Vroku 2012 dostala česká reportérka Magdalena Sodomková mail z indonézskeho Bali. Písal jej Tomáš Toman. Muž v Česku odsúdený na dvanásť a pol roka väzenia za ťažké ublíženie na zdraví s následkom smrti. Rozsudok však podľa neho nebol spravodlivý. Preto ušiel pred českou spravodlivosťou do Ázie.
Námet zo šuplíka
„Písala som vtedy o rigoróznych prácach bratov Bártovcov. Politik Vít Bárta bol poslanec českého parlamentu a časť volebného obdobia aj minister dopravy. Jeho brat Matěj vlastnil bezpečnostnú agentúru. Na Akadémii Policajného zboru v Bratislave získali titul JUDr. a obhájili rigorózne práce, ktoré mali jednu kapitolu úplne totožnú a z veľkej časti boli odpísané zo skrípt profesora Jiřího Strausa. Ten bol aj ich oponentom a odporučil ich na obhajobu. Toman mi z Bali napísal – Čítal som váš článok a myslím si, že ten človek je nepoctivý, nielen čo sa týka udeľovania diplomov, ale aj v súdnictve.“Jasné, každý odsúdený tvrdí, že je nevinný. Zaoberať sa prípadom človeka, ktorého v tom čase české médiá svorne označovali za vraha na úteku? „Prečítala som si jeho spis. Mal už niečo za sebou, bol trošku ‚rváč‘. Bolo mi jasné, že to nie je žiadna kladná postava a musím si dávať pozor, aby som nevyrobila ďalšieho Kajínka. Ale profesor Straus ma zaujímal. Mal postavenie, renomé, monopol súdneho znalca v odbore biomechanika. Povedala som si, že nebudem Tomanovi veriť všetko, čo mi povie, ale aspoň zistím, či Strausov súdnoznalecký posudok v jeho prípade sedí alebo nesedí.“
Nesedel. Magdalena Sodomková začala ďalej pátrať a zisťovať, publikovala niekoľko reportáží v českých denníkoch a týždenníkoch. Potom sa zoznámila s dokumentaristkou Brit Jensenovou, Dánkou, ktorá žije v Česku a pracuje pre Český rozhlas. „Robili sme spolu iný rozhlasový seriál, o plavkyni Jusre zo Sýrie, ktorá ušla pred vojnou do Nemecka a štartovala na olympiáde v Riu de Janeiro. Magdalena mi hovorila o námete, ktorý má už dlho v šuplíku a je strašne dôležitý,“ spomína Brit Jensenová. Išlo o otázne súdnoznalecké posudky profesora Jiřího Strausa.
Počítal nesprávne
Magdalena Sodomková a Brit Jensenová napísali námet na Matematiku zločinu, rozhlasovú „true crime story“, podcastový žáner, veľmi populárny v zahraničí. V Česku aj na Slovensku je to však úplná novinka. V spolupráci s Českým rozhlasom a vďaka grantu Nadačného fondu pre nezávislú žurnalistiku sa téme mohli pred dvomi rokmi začať venovať naplno. Príbeh sa začína jeden nešťastný večer v záhrade pražskej krčmy. Tomáš Toman sa pre niečo pochytil s iným hosťom a po opileckej bitke zostáva ten druhý muž ležať na zemi. Mŕtvy. Tomáša Tomana súdia. Hoci tvrdí, že to tak nebolo, dostáva dvanásť a pol roka za to, že mužovi rozbil hlavu o podstavec sochy. Súd tak dáva za pravdu súdnoznaleckému posudku profesora Jiřího Strausa. Uznávanej kapacite v odbore forenzná biomechanika, celebrite televíznych programov. Takmer dvadsať rokov bol jediným súdnym znalcom v tomto odbore v celej Českej republike. Reputáciu si získal rekonštrukciou smrteľného pádu československého politika Jana Masaryka z okna. Na základe svojich výpočtov tvrdí, že Masaryk nemohol z okna vyskočiť sám, ale niekto mu musel „pomôcť“.
A teda išlo o vraždu. S touto verziou udalosti oficiálne pracoval aj český Úrad dokumentácie a vyšetrovania zločinov komunizmu. Médiá sa zaujímali aj o jeho metódu usvedčenia páchateľa len podľa chôdze, odborníkovi údajne stačia dva kroky a človeka určí rovnako spoľahlivo ako test DNA. Jiří Straus, ktorému hovoria aj Matematik zločinu, v českých súdnych sieňach pomáhal spravodlivosti v mnohých prípadoch. No jeho výpočty zrejme nesedeli vždy. Magdalena Sodomková a Brit Jensenová sa dostali k prípadu ďalšieho odsúdeného, Jakuba Juřenu, ktorého súd poslal do väzenia na sedem rokov a odvolací súd mu k trestu pridal ešte jeden a pol roka. A to na základe výpočtov v posudku Jiřího Strausa. Chyby v jeho matematických vzorcoch si všimli aj členovia Českej spoločnosti pre biomechaniku, ktorá združuje ľudí z akademického prostredia, znalých v odbore. Na súdneho znalca a vedúceho katedry policajnej akadémie podali sťažnosť.
Mohli by vám vykradnúť byt
Lenže… „Mali sme veľký problém dostať sa do kontaktu s respondentmi. Mali strach hovoriť s nami alebo nechceli hovoriť na záznam ani uviesť meno,“hovorí Brit Jensenová o fakte, že aj keď konečne niekto súhlasil so stretnutím, často na začiatku novinárky požiadal, aby vypli mikrofón. „Respondenti povedali, že sa nechcú dostať do problémov s mocnými ľuďmi. Ani niektorí ľudia z oblasti justície nesúhlasili s nahrávaním, že je to nebezpečné. Vtedy sme si povedali – aha, tak to asi naozaj nebezpečné bude.“ Magdalene Sodomkovej sa pod podmienkou anonymity ozvali raz ľudia z prostredia polície. Na stretnutí jej povedali, že nič nepovedia, lebo majú strach. A vraj by si mala dávať pozor aj ona. „Veď tu nevraždia novinárov,“povedala im. „Ale mohli by vám napríklad vykradnúť byt,“odpovedali jej. V ten istý deň na Slovensku zavraždili Jána Kuciaka. A o pár dní volala Magdalene susedka: „Okamžite príď domov, máš vylomené dvere.“ Nemôže tvrdiť, že vykradnutý byt súvisí s témami, na ktorých pracovala. Ale pochybnosti zostávajú.
Ďalší problém bola mlčanlivosť. „Prípady sa dostali k členom Českej spoločnosti pre biomechaniku, len ak sa obvinený alebo poškodený v súdnom procese cítil taký ukrivdený, že si dal vypracovať oponentský posudok inemu odborníkovi. Lenže ten odborník má potom povinnosť mlčanlivosti,“vysvetľuje Magdalena Sodomková. „Vieme teda počet prípadov, na ktoré vypracovávali posudky akademici z Českej spoločnosti pre biomechaniku, ale nemáme o nich nijaké ďalšie informácie, ak s nami nespolupracuje obžalovaný alebo jeho rodina.“
Rozhovor s ministrom
Tomáš Toman istý čas prežíval na úteku v Ázii a Austrálii. No potom ho na letisku v Denpasare zadržali a po pobyte v indonézskom väzení vydali do Česka. Z väzenia sa snažil o obnovu procesu na základe nových dôkazov, jeho mama predala byt, aby mal na právnikov. Keď všetky peniaze minul, začal si žiadosti písať sám. O prípade sa vďaka novinárkam veľa hovorilo. Nakoniec dosiahol obnovu procesu. „Bola som vtedy v súdnej sieni,“ rozpráva Magdalena Sodomková. „Priviedli ho v putách a sudca zrazu povedal – Zložte mu putá, môže ísť hneď domov. Bolo to nečakané, zo súdu odchádzal vo väzenskom mundúre, kamarát mu požičal svoje rifle, aby nebol taký nápadný.“ Súdny proces sa dostal na začiatok. V obnovenom konaní prekvalifikovali skutkovú podstatu trestného činu a trest mu znížili na tri a pol roka. V českých väzniciach však strávil šesť rokov. O dva a pol roka viac. O nepresnostiach v posudkoch, monopole súdneho znalca a justičnom omyle sa chcela Magdalena Sodomková porozprávať aj s vtedajším českým ministrom spravodlivosti Robertom Pelikánom. Nakoniec súhlasil s polhodinovým interview. No ďaleko sa nedostali. K témam sa odmietol vyjadriť, pri odchode ani nepodal novinárke ruku. Naživo si to môžete vypočuť v tretej časti päťdielneho kriminálneho podcastu. Samozrejme, snažili sa získať vyjadrenie aj od Jiřího Strausa. Odmietal sa s nimi stretnúť a nakoniec im odkázal, že sa s nimi bude baviť len cez svojho právnika. Nechce sa vyjadrovať ani pre médiá.
Najlepší dokument rozhlas nevysiela
Pred finálnym spracovaním dokumentu mal tím Matematiky zločinu nahratých asi päťdesiat hodín rozhovorov a k dispozícii štyridsať hodín nahrávok zo súdnych siení. Vtedy do tvorivého procesu vstúpil aj hudobný skladateľ Jakub Rataj, grafička a animátorka Veronika Zacharová a ako zvukový dizajnér Slovák Martin Ožvold. Jeho úlohou bolo dať slovám podcastu patričnú atmosféru. Práve tou je projekt unikátny v Česku aj na Slovensku. V našich končinách sa s rozhlasovými nahrávkami takto zatiaľ nepracovalo. „Matematika zločinu je eticky veľmi problematická téma. Ani nie pre kritiku systému, ale preto, lebo sú v nej spracované ťažké osudy ľudí. Napríklad strata syna. To bola pre mňa veľká výzva. Má viac vrstiev. Politickú, spoločenskú aj ľudskú. Okrem toho nie je čierno-biela. Vyhýbal som sa klišé podmazu typu – toto je smutné, dám tam smutné tóny, alebo tento človek je zlý a budem to evokovať aj hudbou.“
O tom, že sa to vydarilo, hovorí ocenenie nezávislej poroty medzinárodnej súťaže rozhlasových programov Prix Bohemia Radio. Začiatkom apríla na nej Matematika zločinu získala prvú cenu v kategórii dokument. Lenže samotný Český rozhlas podcast zatiaľ neodvysielal. Odvoláva sa na rozhlasový kódex, ktorý Matematika zločinu údajne porušila tým, že sa k téme nevyjadril Jiří Straus a že obsahuje množstvo anonymne poskytnutých informácií. Dokumentaristky sa bránia, že mená ľudí poznajú, ale zachovanie anonymity si respondenti žiadali v obave o svoju bezpečnosť. Dodajme, že Jiří Straus je odborný spolupracovník rozhlasového programu História českého zločinu.
Stopa na Slovensko
Aby splnili podmienky grantu Nadačného fondu nezávislej žurnalistiky, zverejnili päťdielny podcast v decembri 2018 na webovej stránke matematikazlocinu.cz. „Doteraz má asi štyridsaťtisíc prehratí. Desať percent z toho je zo Slovenska. Po vražde Jána Kuciaka Slovákov zaujíma práca novinárov a takéto témy považujú za dôležité,“ myslí si Magdalena Sodomková. „Okrem toho má táto kauza dosah aj na Slovensko. Česká a Slovenská republika sú previazané aj štruktúrami, ktoré sme mali spoločné, aj jazykovou blízkosťou. Takže v príbehu Matematiky zločinu sa objavujú aj rôzne postavy zo Slovenska.“Zaujímavé je i to, že tituly z bratislavskej Akadémie Policajného zboru ešte z čias, keď jej rektorom bol Václav Krajník, neskôr odsúdený za korupciu pri prijímacích pohovoroch, má viacero vysokopostavených policajtov českého policajného zboru.
Magdalena Sodomková na téme ďalej pracuje. Pripravuje knihu a ďalšie diely seriálu, v ktorých slovenskú líniu príbehu rozpracuje podrobnejšie. „V prípadoch, ku ktorým sme sa dostali, totiž nejde o jednotlivé pochybenie, ale o systém, ktorý nefunguje tak, ako by mal.“ Novinárkam sa ozývajú ďalší ľudia, ktorí majú podozrenie, že v ich prípade išlo o justičný omyl. Ľudia z prostredia justície začínajú debatovať o tom, čo sa v systéme odohráva. Autorky Matematiky zločinu pozývajú na verejné projekcie podcastu, prednášky a diskusie. „Presne to bolo naším cieľom. Aby o tomto probléme hovorili ľudia, ktorí v odbore pracujú a majú možnosť ovplyvniť fungovanie systému,“ hovorí Magdalena Sodomková. A Tomáš Toman, ktorý stál na začiatku celého príbehu? Vrátil sa na Bali, chce tam začať nový život. Na telo si vraj dá vytetovať jednu z grafík z webstránky Matematika zločinu.
Lit.: Sýkorová, Lucie: The Mathematics of Crime – censored by Czech Radio? In web Mapping Media Freedom, 7. 5. 2019 (článek). – Cit.: In 2017, the public radio Czech Broadcast (CRo) and the Endowment Fund for Independent Journalism (NFNZ) supported the team of Magdalena Sodomkova, Brit Jensen and their colleagues in preparing a documentary named Mathematics of crime (Matematika zločinu), about the problems facing judicial experts (especially one of them – Jiri Straus) and about the situation in the Czech judiciary. The authors described a few cases in the documentary where some people were imprisoned based on assessments from Jiri Straus, which were later found to be wrong by a review.
The work of Jiri Straus had already been questioned in 2013 by the professional organisation of experts in biomechanics – 13 experts signed a complaint against at least six cases where Jiri Straus gave his assessment (later the number rose to 11). However Jiri Straus is still in a close co-operation with CRo as he has been for years. He´s also co-author of CRo´s program The History of Czech Crime.
After the authors finished the documentary in 2018, CRo refused to broadcast it. Even now after Part 1 of the documentary won a prestigious award, the Prix Bohemia Radio, and although CRo originally declared that it would broadcast the winning piece, the management of the CRo didn’t fulfill this promise when the winner turned out to be Mathematics of crime.
According to an official statement made by the director of the Cro Rene Zavoral on the 25th of April during the meeting of the Cro-Council, CRo spent around 240 000 CZK (9,300 euros) on co-producing the documentary. In addition, 250 000 CZK (9,718 euros) in grant money was provided by the Endowment NFNZ. After the authors got a red light from CRo in autumn 2018, stating that the documentary 5a) would not be published as a podcast, they organised a crowdfunding action and created a website where they published the documentary in order to fulfill the conditions of the grant. The documentary can still be heard here. (…)
Lit.: Šlerka, Josef: Otevřený dopis generálnímu řediteli Českého rozhlasu René Zavoralovi. In web NFNZ, 21. 5. 2019 (otevřený dopis). – Cit.: Žádost o odvysílání pořadu Matematika zločinu v souvislosti s výsledky „Analýzy pořadu Matematika zločinu z hlediska dodržení zásad mediální etiky“
Vážený pane generální řediteli,
v návaznosti na Vaše vyjádření* během veřejné schůze Rady Českého rozhlasu dne 24. 4. 2019 týkající se seriálu Matematika zločinu autorek Magdaleny Sodomkové a Brit Jensen Vám v příloze posílám „Analýzu pořadu Matematika zločinu z hlediska dodržení zásad mediální etiky“, kterou vypracoval doc. MgA. Jan Motal, Ph.D., z Masarykovy univerzity.
Ze závěru Analýzy jednoznačně vyplývá následující: „Autorky pořadu pracují v souladu s kodexem ČRo s drobnými výhradami, které lze ale snadno odstranit – jde především o explicitní vyjádření důvodu anonymizace a původu některých materiálů. Doplnění těchto informací do pořadu nelze považovat za velký zásah do jeho formy. Pořad splňuje nároky na vysílání ve smyslu souladu s kodexem, a to po odstranění těchto drobných vad.“
S přiloženou Analýzou pořadu i s jejími závěry se plně ztotožňuji a je i v plném souladu se stanoviskem právníků a dalších odborníků Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
Pokud jste i přes závěry, ke kterým došel doc. Motal, nadále přesvědčen o tom, že seriál Matematika zločinu porušuje Kodex Českého rozhlasu, žádám Vás o jasné vyjádření, v čem přesně Kodex porušuje a co konkrétně je z pohledu Českého rozhlasu potřeba upravit, aby jej bylo možné odvysílat.
V případě, že se s Analýzou ztotožňujete, žádám Vás o sdělení, zda Český rozhlas bude po odstranění uvedených drobných nedokonalostí Matematiku zločinu vysílat a kdy.
