Interview Plus – Pavel Kysilka (2018)

„Prožíváme druhé zlaté období. To první bylo před krizí, někdy v letech 2000−2008,“ říká Pavel Kysilka. Důležité prý ale je, že náš růst je stále dynamický a rovnoměrný, tudíž i dlouhodobě udržitelný. „Pokud se ve světě nestane něco vážného, tak to v horizontu dalších 3−5 let vidím optimisticky. Naše malá a otevřená ekonomika se ale musí neustále otužovat, posilovat,“ doplňuje.

Doháníme tak konečně Západ? Podle Kysilky dochází v posledních několika letech opravdu ke konvergenci, tedy k dohánění nejvyspělejších 15 zemí světa. „Roste HDP na obyvatele a zvyšuje se životní úroveň. Některé země, na které jsme se zpočátku dívali z konce pelotonu, jsme už předehnali.“ Proč se ale pořád nedají srovnávat naše a německé mzdy? U nás jsou pořád asi třetinové.

Německo vs. Česko

„Pokud porovnáváte mzdy, tak musíte vždy dodat i produktivitu práce, která je zrovna v Německu dramaticky vyšší. Je to v organizaci práce, ale i v jakési přidané hodnotě. Jsme ekonomicky hrozně výkonným národem, a to nejen v poslední době. Ale musíme být víc zdatní obchodně, marketingově nebo třeba sociálně. Musíme hledat koncové odběratele pro české zboží, a nebýt tak pouhým subdodavatelem německých, rakouských, italských nebo francouzských výrobců. Ti to totiž pak posílají dál do světa.“

Právě proto prý naše ekonomika přichází o vysokou marži a zisky. Nebohatneme tolik, jak bychom si zasloužili. „Souvisí s tím i vlastnická struktura našich firem postavená na zahraničních investorech. Cizí majitelé pak u nás realizují dividendy a zisky, což ale vůbec neznamená, že to taky musí odtud odejít. Když budeme mít výborné podmínky k práci i podnikání, tak taky budou reinvestovat. Tím pádem bude bohatnout i Česko.“

Kysilka si přitom nemyslí, že jsme jen montovnou Evropy, jak o tom slyšíte ze všech stran. „Ekonomické ukazatele výroby s vysokou přidanou hodnotou, hi-tech a podobně, jsou nad průměrem zemí OECD. Neplatí tak, že jsme jen montovna, nebo že máme výrobu primárně s nízkou přidanou hodnotou. Nebo že nám tady vázne vývoj a výzkum. To není naše bolest. Tou je to, že co vyrobíme, taky musíme umět prodat. My už vyrábíme finální výrobky, ale do světa je vyvážíme prostřednictvím odběratelů v zahraničí. To je problém,“ myslí si ekonom.

Naše slabiny

Nejzásadnější a nejbolestivější jsou u nás ale hned tři oblasti: školství, chybějící dopravní infrastruktura a žalostná digitalizace státní správy a samosprávy. „Musíme mít kvalitní školství na úrovni 21. století, což se nám moc nedaří. Naše pracovní síla je levná a disciplinovaná, ale s tím dlouhodobě nevydržíme.“

Druhým problém je chybějící dopravní a technická infrastruktura, „kde jsme zaspali a musíme to rychle dohánět. Jen tak bude i ten zahraniční kapitál tady reinvestovat. Třetím základním bodem je přehnaná regulace, až paragrafová džungle, ve které se těžko podniká i pracuje. Tam jsme přestřelili a dál to stejně nepůjde.“

Výrazně pohnout se prý musí s digitalizací státní správy a samosprávy. „Tady je velký rezervoár kvalitních lidí, který vláda přeplatila a vyluxovala z trhu práce. Teď nám ale chybějí v produktivní ekonomice. To je naštěstí vratné, stačí, aby vláda splnila svůj slib.“ Jsme totiž předposlední zemí v EU v oblasti digitalizace, takže nedostatek nahrazujeme desítkami tisíc lidí na úřadech.

„Tlak na vládu ale musí být celospolečenský a jen tak se nám spousta kvalitních a kvalifikovaných zaměstnanců vrátí do produktivní ekonomiky,“ dodává Kysilka. Teď totiž jen dohlížejí na dodržování nejedné regulace státu.