Má soukromá rusofobie (2018)

Daniel Kupšovský. Dokument o střetu vnitřních hodnot, kde na jedné straně stojí tolerance a internacionalismus a na druhé straně historicky získaná a aktuálně mediálně živená rusofobie. Co dělat, když nám ruština zaslechnutá v každodenním životě zvedá tlak?  Dramaturgie Brit Jensen. Zvuk Dominik Budil a Jitka Kundrumová.

Natočeno 2018. Premiéra 7. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 16. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.); 21. 11. 2021 (ČRo Plus, 14:34 h.).

Alternativní název: Rusové, kterých se bojím

Po premiéře následovalo Noční Mikrofórum. Host psycholožka a psychoterapeutka Barbora Downes. Co je strach, kde vniká a jaké jsou jeho projevy? Je strach nástrojem k manipulaci? Jak ovládá náš pracovní a soukromý život? Moderuje Magdalena Šorelová.

Pozn.: 3. místo v soutěžní kategorii Dokument na Prix Bohemia Radio 2019.

Lit.: Kupšovský, Daniel: DokuVlna.  Má soukromá rusofobie: Jak se naučit žít s ruskými imigranty v Praze? In web ČRo Radio Wave, 6. říjen 2018  (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před pěti lety jsem se rozhodl, že přesunu své místo bydliště a zkusím si najít práci v zahraničí. Odstěhoval jsem se do Londýna. Čtyři roky jsem žil v kosmopolitní společnosti plné různých národností a kultur, a se žádnou jsem nikdy neměl problém. Rasisté a xenofobové mi byli k smíchu a často jsem proti nim hrdě vystupoval svými tolerantními názory. Dokud jsem se nepřestěhoval zpátky do Prahy.

Vrátit se po čtyřech letech z největší západoevropské metropole domů, působí, jako by se člověk vracel do „rodné vesnice“. Všechno se zdálo menší, všechno bylo blíž, vznikla spousta nových obchodů a kaváren, domy byly opravené, ulice čistší. Měl jsem dobrý pocit. Než jsem zjistil, že na ulicích vedle různých evropských jazyků slýchám čím dál častěji i ruštinu. Zvyšující se výskyt ruštiny mě začal iritovat. Nejednalo se totiž jen o turisty. Rusky najednou mluvili i pejskaři nebo rodiče s dětmi na hřišti. S ruštinou se také často pojilo i povýšené chování, oslovování Čechů v ruštině a absence základních zdvořilostních frází nebo návyků. „Prosím vás… promiňte… děkuji a na shledanou“ jako by někteří Rusové prostě nepoužívali. Poprvé v životě jsem propadal záchvatům xenofobie. A v té době jsem ve vzteku napsal na Facebook status, ve kterém jsem to všechno ventiloval.

Odkud se všichni najednou vzali? Utekli z Ruska kvůli Putinovu autokratickému režimu? Nebo je to jeho pátá kolona, která tu zapouští kořeny? Je můj strach oprávněný, nebo jsem nenávistí k Rusům jen naočkovaný generací mých rodičů, která zažila sovětskou okupaci v roce 1968?

Rozhodl jsem se se svou fobií bojovat. S nenávistnými myšlenkami jsem se objednal k psycholožce. Zároveň jsem začal poznávat Rusy, kteří žijí v Praze a umějí česky. Také jsem poznal Honzu, jehož otec je Rus. Honza se odmala potýkal s rusofobní šikanou. Na jedné debatě jsem potkal živého českého kremlobota, jehož názory byl silně proruské a protievropské. A seznámil jsem se s novinářkou Petrou Procházkovou, která prožila v Rusku 11 let svého života.

Povedlo se Danielu Kupšovskému dostat blíž k českým Rusům, obrousit hroty nenávisti a zbavit se strachu? Našel si mezi nimi nové přátele? Poslechněte si celý dokument Má soukromá rusofobie!