Stejně jako Český rozhlas, je i Nadační fond nezávislé žurnalistiky povinen řádně hospodařit se svěřenými finančními prostředky. Vzhledem k tomu, že vznik seriálu byl kromě finančních prostředků Českého rozhlasu též částečně financován prostředky Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, vzali jsme výtky týkající se seriálu velice vážně a nechali si zpracovat přiložený posudek a právní stanovisko. Na základě závěrů těchto posudků se domníváme, že vysílání pořadu Matematika zločinu je ve veřejném zájmu a není důvod mu bránit.
Věřím, že na základě Vámi zaslaných vyjádření se podaří pořad upravit do podoby, aby mohl být již brzy na vlnách Rozhlasu odvysílán.
S pozdravem Mgr. Josef Šlerka, ředitel, Nadační fond nezávislé žurnalistiky
Příloha: Analýza pořadu Matematika zločinu z hlediska dodržení zásad mediální etiky – doc. MgA. Jan Motal, Ph.D., Katedra mediálních studií a žurnalistiky, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita
* Záznam z veřejné schůze Rady Českého rozhlasu dne 24. 4. 2019 je k dispozici ZDE (o pořadu Matematika zločinu cca od 61. minuty)
Lit.: anonym: #ACCOMPANYING PROGRAM – Mathematics of Crimes I. Part. In web Elbedock, květen 2019 (upoutávka). – Cit.: The first Czech crime podcast. It takes place in Czech courtrooms and prison cells. And it is still going on. In 2012, journalist Magdalena Sodomková was contacted by an unknown man from Bali, saying he’s fleeing from punishment. He claimed the sentence was not fair because of an expert witness’s mistake. The reporter together with the Danish documentary director Brit Jensen followed the steps of this expert, called the “mathematician of crime”.
The podcast was made by:
Authors: Magdalena Sodomková, Brit Jensen
Sound Design: Martin Ožvold
Music: Jakub Rataj
Sound: Roman Špála, Dominik Budil, Jiří Slavičínský
Script Editor: Daniel Kupšovský
Illustrations: Veronika Zacharová (Krutart film studio)
Website: Milan Mondek
Podcast: Adam Javůrek
Consultations: Martin Jůza, Krutart
More about the authors: Magdalena Sodomková, journalist, Brit Jensen, documentary maker.
The two women met in 2015 while working on a documentary series about Syrian female swimmers, Yusra, Swim for Your Life: http://extra.rozhlas.cz/yusra-mardini
It was made for the Czech Radio, BBC World Service, and BBC Radio 4. Together with the French photographer Lâm Duc Hiên and the Czech Radio team, they won a Journalism Award and a Milena Jesenská Award from the Czech-German Future Fund. At Prix Italia 2017, the work got among the eight best radio documentaries of the year. They enjoyed the collaboration, so they started another series – the time, a non-fiction detective story. The five-episode series is based on several years of journalist investigation.
Lit.: Strakatý, Čestmír: Prostor X. Sodomková: Soud jde zmanipulovat, víme jak. Rozhlas nás teď cenzuruje a kryli to i politici, lidi se bojí mluvit. In web Reflex, 3. června 2019 (článek + video). – Cit.: Nechci žít v zemi, kde se někomu nelíbíte a dostanete 12 let, může se to totiž stát každému z nás. Novinářka Magdalena Sodomková je spoluautorkou Matematiky zločinu. Krimiseriálu, který popisuje, jak jde zmanipulovat soudní případ prostřednictvím znalců. Tvrdí, že Český rozhlas, který ho měl původně odvysílat, její práci zcenzuroval a že někomu její zjištění vadí.
Sodomková zmapovala kauzu Tomáše Tomana, který měl podle posudku znalce v oboru biomechaniky Strause zabít člověka. Ukázalo se ale, že v posudku byly zásadní chyby. Soud Tomana nejprve odsoudil a později trest snížil a podle Sodomkové uznal, že šlo o justiční omyl. Podobných případů je ale víc. Mohlo v nich jít o šlendrián, ale rozsudky se taky mohly někomu hodit.
Novinářka popisuje, jak se lidé báli mluvit o špatné práci znalce. I policisti, se kterými s kolegyní mluvily, je varovali, že to je nebezpečné a ať si dají pozor. Sodomkové přitom někdo vykradl byt jen 12 hodin po tom, co své spolupracovnici poslala SMS, ve které mluví o cenných informacích, které získala. Říká, že se tu něco změnilo a že je třeba se proti tomu postavit.
Klíčovou roli přitom hrají i média. Strause legitimizovala a o Tomanovi psala, že je vrah. Sodomková ale hlavně tvrdí, že Český rozhlas její zjištění cenzuruje. Novinářky nabízely, že svoje dílo upraví, výtky ale byly jen vágní. Navíc se některé dozvěděly až zprostředkovaně od fanoušků, kteří si na neodvysílání Matematiky zločinu stěžovali. Tlaky přišly taky od ministerstva spravedlnosti, které prý roky práci znalce Strause krylo. Stěžovala si na něj přitom opakovaně vědecká komunita.
Co je špatně v české justici? Je tu systémová chyba, která vede k justičním omylům, nebo něco horšího? Jakou roli hraje znalec Straus a proč se o něm lidé bojí promluvit? Komu může odhalení celé věci vadit? A proč je vlastně podle Magdaleny Sodomkové právě teď její zjištění tak důležité?
Lit.: Vlasatá, Zuzana: Rozhovor s Brit Jensen a Magdalenou Sodomkovou: Rozhlas cenzuruje naši práci. In Deník Referendum, 17. 7. 2019 (rozhovor). – Cit.: Zatímco novinářky Magdalena Sodomková a Brit Jensen ve svém seriálu Matematika zločinu dokumentovaly systémové selhání české justice, podařilo se jim nečekaně upozornit i na systémovou cenzuru v Českém rozhlasu.
Dvojice autorek měla tou dobou v Českém rozhlase dobrou pověst. Společně dříve vytvořily rozhlasový dokument Yusra plave o život o syrské dívce, která s dalšími lidmi dotáhla rozbitý člun s uprchlíky k řeckému pobřeží a zachránila tak patrně jejich životy. Yusra Mardini se dostala až na olympiádu v Riu. Dokument od rozhlasu koupila dokonce stanice BBC.
S novým projektem ale Sodomková a Jensen v rozhlasu – přes počáteční přijetí – narazily. Seriál je hotový od podzimu loňského roku. Stanice Plus, která jej měla odvysílat, ho ale drží v šuplíku. Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral mezi tím prohlásil, že pokud autorky neopraví údajné chyby, jež ale blíže nespecifikoval, mohlo by se na celou věc pohlížet jako na zpronevěru veřejných peněz.
Šéfredaktor Plusu Petr Šabata zas tvrdí, že Matematika zločinu porušuje etický kodex Českého rozhlasu. Autorky naopak mluví o cenzuře.
Seriál si mezitím přesto našel desítky tisíc posluchačů a skalní fanoušky díky tomu, že jej autorská smlouva umožnila Sodomkové a Jensen zveřejnit na svém vlastním webu Matematikazlocinu.cz. V dubnu seriál zvítězil v kategorii reportáž na mezinárodním festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio.
V červnu jej ocenila mediální skupina Active Radio Daniela Křetínského šekem v hodnotě sto tisíc korun na reklamu v síti svých rádií. „To musí být snad poprvé v historii, kdy komerční mediální dům podpoří ze svého rozpočtu produkt veřejnoprávního média,“ směje se Magdalena Sodomková.
Proč Matematiku zločinu provází takový spor a napětí? Komu a proč vadí seriál dokumentující dvě justiční nespravedlnosti způsobené jedním soudním znalcem? Oběma autorkám se zatím příliš zastání nedostalo. V rozhovoru s nimi jim dáváme příležitost vysvětlit svůj pohled na věc.
Český rozhlas na váš nápad zpracovat kontroverzní průběh dvou soudních případů, v nichž figuruje soudní znalec v oboru forenzní biomechanika Jiří Straus, nejprve reagoval vstřícně. Kdy a proč se tato situace změnila?
MS: Když jsem se v létě 2017 domluvila s Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky, že náš nápad podpoří grantem, a přišla pak s touto informací za tehdejším ředitelem stanice Plus Ondřejem Nováčkem, byl šťastný nejen z toho, že mám nápad, ale i peníze. Náš nápad byl už dříve dobře přijat na rozhlasové schůzi, takzvané burze nápadů.
Po úspěchu se seriálem Yusra plave o život měli ostatní radost, že zas něco chystáme. Začaly jsme tedy pracovat. Pak ale Ondřej Nováček povýšil, na jeho místo nastoupil Petr Šabata a věci se začaly měnit.
V srpnu 2018 jsme dělaly poslech pro management rozhlasu. Petr Šabata prohlásil, že žádná stanice neslíbila, že náš seriál odvysílá. Už v březnu 2018, kdy naše práce naplno běžela a on nastoupil na pozici ředitele Plusu, začal zpochybňovat, že si seriál vůbec někdo objednal.
Téma pana Strause a jeho pochybných znaleckých posudků, které vedly i k justičním omylům, jste, Magdo, popisovala jako novinářka už v minulosti. Není to tedy nové téma. Co vás vedlo se k tomu vrátit? A proč touto formou?
MS: Na Jiřího Strause jsem narazila úplnou náhodou už v roce 2012, kdy jsem pracovala pro Reflex. Zabývala jsem se disertačními pracemi bratrů Bártových (Vít Bárta, někdejší ministr dopravy za Věci veřejné, a jeho bratr Matěj).
Ukázalo se, že obě dvě jsou do značné míry opsané z odborné práce pana Strause – ten byl ale současně jejich oponentem a ve svém posudku psal, že jsou obě výborné a doporučuje je k obhajobě. Mimochodem oba bratři měli jednu celou kapitolu zcela stejnou. Evidentní plagiát. Jak jsem postupně měnila práce v různých médiích, stále jsem se k panu Strausovi vracela.
S Brit jsme se u případu Jiřího Strause shodly, že nejde jen o něj, ale o selhání systému. Zajímalo nás, jak je možné, že ten člověk stále proplouvá. Jak je možné, že nikdo nezasáhne. No a shodly jsme se na tom, že by to bylo ideální téma na „True Crime Story“, což je žánr, který je v zahraničí etablovaný a populární.
Můžete to přiblížit?
BJ: V Americe vznikl před pěti lety podcastový pořad Serial jako opozice k neustálému zkracování a klipovitosti. Jde do hloubky, do detailů, díly jsou dlouhé a má to mimořádný úspěch.
Vyprávění v audiu samozřejmě není nic nového, ale oni to pojali jako seriál. Už dnes samozřejmě můžeme sledovat různé prázdnější krimistory o tom, kdo koho zavraždil a kolik při tom teklo krve. Pokud ale máte komplexní a složitý materiál, je to výborný žánr umožňující různé odbočky, vedlejší dějové linie a podobně.
Jak se stalo, že jste mohly seriál Matematika zločinu zveřejnit na vlastním webové stránce?
MS: Obvykle v autorské smlouvě s rozhlasem stojí, že Český rozhlas má výhradní práva na dílo. To znamená, že autoři nemají práva žádná a rozhlas to může, ale i nemusí vysílat. Nicméně vzhledem k tomu, že asi polovinu výroby platil Nadační fond nezávislé žurnalistiky, smlouva byla uzavřena jako nevýhradní. Pro nás z toho plyne, že můžeme seriál vysílat kdekoliv jinde.
Kdyby to tak nebylo, mohl by zůstat seriál navěky někde v archivu?
BJ: Přesně tak.
MS: Od samého začátku v rozhlase neřešili otázku, jak ten seriál udělat tak, aby podle nich odpovídal etickému kodexu. Co upravit. Řešili pouze to, jak je možné, že máme copyright a jak je možné, že seriál je venku.
BJ: Teprve v červnu 2019 jsme po mnoha jednáních dostaly seznam úprav, které máme udělat v prvním až čtvrtém díle. Jde o úplné drobnosti, které mohly být hotové hned v říjnu 2018 a seriál mohl vyjít. Tenkrát nám nikdo nesdělil žádné konkrétní výtky, vlastně nám neřekl nikdo vůbec nic. Až v lednu 2019 jsme se přes posluchače dozvěděly, že seriál porušuje etický kodex rozhlasu.
Poukazování na etický kodex Českého rozhlasu patří k hlavním výtkám. Nadační fond pro podporu nezávislé žurnalistiky si k tomu nechal vypracovat posudek od Jana Motala z brněnské katedry žurnalistiky, který dochází k názoru, že seriál kodex neporušuje.
BJ: Od té doby, co jsme Matematiku zločinu dodělaly, se s námi nikdo nebavil – dokud jsme na konci ledna tohoto roku nepožádaly Petra Šabatu o schůzku. Když říká, že je pořad proti kodexu, tak ať nám to vysvětlí, chtěly jsme po něm. Já jsem v té době měla dokonce zákaz Petra Šabatu kontaktovat. Schůzka se nakonec konala až 28. února. Výsledkem bylo, že se seriál stejně vysílat nebude, protože – slovy Petra Šabaty – „už není aktuální a nemá na to chuť.“
Co se dělo dál?
BJ: Pak jsme s Matematikou zločinu vyhrály rozhlasovou cenu Prix Bohemia. Napsalo o nás Aktuálně.cz a díky tomu se jednání v rozhlase obnovila. Teprve v květnu jsme se setkaly s šéfem zpravodajství Janem Pokorným. Ten však stojí za Šabatou v názoru, že seriál porušuje kodex.
To bylo vše?
BJ: Když jsme se ocitly na shortlistu Prix Bohemia, naši fanoušci začali psát do rozhlasu a ptali se, proč nás ještě neodvysílali. V rozhlase panovala obava, že bychom mohly Prix Bohemia vyhrát. Šéf nových médií Jiří Malina tedy vymyslel, že o nás napíšou na web rozhlasu článek a dají tam link na naše soukromé stránky. S tím jsme vůbec nemohly souhlasit, protože to by opticky sice vypadalo, že za námi rozhlas stojí, ale veškerá právní odpovědnost by byla nadále jen na nás. Jak si mohli myslet, že to takhle urovnají?
MS: Vítězný dokument Prix Bohemia měl být vysílán na stanici Vltava. Šéfka Vltavy za mnou před vyhlášením přišla a řekla mi: Já vám moc přeju, abyste vyhrály, ale pokud se to stane, nemůžu to odvysílat, protože musím držet basu s ostatníma. My jsme na to vyhlášení pak s Brit nebyly, byly jsme každá někde v zahraničí. Rozhlas náš seriál zase stáhl z programu. Ředitel rozhlasu René Zavoral dokonce začal zpochybňovat porotu Prix Bohemia. Přitom tam sedí profesionálové mezinárodní rozhlasové scény…
Stalo se naopak i něco, co vás mile překvapilo?
MS: Podpora ze strany našich posluchačů je úžasná. Když jsme byly v koncích, daly jsme na náš web číslo účtu. A najednou tam začaly chodit peníze! A přišlo nám například osm tisíc od postiženého člověka, který nám napsal, že na to šetřil tři měsíce! Lidi nám psali úžasné vzkazy. Takovou podporu jsem jako novinářka necítila nikdy. Beru to jako velkou zodpovědnost.
Brit, vy jste stále zaměstnankyně centra výroby Českého rozhlasu. Změnila se během posledního roku po sporech o odvysílání Matematiky zločinu vaše situace?
BJ: Momentálně je samozřejmě těžké najít směr, jak pokračovat dál. Jako interní zaměstnankyně jsem tam čtyři roky a externě jsem spolupracovala sedm let. Nikdy jsem neměla v té práci problémy. Když jsem v roce 2015 začala dělat dramaturgii na vltavském radiodokumentu, byla jsem velice mile překvapená tím, jak to bylo svobodné prostředí. Cítila jsem tam volnost a svobodu. To samé dnes nemůžu říct.
Čím si to vysvětlujete? Souvisí to se současnou politickou situací v zemi, se stupňujícím se tlakem na mediální rady?
BJ: Určitě. Rozhlas je bohužel hodně hierarchická instituce. Záleží na tom, kdo sedí nahoře. Posledních pár let je to člověk, který podmínky pro svobodu nevytváří, právě naopak, což je hned cítit v celé instituci. Kauz bylo už více: Kroupa, Fischer. Podle mě je to instituce řízená strachem.
Co přesně nahlodává vaši důvěru ve vaše nadřízené?
MS: Před pár týdny jsme se dozvěděly, že životní partnerka Petra Šabaty Veronika Křesťanová pracuje od roku 2017 jako místopředsedkyně městského soudu v Praze. Pan Šabata byl k našemu projektu skeptický od samého začátku naší spolupráce. Vůbec jsme netušily proč! Teď už to víme.
