Portréty – Josef Kliment (2018)
Byl příliš vzdělaný, než aby se vyznal v politice, řekl zeť Emila Háchy o muži, kterého si prezident Hácha zvolil za svého politického tajemníka: o Josefu Klimentovi. Pořad připravil David Hertl.
Hovoří autor a historik Michal Pehr.
Natočeno 2018. Premiéra 18. 10. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 15. 3. 2021 (ČRo Plus, 11:10 h.); 20. 6. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Lit.: Hertl, David: Háchův tajemník Josef Kliment. Podle nacistů schopný, ale nebezpečný. In web ČRo Plus, 18. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Byl příliš vzdělaný, než aby se vyznal v politice, řekl zeť Emila Háchy o muži, kterého si prezident Hácha zvolil za svého politického tajemníka: o Josefu Klimentovi. Hácha svým politickým tajemníkem jmenoval člověka bez zkušeností v praktické politice. Jenže přišly těžké časy – a Kliment konflikt se složitou dobou nezvládl.
V nedělním vydání Národní politiky 19. března 1939 objevili čtenáři úvodník Obnovuje se svatá říše římská. Čtyři dny po obsazení Čech a Moravy nacistickou armádou, tři dny po vyhlášení protektorátu a den poté, co Adolf Hitler jmenoval protektorem Konstantina von Neuratha. Čtenáře už asi nepřekvapilo, že autorem úvodníku byl tehdejší politický tajemník Emila Háchy Josef Kliment.
Kariéra nadřízeného
Pokud bychom probírali příběhy českých kolaborantů, určitě bychom našli přepestrou paletu osudů. Je nutné se ale ptát: kdo kolaboroval – a proč? Dobrovolně, nebo pod nátlakem? Nadšeně, nebo s nechutí? Z prospěchářství, nebo z přesvědčení…?
Na podobné otázky si musí odpovědět každý, kdo se snaží posoudit práci Josefa Klimenta (1901-1978) v letech druhé světové války. Do nejvyšší politiky tohoto právníka vynesla kariéra jeho nadřízeného, prezidenta Nejvyššího správního soudu Emila Háchy. Ten si po zvolení prezidentem Československa koncem roku 1938 vzal Klimenta na Hrad.
Kliment prožil s Háchou složité okamžiky jeho ponižující cesty do Berlína k Hitlerovi v noci ze 14. na 15. březen 1939 a další těžká leta po boku zlomeného a později nemocného prezidenta. V dubnu 1944 se pak stal předsedou Nejvyššího správního soudu.
Po válce do vězení
Politický profil Klimentova působení po Háchově boku lze dokreslit nejen zmíněným úvodníkem v Národní politice. Podobných článků napsal víc. Obhajoval „propojení“ Čech a Moravy s nacistickým Německem, byl členem České ligy proti bolševismu, stál u zrodu Svazu pro spolupráci s Němci.
Ve svých pamětech obhajoval tuto činnost historickými výklady a tím, že mu šlo o zamezení vlivu kolaborantské spodiny na společnost. O tom, že to s pochopením Klimenta není jednoduché, svědčí i poznámka nacistické bezpečnostní služby, pro kterou byl Kliment „velmi schopnou, ale i nebezpečnou hlavou Čechů“.
V den zahájení povstání, 5. května 1945, nechal Kliment v Nejvyšším správním soudě odstranit všechny německé nápisy – ale už 11. května byl povolán na policejní ředitelství a zatčen. V únoru 1947 byl odsouzen na doživotí, z vězení vyšel v roce 1960. Pracoval jako dělník a pokračoval v sepisování pamětí, které zahájil ještě ve vězení. Zemřel v říjnu 1978.
Zhodnotit objektivně Klimentův život se pokouší historik Michal Pehr v pořadu Portréty.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku