Evžen Sokolovský: Kdo vlastně byl? (2018)

Přidal: Premek |

Červen 14, 2018

Námět, scénář a režie Václav Lautner. Vynikající divadelník, režisér, který spolu s ostatními spolupracovníky v šedesátých letech minulého století vtiskl brněnské Mahenově činohře nezaměnitelnou a originální podobu, který určil i tvář tehdejší brněnské scény Satirické divadlo Večerní Brno, ale i televizní režisér tehdejší Československé televize podepsaný pod normalizačními a dobově poplatnými seriály? Člověk múzický, vzdělaný, teoreticky i prakticky vybavený divadelník. Člověk milovaný i nenáviděný. Jaký vlastně byl Evžen Sokolovský?

V rozhlasovém dokumentu hovoří Jiří Štěpnička, Václav Lautner, Petr Lepša, Hana Burešová, Milan Uhde, Ladislav Županič. Ze záznamu hovoří herec Michal Pavlata, básník a překladatel Ludvík Kundera a režisér Miloš Hynšt.

Natočeno 2018. Premiéra 17. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 22. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.

Lit.: Lautner, Václav: Evžen Sokolovský: Kdo to vlastně byl? In web ČRo 2 Praha, 17. 6. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dokument o Evženu Sokolovském uvádíme v čase, kdy vzpomínáme 20 let od jeho smrti. Evžen Sokolovský se narodil 8. srpna 1925 v Příbrami. Zemřel 14. června 1998 v Praze.

V rozhlasovém dokumentu o vynikajícím divadelníkovi a režisérovi, který je ale zároveň podepsán pod normalizačními seriály, účinkují Jiří Štěpnička, Milan Uhde, Ladislav Županič a další. Zazní i vzpomínka Michala Pavlaty nebo svědectví básníka a překladatele Ludvíka Kundery a režiséra Miloše Hynšta.

Vynikající divadelník, režisér Evžen Sokolovský spolu s ostatními spolupracovníky v 60. letech vtiskl brněnské Mahenově činohře nezaměnitelnou a originální podobu. Určil i tvář tehdejší brněnské scény Satirické divadlo Večerní Brno.

„Nikdy kolem něho nebylo ticho, klid a pohoda, vždycky to kolem něho hřímalo, bylo bouřlivo, někdy proměnlivo.“
Miloš Hynšt o Evženu Sokolovském

Pedagogicky i lidsky formoval nastupující generaci režisérů na brněnské JAMU (zejména zakladatelskou generaci Divadla Husa na provázku) i pražské DAMU. Jako režisér Československé televize v 70. a 80. letech je ale podepsaný pod normalizačními a dobově poplatnými seriály.

Člověk múzický, tvůrčí – rád citoval básníka Vladimíra Holana: „Kdo je tvůrčí? Tvůrčí je ten, kdo určí“.
Vzdělaný, teoreticky i prakticky vybavený divadelník.
Člověk milovaný i nenáviděný.
Osobnost.
Člověk, který se rád obklopoval svými spolupracovníky i žáky – a všechny do jednoho je uměl inspirovat. A inspiroval se i jimi. Potřeboval je.
Také ale člověk – a zní to vedle jeho extrovertní letory paradoxně – introvertní, plachý, osamocený.
Člověk, který si uměl vychutnávat – řečeno s Gellnerem – „radosti života“, který ale trpěl i jeho smutky…
V dokumentu zazní i vzpomínka a slova režiséra, kterého obdivoval – Alfréda Radoka: „Dívejte se pozorně v této všeobecné čekárně smrti.“

Fiktivní detektivní pátrání

„Měl obrovský dar, bez něhož se člověk neobejde – byl mágem, jakýmsi krysařem, který lákal, ohromoval, provokoval a hlavně inspiroval… Někde za mystifikacemi se skrýval citlivý člověk, bytost neobyčejně vnímavá a vědoucí,“ vzpomíná na Evžena Sokolovského Jan Kačer.

Rozhlasový dokument jsem pojal jako jakési fiktivní detektivní pátrání. V čase, který je nám vyměřen nemůže být portrét tak dynamické a rozporuplné osobnosti, jakou E. S. byl, úplný. Pátráme a skládáme mozaiku výpovědí. Nic nezastíráme, nepředstíráme, neopravujeme, nezamlčujeme. Naše pátrání bude poctivé, úspěch – bude-li – bude relativní. Snaha poctivá a upřímná.

Základní linku příběhu tvoří dvojice Jiří Štěpnička a Václav Lautner: jacísi „detektivové“, kteří od Sokolovského „pamětníků“ sbírají, třídí a vyhodnocují fakta, vzpomínky, útržky, poznámky.

Nejdůležitější zpovědi

Oslovil jsem svou spolužačku z oboru režie na pražské DAMU, dnes výraznou režijní osobnost českého divadla Hanu Burešovou, herce Petra Lepšu a Ladislava Županiče, herce a byvšího úspěšného ředitele Hudebního divadla v Karlíně, který Sokolovskému poskytl v 90. létech právě v tomto divadle divadelní „azyl“.

Jednu z nejdůležitějších zpovědí přináší dosud žijící pamětník a Sokolovského spolupracovník dramatik a spisovatel dr. Milan Uhde. Ano, autor slavné divadelní hry Král Vávra, kterou Sokolovský režíroval v 60. letech, když šéfoval brněnskému Satirickému divadlu Večerní Brno.

Ne všichni mohou ale s námi hovořit. Stěžejní souputníci režiséra Sokolovského, např. básník, dramatik a překladatel Ludvík Kundera, dramaturg Bořivoj Srba, šéf Mahenovy činohry režisér Miloš Hynšt už nejsou s námi. Jejich svědectví jsou ale zachycena v knížkách, které citujeme. Ústřední otázkou je stále to „zdánlivě“ prosté, ale těžké, komplikované: Kdo to vlastně byl Evžen Sokolovský?

Vy, kdož se vynoříte ze záplavy
V níž my jsme utonuli
Vzpomeňte
Až budete mluvit o našich slabostech
Také na temný čas
Jemuž jste unikli.
Bertold Brecht