Jak ten soud souvisí s kauzami, které popisujete?
MS: Jednak řešil jednu z kauz, kterou rozplétáme – kauzu pana Tomana. Ale hlavně, u městského soudu v Praze je zapsán jako znalec právě profesor Straus, s čímž po dlouhá léta nikdo nic nedělá ani nehodlá dělat.
Na začátku roku 2018 jsme s tím soudem měly šílené problémy. Žádný soudce s námi nechtěl mluvit. Tisková mluvčí nám dala neúplná čísla posudků znalce Strause. Na mě osobně útočili, že jsem zaujatá, protože jsem v tom námi popisovaném případě svědčila coby novinářka, která o tom psala.
Přitom já mám povinnost svědčit, když mě k tomu soud vyzve, jinak mi hrozí až padesát tisíc pokuta. Až po roce problémů s tímto soudem se dozvídáme, že jeho místopředsedkyně je partnerka pana šéfredaktora Šabaty! Taková věc v životě pochopitelně může nastat. V solidní redakci na to ale šéf předem upozorní a investigaci dozoruje někdo jiný.
To je tedy zvláště v souvislosti s tím, že vám je předhazován etický kodex rozhlasu, poměrně pikantní…
MS: S Petrem Šabatou jsme navíc začaly spolupracovat asi týden po vraždě Jána Kuciaka, kdy mi současně někdo vykradl byt. Musím říct, že jsme byly poměrně vystrašené z toho, co se tady děje, jak se mění situace pro novináře.
Počkejte, vám vykradli během práce na Matematice zločinu byt?
MS: Ano, ale pro to, že by ta loupež souvisela s mou prací, samozřejmě nemám důkazy. Osobně jsem prosila pana Šabatu, aby veškeré informace o naší investigaci byly důvěrné. S Brit jsme si posílaly jen šifrované zprávy, absolvovaly jsme trénink v kyberbezpečnosti.
To vše proto, abychom neohrožovaly samy sebe nebo naše zdroje. A vedle toho jsme nosily audia a scénáře šéfredaktorovi, který je ještě ten večer mohl doma konzultovat s někým z městského soudu v Praze. S místopředsedkyní.
BJ: Když jsme tohle před dvěma týdny probíraly s šéfredaktorem a s vedoucím rozhlasového zpravodajství Janem Pokorným, nejdříve řekli, že to je „nechutný osobní útok“. Ale nakonec tu informaci potvrdili a ohradili se, že nejde o střet zájmů.
Vraťme se ještě k tomu vyloupenému bytu. Jak se to stalo? O co jste přišla?
MS: Měly jsme tehdy nějakou schůzku s policajty, kteří nám říkali, že bychom si měly dávat pozor, že by nám například někdo mohl vykrást byt a podobně. Nebrala jsem je vážně. Oni zas kontrovali, že na to „ti lidé“ můžou mít své lidi, třeba nějaké feťáky.
Zdálo se mi to přitažené za vlasy. Pár dní na to, v neděli večer, píšu Brit smsku, že mám doma materiály, které chci uklidit jinam, ale že teď už vím, že ten seriál s nimi doděláme. Policajti mě vystrašili.
Neustále jsem chodila s počítačem a rekordérem na zádech. Po tom varování jsme naše materiály začaly schovávat jinde než doma. Do dvanácti hodin po té smsce mi někdo vybral byt. Šli vyloženě po mojí technice. Ale tohle jsem měla dobře schované, nenašli to. Policie případ uzavřela s tím, že neví, kdo by to byl.
Stalo se vám ještě něco zvláštního?
MS: Jednou mi jedna osoba poslala smsku, abych se podívala na web vězeňské správy, že tam je něco, co mě bude zajímat. Koukla jsem se na to na mobilu. Bylo to tam. O hodinu později jsem se na to chtěla podívat doma z počítače. A ta oficiální stránka vězeňské správy zmizela. To mě vedlo k vážnému podezření, že někdo sleduje naši komunikaci.
Někdy před měsícem jste tedy konečně po všech peripetiích dostaly seznam údajných chyb, které máte v Matematice zločinu opravit. Opravíte je? Odvysílají to poté?
MS: V prvních čtyřech dílech jde jen o marginální opravy. Ale pátý díl překopali celý. Chtějí vystříhat soudkyni i matku poškozeného. Je to tak masivní zásah, jako byste ustřihli konec seriálu.
Jaké to má celé smysl?
BJ: Ospravedlnit to, že nám dělají devět měsíců peklo.
MS: Já říkám, že to, co nám celou dobu dělají, je cenzura. A oni tedy musí přijít s nějakým zdůvodněním. Proto říkají, že musíme opravit chyby. Hrají to tak, že „až autorky milostivě opraví chyby, bude to vysílatelné“.
Ale vždyť je to směšné. V podcastových aplikacích už to je! V plné verzi. Pokud to tedy rozhlas neodvysílá, ale vypustí svou podcastovou verzi, jak to udělají? Pošlou to do těch stejných aplikací, kde si každý přece bude moct poslechnout rozdíl mezi těmi verzemi a udělat si na zásahy rozhlasu vlastní názor.
Takže chápu-li to dobře, všechny konflikty a peripetie, které vy dvě coby dříve oceňované autorské duo nyní zažíváte, mají jediného společného jmenovatele. A to je osobní vazba Petra Šabaty, šéfredaktora Českého rozhlasu Plus, na městský soud v Praze.
BJ: Řeknu to takhle: dříve před tím tématem nebyla žádná ostražitost. Začalo to s jeho příchodem.
V Matematice zločinu zachycujete dva kontroverzní případy způsobené chybami jednoho soudního znalce. To se svým způsobem jeví jako marginálie v kontextu všech možných problémů téhle země. Proč může medializace těchto případů tolik vadit?
MS: Matematika zločinu odhaluje selhání systému, nejsou to čtyři hodiny o jednom znalci. Jiří Straus už udělal prokazatelné chyby ve více než deseti případech. My ukazujeme, jakým způsobem se znají obhájce se soudcem, znalcem, přísedícím, se státní zástupkyní. Část z nich soudila už za komunismu. Myslím, že jsme na našem případu prokázaly, jak strašně u nás může fungovat justice.
Určitě tak nepracují všichni, ale nepochybně tady taková skupina – která je schopná zmanipulovat případ – operuje. Městský soud s posudky pana Strause pracuje a kryje jej. Ministerstvo spravedlnosti s tím také celá léta nic neudělalo.
BJ: Pan Toman, jehož případ v Matematice zločinu rozplétáme, seděl o mnoho let více, než měl. A u městského soudu není nikdo, kdo by se postavil a řekl nahlas, co se stalo, jak a proč se to stalo a co se bude dělat pro to, aby se taková věc neopakovala. Vidíme, že celý ten systém není otevřený tomu, aby se napravoval. Co to tedy znamená? Že ta chyba, které se dopustili, není uznaná? Že se to stále děje?
Co by taková náprava znamenala?
MS: Byl by to vlastně dost odvážný krok, protože by pak museli revidovat mnohem více případů. Pan Straus provedl za svou kariéru kolem sedmi set posudků. Umíte si představit, jak by se ten problém mohl ještě nafouknout? Kolik lidí by chtělo revidovat případy?
Tedy je teoreticky možné i to, že se v tom systému osvobodil někdo, kdo skutečně provedl těžký zločin?
MS: Jistě, ale hrozilo by také, že by se o znovuotevření případu hlásili i lidé, kteří sedí po právu.
Jeden z nejsilnějších momentů seriálu je vaše schůzka s tehdejším ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Vy jste za ním přišly s tím, že chcete mluvit o problémech s posudky pana Strause. Připomeňme, že v roce 2013 se podepsalo třináct kapacit z oboru biomechaniky pod dopis žádající Městský soud v Praze o přezkoumání odborné znalecké úrovně Jiřího Strause. A nedlouho na to byl odvolán z funkce vedoucího katedry kriminalistiky Policejní akademie v Praze. Robert Pelikán vás ale agresivně vykázal pryč. Co se stalo?
BJ: Robert Pelikán i jeho mluvčí věděli, že chceme mluvit zejména o případu pana Juřeny. Čekaly jsme, že ministr řekne pár hezkých vágních frází, aby veškeré pochybnosti rozptýlil, ale namísto toho na Magdalenu takhle nastoupil. Tím ovšem ke své roli v tom všem připoutal pozornost. Znamená to tedy, že má nějaké závazky? Že je za tím něco víc?
MS: Při natáčení nám říkali vědci, kteří dlouhodobě kritizují práci Jiřího Strause, že je někdo z Pelikánova úřadu prosil, aby dodrželi embargo a vůbec se s médii nebavili o případu pana Juřeny. Údajně jim bylo řečeno, že Pelikán potřebuje klid na práci a že případ řeší. Věděly jsme ale, že Městský soud v Praze stížnost biomechaniků na práci znalce Strause zamítl a že ministerstvo jeho postup potvrdilo. Profesor Straus díky těmto institucím opět začal vypracovávat posudky. Takže bylo jasné, že to ministerstvo kryje.
Existuje i jiná spojitost mezi Pelikánem a případem pana Juřeny?
MS: Pelikán vytvořil expertní skupinu, která měla vnést do tohoto případu světlo. Vědci si skutečně mysleli, že mu vysvětlí, co se v biomechanice děje. Při naší schůzce mi Robert Pelikán řekl, že pracuji jen s informacemi z jedné strany. Ale sám mi informace z druhé strany poskytnout odmítl.
V případě pana Juřeny sehrál důležitou negativní roli státní zástupce Roman Kafka. Pelikán sice sliboval vědcům problémy v biomechanice vyřešit, ale těsně před tím, než odešel z úřadu, navrhl zrovna tohoto státního zástupce jmenovat soudcem. Brali to samozřejmě jako zradu. Vnímali to tak, že jim Pelikán zavřel pusu, zařídil si klid na práci a pak z jedné té kontroverzní postavy udělal žolíka. Najednou bylo vidět, na čí je straně.
Pracujete dál?
MS: Byly jsme z toho dost vyždímané. Já teď ale pracuji na knížce, Brit dál natáčí.
BJ: Právě v tom je ofenzíva rozhlasu velmi úspěšná. Uvrhla nás do boje, který nás vysál. Efektivně to blokuje naši možnost na tomto tématu pracovat dál.
Vy jste při natáčení Matematiky zločinu nabídly panu Strausovi rozhovor, ale odmítl vás. Naopak vám i vašim některým respondentům vyhrožoval žalobou. V minulosti jste s ním však, Magdo, rozhovor dělala.
MS: Ano, byl tehdy zvyklý na velkou přízeň médií. Jenomže já jsem za ním přišla s nepříjemnými otázkami. Ukázala jsem mu posudky disertací bratrů Bártových, které označil za výborné, ačkoliv opisují jeho odbornou publikaci.
Den po mém článku vyšel v Parlamentních listech text, kde Bárta všechno popíral a tvrdil, že je to nesmysl. Robert Kaliňák, tehdejší slovenský ministr vnitra, měl tiskovku, kde tvrdil, že podezření padající na hlavu bratislavské policejní akademie jsou nesmyslná…
Je to tak, že Jiří Straus umožnil získat tituly lidem, kteří nestudovali poctivě?
Na bratislavské policejní akademii to nebyl ojedinělý případ. A tito lidé dnes s titulem JUDr. anebo jako policisté nastupují do praxe – na místa, kam by se jinak nedostali. Znamená to, že tady v odvětví, které má bránit spravedlnost, pracují lidé bez kvalifikace, kteří se chovají jako hochštapleři a dělají chyby z blbosti, anebo – protože jsou sami nečestní – systém ohýbají? Jiří Straus učil i v Praze, v Karlových Varech na škole svázané s plzeňskými právy, v Bratislavě. Nepoctivě získané tituly, na kterých se podílela řada vysokoškolských pedagogů, jsou větší problém, než se může zdát.
Lit.: Patočka, Jakub: Případ „Matematika zločinu“ počítá také sebeúctu českých novinářů. In Deník Referendum, 24. 7. 2019 (komentář). – Cit.: Máme tu odhalené diletantství soudního znalce, systému, který ho kryje, cenzury v Českém rozhlasu. Je vlastně k nevíře, že zjištění autorek rozhlasového dokumentu Matematika zločinu se dosud nestala politickou událostí prvořadého významu.
Není dnes důležitější případ, v němž by se rozhodovalo o budoucí váze českých novinářů a novinářek, nad rozhlasový dokument Brit Jensen a Magdaleny Sodomkové pojmenovaný Matematika zločinu. Jedná se o pětidílný rozhlasový dokumentární seriál, který prokazuje, že soudní znalec v oboru biomechanika profesor Jiří Straus se opakovaně dopouštěl fatálních chyb, jež vedly k řadě justičních omylů s vážnými následky.
Český rozhlas, pro nějž dokument vznikl, jej odmítá uveřejnit. Podle autorek se jedná o cenzuru.
Jiří Straus: znalec bez znalostí
V pořadu se mluví o tom, že prakticky celá odborná komunita v dané disciplíně, sdružená v České společnosti pro biomechaniku, na Strausovu nekompetenci upozornila už v roce 2013. Ve svém podání Městskému soudu v Praze biomechanici poukázali na více než deset případů vadných posudků vypracovaných Jiřím Strausem.
Ten v návaznosti na jejich podnět pozastavil výkon funkce soudního znalce, oficiálně ze zdravotních důvodů. V roce 2016 mu ovšem městský soud v Praze status soudního znalce obnovil. A od roku 2017 je v seznamu soudních znalců skutečně znovu veden.
V pětidílném dokumentu Magdaleny Sodomkové a Brit Jensen se rozebírají dvě kriminální kauzy, jež celkem hojně prošly médii. Do obou znalec Straus významně vstoupil a v obou sehrál výrazně zápornou roli.
Autorky podaly mimořádný výkon, jedná se o práci evropské úrovně. Nezastat se Brit Jensen a Magdaleny Sodomkové v tuto chvíli by znamenalo selhávat ve své základní odpovědnosti, kterou jako novináři vůči společnosti máme.
První tři díly seriálu se věnují případu Toman. Jedná se o muže, který prchl před – jak se posléze ukázalo – nespravedlivým rozsudkem do Indonésie. Tam ho dopadl Interpol. Nakonec jeho případ zvrátil ústavní soud. A odsouzen byl místo původních dvanácti na 3,5 roku. Odseděl si šest. Strausův zhola neuvěřitelný posudek, v němž lajdácky pracoval s nesmyslnými vstupními daty a dopouštěl se početních chyb, v tom hrál klíčovou roli.
Druhý případ je spornější, protože soudy původní verdikt nikdy nezvrátily. Jedná se o Jakuba Juřenu – mládence s problematickou pověstí, který srazil na parkovišti v Uherském Hradišti člověka, jenž na následky zranění zemřel. Podle Juřeny jej srazil neúmyslně, podle rozsudku úmyslně. Případ je nepřehledný, znalecké posudky se různí a některé se rozcházejí se svědeckými výpověďmi, jež vesměs stvrzovaly verzi obviněného.
Strausova role je tu taková, že na policejní rekonstrukci půl roku po zločinu kategoricky vylučuje možnost, že by automobil mohl člověka srazit zezadu, jak tvrdil lékařský a dopravní posudek, a způsobit zranění, která vedla k smrti. U soudu pak ale stejně kategoricky tvrdí pravý opak.
Juřenovi rodiče nechali vypracovat dva další lékařské posudky, které oba mluvily ve prospěch verze jejich syna. Autorem jednoho z nich byl Jan Hemza, druhý zpracovali lékaři z nemocnice Na Bulovce. Tehdejší soudce okresního soudu ve Zlíně Roman Kafka ale soudního znalce Hemzu obvinil z křivého svědectví. Hemza byl skutečně odsouzen a zbaven statusu soudního znalce. Osud autorů obdobného posudku z Bulovky rozhlasový dokument – a zřejmě ani žádné pozdější výkony české justice – nijak neřeší.
Obě strany tu naznačují korupci – přesně řečeno rodiče Jakuba Juřeny prý byli kontaktováni s nabídkou, že když zaplatí, věc se ohne ve prospěch jejich syna. Naopak za odsouzením Hemzy je jasná konstrukce, že posudek vyhotovil v Juřenův prospěch „v žoldu“ jeho rodičů. V dokumentu zazní tajná nahrávka soudkyně, která se kasá, že „ona se uplatit nenechá“.
To je ale odbočka, která z hlediska Strause není podstatná. Autorkám by tu možná pomohla lepší editorská, redakční či dramaturgická spolupráce, jíž se jim ale nedostalo, z důvodů, k nimž se dostaneme vzápětí.
Jde především o Strause. Ten svůj veletoč nikdy nevysvětlil. A přitom jeho původní stanovisko mohlo výrazně zmírnit obviněnému trest. Své závěry přitom, jak dokument zachycuje, s oblibou deklamuje apodikticky, nepřipouštěje jiný výklad. Dokument ale prokazuje, že se znovu a znovu projevuje jako lajdák. Jeho obrat v dané kauze je přinejmenším v rozporu se základním justičním principem in dubio pro reo.
Role rozhlasu je v celém případu ryze záporná
Celý dokumentární seriál vznikl pro Český rozhlas, ale podpořil ho grantem i Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Díky tomu, když rozhlas začal dělat obstrukce, mohly autorky všech pět dílů v autorské verzi i s velmi šťavnatým dodatkem zveřejnit na svém webu matematikazlocinu.cz. Poslechněte si ho, je to novinářská práce mimořádné úrovně.
Nadační fond také nechal vypracovat posudek, zda je materiál v rozporu s etickým kodexem rozhlasu, což je argument, jímž vedení veřejnoprávní instituce zdůvodňuje svůj cenzurní postup. Posudek Jana Motala, který vyučuje žurnalistickou etiku na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, dospěl k předvídatelnému závěru, že pořad v rozporu s etickým kodexem není. Autorky pak nadto dostaly od mezinárodní poroty cenu Prix Bohemia za nejlepší rozhlasový dokument. Ačkoli se ten zpravidla vysílá na Vltavě, rozhlas to neudělal.
Autorky až s odstupem zjistily, že jejich přímý nadřízený, Petr Šabata, je životním partnerem soudkyně – místopředsedkyně v pořadu kritizovaného Městského soudu v Praze, u nějž je Jiří Straus registrován jako znalec. Petr Šabata jim o svém střetu zájmů nikdy neřekl. Jiří Straus navíc byl a zůstává konzultantem pořadu o dějinách kriminalistiky, který Český rozhlas produkuje.
Nelze tu obejít, jakou roli Český rozhlas hraje při svém výběru znalců. Kapacitu pomohl vyrobit z plagiátora a xenofoba Petra Robejška, do pořadů zval Petra Hampla, i když už se projevoval jako jasný rasista, nyní legitimizuje propagační pracovníky Agrofertu z Babišových médií. Jiří Straus je podle všeho podobný případ.
Z dokumentu plyne, jak profesor Straus svůj pečlivě budovaný mediální obraz používá k posilování své autority, která by jinak stála na vodě. Výmluvná je pasáž, která Strausovy kategorické závěry o případu vraždy Jana Masaryka, tak jako tak nesporném, odhaluje jako šarlatánství. Český rozhlas by se měl zabývat tím, komu kdy propůjčuje autoritu a daleko svědomitěji se zabývat jakýmikoli pochybnostmi o odborné kompetenci expertů, jež zve ke spolupráci.
Jistě, bez zaváhání budeme hájit veřejnoprávní média před zjevy, jako je Petr Žantovský či Ladislav Jakl, či před sněmovní většinou Agrofertu, Okamurových rasistů, komunistů a Václava Klause juniora. Ale to nám nesmí bránit v kritice veřejnoprávních médií tam, kde selhávají v obraně svobody slova, právního státu a demokracie, jako je tomu v daném případě.
Vedení Českého rozhlasu tu selhává ve všech stupních. Jak René Zavoral, tak Jan Pokorný, tak Petr Šabata se snaží kauzu ututlat a zamést pod koberec, odmítli konfrontaci s autorkami pořadu v DVTV i jinde. Že Jiří Straus odmítá v pořadu vystoupit, slouží vedení rozhlasu jako důvod, že je pořad nevyvážený. A přitom s ním v jiných věcech udržuje spolupráci.
Jde ale také o sebeúctu českého novinářství
Jsou tu dvě různě závažné věci. Za prvé případ profesora Strause poukazuje na systémové selhání „orgánů činných v trestním řízení“. Straus by dávno neměl být znalcem a měla by vzniknout – zřejmě parlamentní – komise, která veškeré případy, na nichž se podílel, přezkoumá. Stejně tak by měla přezkoumat, kdo Strause tak dlouho a s jakými motivy kryl.
Za zmínku zde stojí, že Jiří Straus figuruje rovněž ve dvou podstatných plagiátorských kauzách – část jedné své knihy opsal od ústavního soudce Jana Musila, jemuž se musel omluvit, naopak nechvalně proslulým bratrům Bártům z ABL dopomohl k titulům, i když oni své práce opsali z jeho skript. Pořad naznačuje i další podobné případy a síť propletenou službami a protislužbami zahrnující neoprávněně nabyté tituly způsobem podobným proslulé kauze plzeňských práv.
A pak je tu systémové selhání vedení Českého rozhlasu. Namísto toho, aby se v rozhlase snažili zásadní výsledek investigace svých autorek podchytit, zdokonalit, rozpracovat a vynutit ve veřejném zájmu důsledky v justici a policii, podílejí se na špinavé hře represivních složek, které se pokoušejí „problém Straus“ zamaskovat, protože se zřejmě ledaskomu hodí „znalec“, který sice „nerozumí newtonovské fyzice“, jak v dokumentu zazní, ale zato je schopný provádět v minutě veletoče.
Nejde tu už dnes ale ani jen o rozhlas, jedná se o stavovskou čest českých médií. Dokument Matematika zločinu je veřejně přístupný, každý novinář si jej může poslechnout a prověřovat jeho závěry, s autorkami mluvit. Nemůžeme přece dovolit, aby se je podařilo umlčet, výsledky jejich práce zamést pod koberec.
Argument, že „se jedná přece jen o případ jednoho jediného soudního znalce“, neobstojí. Dokument má v sobě dost kvality, aby bylo jasné, že se jedná o problém systémový. A ukazuje se tu mimo jiné také ve zvláště ostrém světle směs arogance, nekompetence a zpupnosti Babišova ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, jejž byl až do konce jeho dní ve funkci schopen hájit i takový Respekt. Proč se v něm ještě nepsalo o Matematice zločinu?
Autorky odvedly zcela mimořádnou práci, nejen na české poměry. Je to v českém mediálním provozu jeden z mála výkonů evropské úrovně. Přesto se jich proti tomu, co zřejmě právem pokládají za cenzuru, zastal jen Reflex, Aktuálně a Deník Referendum.
Na počátku projektu vyšel výborný článek v Reportéru, který je bohužel za paywallem. Dvakrát se za ně také dobře postavil Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Bohužel ale nebyl schopen vyvolat z události aféru, kterou restriktivní postup vedení Českého rozhlasu zasluhuje.
Teď už tu jde také o čest novinářské profese, o to, jak dokážeme být solidární s kolegy, kteří podají mimořádný výkon a narážejí na vydavatele či vedení redakce, jež brání v jeho zveřejnění. Toho se přece obáváme, že by mohlo nastat s postupujícími snahami pochybné politické moci získat nad veřejnoprávními médii kontrolu.
Jak to, že tedy nereagujeme, když se taková věc děje přímo před našima očima? Po mém soudu nemůžeme mít jiné požadavky, než aby Český rozhlas pořad odvysílal, zavázal se, že přestane spolupracovat s Jiřím Strausem a že své funkce opustí všichni, kdož se snažili odvysílání pořadu bránit místo toho, aby se ho snažili zdokonalit.
Případ skýtá příležitost institucím, které chtějí hájit novinářskou profesi. Jak se k němu postaví nedávno založená česká pobočka Mezinárodního tiskového institutu? Jak se zachová Syndikát novinářů?
Ale je to příležitost i pro politiky, jedná se o zásadní věc veřejného zájmu. Pirátský poslanec Jakub Michálek na základě našeho podnětu už v dané věci začal jednat.
Především tu jde o zkoušku solidarity každého jednoho média u nás. Nezastat se Brit Jensen a Magdaleny Sodomkové by v tuto chvíli znamenalo selhávat ve své základní odpovědnosti, kterou jako novináři vůči společnosti máme.
Lit.: Pokorný, Jan: Český rozhlas o diskutovaném podcastu: Matematika podle pravidel není zločin. In web Lupa.cz, 30. 7. 2019 (článek). – Cit.: Dvě novinářky, Magdalena Sodomková a Brit Jensen, v některých médiích tvrdí, že Český rozhlas jejich práci cenzuruje, že šéfredaktor Plusu Petr Šabata je ve střetu zájmů, že v rozhlase panuje atmosféra strachu a kdoví, co ještě.
Co je k tomu vede? Nabídly Českému rozhlasu velmi slibný materiál, jehož ústřední postavou je soudní znalec profesor Jiří Straus. Podle zjištění autorek například jeho chybný posudek způsobil vážný justiční omyl. Důležité téma – a navíc – velmi dobré zpracování. Vznikl tak v Česku zatím ojedinělý několikadílný seriál, který si klidně poslechnete na jeden zátah.
Při standardním redakčním posuzování jsme si dovolili upozornit na několik míst, která podle našeho názoru nejsou v souladu s Kodexem Českého rozhlasu. To je dokument, podle kterého se, vedle platné legislativy, v rozhlase hraje. Pamatuje i na taková témata, jako je používání anonymních zdrojů, nahrávky pořízené skrytým mikrofonem, materiály získané od nejmenovaného člověka atd.
V Českém rozhlase Kodex důvěrně známe, máme ho na očích stále, zejména pokud posuzujeme investigativní reportáže a další materiály, které mohou vyvolat pozdvižení. To se třeba sejde ředitel zpravodajství se šéfredaktory stanic a webu iRozhlas.cz – což jsou navíc i velezkušení novináři – a s autory debatujeme. A také se hádáme. O věci a nad věcí. Chceme, aby posluchač dostal reportáž, která je natočená a zpracovaná podle pravidel.
A taky se nechceme nechat zbytečně nachytat na tom, že jsme něco opomněli, a dostat výtku od Rady ČRo, která jako jediná může konstatovat porušení Kodexu.
Magdalena Sodomková a Brit Jensen byly překvapeny tím, že máme k jejich dílu nějaké připomínky. Začaly nás osočovat, že pracujeme na politickou objednávku. Nenechaly si vysvětlit, že tomu tak není. Podezíraly nás, že soudního znalce Jiřího Strause šanujeme, protože spolupracuje v Českém rozhlase na přípravě jiného cyklu o kriminalitě. Jenže my jsme toho muže v životě neviděli.
Vzájemná komunikace se stala velmi obtížnou. Autorky začaly tahat z rukávu další falešné karty – že je v rozhlase cenzura a že šéfredaktor Plusu je ve střetu zájmů. Naši editoři, jimž procházejí rukama všechny materiály, než se dostanou do vysílání, takřka denně žádají redaktory, aby něco předělali, doplnili. A když je potřeba, vysílání pozastaví. Snažili jsme se vysvětlit Magdaleně Sodomkové a Brit Jensen, v čem vidíme rozdíl mezi důslednou editorskou prací a cenzurou. Marně.
Český rozhlas je někdy příliš velkorysý. Připadalo nám hloupé přišívat na hrubý pytel hrubou záplatu a prokazovat, že autorky veřejně lžou. Možná jsme měli bouchnout do stolu a říct – tak už dost!
Místo toho jsme se sešli se zástupci Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu, kterým jsme vyložili, jak se věci mají. Setkali jsme se i Josefem Šlerkou z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (fond Matematiku zločinu spolufinancoval). Vysvětlili mu náš postoj a domluvili se na setkání s autorkami. Aby se schůzka nezablokovala hned na začátku, ujal se Josef Šlerka role moderátora.
Znovu jsme označili místa, která podle nás potřebují úpravy, ostatně o nich psal ve svém posudku, který si Nadační fond nezávislé žurnalistiky nechal vypracovat, Jan Motal z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Autorky brzy po schůzce souhlasily s tím, že se do úprav pustí, a Český rozhlas podle původní dohody zveřejní Matematiku zločinu jako podcast.
Co následovalo? Další schůzka, tentokrát už jenom o provozních detailech. Je pravda, že jsme požádali Magdalenu Sodomkovou a Brit Jensen o mediální zdrženlivost, v dobré víře, že když konečně akceptovaly naše připomínky, nebudou přece dál mluvit o cenzuře v Českém rozhlase, protože ta tam prostě není.
Chyba lávky! V rozhovoru pro Deník Referendum opět prokázaly, že lhaní jim docela jde. Takže celý příběh uzavíráme. Jak jsme slíbili, podcast Matematika zločinu zveřejníme.
Na webu Českého rozhlasu v rubrice určené novinářům najdete jak analýzu Jana Motala pro Nadační fond nezávislé žurnalistiky (PDF), tak mnohem obsáhlejší text, který popisuje to, jak jsme se v důvěře ve dvě šikovné novinářky v případě Matematiky zločinu přepočítali.
Autor je ředitelem zpravodajství Českého rozhlasu
Lit.: Hošna, Jiří: Český rozhlas ctí objektivitu a nestrannost, podcast „Matematika zločinu“ tak posluchačům nabídne v přepracované podobě, která respektuje Kodex ČRo. In web ČRo, 30. červenec 2019 (článek). – Cit.: Český rozhlas nabídne v tomto týdnu svým posluchačům na webu rozhlas.cz podcast Matematika zločinu autorek Brit Jensen a Magdaleny Sodomkové, který zpracovává téma údajných vážných pochybení v justici. Dané dílo Český rozhlas zveřejňuje po úpravách a doplněních, které bylo nezbytné provést tak, aby byla naplněna ustanovení Kodexu ČRo, týkající se zejména nestrannosti a objektivity.
V uplynulých týdnech Český rozhlas čelil pomluvám a lžím, které na jeho adresu vznesly autorky Brit Jensen a Magdalena Sodomková, a také jednostranně pojatým článkům, především v Deníku referendum, které nerespektovaly standardy novinářské práce, byly jednostranně zaměřené a jejich autoři se ani neobtěžovali kontaktovat ČRo a požádat ho o stanovisko k celé věci.
Český rozhlas dodržuje zodpovědně ustanovení zákona o ČRo, zákona o rozhlasovém a televizním vysílání i Kodexu ČRo. Ostře se tímto ohrazuje proti nařčením, které ho absurdně obviňují z cenzury a zpochybňují jeho nezávislost. Stejně tak ČRo zásadně protestuje proti lžím o údajné atmosféře strachu, kterou prý zaměstnanci pociťují.
Autorky Brit Jensen a Magdalena Sodomková svými vyjádřeními poškozují dobré jméno ČRo a znevažují dobrou a zodpovědnou práci stovek jeho zaměstnanců. Záminkou pro jejich tvrzení se jim přitom stala pouze ta skutečnost, že odevzdali Českému rozhlasu dílo, které obsahovalo celou řadu vážných prohřešků proti Kodexu ČRo. Český rozhlas proto nyní po autorkách bude požadovat veřejnou omluvu.
Pokud by Český rozhlas netrval na tom, aby autorky dílo upravily a doplnily a odvysílal ho v původní podobě, zpronevěřil by se základním hodnotám média veřejné služby, popřel by svou objektivitu a nestrannost a vystavil by se také riziku soudní žaloby.
Matematiku zločinu nabízely autorky původně jako investigativní dokument stanici ČRo Plus a slibovaly vytvoření kvalitního veřejnoprávního pořadu. Téma zaujalo jak bývalého šéfredaktora Českého rozhlasu Plus Ondřeje Nováčka, tak současného šéfredaktora Petra Šabatu.
První vážný problém v komunikaci s autorkami nastal na schůzce v květnu 2018 nad prvními scénáři. Na jednání byli zástupci stanice, autorky, vedoucí tvůrčí skupiny Dokument Daniel Moravec a reportér Janek Kroupa – právě s ohledem na předpokládaný investigativní obsah pořadu. Po sérii dobře míněných věcných připomínek, které odpovídaly komunikaci autor – editor, obvinila Magdalena Sodomková autory těchto připomínek ze stanice Český rozhlas Plus z pokusu cenzurovat jejich dílo, a to na údajnou politickou zakázku. V té chvíli bylo zřejmé, že je další spolupráce v ohrožení.
Daniel Moravec proto navrhl, aby dostala stanice k posouzení až celé dílo – protože autorky jsou profesionálky, dokument natočí na požadované úrovni – a na stanici pak bude rozhodnutí, zda celý pořad převezme k vysílání nebo ne. S tím Petr Šabata souhlasil, jen si vymínil, že k posouzení dostane všechny díly jako celek. S tím zase souhlasili Moravec, Sodomková a Jensen.
Ani před touto schůzkou, natož po ní neprobíhala žádná intenzivní společná práce na scénáři nebo na pořadu jako takovém, nebyl k tomu totiž důvod. Pátý poslední díl dostal Český rozhlas Plus k posouzení v první polovině prosince 2018 a začal ho posuzovat – spolu s vedením Zpravodajství.
V lednu stanice pořad odmítla s ohledem na to, že v řadě pasáží je v rozporu s Kodexem Českého rozhlasu. Na počátku února připomínky konkretizoval šéfredaktor Šabata v dopise ředitelce výroby Kateřině Konopáskové. Na konci února se uskutečnila schůzka autorek, šéfredaktora Šabaty a zástupců Výroby, kde byly připomínky k nesouladu s Kodexem rozebrány podrobně. Toto jednání takřka skončilo závěrem, že šéfredaktor ve scénářích označí podle něj vadné pasáže a autorky se pokusí pořad upravit. Nicméně tento kompromis autorky nakonec svým postojem a chováním v průběhu jednání znemožnily.
Nadační fond nezávislé žurnalistiky si nechal zpracovat posudek pořadu od docenta Jana Motala z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Brno. V části týkající se kodexu autor píše: „…pořad neporušuje ustanovení kodexu ČRo, která upravují nástroje využívané při investigativní žurnalistice, a to až na výhrady ke zdůvodnění anonymizace a původu zdrojů (tedy bylo by vhodné přidání nebo dodatečné uvedení informace o původu informace nebo nebezpečí hrozícímu některému z respondentům). Takové vady jde snadno napravit a nelze je brát jako absolutní překážky pro odvysílání celku.“
Autorovy výhrady míří úplně stejným směrem jako výhrady ČRo Plus (anonymní zdroje, anonymní nahrávky). Posouzení vedení Zpravodajství Českého rozhlasu je jen poněkud přísnější – což plyne z každodenní praxe hodnocení pořadů a jejich souladu s kodexem, a to včetně investigativních pořadů (Český rozhlas nemůže měřit dvojím metrem). ČRo nijak nezpochybňuje, že informace obsažené v díle jsou zajímavé, společensky důležité a že seriál pojednává o věcech veřejného zájmu. To ovšem neznamená, že takové pořady jsou vyvázány z povinnosti, které upravují zákony a předpisy, kterými se ČRo musí řídit. I na takové pořady je třeba uplatňovat příslušná ustanovení Kodexu ČRo, jak ostatně Jan Motal ve svém posudku činí. Konečná zodpovědnost za obsah vysílání totiž vždy podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání leží na ČRo jako provozovateli.
Za pozornost stojí i tato pasáž z posudku Jana Motala: „Jsem toho názoru, že autorky se měly rozhodnout, zda točí spíše žánr umělecko-dokumentární („detektivka“) nebo investigativní, a tomu přizpůsobit kompozici – v prvním případě by to znamenalo zaměřit se výhradně na příběh některé z kauz, v druhém potom více zobrazit kontext kontroverzí ohledně soudního znalectví. V pořadu např. ani nezazní informace o tom, že se k tématu vyjadřovaly právní a soudní autority, že jde o otázky diskutované v legislativním procesu apod. Zvláště problematické to je ve vztahu k aktérům uherskohradišťské kauzy. Tamní soudci totiž byli opakovaně podrobeni kárným žalobám. Z pořadu vyplývá, jako by se pochybení zlínského soudu vůbec neřešila. To znamená, že vyznění celého pořadu je alarmistické neadekvátně skutečnosti. Posluchač může získat dojem, že české soudnictví selhává systémově (synekdochická kompozice), ač se jak problematika soudních znalců, tak konkrétně zlínského soudu řešila a řeší na institucionální úrovni. Z dramaturgického hlediska je tedy pořad obětí svojí hybridní formy (opět opakuji – jde o vlastnost žánru). Alarmismus může vést k morální panice, v níž budou soudní znalci nebo soudci obecně identifikováni jako hrozba pro společnost a bude snižována důvěryhodnost soudů nad rámec přijatelné kritiky ve veřejném zájmu. Zde hrozí narušení etického principu, podle nějž novinář nesmí nahrazovat demokratické instituce (nebezpečí „mediokracie“). I když se autorky samotné v pořadu takovému přístupu snaží vyhnout a zvláště Magdalena Sodomková vystupuje v pořadu tak, aby dostála požadavku nestrannosti, celkové vyznění pořadu alarmistické je. Bez kontextu může vést k neadekvátnímu hodnocení skutečnosti. V této souvislosti bych rád – aniž bych posuzoval estetické kvality pořadu – dal autorkám doporučení, aby pro případné vysílání pořad upravily. A to především proto, že nelze spoléhat na posluchačovu pozornost. Poslech pořadu ve vysílání je jiný, než podcastu na webové stránce, který je opatřen dalšími informacemi a lze se v něm vracet. Považuji za vhodné, kdyby jednotlivé díly byly informačně více uceleny, méně se v nich pracovalo s „tajemstvím“ (které je prospěšné pro narativní schéma detektivky) a více s doslovností a úplností.
S autorkami nicméně nebylo možné vést věcnou debatu, protože každý návrh na úpravu vydávaly za cenzuru. Na konci února tak vzájemná komunikace skončila roztržkou. Následně případ Matematiky zločinu na veřejném zasedání Rady ČRo na základě jejího dotazu komentoval i generální ředitel René Zavoral, který uvedl, že daný slovesný útvar má kvalitu z hlediska práce s audiem a dokumentem jako uměleckým žánrem. Bohužel má však řadu nedostatků z pohledu investigativní žurnalistiky a standardů, které musí ČRo dle zákona o ČRo a Kodexu ČRo uplatňovat na své vysílání.
Jelikož se Český rozhlas staví zodpovědně ke svému programu a vysílání, snažil se stále najít cestu, jak podcast Matematika zločinu nabídnout posluchačům. Proto ČRo vyvolal jednání s Josefem Šlerkou, ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, který spolufinancoval vznik pořadu. Následovaly dvě schůzky s autorkami Jensen a Sodomkovou za účasti pana Šlerky, Zpravodajství ČRo i Výroby, na kterých zástupci Českého rozhlasu znovu zopakovali připomínky k Matematice zločinu, které vzhledem k nedodržení Kodexu znemožňují publikování pořadu pod značkou ČRo. Následně šéfredaktor Petr Šabata označil tyto pasáže ve scénářích pořadu a autorky si vzaly čas na (případnou) opravu pořadu. Autorky následně své dílo dle požadavků ČRo upravily, a ČRo proto bude Matematiku zločinu publikovat ve formě podcastu na svých webových stránkách. Magdalena Sodomková a Brit Jensen přesto ČRo opakovaně v médiích nařkly z nepravd a opakovaly řadu nesmyslných tvrzení, jako je cenzura apod.
Český rozhlas tímto deklaruje, že postupoval ve všech fázích jednání s autorkami Sodomkovou a Jensen korektně a profesionálně, nereagoval na mediální útoky, jichž se autorky dopouštěly opakovaně, nepodloženě a neférově – například navzdory dohodě o mediální zdrženlivosti při posledním pokusu uvést pořad do publikovatelné podoby. Český rozhlas prokázal velkou trpělivost, nadhled a zachoval si důstojnost i v případech, kdy Magdalena Sodomková a Brit Jensen rozhlas očerňovaly a pomlouvaly. Na jejich poslední výpady zveřejněné zejména v Deníku Referendum však již ČRo považuje za nutné tímto prohlášením reagovat.
Považujeme za nutné zdůraznit, že v Českém rozhlase se veškeré pořady hodnotí profesionálně a přísně s ohledem na znění Kodexu Českého rozhlasu. Naopak autorky náročný úkol vytvořit korektní pořad o vážném problému v justici nezvládly a oprávněnou kritiku neunesly.
Na posuzování Matematiky zločinu a formulování připomínek se nepodílel jen Petr Šabata jako šéfredaktor ČRo Plus, kterému ho příslušné oddělení Českého rozhlasu nabídlo k odvysílání, ale i další členové vedení a ředitel Zpravodajství ČRo Jan Pokorný jako jeho bezprostřední nadřízený. Ten rovněž po celou dobu Šabatova působení v Českém rozhlase ví, že jeho partnerka je soudkyní a posléze i místopředsedkyní Městského soudu v Praze. Za střet zájmů to nepovažujeme, neboť se záležitosti zmíněného soudního znalce netýkají její rozhodovací činnosti. Zmíněná skutečnost má tedy racionální vysvětlení a nijak neovlivnila posuzování Matematiky zločinu v Českém rozhlase.
Český rozhlas postupoval v případě posuzování Matematiky zločinu tak, jak mu ukládá zákon o ČRo, zákon o rozhlasovém a televizním vysílání i Kodex ČRo. Dodržování Kodexu ČRo neslouží pouze k ochraně ČRo a autorů, ale i subjektů, o kterých pořady pojednávají. Je to základní předpoklad k tomu, aby ČRo plnil svou nezastupitelnou roli ve společnosti, kterou mu ukládá zákon o ČRo a rozvádí Kodex ČRo.
Lit.: Studená, Iva: Český rozhlas obrátil. Podcast Matematika zločinu po drobných úpravách odvysílá. In web Aktuálně.cz, 30. 7. 2019 (článek). – Cit.: Český rozhlas na svém webu tento týden po několikaměsíčním sporu zveřejní seriál Matematika zločinu. Pořad odhaluje nedostatky české justice a mimo jiné dokumentuje justiční omyl, ke kterému došlo kvůli chybnému posudku soudního znalce Jiřího Strause. Od ledna ho však rozhlas nechtěl odvysílat kvůli údajnému porušení etického kodexu. Poté, co podcast vyhrál prestižní cenu a o sporu s autorkami informovala média, se nakonec vedení rozhodlo seriál odvysílat. Autorky ho však musely upravit.
„Český rozhlas nabídne v tomto týdnu svým posluchačům na webu rozhlas.cz podcast Matematika zločinu autorek Brit Jensen a Magdaleny Sodomkové, který zpracovává téma údajných vážných pochybení v justici,“ informoval na webu mluvčí Českého rozhlasu Jiří Hošna.
Co je to podcast?
Podcast je zvuková nahrávka ve formátu MP3, která se dá stáhnout do mobilního telefonu přes podcastovou aplikaci a poslouchat kdykoli zdarma. Slovo podcast vzniklo v roce 2004 spojením názvu přehrávače iPod firmy Apple s anglickým slovem pro vysílání – broadcast. Čeština přejala tento anglický výraz beze změny. Podcast je typický delším formátem, většina z podcastů se pohybuje mezi délkou 30-60 minut, nicméně výjimkou nejsou ani několikahodinové podcasty.
Podle něj seriál musel projít úpravami, aby naplňoval etický kodex. V minulosti totiž rozhlas autorky kritizoval za velké množství neozdrojovaných informací a také za chybějící vyjádření znalce Jiřího Strause.
Ten však na opakované výzvy novinářek ani serveru Aktuálně.cz nereagoval. Jelikož sám nevyužil šanci se k tématu veřejně vyjádřit, autorky kodex neporušily. To potvrdil i odborný posudek hodnotitele Jana Motala, který si nechal zpracovat Fond nezávislé žurnalistiky.
Celkově podle Motala autorky v souladu s kodexem pracovaly. Měl pouze drobné výhrady, po jejich odstranění prý ale pořad splňuje nároky na vysílání. Navíc podle něj seriál poukazuje na závažné problémy a jeho vysílání je důležité z hlediska veřejného zájmu. To rozhlas nevyvrací.
„ČRo nijak nezpochybňuje, že informace obsažené v díle jsou zajímavé, společensky důležité a že seriál pojednává o věcech veřejného zájmu,“ uvedl Hošna. Dodává však, že za obsah vysílání vždy zodpovídá ČRo, a proto bylo třeba seriál přísně posoudit.
Poté, co si Matematika zločinu odnesla cenu za nejlepší dokument na mezinárodní soutěži Prix Bohemia Radio, a po článku na Aktuálně.cz se jednání o publikování podcastu znovu obnovila. Rozhlas autorkám předložil své připomínky, ty následně své dílo dle požadavků upravily. Rozhlas se tedy rozhodl seriál publikovat ve formě podcastu na svých webových stránkách.
Rozhlas bude požadovat veřejnou omluvu
Tím však rozepře mezi novinářkami a veřejnoprávním médiem nekončí. Rozhlas se chce ohradit proti výrokům novinářek a údajně jednostranně pojatým článkům, především v Deníku referendum.
Sodomková a Jensen totiž označily jednání rozhlasu za cenzuru, také podle nich vedení lhalo, když tvrdilo, že si seriál neobjednalo. Navíc se domnívají, že obvinění z porušování kodexu je očernilo, a tím snížilo jejich profesní status.
„Ostře se (ČRo, pozn. red.) tímto ohrazuje proti nařčením, které ho absurdně obviňují z cenzury a zpochybňují jeho nezávislost. Stejně tak ČRo zásadně protestuje proti lžím o údajné atmosféře strachu, kterou prý zaměstnanci pociťují,“ uvedl Hošna.
Podle Hošny novinářky poškozují dobré jméno rozhlasu. Po autorkách proto bude požadovat veřejnou omluvu.
Lit.: anonym: Obdivujeme odvahu a nasazení Brit Jensen a Magdaleny Sodomkové. In web Deník Referendum, 7. 8.2019 (otevřený dopis ČRo). – Cit.: Vydáváme otevřený dopis dokumentaristů a dokumentaristek na podporu Brit Jensen a Magdaleny Sodomkové, autorek Matematiky zločinu. Otevřený dopis.
Vážené vedení Českého rozhlasu,
my, níže podepsaní dokumentaristé a dokumentaristky, kteří spolupracujeme s Českým rozhlasem nebo jsme v něm zaměstnáni, se chceme vyjádřit k prohlášení Českého rozhlasu o podcastu Matematika zločinu. Toto prohlášení Český rozhlas zveřejnil na svých stránkách dne 30. 7. 2019.
V tomto textu se uvádí, že autorky podcastu Brit Jensen a Magdalena Sodomková „znevažují dobrou a zodpovědnou práci“ stovek rozhlasových zaměstnanců. Mrzí nás, že se rozhlas vyjadřuje paušálně jménem všech zaměstnanců.
Obdivujeme odvahu a nasazení, se kterou tvůrkyně odhalily závažný problém v české justici, jehož veřejnoprávní relevance je nezpochybnitelná. Dlouholetá práce autorek a jejich hledání nových cest v dokumentaristice nás inspirují a ceníme si jich.
Dále se v prohlášení uvádí, že Brit Jensen a Magdalena Sodomková „poškozují dobré jméno ČRo“. Z našeho pohledu k dobrému jménu rozhlasu naopak přispívají. Dokazuje to i skutečnost, že za svou práci pro ČRo opakovaně získávají ocenění na české i mezinárodní scéně a za projekt Matematika zločinu letos obdržely prestižní ceny Prix Bohemia a Podcast roku.
Český rozhlas po autorkách podcastu žádá veřejnou omluvu za jejich veřejná vyjádření, mimo jiné o cenzuře a atmosféře strachu v rozhlase. My věříme v sebevědomý Český rozhlas, který respektuje pluralitu názorů a nepotřebuje od svých zaměstnanců a spolupracovníků slyšet omluvu za vyjádření postojů a pocitů, které při své práci zažívají.
Myslíme si, že silný veřejnoprávní Český rozhlas, o jehož dobré jméno a kondici jde i nám, by měl unést mnohost názorů a svobodné vyjadřování svých zaměstnanců a spolupracovníků.