Daniel Kupšovský (*1977) je absolvent experimentální a alternativní tvorby na FAMU (2006). V letech 2006–2012 režíroval dokumentární cykly pro Českou televizi (Noc s Andělem, Kosmopolis, Queer, Na cestě, Naše tradice, Tajemství zdravého života). Mezi roky 2012 a 2017 pracoval v Londýně jako producent propagačních videí pro České centrum, British Library, Google a další. Svůj první audiodokument natočil během referenda o brexitu v červnu 2016. Od té doby jich udělal dalších pět a byl přizván ke spolupráci na tvorbě rozhlasových dokumentů jako slovesný dramaturg. V současné době připravuje s tvůrčí skupinou Dokument nový projekt – první rozhlasový dokuseriál.

Lit.: -hrz- (= Hronová, Zuzana): Čech se stal rusofobem. V rámci terapie o tom natočil dokument a našel ruské přátele. In web Aktuálně, 10. 4. 2019 (článek). – Cit.: Dramaturg a dokumentarista Daniel Kupšovský žil pět let v Londýně a multikulturní společnost pro něj neznamenala žádný problém, xenofobii se vysmíval. Když se ale vrátil do Prahy, zjistil, že má úzkost z všudypřítomných a stále přibývajících Rusů. Jeho audiosnímek Má soukromá rusofobie: Jak se naučit žít s ruskými imigranty v Praze? získal na dubnovém festivalu Prix Bohemia Radio ocenění za 3. místo v soutěžní kategorii Dokument. Nyní míří na mezinárodní přehlídku dokumentárních rozhlasových pořadů IFC v irském Corku.

Daniel Kupšovský (42) je dramaturgem a dokumentaristou v Českém rozhlase, spolupracoval i s Českou televizí. V roce 2012 odjel pracovně do Londýna a pět let se zde živil jako producent propagačních videí pro České centrum, British Library nebo Google. Žil tu v kosmopolitní společnosti plné různých národností a kultur, se žádnou nikdy neměl problém. „Rasisté a xenofobové mi byli k smíchu a často jsem proti nim hrdě vystupoval svými tolerantními názory,“ vzpomíná.

Když se v roce 2017 vrátil do Prahy, slyšel na každém kroku ruštinu. A to nejen u turistů v historickém centru, ale i u pejskařů na periferiích či maminek s dětmi na hřišti, tedy u lidí, kteří zde evidentně bydlí trvale.

Kromě zvýšené přítomnosti Rusů, která v něm evokovala sovětskou okupaci Československa, mu vadilo jejich nezdvořilé a povýšené jednání: neděkují, nezdraví, neprosí, o Češích se prý mnozí vyjadřují s despektem.

Vše začal xenofobní status

Z těchto tísnivých pocitů se vypsal v příspěvku na Facebooku, který rovnou označil za „xenofobní status“.

„Od té doby, co jsem se vrátil do Prahy, nestačím se divit. Kdykoli vyjdu na ulici, slyším ruštinu. Na zvoncích skoro každého domu na Vinohradech je nějaký Juščenko, Bursakov nebo Andrejeva. U mne v domě taky. Moji ruští sousedé neodpovídají na pozdrav a chovají se povýšeně…“ začínal příspěvek, který vzbudil velký ohlas.

Danielovi kamarádi se pod ním vyznávali, že to mají s Rusy podobně, proruští trollové mu psali negativní komentáře.

Daniel se stal proti své vůli rusofobem a začal o tom točit rozhlasový dokument. „Nevím, co tady dělají a jak je vůbec možné, že jich je tady tolik, na základě čeho získávají povolení k pobytu. Mám pocit, že se nám všem za zády odehrává něco, o čem vůbec nevíme, a mám z toho strach,“ říká v něm.

Terapie proti rusofobii

Se svými tísnivými pocity se snažil něco dělat. Navštěvoval psychoterapie, na doporučení známých se potkával s přátelskými Rusy. A seznámil se i s opačnou stránkou této české rusofobie. Spřátelil se s Honzou, jenž se narodil v Česku české mamince a ruskému tatínkovi, po němž má příjmení. Vypráví mu, jak ho od čtyř let spolužáci šikanovali kvůli ruskému jménu a v dospělosti ze stejných důvodů nemohl sehnat byt. „Slyší jméno a odmítají mě předem, i když mám českou občanku, rodné číslo…“

Jenže další ruští známí mu zároveň potvrdí jeho dojmy: mnozí jejich krajané se skutečně chovají neomaleně a smějí se Čechům jako malému národu z malé, proti Rusku skoro nicotné země. V Praze mají své kluby, kde neradi vidí Čechy, natož aby se s nimi chtěli nějak sbližovat. Získat vízum do Česka je navíc za současné politické garnitury pro Rusa velmi snadné.

