Ota Šik. Muž, který řekl pravdu o socialistickém hospodářství (2018)

Šik byl jedním z nejpopulárnějších mužů pražského jara, přestože obyvatelům přinášel špatné zprávy. Od druhé poloviny 60. let zprvu opatrně a během pražského jara už téměř bez zábran přiznával, že centrálně plánované hospodářství orientované na těžbu a těžký průmysl nefunguje.

V rozhlase i v televizi míval pravidelné přednášky, kde vysvětloval, co je špatně. Porovnával výplaty s výdělky lidí na Západě, podrobně rozebíral československou cenovou politiku a její zdrcující vliv na hospodářství, vysvětloval, proč jsou československé výrobky neschopné konkurovat na svobodných trzích, přiznával, že mnohé podniky jsou nerentabilní a měly by se zavřít. Světlé zítřky přijdou, říkal Šik, jen když na to půjdeme jinak.

Od stalinisty k reformátorovi

Kde se reformně naladěný Ota Šik vzal? Jako další osobnosti pražského jara, i on byl původně přesvědčeným stalinistou. V padesátých letech přednášel na vysoké škole rigidní Stalinovu ekonomickou teorii. A ještě v roce 1959 odmítal jugoslávskou decentralizovanou ekonomiku jako nemarxistickou.

Postoje začal měnit na počátku 60. let, kdy byl jako ředitel Ekonomického ústavu pověřen přípravou hospodářské reformy. Hospodářství na tom tehdy bylo opravdu mizerně. Třetí pětiletka – stejně jako ta druhá – skončila fiaskem, v roce 1963 dokonce klesly reálné mzdy. Šik měl tehdy možnost seznámit se se skutečným stavem československého hospodářství a začalo mu být jasné, že „takto ne“.

Šiku, vydrž nám…

Byl ovšem reformátorem jen v mantinelech svého marxistického přesvědčení. Příčinou problémů pro něj nebyla samotná podstata marxistické ekonomiky, tedy neexistence ekonomické svobody a všeho, co z ní vyplývá.

Domníval se, že stačí na plánovitou ekonomiku naroubovat některé prvky tržní ekonomiky. Povolit například drobné rodinné podnikání, nebo dát podnikům určitou autonomii a tak simulovat svobodný trh. Obyvatelé Československa po dvacet let masírovaní báchorkami, že každým huntíkem vyrubaného uhlí a každou tunou oceli se míří k blahobytnému komunismu, byli z Oty Šika nadšeni.

Rozhlasový archiv uchovává záznam z března 1968 z mnohahodinového setkání mladých lidí s předními politiky včetně Oty Šika. Ten odpovídal na otázky, které publikum psalo na lístečky: „Je zde poslední lístek…: ‚Šiku, vydrž nám, vydrž!‘ Doufám, že vydržím. To záleží ovšem…“ Poslední Šikova slova zanikla v bouřlivém potlesku a jásotu.

…ale nevydržel

Šik – stejně jako celé pražské jaro – nevydržel. Po okupaci odešel do Švýcarska, kde učil ekonomii. I tam byl zastáncem „třetí cesty“. V Československu se mezitím dostal mezi nejočerňovanější představitele roku 1968.

Na vrub se mu přičítal každý neduh, každý neúspěch normalizovaného Československa. Do rodné země se Šik vrátil už v prosinci 1989, aby nabídl své služby při provádění ekonomické reformy. Jenže Československu roku 1990 už „třetí cesta“ nestačila a vydalo se cestou tržního hospodářství.