Diagnóza F – Realita terapeutických komunit (2013)

Terapeutická komunita je léčebné společenství. Oproti psychiatrické léčebně umožňuje díky menšímu počtu léčených osob individuálnější přístup. Léčba tam může trvat od šesti do osmnácti měsíců. I to dává komunitám velký prostor pro práci s tématy, se kterými závislí do léčby přicházejí.

Léčba v komunitě se dělí do fází, klienti mají v každé fázi určitý úkol. Velmi zjednodušeně řečeno – v první fázi léčby se mají v komunitě zabydlet a uvědomit si, v čem spočívá jejich problém. Druhá fáze nabízí čas a prostor pro řešení tohoto problému. Ve třetí fázi se připravují na život venku, hledají si práci a bydlení, a to vše proto, aby se minimalizovala rizika, že přechod do „normálního“ života nezvládnou. A proč tolik péče o „feťáky“? Ačkoliv jsou stále ještě slyšet hlasy, že uživatelé drog si za své užívání mohou především sami, koneckonců jejich aktivní role v životním stylu, který vedou, je skutečně nezanedbatelná, často se o vlastním užívání rozhodují v době, kdy k němu reálně nejsou kompetentní. Když je vám jedenáct nebo třináct let, prostě nedohlédnete na všechna rizika, která s sebou nese to, co vám v danou chvíli uleví. A tou úlevou v tom okamžiku ještě není droga jako taková, ale spíš její účinek – „patřím do party, někdo mě má rád, nejsem sám“.

V čem tedy spočívá vlastní léčebný potenciál terapeutické komunity? Jak si mohou uživatelé drog sami vzájemně pomoci? Jak vypadá den v komunitě? A proč se klienti učí tkát koberce a vyrábět hrnky z keramiky? Je terapeutická komunita jako zařízení udržitelná i v době současných úsporných opatření? A z čeho jsou tyto služby hrazeny? Na tyto a další otázky odpovídal v Diagnóze F ředitel a zakladatel Terapeutické komunity Nová Ves, Advaita, o.s., MUDr. David Adameček.