„Ruská komunita nedělá absolutně nic pro to, abychom se sblížili nebo spolu komunikovali, abychom se sžili s českou kulturou a porozuměli Čechům. Je to sebevědomí velkého národa, který si historicky přisoudil jakousi misionářskou funkci. Pokládají se za misionáře, kteří šíří to dobré,“ vysvětluje mu novinářka Petra Procházková, která řadu let působila v Rusku a zemích bývalého Sovětského svazu jako zahraniční korespondentka.

S Procházkovou se potkal na přednášce o česko-ruských vztazích v rámci padesátého výročí sovětské okupace. Tam se velmi aktivně zapojoval do diskuse i jeden Čech, jenž nezvykle razantně obhajoval sovětskou okupaci a glorifikoval Rusy.

Proruský troll

A teď podivná shoda okolností. Daniel Kupšovský prezentoval svůj dokument Má soukromá rusofobie počátkem dubna na mezinárodním rozhlasovém festivalu Prix Bohemia Radio v Olomouci. V sále se ke konci poslechu objevil podivný muž, který mezi ostatní zvláštně nezapadal a hned na začátku diskuse se vehementně přihlásil o slovo.

Říkal, že dokument sice neslyšel, ale že negativní postoj k Rusům zastávají jen Pražáci, protože nemají dostatek informací. Moraváci prý naopak mají Rusy rádi a Slováci je vysloveně milují, hlásal dva dny poté, co na Slovensku v přímé prezidentské volbě zvítězila Zuzana Čaputová.

Proti jeho tvrzení se začali hlasitě ohrazovat lidé v sále, on však odmítal reagovat na jejich argumenty a pokračoval ve svém monologu, tentokrát o tom, že jsme Rusům málo vděční za to, co pro nás udělali.

„A pak se divte, že mám takový divný pocit a konspirační teorie. Protože zatím na každé prezentaci či workshopu, na nichž jsem s dokumentem byl, se vyskytl takovýto člověk a trolil,“ svěřil se pro Aktuálně.cz Kupšovský. Jelikož prý nemohou argumentovat, že by se v Rusku žilo lépe než v Česku, útočí aspoň na Evropskou unii a NATO.

Autor bojuje s rusofobií i tím, že se snaží vžít do ruského smutku, bolesti a utrpení, ale ani to se mu nedaří. Může jich mu být líto, ale vadí mu, že své pocity importují dál do Evropy.

Na konci dokumentu se omlouvá za svůj nenávistný status. Ročním bádáním nad svou rusofobií totiž zjistil, že se nebojí národa, který v sobě má dobré i špatné lidi (tak jako všechny národy), ale nesvobody, kterou mu Rusové symbolizují.

„Chápu, že tahle generace Rusů už nemá žádnou vazbu na sovětský komunistický režim a že nemají pocit, že by toho byli součástí, ale zároveň když Rusovi řeknu: ‚Víš, oni vás někteří Češi nemají rádi, protože jste se neomluvili za okupaci.’, tak nereaguje slovy ‚To je mi líto!‘ nebo ‚To jsem nebyl já.’, ale začne namítat: ‚Ale někdo jiný je horší!‘ To je typicky ruský argument,“ vysvětluje Daniel Kupšovský.

Na česko-ruských vztazích je potřeba zapracovat

Během přípravy dokumentu Kupšovský zjistil, že zdánlivě nadřazené a neomalené chování Rusů není zaměřené proti Čechům, ale je odrazem odlišné kultury. Navíc prý nikdy nepoznali pravou svobodu a neumí v ní žít. „Jenže to neumí ani mnozí Češi,“ upozorňuje.

„Tohle natáčení a velký ohlas pořadu mi ukázaly jednu věc: vztahy mezi Rusy a Čechy jsou stále nedořešená věc a obě strany by se měly snažit, aby se s tím něco dělalo,“ říká.

