církve a Marie působila jako dobrovolná sestra Československého červeného kříže. Pomoc a starost o druhé, která jí byla vlastní, se projevila již na podzim roku 1938, po tzv. mnichovské dohodě.

Právě tehdy do vnitrozemí putovali čeští obyvatelé území Sudet, ze kterých se stali rázem lidé bez domova. Marie Moravcová založila na žižkovské farnosti sociální odbor a lidem „bez domova“ nezištně pomáhala. Předělem v jejím životě se stala německá okupace. Bez váhání se zapojila do odboje.

Byt Moravcových byl klíčový

Byt Moravcových, v pražské Biskupcově ulici č. 7 na Žižkově se stal místem, které bylo pro pomoc parašutistům z Velké Británie klíčovým. Starala se o ně, prala jim, vařila, sháněla potraviny, vyřizovala vzkazy, někteří tam i přespávali, ostatně říkali jí „teta“.

Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha rozpoutal nacistický teror. Zradou jednoho z parašutistů – Karla Čurdy – se nacisté dostali k síti adres a jmen odbojářů. Patřili mezi ně i Moravcovi. Gestapo do jejich bytu vtrhlo 17. června roku 1942, po 4:00 ráno.

Nepřežil nikdo z rodiny

Marie věděla, že ji čeká týrání a bůhvíco ještě horšího. Jistou lstí se jí podařilo dostat se na toaletu, kde spolkla ampuli s jedem. Nedožila se ani svých 44 let. Nepřežil ani nikdo z její rodiny, starší syn zahynul v roce 1944 jako pilot RAF při havárii svého spitfiru, manžel Alois a syn Aťa byli popraveni v říjnu roku 1942 v Mauthausenu.

Neohroženost, statečnost, odhodlání a vlastenectví Marie Moravcové, stejně jako dalších odbojářů, je tím, nač bychom neměli zapomenout. A možná si také klást otázky, co bychom třeba dělali my. I když odpověď znát zřejmě nebudeme a ani ji znát nemůžeme.

Vlastimil (Aťa), Marie a Miroslav Moravcovi. Zatímco Miroslav odešel do zahraničí, kde vstoupil do armády, Aťa se v Praze podílel na odboji. V den zátahu na byt rodiny Moravcových nebyl v Praze. Gestapo jej domů přivolalo fingovaným telegramem. Po zatčení byl mučen a pravděpodobně právě on prozradil místo úkrytu parašutistů.

Použitá literatura:

  • Čvančara, Jaroslav: Anthropoid, příběh československých vlastenců, Praha 2016, Centrum české historie, o. p. s.
  • Paměť a dějiny 2012/2, revue pro studium totalitních režimů, Praha, ÚSTR
  • Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava, svazek historických dokumentů, svazek 1, editoval Vojtěch Šustek, Praha 2012, Scriptorium

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)