- Jiří Slavičínský
- Viola Ježková
- Daniel Kupšovský
- Ivan Studený
- Martina Pouchlá
- Hana Nováková
- Apolena Rychlíková
- Monika Horsáková
- Lumír Košař
- Irena Kocí
- Michal Bureš
- Eva Lammelová
- Květa Přibylová
- Tereza Reichová
- Eva Lédlová
- Magdalena Šorelová
- Karolina Antlová
- Dora Kaprálová
- Jan Sedmidubský
- Andran Abramjan
- Magdaléna Rejžková
- Ivana Myšková
- Iva Strnadová
- Jiří Klimeš
- Zuzana Řezníčková
- Jan Hanák
- Zdeněk Chaloupka
- Filip Jakš
- Jan Gogola
- Marika Pecháčková
- Sabina Vrbková
- Mária Pfeiferová
- Ondřej Šálek
- Dagmar Misařová
- Alexej Švamberk
- Romana Lehmannová
- Magdaléna Trusinová
- Karolína Peroutková
- Vladimír Mareček
- Jitka Škápíková
- Andrea Hanáčková
- Tereza Hronová
- Johana Ožvold
- Martin Ožvold
- Kristýna Synková
- Karolína Škápíková
- Gabriela Albrechtová
- Silvie Čechová
- Lukáš Jiřička
- Roman Štětina
- Lucie Vyhnálková
Lit.: Hanáčková, Andrea: {K otevřenému dopisu}. In Facebook, 7. 8. 2019 (status). – Cit.: 51 dokumentaristů (rozhlas, televize, film) podpořilo dvě kolegyně, které už rok usilují o veřejnou prezentaci své práce. Od polských rozhlasových tvůrců vím, že je třeba ostražitě vnímat jakékoli pokusy omezit svobodu slova a důsledně se bránit tam, kde manipulativní využití vybraných faktů vytváří paralelní realitu (článek, vůči kterému se otevřený dopis ohrazuje). Je třeba přečíst mnoho textů, abyste se orientovali ve složité kauze ne-vysílání rozhlasového krimiseriálu Matematika zločinu. Když však tuto kauzu zasadíte do kontextu dva roky staré kauzy Kroupa, rok staré kauzy Fischer a permanentních kauz Rady Českého rozhlasu, je patrné, že chyba není v margináliích jednoho seriálu, ale v celém systému veřejnoprávního média.
Lit.: Polák, Milan: Nemluvte za nás. Od autorek Matematiky zločinu omluvu nechceme, ohradili se v ČRo. In web Aktuálně.cz, 7. 8. 2019 (článek). – Cit.: Nesouhlasíme s vaším postojem, reagovalo přes padesát zaměstnanců Českého rozhlasu na vyjádření vedení veřejnoprávního média z minulého týdne. Týkalo se podcastu Matematika zločinu, který odhalil pochybení české justice, ale podle rozhlasu porušoval jeho kodex. Až po dlouhých průtazích a nakonec i úpravách zveřejnil ČRo podcast na svém webu. Rozhlas ale vyzval autorky k omluvě za nařčení z cenzury. Část zaměstnanců však nesouhlasí, že se mají za co omlouvat a že by poškodily pověst rozhlasu, jak míní vedení instituce. To na otevřený dopis reagovalo slovy, že názorovou pluralitu ctí.
Petenti, mezi nimiž jsou například komentátorka Apolena Rychlíková, pedagog Jan Gogola či dokumentarista Jiří Slavičínský, vyčítají vedení Českého rozhlasu, že ve svém tiskovém prohlášení z konce července mluví jménem všech zaměstnanců a tvrdí, že autorky Sodomková a Jensen „znevažují dobrou a zodpovědnou práci stovek jeho zaměstnanců“.
„Obdivujeme odvahu a nasazení, se kterou tvůrkyně odhalily závažný problém v české justici, jehož veřejnoprávní relevance je nezpochybnitelná,“ říkají v otevřeném dopise jeho autoři.
Zaměstnanci a spolupracovníci Českého rozhlasu také nesouhlasí s názorem vedení, že autorky poškozují dobré jméno Českého rozhlasu. „Z našeho pohledu k dobrému jménu rozhlasu naopak přispívají,“ tvrdí v dopise. Jako důkaz pak připomínají ocenění Prix Bohemia a Podcast roku, která Matematika zločinu letos získala. Celý podcastový seriál je k poslechu zde.
Jako nepochopitelný také autoři berou požadavek Českého rozhlasu, aby se Sodomková a Jensen veřejně omluvily za vyjádření o cenzuře. „Věříme v sebevědomý Český rozhlas, který respektuje pluralitu názorů a nepotřebuje od svých zaměstnanců a spolupracovníků slyšet omluvu za vyjádření postojů a pocitů, které při své práci zažívají,“ dodávají na závěr dopisu jeho autoři.
Český rozhlas v reakci uvedl ústy mluvčího Jiřího Hošny, že v každém případě ctí názorovou pluralitu a je otevřen každé věcné a korektní diskusi. „Otevřený dopis dokumentaristů bereme na vědomí a jejich názor respektujeme,“ dodává Hošna.
Pětidílný seriál Matematika zločinu odhaluje nedostatky české justice a mimo jiné dokumentuje justiční omyl, ke kterému došlo kvůli chybnému posudku soudního znalce Jiřího Strause. O inkriminovaných soudních kauzách se dočtete na Aktuálně.cz.
Straus nedostal prostor, tvrdilo vedení
Matematiku zločinu rozhlas od ledna odmítal odvysílat kvůli údajnému porušení kodexu ČRo. Autorům vedení vytýkalo mimo jiné to, že nedalo šanci vyjádřit se hlavnímu protagonistovi, znalci Strausovi. Znalec však komunikaci opakovaně odmítal a nereagoval ani na dotazy Aktuálně.cz.
Co je to podcast?
Podcast je zvuková nahrávka ve formátu MP3, která se dá stáhnout do mobilního telefonu přes podcastovou aplikaci a poslouchat kdykoli zdarma. Slovo podcast vzniklo v roce 2004 spojením názvu přehrávače iPod firmy Apple s anglickým slovem pro vysílání – broadcast. Čeština přejala tento anglický výraz beze změny. Podcast je typický delším formátem, většina z podcastů se pohybuje mezi délkou 30-60 minut, nicméně výjimkou nejsou ani několikahodinové podcasty.
Posudek Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (fond vznik pořadu také finančně podpořil, pozn. red.) tvrdí, že autorky udělaly vše pro to, aby jeho vyjádření získaly. Navíc je vysílání dokumentu podle posudku ve veřejném zájmu. Poté, co podcast vyhrál prestižní cenu Prix Bohemia, o sporu s autorkami informovala média včetně Aktuálně.cz.
V dubnu na jednání rady Českého rozhlasu generální ředitel René Zavoral řekl, že podcast velmi rád odvysílá, pokud autorky opraví problematické pasáže. „Moje snaha je, aby obě dámy souhlasily s úpravou toho seriálu tak, aby odpovídal Kodexu Českého rozhlasu,“ řekl na zasedání ředitel.
Zavoral dále řekl, že pokud by autorky nesouhlasily s úpravou seriálu a Český rozhlas by ho nemohl publikovat, tak vyvstává otázka, zda nešlo o zpronevěru 240 tisíc korun, které veřejnoprávní médium na výrobu podcastu dalo. Nařčení ředitele autorky odmítly.
Autorky Sodomková a Jensen nakonec Matematiku zločinu upravily. Český rozhlas vyvěsil podcast k poslechu na web v úterý. Původně se vyráběl do vysílání stanice Plus. Později se mluvilo o tom, že by mohl být vysílán na Vltavě. Na začátku každého dílu je nahraná poznámka, že podcast „je upraven v souladu s Kodexem Českého rozhlasu“.
Otevřený dopis dokumentaristů a dokumentaristek
Vážené vedení Českého rozhlasu,
my, níže podepsaní dokumentaristé a dokumentaristky, kteří spolupracujeme s Českým rozhlasem nebo jsme v něm zaměstnáni, se chceme vyjádřit k prohlášení Českého rozhlasu o podcastu Matematika zločinu. Toto prohlášení Český rozhlas zveřejnil na svých stránkách dne 30. 7. 2019.
V tomto textu se uvádí, že autorky podcastu Brit Jensen a Magdalena Sodomková „znevažují dobrou a zodpovědnou práci“ stovek rozhlasových zaměstnanců. Mrzí nás, že se rozhlas vyjadřuje paušálně jménem všech zaměstnanců. Obdivujeme odvahu a nasazení, se kterou tvůrkyně odhalily závažný problém v české justici, jehož veřejnoprávní relevance je nezpochybnitelná. Dlouholetá práce autorek a jejich hledání nových cest v dokumentaristice nás inspirují a ceníme si jich.
Dále se v prohlášení uvádí, že Brit Jensen a Magdalena Sodomková „poškozují dobré jméno ČRo“. Z našeho pohledu k dobrému jménu rozhlasu naopak přispívají. Dokazuje to i skutečnost, že za svou práci pro ČRo opakovaně získávají ocenění na české i mezinárodní scéně a za projekt Matematika zločinu letos obdržely prestižní ceny Prix Bohemia a Podcast roku.
Český rozhlas po autorkách podcastu žádá veřejnou omluvu za jejich veřejná vyjádření, mimo jiné o cenzuře a atmosféře strachu v rozhlase. My věříme v sebevědomý Český rozhlas, který respektuje pluralitu názorů a nepotřebuje od svých zaměstnanců a spolupracovníků slyšet omluvu za vyjádření postojů a pocitů, které při své práci zažívají.
(redakčně kráceno pozn. red.)
Lit.: Moravec, Dan: Matematika zločinu. In web ČRo, 6. srpen 2019 (článek + upravené nahrávky). – Cit.: V roce 2012 napsal reportérce Magdaleně Sodomkové neznámý muž z indonéského Bali, že prchá před trestem. Tvrdil, že verdikt nebyl spravedlivý, a to kvůli chybě soudního znalce. Po stopách tohoto experta přezdívaného „matematik zločinu” se pak reportérka vydala společně s dánskou dokumentaristkou Brit Jensen.
V kreativní práci ustrnutí neexistuje. Ustrnutí totiž znamená více či méně patrný posun zpět. Tím spíše v dokumentu. Svět, jeho vnímání, společnost, interpretace dějů atd. se mění rychleji, než stačíme registrovat, pochopit a vstřebat. A všechno se valí ještě větší rychlostí dál.
Proto i vývoj audiodokumentu, jeho forem, volených témat a zasazení do kontextů doby je mnohem rychlejší, než býval. Tvůrci se musejí mnohem rychleji a obezřetněji orientovat v tom, co je esence dneška, který detail vypovídá o výseči celku, co je to ono, jež stojí za interpretaci a zůstane jako svědectví prchavé současnosti. V kontextech. To je úkol dokumentaristy.
Tvůrčí skupina dokumentu Českého rozhlasu proto neustále hledá nové možnosti vyjádření, nové cesty, jak v rovině formální (například ve startujícím formátu dokuseriálu na Dvojce), tak i tematicky obsahové (Cesty za vodou nebo Rok 1968 mi obrátil život naruby).
Fenomén audiodokumentárního podcastu je ryze současným způsobem, platformou vyprávění a reflexe, s výhodou seriálovosti, soustředěnějšího intimního poslechu a možnosti návratu k jakýmkoli úsekům díla. Mechanismus aplikací navíc umožňuje pohodlné stažení každého dalšího dílu a návratu k jeho poslechu – konzumaci on-demand. Nesporné výhody oproti lineárnímu vysílání. Výhody poplatné současnému životnímu stylu a vývoji technologií.
Proto vznikl podcastový krimi seriál Matematika zločinu, díky Nadačnímu fondu nezávislé žurnalistiky a Českému rozhlasu. Jako snaha držet krok s mnohdy mnohem vyspělejší evropskou, potažmo americkou produkcí (vyspělejší způsobem přenosu, využíváním nových technologií, filozofií soukromého poslechu on-demand). Jako ukázka možností dalšího vývoje žánru, jeho variability a atraktivnosti v našem prostředí. Číslo 90 tisíc přehrání (do srpna 2019) svědčí o zájmu odborné i laické veřejnosti o podobné modely vyprávění. Ač v našich podmínkách nové, v evropském měřítku běžné a prověřené.
Reportérka Magdaléna Sodomková a dánská dokumentaristka Brit Jensen spustily projekt dokumentárního podcastu Matematika zločinu v létě roku 2017 na základě případu, který novinářky sledovaly od roku 2012. Vlastní výroba začátkem roku 2018 znamenala skoro roční práci na komplikovaném projektu zatím méně prošlapaných cest dokumentárního audiovyprávění, které se odehrává v českých soudních síních a vězeňských celách.
Jak se v České republice počítá spravedlnost?
Lit.: Rožánek, Filip: Dokumentaristé reagují na prohlášení Českého rozhlasu. In web Lupa.cz, 7. 8. 2019 (článek). – Cit: Skupina dokumentaristů spolupracujících s Českým rozhlasem, případně v něm přímo zaměstnaných, sepsala otevřený dopis na podporu autorek podcastu Matematika zločinu. Ty opakovaně nařkly veřejnoprávní médium z cenzury, když po nich rozhlas chtěl editorské úpravy v podcastu, aby vyhovoval etickým a profesním pravidlům. Bez nich rozhlas nechtěl podcast zveřejnit ani ho odvysílat.
Rozhlas na obvinění z cenzury a dlouhodobé mediální výstupy autorek reagoval prohlášením, v němž vysvětlil celou anabázi s Matematikou zločinu a své výhrady. Autorky vyzval k omluvě za poškozování dobrého jména Českého rozhlasu.
Dokumentaristé ve svém otevřeném dopise nezpochybňují žádné z výhrad vedení rozhlasu ani popis dění kolem podcastu. Domnívají se ale, že omluva není potřeba.
„Český rozhlas po autorkách podcastu žádá veřejnou omluvu za jejich veřejná vyjádření, mimo jiné o cenzuře a atmosféře strachu v rozhlase. My věříme v sebevědomý Český rozhlas, který respektuje pluralitu názorů a nepotřebuje od svých zaměstnanců a spolupracovníků slyšet omluvu za vyjádření postojů a pocitů, které při své práci zažívají,“ píše se v dopise.
„Myslíme si, že silný veřejnoprávní Český rozhlas, o jehož dobré jméno a kondici jde i nám, by měl unést mnohost názorů a svobodné vyjadřování svých zaměstnanců a spolupracovníků,“ uzavírají dokumentaristé své stručné stanovisko.
Dopis podepsalo několik desítek tvůrců, mimo jiné Apolena Rychlíková, Magdalena Trusinová, Daniel Kupšovský nebo Ivan Studený.
Lit.: Jensen, Brit – Sodomková, Magdalena: K článku na Lupa.cz. In web Facebook, 9. 8. 2019 (status). – Cit.: Nemáme nic proti Kodexu. Neměli bychom ani nic proti editorským zásahům/ radám. Kdyby ta diskuze o podobě seriálu probíhala před rokem.
Změny v prvních čtyřech epizodách jsou minimální. Kdyby měl Čro Plus tehdy zájem, mohlo to být hotové v říjnu 2018. Tehdy ale zájem o jakékoli korekce nebyl.
Zásahy do pátého jsou větší: musela zmizet nahrávka, kde soudkyně Šperlichová rodinu Juřenových bez důkazů obviňuje z korupce a chválí si, jak se jí za komunistů dobře soudilo.
V rozhlasové verzi chybí taky nahrávka matky poškozeného, kde říká, že ví od policie (!), že hlavní svědek nabízel rodině obžalovaného, že „pomůže s případem“.
Obě nahrávky byly pořízeny (ne námi) na skrytý mikrofon. Po konzultaci s právníky koproducenta (NFNZ) jsme došli k závěru, že jejich zveřejnění ospravedlňuje veřejný zájem.
Čili ani toto není proti Kodexu.
Lit.: Hanáčková, Andrea: Krátký report z Prix Europa – Media Competition for all over Europe. In Facebook, 10. 10. 2019 (status). – Cit.: (…) Oba rozhlasové pořady Tvůrčí skupiny Dokument si tady vedly výborně! Ve včerejší kategorii Radio Current Affairs ocenili kolegové z BBC, ARD, DR, Švédska atd. vynikající investigaci, především způsob, jakým Magdaléna Sodomková klade otázky a trvá na odpovědi – i když se jich nedočká, je ta situace vypovídající. Zkušení rozhlasáci pochopili i z jediného poslouchaného dílu (2/5), že seriál kromě konkrétních kriminálních kauz rozkrývá celou síť nekalých vazeb v justici a hluboké systémové chyby českého soudnictví. Oceněna byla originalita a schopnost vystihnout i humorné situace (Toman na Bali). Kolega z Německa říkal, že takový typ seriálu je naprosto klíčový pro mladé demokracie a že je nutné chápat ho i jako kultivaci demokratického systému. Klasickou nevýhodou prezentace jednoho dílu seriálu byly nejasnosti ohledně detailů kauzy, které se vyjasnily v následné debatě (je to tady tak zavedeno u všech prezentovaných radio series). Je těžko pochopitelné, že na mezinárodní soutěž nevyslal takovou investigaci Český rozhlas Plus, Matematika zde soutěží jako nezávislá produkce. Je to hrozná škoda, pořad perfektně zapadl do kontextu ostatních current affairs pořadů – další dva se toho dne věnovali také soudním kauzám, rekonstrukce jsou obecně oblíbeným postupem rozhlasové dokumentaristiky a true crime story nejfrekventovanějším námětem podcastů vůbec. (…)
Oba pořady reprezentovaly Českou republiku nadmíru důstojně a autoři získali mezinárodní feedback od absolutních špiček oboru a daných žánrů. Není vůbec samozřejmostí se na tuto soutěž nominovat a samotná prezentace je úspěchem, znamená to, že pořad prošel přísnou preselekcí. Jsem ráda, že jsem mohla být u toho a slyšet pozitivní ohlas mezinárodní komunity na české rozhlasové pořady. Blahopřání Brit Jensen, Magdaléně Sodomkové i Danielu Kupšovskému už teď a budu držet palce při pátečním vyhlašování výsledků!
