On Air – Pavel Špatenka (2018)

Velkým tématem je podle Pavla Špatenky zhlížení se ve vlastních výkonech. „To je společenský atribut, který teď hodně frčí. Když nějací dva mladí lidé založí fabriku a mají úspěšný výrobek, tak z toho všichni učůrávají a myslí si, že to je všechno. Nevidí ale už do duševního světa těch lidí, nevidí, co oni sami prožívají a co to s nimi udělá za dvacet až třicet let.“

Generace mileniálů by si podle psychologa měla uvědomit, že ideál naplněného lidského života vychází z vyzrávání všech lidských stránek. „Vyzráváme po stránce intelektuální, po stránce rozumové, tělesné a emoční. A právě emoční stránka bývá u lidí nejčastěji zanedbaná. Každý z nás se ve vztahu k určitým věcem neprožívá úplně dobře. Čím víc se uvnitř cítíme málo dobří, tím víc navenek zvyšujeme svoji hodnotu.“

Důvodem těchto problémů je podle Špatenky fakt, že jsou mileniálové otupělí a upírají svou pozornost do vnějšího světa. „Stačí se podívat do sebe. Odpovědět si, kolik pro nás dnes znamená úspěch a výkon. Jak vypadají lidé, které chceme napodobit. Mění se duch doby. Mladí lidé si za ideály volí věci, které nejsou celistvé, které jsou fragmentální.“

Přepracovanost? Projev kultury

Někteří mileniálové bojují s workoholismem. Kdo v dnešní době nezkolaboval z práce, jako by nebyl cool. „Že jako mladý člověk chodím do práce a cítím se přepracovaný, to je něco, čím si mileniálové zdobí své ego. Jsou za to obdivováni. Kdybychom žili ve společnosti, kde by si lidé ukázali prstem na čelo a řekli si ‚To je blázen, on pracuje moc!‘, tak se to neděje. Je to jeden z projevů kultury.“

Přepracovanost přitom může vést ke zvýšenému riziku srdeční arytmie, a tedy i vyššímu riziku srdečního selhání nebo mozkové mrtvice. Ukázala to loňská studie Evropské kardiologické společnosti, které se zúčastnilo 85 tisíc lidí. Na pozoru by se podle výsledků měli mít hlavně ti, kteří pracují víc než 55 hodin týdně.

Co je úzkost?

Úzkosti, deprese, nízké sebevědomí, nespavost a ztrátu pozornosti vyvolává také nadměrné používání digitálních technologií, připomíná Špatenka. „Úzkost je naprosto přirozená reakce v momentě, kdy se má člověk ve svém vnitřním světě setkat s nějakým prožitkem, který má vytěsněný. Pokud člověk žije uzavřeným způsobem života, citově se nerozvíjí, nedostává se do složitých mezilidských vztahů, kdy se musí umět prosadit a nastavit si hranice, tak začne trpět úzkostmi. Tím, že sedíte u počítače a nejste v přímém mezilidském kontaktu, tak se tyto věci nenaučíte. Čím déle je člověk na světě a ta osobnost je zanedbaná, tím spíše nevyzraje.“

Strach z velkých davů

Tématem, které v oblasti psychiky přináší léto, jsou letní festivaly a strach z velké masy lidí. „Já vůbec nechápu, proč bych měl jít na nějaký koncert, když mi ten dav nevyhovuje. Kdežto vaše generace tam chodí, i když se tam třeba necítí komfortně. Ale byli jste tam a můžete to dát na Facebook, že jo,“ rýpne si Špatenka.

Letní období s sebou přináší taky velké množství volného času. Tělo a duše tak podle psychologa nejsou zatížené tím, čím jsou zaměstnané v běžném každodenním provozu. „Lidé jsou vystaveni úplně jinému typu prožívání. Většina rozvodových situací vzniká na společných dovolených. Je to tím, že mají lidé mnohem víc prostoru a času vnímat jiné věci, než kterými se běžně zaměstnávají.“