A jak je na tom nyní s rusofobií? „Nemám ji, návaly úzkosti pominuly. A navíc jsem díky natáčení získal spoustu ruských přátel a také českých známých, kteří mají podobné pocity jako já,“ říká.

Rusko si přesto nezamiloval. „Stále mám nepříjemné pocity z nesvobody, kterou vytváří a udržuje politika Vladimira Putina, ale přestal jsem mít úzkosti, které ve mně spouštělo zaslechnutí ruštiny v pražských ulicích.“

Dokument si můžete poslechnout na webu Radia Wave.

Lit.: Míšková, Gabriela: Síla omluvy. In web Týdeník Rozhlas, 9. červen 2019 (recenze). – Cit.: Na začátku stál jeden rozjitřený status na sociální síti a na konci je otevřená debata, třetí místo v soutěži Prix Bohemia Radio 2019 a účast na mezinárodních soutěžích. Dokument Daniela Kupšovského Moje soukromá rusofobie vzbudil po prvním odvysílání na Radiu Wave v loňském roce značný ohlas.

Na první pohled privátní problém se ukázal být celospolečensky potlačovanou frustrací nejedné sociální bubliny. Když se filmový a rozhlasový dokumentarista Daniel Kupšovský vrátil z dlouhodobého pobytu v zahraničí zpět do Prahy, překvapila ho míra koncentrace Rusů zde trvale žijících.

A současně byl překvapen vlastními pocity. Ač sám sebe považuje za liberálního, kosmopolitního a tolerantního člověka, vůči Rusům náhle pocítil averzi a zažíval úzkosti. Na samém začátku měl nakročeno k nenávisti, ale brzy se rozhodl svůj problém řešit jinou cestou. Začal natáčet dokument, v němž pátral po příčinách svých strachů, potkával se s Rusy a prozkoumával pohled z druhé strany.

Nestává se běžně, aby dokument měl více verzí. Tvůrci se sice občas vracejí k již zpracované látce a pokračují v tomtéž tématu, většinou jde ale o další svébytné dílo. Ani rozhlasový dokument obvykle nepředělává již hotový materiál, který byl odvysílaný. V případě Mé soukromé rusofobie se ale tak stalo. Téměř rok od uveřejnění se autor a dramaturgyně Brit Jensen rozhodli dokument přestříhat a na festivalech a soutěžích prezentovat novou, kratší verzi. Důvod je prostý, ale zásadní: změnil se vztah autora k tématu.

Změna se může na první pohled zdát marginální – jde o drobné, snad kosmetické úpravy ve střihu a o pár minut kratší závěr. Tematické těžiště dokumentu se však přesunulo jinam. Zatímco první varianta má nakročeno k mapování obecného fenoménu Rusů u nás a historickým konotacím našich vzájemných vztahů, nová verze se zdá být mnohem osobnější, konkrétnější a s pevnější dramaturgickou výstavbou. Status na sociální síti, v němž se Kupšovský před natáčením rázně a negativně vymezil vůči ruské komunitě, si přečetl autorův kamarád s ruskými kořeny. A status se ho velmi dotkl. Nový závěr dokumentu proto tvoří prostá a jednoduchá chlapská omluva, vysvětlení a… odpuštění. Dokument tím nesklouzl k happy endu a naivnímu mávnutí rukou nad ostražitostí a obavami z nesvobody, kterou pro mnohé z nás může Rusko reprezentovat. Několikrát zaznamenává v „přímém přenosu“, že ruská mentalita nám je v mnohém vzdálená. Zachycuje, že Rusové necítí potřebu omlouvat se za okupaci. Dokumentuje, že kolem díla a autora se začali systematicky vyskytovat proruští trollové. Nový závěr dává jasný signál: agresivita, vulgarita a neslušnost je cestou, vůči které se autor svým statusem sice vymezil, ale jejíž prostředky použil. A nyní – svou omluvou – se tohoto jednání rázně zřekl.