Lit.: anonym: Tento týden soutěžíme v Postupimi na Prix Europa – Media Competition for all over Europe. In Facebook, 10. 10. 2019 (status). – Cit.: Musím říct, ze to je vždycky svátek, dostat se do takový společnosti. Po poslechu se vede kritická diskuze, takže jsem byla dost napjatá, jak nás kolegové zhodnotí. Dopadlo to dobre. Ale hlavně! Mezi profiky nebylo nutné vůbec vysvetlovat základní věci. Když došlo na řec o tom, jakou cenzuru jsme zažívali v Český rozhlas… ptali se kolegove, co se v CR deje. Zminili jsme, ze duvodu k nasi cenzure bylo vic, ale mimo jine sefredaktor p. Sabata ma za zenu mistopredsekyni Mestskeho soudu v Praze… v tu chvili to mezi kolegy zasumnelo. “A ten clovek tam jeste pracuje?” “On ano, ale Brit Jensen to ma nahnuty. A v CR v tom malokdo vidi problem. “Tak to je jeste vetsi skandal”. Tim chci rict, ze me vubec neni jedno, ze kvuli me kolegove z dokumentarniho oddeleni, kteri se za nas postavili, zazivaji sikanu. Pro me to neskoncilo… Diky vsem zahranicnim kolegum za podporu.
Lit.: Jemelík, Zdeněk: Soudili soudkyni. In web Jemelík Zdeněk, 23. října 2019 (článek). – Cit.: Kárný senát Nejvyššího správního soudu pod předsednictvím Miluše Doškové soudil dne 22.října 2019 zlínskou soudkyni Ivetu Šperlichovou, kterou čtenáři mých starších článků mohou znát pod označením „soudkyně OLO“. Nebyl to zřejmě soud ledajaký, protože přilákal pozornost nejen regionálního tisku, ale i serveru Česká justice. Díky tomu veřejnost dostala pohotové informace, byť někdy lehce nepřesné. Dostavila se i veřejnost – malý hlouček obětí podjatosti paní kárně obviněné.
Přitažlivost určitě dodala kauze osoba kárného žalobce, kterým byl sám předseda Nejvyššího soudu prof. Pavel Šámal. Hlavním lákadlem byla ale paní kárně obviněná, která se v r. 2017 proslavila díky úniku zvukového záznamu jejího monologu na poradě senátu, v němž se chlubila, že odklízí lidský odpad, obhájce počastovala lichotkami jako „kripl“ či „blbeček“, důstojnou padesátnici označila za „hulákající mladou krávu“, teskně vzpomínala, jak dobře se soudilo v době předlistopadové a řeč trochu přikořenila výrazy, jež by kultivované dámě (tuto kvalifikaci jí rozhodně neupírám) z úst vypadnout neměly. Vyneslo jí to zásah Ústavního soudu, který ji uznal za podjatou. Důsledkem bylo zrušení dvou jejích rozsudků, odebrání případu z jejích rukou a vrácení věci procesně zpět na začátek. Státu to přineslo značné výlohy, proti nimž je uložený trest směšný.
Její historický výrok ale nebyl důvodem k podání kárného návrhu, neboť záznam byl získán nezákonně. Přesto zmínky o něm zaznívaly v soudní síni v průběhu celého jednání. Kárný žalobce ji však žaloval kvůli tomu, že vynesla rozsudek nad obžalovaným, ačkoli musela vědět, že jej z důvodu podjatosti neměla soudit. Zpochybnila tím profesionalitu, nestrannost a důvěryhodnost justice.
Kdo přišel k soudu v naději, že uvidí soudkyni, jak trpí hájíc své počínání a kajíc se ze svých vin, dožil se zklamání. Paní kárně obviněná ve vztahu ke kárnému řízení neprojevila pokoru: sdělila prostě soudu, že využívá práva nevypovídat a k jednání se nedostaví. Vše ostatní pak nechala na svém obhájci, brněnském advokátovi Jaroslavu Brožovi, a v daný den soudila. Nicméně v písemném vyjádření ke kárné žalobě připustila, že neúmyslně selhala. Soud její přítomnost nevynucoval, byť jednáním v nepřítomnosti se vytratila část účinku kárného řízení. Kdyby se řadový obžalovaný obdobně postavil k obsílce k hlavnímu líčení v trestní věci, soud by si pro něj poslal policejní eskortu. Někteří soudci si ale přisvojují vyšší společenský status než mají řadoví občané.
Kárný žalobce ve svém vystoupení vytkl paní kárně obviněné, že v rozporu s ústavním nálezem se úmyslně nevyloučila z řízení, na které se rozhodnutí Ústavního soudu vztahovalo, a vynesla rozsudek. Tím vědomě porušila ustanovení trestního řádu a porušila tak povinnosti soudce, tedy ohrozila důvěru v nestranné a odborné rozhodování justice. Zmínil se o výše zmíněném zvukovém záznamu pouze jako o podkladu pro rozhodnutí Ústavního soudu o podjatosti. Navrhl, aby jí kárný soud uložil snížení platu o 10% na dobu šesti měsíců.
Předsedkyně senátu přečetla stanovisko kárně obviněné, která v něm především vyjádřila lítost nad tím, že ohrozila důvěryhodnost justice. Bránila se pak proti používání výše zmíněného zvukového záznamu proti ní, protože byl pořízen na poradě senátu, která je tajná. Došlo tím k zásahu do jejích soukromých práv i do veřejného zájmu. Hájila se odkazem na subjektivní reakci na chování účastníků řízení. Vynesení rozsudku ve věci, v které se měla vyloučit, vysvětlila jako profesní nedůslednost, ale hájila se upozorněním na skutečnost, že pan odsouzený nebyl účastníkem ústavní stížnosti. Nepatřičnost jejího jednání nenamítal ani obhájce, ani přítomný státní zástupce. Usoudila, že byla dostatečně potrestána již ústavním nálezem a celý příběh považuje za trpkou zkušenost a poučení do budoucna. Připomněla různé své dobré skutky a dosavadní bezúhonnost. Přiložila několik dobrozdání o své činnosti.
Obhájce Jaroslav Brož především zdůraznil, že nejde o případ neposlušnosti závazného pokynu soudcem. Projevil názor, že celá kauza je zatížena vlivem výše zmíněného zvukového záznamu. Namítl porušení zásady povahy porady senátu jako tajného jednání a porušení ochrany veřejné moci proti nezákonným zásahům. Z bezprávného jednání podle něj nemůže povstat právo. Také upozornil, že sám obžalovaný se proti jejímu postupu nebránil. Podle jeho názoru intenzita pochybení nedosahuje úrovně kárného provinění a návrh na snížení platu je nepřiměřený.
Předsedkyně senátu pokračovala provedením listinných důkazů, připojených kárným navrhovatelem. V této souvislosti citovala z ústavního nálezu pasáž, v které Ústavní soud vyslovil přípustnost zásahu do osobnostních práv paní kárně obviněné zveřejněním výše zmíněné nahrávky a její použitelnost jako důkazu podjatosti.
Předložila pak přehled hodnocení osobnosti kárně obviněné nadřízenými, která byla všechna vysoce kladná. Mimo jiné z nich vyplývalo, že dosud nebyla kárně obviněná. K její podpoře se pochvalně mimo jiných vyjádřila i její kamarádka Pavlína Nesvadbová, vedoucí místní pobočky Krajského státního zastupitelství v Brně. Je pozoruhodné, že hodnotitelé přehlédli některé hrubé justiční omyly, jež byly jejímu senátu prokázány v poslední době.
Paní předsedkyně se ani slůvkem nezmínila, že kromě oficiální cestou podaných kladných vyjádření soud obdržel také podání, zaslané na doporučení kárného navrhovatele, které mohl pojednat jako nabídku svědectví, jež by ovšem bylo pro paní kárně obviněnou jednoznačně nepříznivé. Soud podlehl stavovské solidaritě a zřejmě z formálně právních důvodů je ani nezaložil do spisu.
Kárný navrhovatel Pavel Šámal se v závěrečném návrhu vymezil proti některým výhradám obhájce. Zdůraznil, že paní kárně obviněná jednoznačně naplnila skutkovou podstatu kárného provinění, které je o to závažnější, že nezhodnotila správně význam ústavního nálezu. Její provinění je nepříjemné právě proto, že v současnosti ve veřejnosti zaznívají projevy nedůvěry k justici. Na dotaz předsedkyně senátu znova objasnil, proč její jednání považuje za úmyslné: znala ústavní nález a jeho důsledky, a přesto soudila. Navrhl pak, aby soud vyhověl jeho návrhu.
Obhájce Jaroslav Brož označil vývody kárného žalobce o úmyslnosti jednání jeho mandantky za spekulace. Poukázal na to, že obhajoba přece připouští selhání z nedbalosti, nikoli však úmyslné porušení zákona. Dožadoval se přihlédnutí k subjektivním okolnostem jejího poklesku. Velmi mě pobavil výrokem, že paní kárně obviněná soudí ráda, a to spravedlivě.
Po přestávce vyhlásila předsedkyně senátu rozhodnutí, jímž soud uznal, že se soudkyně Iveta Šperlichová dopustila žalovaného kárného provinění, a potrestal ji srážkou 10% z platu po dobu tří měsíců. V odůvodnění pak vysvětlila, že soud nepřisvědčil názoru kárného žalobce, že se poklesku dopustila úmyslně.
Na závěr podotýkám, že hlouček zvědavců při debatě o přestávce velmi zaujala zpráva, že „soudkyně OLO“ dosud nikdy nečelila kárné žalobě. Je to ale pochopitelné. Svou roli hraje samozřejmě i bezradnost obviněných, kteří nevědí, jak hájit svá práva, i taktizování obhájců, kteří se bojí rozhněvat soudce či státního zástupce a raději si nestěžují. Vedle toho je významným činitelem stavovská solidarita kárných žalobců s pokleslými příslušníky jejich stavu. Příkladem je zrovna tento případ. Celá posloupnost kárných žalobců filtrovala kárné podněty proti ní od nejnižšího až po bývalého ministra Jana Kněžínka, který patrně usoudil, že „už je toho dost“. Jako nejvyšší kárný žalobce mohl sám podat kárný návrh a případně postavit kárně obviněnou mimo službu. Sice sám nekonal, ale předal štafetu předsedovi Nejvyššího soudu ČR. Skutků, jež by se daly posuzovat jako kárné provinění bylo podle mého laického názoru více, ale ty se zhodnocení kárným soudem nedočkaly.
Mocným nástrojem ochrany pokleslých jedinců je právní formalismus. Ten se projevil i v tomto případě v názoru, že tajně pořízená nahrávka, která unikla na veřejnost, nesmí posloužit jako důkaz v kárném řízení. Jako laik jsem přesvědčen, že myšlení soudce, který se takto projevuje, je natolik deformované dlouholetým výkonem funkce, že mu brání v nestranném posuzování věcí. Takový soudce je veřejným nebezpečím a neměl by soudit, byť se jinak může jednat o slušného, kultivovaného člověka. Obhajoba takových výroků emotivně náročným děním v soudní síni je nesmyslná, neboť soudce musí být psychicky tak ustrojen, aby se dokázal s nepříjemnostmi vypořádat a nepodléhal emocím. Ostatně v daném případě jsem byl na rozdíl od pana obhájce přítomen v soudní síni při kritických hlavních líčeních a žádný důvod k hysterii jsem nepozoroval. V případě „mladé krávy“, matky obžalovaného, kterého poslala „soudkyně OLO“ do vězení, mám pochopení, že neunesla psychické napětí a opustila soudní síň. Nikdo neměřil decibely jejího oslovení paní soudkyně, subjektivně bych „hulákání“ vyloučil a její následnou reakci předsedkyně senátu považuji za hysterickou. Ke způsobu, jakým se vyjadřovala k obhájcům, by měla podat vysvětlení. Chovali se slušně, jednali standardně, nedocházelo k významným slovním přestřelkách mezi nimi a soudkyní, pouze hájili obžalované, kteří se jí nelíbili.
Z tohoto důvodu hodnotím průběh a výsledky kárného řízení jako další důkaz toho, že tlak na odpovědnost státních zástupců a soudců je nedostatečný a obtížně se prosazuje. To vede svými důsledky v krajním případě až k justičním přehmatům. Zlepšení nenastane, dokud stát neskoncuje se „samoobslužným“ dohledem nad etikou jednání státních zástupců a soudců, v kterém provinilce chrání stavovská solidarita, projevující se ve smířlivosti při posuzování jejich poklesků.
Lit.: Hanáčková, Andrea: Na co se mě ptali v Brightonu na mediální konferenci… In Facebook, 18. 1. 2020 (status). – Cit.: Na co se mě ptali v Brightonu na mediální konferenci, kde jsem mluvila o Matematika zločinu: Co zásadního se stalo mezi objednávkou rozhlasu seriál připravit a rozhodnutím téže instituce ho nevysílat? Jak v tomto ohledu reagovaly evropské instituce? (Mluvila jsem o Reporters Without Borders a European Center for Press and Media Freedom) Zda se nějak dořešil střet zájmu, ve kterém se ocitl šéfredaktor Českého rozhlasu Plus vůči tématu seriálu?
Je pro mne zajímavé, jak se v čase ty dotazy proměňují. Když jsem moderovala debatu o téže sérii v dubnu na Prix Bohemia Radio (kde MZ vyhrála kategorii Dokument), bylo všechno ještě hodně nejisté a zkoumali jsme elementární pravidla dodržování dohod. Později přišel na řadu etický kodex Českého rozhlasu, nezávislý posudek Jana Motala a letní mediální vlna zkoumající míru odpovědnosti, strachu, hranic svobody vyjádření. Po několika měsících je kauza součástí úvah o media capture v České republice, zajímají se o ni evropské instituce a z rozhlasu loni odešli a odcházejí další a další lidé. Loni touto dobou jsem měla radost z každého dalšího článku, který o Matematice zločinu vyšel. Letos na mě z toho padá čím dál větší úzkost.
A ještě headlines z konference: výborné podcast sekce + skvělé politologicko-mediální sekce s podrobnými analýzami brexitového dění, Martin Spinelli v prezentaci knížky o podcastingu, skromný večírek v krásném brightonském muzeu, kde lze na všechno sáhnout a jasněže moře a jediný trochu slunečný podvečer na pláži.
Lit.: Sodomková, Magdalena: Dočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako kniha. In web DokRevue, 27. 1. 2020 (článek). – Cit.: Reportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.
Když jsme spolu s Brit Jensen dokončily dokumentární detektivku Matematika zločinu, sesypala se na nás celá spousta e-mailů a dopisů, v nichž lidé popisovali své – často hořké – zkušenosti s českou justicí. A aktéry našeho pořadu. Pak se ozvalo nakladatelství Albatros Media, že by mělo zájem vydat knížku.
Zatímco audiopořad vtáhne posluchače do soudní síně i díky autentickým záznamům, v knize se dá více pracovat s daty a fakty, které by posluchačům mohly v proudu vysílání uniknout. Zatímco podcast cílí spíš na mladší publikum, knížka může oslovit i generaci zvyklou na klasické čtení, listování či šustění papírem. Začala jsem ji sepisovat počátkem minulého roku. V té době byl náš podcast stále v Českém rozhlase na černé listině a my, autoři, jsme se marně domáhali, aby se dostal do éteru. Případ tohoto rok trvajícího pokusu o cenzuru se stal sám o sobě příběhem, plným různých „přestřelek a intrik“. Vlastně ideální materiál na už tak poměrně detektivní knihu. Kromě toho, že jsem dál sledovala příběhy obou odsouzených, které jsme s dokumentaristkou Brit Jensen rekonstruovaly i v podcastu, jsem se tedy vydala i po mediální stopě.
