Na návštěvě – Tomáš Brauner: Jak se nezaposlouchat 1/2 (2018)

Přidal: Premek |

Září 4, 2018

Připravila Wanda Dobrovská.

Hovoří dirigent Tomáš Brauner.

Natočeno 2018. Premiéra 8. a 9. 10. 2018 (ČRo D-Dur, 8:00 – 12:00 h).

Lit.: Dobrovská, Wanda: Mám rád pomalé věty. In web ČRo D-Dur, 30. srpen 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Že mám za Tomášem Braunerem jet do Roztok u Prahy, mě vlastně ani nepřekvapilo. Při svých výletech podél potoků chodím kolem mlýna, kde za první republiky mívala přece ateliér Zdenka Braunerová. Inu, přízeň je to prý sice vzdálená a pana dirigenta s rodinou sem teprve nedávno přivedla náhoda – ale známe takové náhody!

Tomáš Brauner patří k nejvyhledávanějším českým dirigentům své generace – a jistě k tomu přispívá nejen jeho živé dirigentské umění, ale také mimořádně důkladný hudební základ, který si vytvářel už od raného dětství.

„Táta mi přetáčel hudbu z desek na kazety. Bylo mi deset jedenáct a už jsem poslouchal Janáčka, Martinů, Stravinského… Pomáhal jsem mamce na zahradě a na plné pecky jsem přitom pouštěl Tarase Bulbu z magneťáku v okně… Dodnes nechápu, že si nikdo ze sousedů nestěžoval.“

Tatínkem Tomáše Braunera byl hobojista Jiří Krejčí, maminka hrála na housle a na klavír a zpívala v Kühnově smíšeném sboru. A láska k hudbě se v rodině dědí – obě malé holčičky pana dirigenta si doma samy od sebe (!) pouštějí třeba závěrečnou scénu z Růžového kavalíra.

Tomáš Brauner studoval hru na hoboj a dirigování na Státní konzervatoři v Praze. Dirigování nakonec převážilo, obor absolvoval v roce 2005 na Hudební fakultě Akademie múzických umění a následovala ještě stáž na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. Vídeň byla jasná volba – dávno před studijním pobytem tam Tomáš Brauner jezdil na operu.

„Nebyly peníze, vystál jsem si vždycky frontu na lístky, samozřejmě k stání, a po mnohahodinovém představení jsem ještě čekal na podpisy do programu…“

Wagnera, Strausse, Bizeta a další operní mistry má tedy Tomáš Brauner dobře naposlouchány, ostatně jako operní dirigent i začínal: působil v Plzni, v Ostravě, ve Státní opeře Praha, v Národním divadle a ačkoliv jeho hlavní angažmá ho momentálně poutá k orchestrům, opeře se věnuje stále – v následující sezóně ho čekají premiéry v Ostravě (Puccini) a Bratislavě (Britten).

Do loňské sezóny stál jako šéfdirigent v čele Plzeňské filharmonie, v současné době na této pozici přebírá Filharmonii Bohuslava Martinů Zlín. V Plzni zůstává dál jako hlavní hostující dirigent, jímž je rovněž u Symfonického orchestru Českého rozhlasu a je také častým hostem u Symfonického orchestru hl. m. FOK. Orchestrů – koncertních i operních – k jejichž řízení je zván, je v tuzemsku i v zahraničí spousta (http://www.tomasbrauner.com/), nás v pořadu Na návštěvě ale zajímá především, jakou hudbu poslouchá.

Je to výběr pestrý a bohatý, pan dirigent sahá po skladbách, s nimiž má spojeny niterné zážitky nebo vzpomínky, a lituje, že na to máme jen dvě dopoledne. Stravinského Svěcení jara si přece musíme poslechnout celé a Schubertovu Velkou symfonii také – a ještě že máme na stanici D-dur tolik prostoru, že nám může nabídnout Čajkovského Manfreda!

„Mám rád pomalé věty. Ale to by byl potom hodně smutný pořad!“ Nicméně o poslech koncertů Antonia Vivaldiho a Františka Vincence Kramáře, v nichž hraje sólový part Jiří Krejčí, nás rozhodně nechce připravit, protože „s tátou mají ty nejkrásnější volné věty“.

Jen tak mimochodem se dozvíme spoustu zajímavostí z „dirigentského ateliéru“ – například do jaké míry se může dirigent zaposlouchat do hudby, aniž ztratí otěže, nebo jak jiný může být dojem z poslechu hudby a z pohledu do její partitury. Během soboty a neděle na návštěvě u Tomáše Braunera dojde i na repertoárově ne až tak oposlouchaná díla jako například Krzesany od Wojciecha Kilara, Nezodpovězenou otázku od Charlese Ivese nebo Husitskou od Antonína Dvořáka.

A samozřejmě – i na tu závěrečnou scénu z Růžového kavalíra!

Na D-dur 8. a 9. října 9:00-12:00 s reprízami po půlnoci

Radiodokument