Lit.: Hronová, Zuzana: Aktuálně (Чехия): чех стал русофобом. В качестве терапии он снял об этом документальный фильм и нашел русских друзей. In web Inosti.ru, Драматург и документалист Даниэл Купшовский пять лет прожил в Лондоне, и ему легко было жить в мультикультурном обществе, а над ксенофобией он смеялся. Но потом он вернулся в Прагу и понял, что ему неприятно вездесущее присутствие русских. Изучая свою русофобию на протяжении года, пишет «Актуальне», он понял, что боится не народа, а несвободы, которую русские для него символизируют.

Драматург и документалист Даниэл Купшовский пять лет прожил в Лондоне, и ему легко было жить в мультикультурном обществе, а над ксенофобией он смеялся. Но потом он вернулся в Прагу и понял, что ему неприятно вездесущее присутствие русских, которых становилось все больше. Его радиопередача «Моя личная русофобия: как научиться жить с русскими иммигрантами в Праге?» завоевала на фестивале «Прикс Богемия Радио» третье место в категории «Документальный фильм». Теперь Купшовский хочет показать свое творение на смотре документальных радиопрограмм IFC в ирландском Корке.

Даниэлу Купшовскому 42 года. Он драматург и документалист, работающий на «Чешском радио» и сотрудничающий с «Чешским телевидением». В 2012 году он уехал работать в Лондон и пять лет снимал там рекламные ролики для Чешского центра, Британской библиотеки и «Гугла». Он жил там в космополитическом обществе, в котором уживались разные народы и культуры, и никогда не испытывал никаких проблем. «Я смеялся над расистами и ксенофобами и нередко с гордостью выступал против них, высказывая свои толерантные воззрения», — вспоминает Даниэл Купшовский.

Когда в 2017 году он вернулся в Прагу, то на каждом шагу слышал русский язык. Не только от туристов в историческом центре, но и от собачников в спальных районах и от мамочек с детьми на игровых площадках, то есть от людей, которые в Праге явно живут постоянно.

Помимо вездесущего присутствия русских, которое напоминало ему советскую оккупацию Чехословакии, его беспокоило их невежливое и высокомерное поведение. Они не благодарят, не здороваются, не просят и даже, по слухам, отзываются о чехах свысока.

Все началось с ксенофобского статуса

Все эти неприятные ощущения он выразил в записи на «Фейсбуке», который прямо назвал «Ксенофобский статус».

«С тех пор, как я вернулся в Прагу, я не перестаю удивляться. Стоит мне выйти на улицу, и я уже слышу русский язык. На звонках почти каждого дома на Виноградах найдется какой-нибудь Ющенко, Бурсаков или Андреева. В моем доме тоже. Мои русские соседи не отвечают на приветствие и ведут себя высокомерно…» — так начиналась запись, которая вызвала большой резонанс.

Друзья Даниэла написали в комментариях, что их впечатления о русских совпадают, а пророссийские тролли оставили ему негативные комментарии.

Против собственной воли Даниэл Купшовский стал русофобом и начал готовить документальную радиопередачу на эту тему. «Не знаю, что они тут делают, и как вообще возможно, что их тут столько. На каком основании они получают вид на жительство? Мне кажется, что у нас всех за спинами происходит нечто, о чем мы не имеем никакого представления, и мне от этого страшно», — говорится в передаче.

Терапия против русофобии

Я попытался как-то преодолеть свои неприятные ощущения. Я ходил к психотерапевту и по рекомендации знакомых общался с дружелюбными русскими. Я узнал другую сторону этой чешской русофобии. Я подружился с Гонзой, который родился в Чехии у чешской матери и русского отца, от которого получил фамилию. Он рассказал, как с четырех лет одноклассники травили его из-за русского имени, а когда он вырос, то по той же причине не мог найти себе квартиру. «Они слышат имя и отказывают заранее, хотя у меня есть чешский паспорт, личный идентификационный номер…»

Другие русские знакомые подтвердили Даниэлу его впечатление: многие их соотечественники действительно ведут себя грубо и смеются над чехами, считая их маленьким народом из маленькой, по сравнению с Россией, почти ничтожной страны. В Праге у них свои клубы, где они не рады чехам, а тем более они не хотят с чехами как-то сближаться. Кроме того, получить визу в Чехию при нынешней политической власти русским очень легко.

«Русская диаспора не делает совершенно ничего для того, чтобы мы сблизились или общались, чтобы сжиться с чешской культурой и понять чехов. Это самомнение большого народа, который давно присвоил себе какую-то миссионерскую роль. Они считают себя миссионерами, которые несут добро», — объясняет ему журналистка Петра Прохазкова, которая несколько лет работала в России и странах бывшего Советского Союза в качестве иностранного корреспондента.

С Прохазковой Даниэл Купшовский встретился на лекции о чешско-российских отношениях, которая проводилась по случаю 50-й годовщины советской оккупации. Там в дискуссии очень активно участвовал и один чех, который необычайно яростно отстаивал советскую оккупацию и превозносил русских.

Пророссийский тролль

Обстоятельства сложились удивительным образом. Даниэл Купшовский представил свое документальное произведение «Моя личная русофобия» в начале апреля на международном радиофестивале «Прикс Богемия Радио» в Оломоуце. К концу прослушивания в зале появился мужчина, который отличался от остальных слушателей и сразу в начале дискуссии решительно взял слово.

Он говорил, что передачу не слышал, но плохо к русским относятся только пражане, потому что им недостает информации. Мораванам, напротив, русские нравятся, а словаки так просто обожают их. Он сказал это через два дня после того, как в Словакии на прямых президентских выборах победила Зузана Чапутова.

Ему громко возразили присутствующие в зале, но он не хотел реагировать на их аргументы и продолжал свой монолог. На этот раз он говорил о том, что мы недостаточно благодарны русским за то, что они для нас сделали.

«А потом вы удивляетесь, что у меня такие странные ощущения и я верю теориям заговоров. Потому что пока на любой презентации или воркшопе, где я представлял свою передачу, появлялся подобный человек и троллил», — рассказал порталу «Актуалне.цз» Даниэл Купшовский. Поскольку они не могут сказать, что в России живется лучше, чем в Чехии, они по крайней мере нападают на Европейский Союз и НАТО.

Автор борется с русофобией тем, что пытается понять российскую грусть, боль и страдания, но и это ему удается плохо. Ему бывает жаль русских, но ему не нравится, что свои чувства они импортируют в Европу.

В конце своего документального произведения Даниэл Купшовский извиняется за свою ненависть. Изучая свою русофобию на протяжении года, он понял, что боится не народа, в котором есть и хорошие, и плохие люди (как и во всех народах), а несвободы, которую русские для него символизируют.

«Я понимаю, что это поколение русских уже никак не связано с советским коммунистическим режимом и что они сами уже не чувствуют никакой связи с ним, но когда я говорю какому-нибудь русскому: „Знаешь, некоторые чехи вас не любят, потому что вы не извинились за оккупацию“ — то в ответ он не говорит мне: „Мне жаль!“ или „Это не моя вина!“. Нет, он начинает возражать: „Есть кое-кто и похуже!“ Это типичное русское оправдание», — объясняет Даниэл Купшовский.

Над чешско-российскими отношениями нужно работать

Во время подготовки передачи Даниэл Купшовский узнал, что внешне высокомерное и грубое поведение русских не связно с желанием уязвить чехов. Просто это отражение другой культуры. Кроме того, они якобы так и не познали истинной свободы и не умеют в ней жить. «Но этого не умеют и многие чехи», — говорит Даниэл Купшовский.

«Процесс подготовки передачи и большой резонанс, который она получила, натолкнули меня на мысль, что отношения между русскими и чехами остаются все еще не выясненными и что обе стороны должны стремиться к тому, чтобы изменить ситуацию», — говорит Даниэл Купшовский.

А как теперь обстоят дела с его русофобией? «Я избавился от нее, и негативные эмоции больше меня не посещают. А кроме того, благодаря работе над передачей я приобрел массу русских друзей и чешских знакомых, которые испытывали такие же чувства, как и я», — говорит Даниэл Купшовский.

Но Россию он все равно не полюбил. «Я по-прежнему испытываю негатив из-за несвободы, которую создает и поддерживает политика Владимира Путина, но я перестал чувствовать дискомфорт, когда слышу русский язык на пражских улицах».

 

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)