A vzala jsem to zeširoka. Na případu muže, který před trestem utekl do Indonésie, jsem totiž začala pracovat někdy v roce 2012. Od té doby se také dramaticky změnily podmínky v redakcích. Mnohé z nich se staly majetkem oligarchů. Dnes už dobře popsaný jev media capture – čili převzetí médií – se stal něčím, s čím se potýkají novináři od Berlína na východ. Zpětně jsem se tedy podívala na to, jak se proměnila redakce Lidových novin, v níž jsem tehdy pracovala. Zejména poté, co ji koupil Andrej Babiš. Současné dění v Českém rozhlase tuto éru Lidovek z přelomového roku 2013 bohužel dosti připomíná. Cenzura je totiž jedním z ukázkových symptomů media capture.
Zároveň jsem i nadále sledovala osudy obou mužů, kteří se mezitím dostali na svobodu. Připomeňme, že soud případ Tomáše Tomana znovuotevřel a ve světle nových důkazů přehodnotil. Druhý muž, o kterém byla v podcastu řeč, se nakonec očistění svého jména nedočkal a trest si odseděl. Stále tu ale ještě visely otázky, zda justice předvede nějakou sebereflexi.
Kromě problematiky převzetí médií a soudních znalců je v knize ještě jedna vypravěčská linka. A to jsou plagiátorské kauzy, které s příběhy nespravedlivě odsouzených spojují právě některá jména soudních znalců – profesorů na českých a slovenských vysokých školách. Kniha se snaží poukázat na to, že pochybný titul je pouze začátek mnohdy poměrně slibné kariéry. Dost často ve státních službách. Což by nás jako daňové poplatníky mělo zajímat.
Kniha je hotová. Až vyjde, přijde čas na další – dost možná zase audio – příběhy.
Hithit kampaň
Reportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na stejnojmenný podcast. Vydává ji nakladatelství Albatros Media s podporou Syndikátu novinářů. Stále ještě ale zbývá pokrýt některé náklady na její vydání. Přispět můžete i vy, a to v rámci kampaně na Hithitu.
Snahu o vydání knihy už podpořil sochař Jura Plieštik, který do odměn na Hithitu věnoval nádhernou fotografii. Jeho gesto spustilo lavinu – majitelka indonéské restaurace Juanita Kansil poskytla vouchery na večeři, slavný fotograf Jan Šibík daroval dvě fotografie ze své nové knihy o přelomovém roce 1989, následoval ho Stanislav Krupař s famózními snímky šamanů. Pozadu nezůstala ani komunita audionadšenců. Kamil Fajmon, o kterém se dočtete i v knížce, nabídl, že lidem převede staré audiokazety a desky do digitální podoby, rozhlasový historik Přemysl Hnilička nabízí přednášku o rozhlasové hře. Rozhlasačka Karolína Škápíková je zase ochotná zajet za vaší babičkou či vaším dědečkem a sestříhat a ozvučit audiovzpomínku do rodinného archivu.
Lit.: anonym: Stížnost posluchače K. Fajmona ohledně zveřejnění podcastu Matematika zločinu (září 2019). In web Rada ČRo, 25. září 2019 (stížnost + odpovědi). – Cit.: Projednáno na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu 25. 9. 2019.
Text stížnosti
Vážená Rado,
obracím se na Vás s následujícím podnětem. Po velmi dlouhých peripetiích Český rozhlas slíbil zveřejnit podcast Matematika zločinu, který byl hotoven už v prosinci 2018. Český rozhlas na jeho výrobu vynaložil kolem 240 000 Kč, jak uvedl Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral na letošním dubnovém zasedání Rady Českého rozhlasu. Generální ředitel na témže zasedání dále řekl, že pořad odvysílá, pokud autorky opraví problematické pasáže a seriál bude v souladu s Etickým kodexem Českého rozhlasu viz. https://rada.rozhlas.cz/zapis-z-4-verejne-schuze-rady-ceskeho-rozhlasu-24-4-2019-7902621 čas 1 hod, 6 min a 55 vteřin. S nalezením podcastu jsem však měl velké problémy. Web rozhlasu mi po zadání klíčových slov seriál nenašel, viz. https://hledani.rozhlas.cz/?query=%22Matematika+zlo%C4%8Dinu%22 Zkusil jsem ho tedy najít přes Iradio (audioarchiv ČRo, do něhož se umísťují odvysílané i neodvysílané pořady), ovšem marně, viz.: https://hledani.rozhlas.cz/iRadio/?query=%22Matematika+zlo%C4%8Dinu%22&reader=true&porad%5B%5D=&zobrazNevysilane=0 Matematiku zločinu jsem neobjevil ani v podcastových aplikacích, do kterých rozhlas zveřejňuje své pořady. Ani Google mi pořad nedokázal nalézt. Když jsem ho konečně objevil, dozvěděl jsem se, že na začátku každé epizody je upozornění, že pořad odpovídá Etickému kodexu Českého rozhlasu. Protože znám první verzi, úprav jsem si samozřejmě všiml. Z pátého dílu například zmizela nahrávka týkající se soudkyně Šperlichové. K této nahrávce Jan Motal v posudku, který si nechal vypracovat Nadační fond nezávislé žurnalistiky a který projekt spolufinancoval, píše: „Autorky používají materiály, jejichž zdroj neuveřejňují (jde především o nahrávky od soudu, zvláště tajnou nahrávku od soudu z případu z Uherského Hradiště). Domnívám se, že ve vztahu k 21.11 na to mají právo. Nicméně neuvedení zdroje nekomentují. V tomto smyslu považuji za vhodné doplnit pořad informací o tom, jak nahrávku získaly. V případě, že by mohly dostat zdroj těchto nahrávek do osobní tísně, bylo by vhodné, aby doplnily pořad o informaci o tomto. To je důležité i proto, aby vyvrátily případné pochyby o tom, že využily zdroje, jež jsou součástí nějaké zákulisní kampaně nebo boje o moc v soudnictví. Posluchač se v pořadu nedozví, že nahrávka ze soudní síně, kdy soudkyně nadává, se např. již objevila dříve na veřejnosti a byla i předmětem jednání Ústavního soudu.12 Tyto vady je potřeba odstranit.“ https://www.google.com/search?ei=635QXeuSLpCGhbIP45KWYA&q=matematika+zlo%C4%8Dinu+nada%C4%8Dn%C3%AD+fond+nez%C3%A1visl%C3%A9+t%C5%BEurnalistiky&oq=matematika+zlo%C4%8Dinu+nada%C4%8Dn%C3%AD+fond+nez%C3%A1visl%C3%A9+t%C5%BEurnalistiky&gs_l=psy-ab.3…3835.6025..6340…0.0..0.192.3117.0j19……0….1..gws-wiz…….0i71.oGFeRYDeRac&ved=0ahUKEwirtKOl2PvjAhUQQ0EAHWOJBQwQ4dUDCAo&uact=5 V prohlášení Českého rozhlasu se uvádí: „Nadační fond nezávislé žurnalistiky si nechal zpracovat posudek pořadu od docenta Jana Motala z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Brno. V části týkající se kodexu autor píše: „…pořad neporušuje ustanovení kodexu ČRo, která upravují nástroje využívané při investigativní žurnalistice, a to až na výhrady ke zdůvodnění anonymizace a původu zdrojů (tedy bylo by vhodné přidání nebo dodatečné uvedení informace o původu informace nebo nebezpečí hrozícímu některému z respondentům). Takové vady jde snadno napravit a nelze je brát jako absolutní překážky pro odvysílání celku.“ Autorovy výhrady míří úplně stejným směrem jako výhrady ČRo Plus (anonymní zdroje, anonymní nahrávky). Posouzení vedení Zpravodajství Českého rozhlasu je jen poněkud přísnější – což plyne z každodenní praxe hodnocení pořadů a jejich souladu s kodexem, a to včetně investigativních pořadů (Český rozhlas nemůže měřit dvojím metrem). ČRo nijak nezpochybňuje, že informace obsažené v díle jsou zajímavé, společensky důležité a že seriál pojednává o věcech veřejného zájmu. To ovšem neznamená, že takové pořady jsou vyvázány z povinnosti, které upravují zákony a předpisy, kterými se ČRo musí řídit. I na takové pořady je třeba uplatňovat příslušná ustanovení Kodexu ČRo, jak ostatně Jan Motal ve svém posudku činí.“ https://informace.rozhlas.cz/cesky-rozhlas-cti-objektivitu-a-nestrannost-podcast-matematika-zlocinu-tak-8027670 V této souvislosti mne napadá několik otázek: 1. Proč Český rozhlas ve verzi, která odpovídá Etickému kodexu, nahrávku nadávající soudkyně nezveřejnil s uplatněnými doporučeními Jana Motala? 2. Prosím o vysvětlení, co znamená: „Posouzení vedení Zpravodajství Českého rozhlasu je jen poněkud přísnější – což plyne z každodenní praxe hodnocení pořadů a jejich souladu s kodexem, a to včetně investigativních pořadů (Český rozhlas nemůže měřit dvojím metrem).“? Jak tyto nekonkrétní věty souvisejí s nezveřejněním nahrávky s nadávající soudkyní a v čem konkrétně se vedení zpravodajství názorově rozchází s Janem Motalem? 3. Když „ČRo nijak nezpochybňuje, že informace obsažené v díle jsou zajímavé, společensky důležité a že seriál pojednává o věcech veřejného zájmu.“, proč je tedy seriál na webu Českého rozhlasu téměř nedohledatelný? 4. Počíná si Český rozhlas jako dobrý hospodář, když na výrobu seriálu vynaloží kolem 240 000 Kč z koncesionářských poplatků a pak jej posluchačům ani nenabídne ve snadno nalezitelné podobě a ani ho neodvysílá? 5. Proč Generální ředitel dosud nesplnil to, co slíbil? Připomínám opět ono dubnové zasedání, na němž sdělil, že Matematiku zločinu chce odvysílat, pokud autorky opraví problematické pasáže a pořad bude v souladu s Etickým kodexem Českého rozhlasu. Autorky pořad upravily podle požadavků, jak se uvádí v tiskovém prohlášení, a pořad je v souladu s Etickým kodexem Českého rozhlasu? Šéfredaktor Petr Šabata sice uvedl, že podle něho je seriál velmi komplikovaný, že kdyby někdo slyšel třeba jen třetí díl, neorientoval by se v ději. Autorky však neustále v každém díle shrnují fakta, nebo uvádějí posluchače do kontextu připomínáním důležitých informací z předchozích částí. Pokud by měl rozhlas postupovat u všech seriálů Petrem Šabatou uvedeným způsobem, neodvysílal by téměř žádný dramatický seriál a ani četbu na pokračování. Na závěr bych ještě rád připomenul, že pořad vyhrál 1. místo v kategorii dokument na letošním mezinárodním festivalu Prix Bohemia Radio a získal i další ocenění Podcast roku a že mne coby koncesionáře velmi mrzí a svým způsobem i uráží, že oceněné a rozhlasem částečně zaplacené dílo z koncesionářských poplatků, navíc opravené podle požadavků Českého rozhlasu se dosud nemohlo důstojně objevit ve vysílání Českého rozhlasu i na jeho stránkách. Děkuji Vám za odpověď.
S pozdravem, Kamil Fajmon
Vyjádření Rady ČRo
Vážený pane Fajmone,
děkuji Vám jménem Rady Českého rozhlasu za další obsáhlý podnět, týkající se projektu Matematika zločinu. Opět jsme požádali o reakci vedení Českého rozhlasu.
Považujeme ji za natolik vyčerpávající, že k ní nepřipojujeme žádný dovětek. Věřím, vážený pane Fajmone, že Vás také uspokojí a že si Matematiku zločinu můžete vyhledat bez problémů.
S přáním, abyste i nadále zůstal posluchačem rozhlasu veřejné služby, a s pozdravem,
Jiří Vejvoda
místopředseda Rady Českého rozhlasu
Vyjádření vedení ČRo
Podcast matematiku zločinu je stabilně dostupný na webové stránce podcast.cz, kde je vytažen mezi tři nejvýznamnější podcasty společně s Vinohradskou 12 a pořadem Buchty. Stránka podcast.cz je hlavní stránkou Českého rozhlasu, kde se podcastům věnujeme.
Podcast Matematiku zločinu jsme také po určitou dobu podpořili umístěním na hlavní stránce Českého rozhlasu rozhlas.cz a tematických stránkách.
Český rozhlas každý den napublikuje na své webové stránky desítky audio pořadů a nelze tak jeden konkrétní podcast držet na hlavní stránce rozhlas.cz delší dobu než několik dní.
Adresa portálu podcastů: www.podcast.cz
Adresa podcastu Matematika zločinu: https://temata.rozhlas.cz/matematika-zlocinu-8028933
To, že podcast nebyl dostupný ve vyhledávání audio záznamů pořadů byl technický problém, protože se počítá s hledáním standardních pořadů, které mají vazbu na konkrétní stanici ČRo. Zde děkujeme za upozornění.
K dalším poznámkám pana Fajmona uvádíme:
Byť byla nahrávka soudkyně Šperlichové zveřejněna a jednal o ní Ústavní soud (v jiné věci), což tedy autorky neuvádějí ani ve své verzi Matematika zločinu, stále je to nahrávka, jejíž původ není znám. Snažili jsme se to autorkám vysvětlit na jednání už v únoru. Její zveřejnění je mimořádný novinářský postup, který by měl být ospravedlněn veřejným zájmem. Tady ovšem takový veřejný zájem chybí – nahrávka v případu jen ilustruje osobu soudkyně, která už se ale dostatečně představila svým jednáním, chováním a vystupováním v jiných částech stejného dílu Matematiky zločinu. Proto je posouzení vedení Zpravodajství přísnější než názor docenta Motala.
K rozhodnutí, že pořad Matematika zločinu zveřejní Český rozhlas jako podcast jen dodáváme, že taková byla i původní domluva s autorkami. O tom jsme je na společné schůzce, jíž se kromě jiných zúčastnil i Josef Šlerka za NFNŽ, který projekt spolufinancoval, informovali. Svým způsobem toto naše rozhodnutí podpořil i posudek pana docenta Motala, který mimo jiné uvádí: „Pořad díky svojí hybridní formě poněkud selhává v kontextové dimenzi. To je ovšem obecný problém žánru true crime documentary a potýkají se s tím i ostatní pořady, kterým je vytýkána jednostrannost podání.18 Problematika soudního znalectví, jak už jsem výše doložil, je široké celospolečenské téma se svojí historií a mnohé z materiálů nebo událostí, o nichž autorky v pořadu referují, se již objevily na veřejnosti a byly diskutovány. Autorky nicméně tento kontext pomíjí ve prospěch synekdochického kompozičního principu. To je dramaturgická volba, s níž lze polemizovat. Jsem toho názoru, že autorky se měly rozhodnout, zda točí spíše žánr umělecko-dokumentární („detektivka“) nebo investigativní, a tomu přizpůsobit kompozici – v prvním případě by to znamenalo zaměřit se výhradně na příběh některé z kauz, v druhém potom více zobrazit kontext kontroverzí ohledně soudního znalectví.“
A ještě dodatek k závěru stížnosti, kde pan Fajmon připomíná, že pořad vyhrál 1. místo v kategorii dokument na letošním mezinárodním festivalu Prix Bohemia Radio a získal i další ocenění Podcast roku. Na pořady, které se zúčastní těchto a podobných soutěží se nevztahují ustanovení Kodexu ČRo. A naše připomínky se netýkaly velmi dobrého formálního zpracování tématu.
S pozdravem
Jan Pokorný
ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu
Cit.: anonym: OCENĚNÝ ČESKÝ PODCASTOVÝ KRIMISERIÁL MATEMATIKA ZLOČINU VYCHÁZÍ KNIŽNĚ. Praha, 5. 2. 2020 (tisková zpráva). – Cit.: V nakladatelství CPress vychází reportážně investigativní kniha Matematika zločinu – navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočila Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií. Vydání knihy podpořil Syndikát novinářů.
V roce 2012 napsal reportérce Magdaleně Sodomkové neznámý muž z indonéského Bali, že prchá před trestem. Tvrdil, že verdikt nebyl spravedlivý, a to kvůli chybě soudního znalce. Po stopách tohoto experta přezdívaného „matematik zločinu” se pak reportérka vydala společně s dánskou dokumentaristkou Brit Jensen. Novinářky zdokumentovaly zásadní pochybení, kterých se soudní znalec dopustil, a upozornily na neochotu justice na varování před chybnými posudky reagovat. Obžalovaný se nakonec ale přece jen jakési spravedlnosti dočkal – na základě nepřesností v posudku, na které autorky dokumentu upozornily, došlo k obnovení procesu a soud mu nakonec trest snížil ze 12,5 na 3,5 roku. Tou dobou už si ale odseděl 6 roků, takže byl propuštěn na svobodu. V rámci podcastu novinářky odhalily pochybení téhož soudního znalce také u jiného případu obžaloby, u kterého se ale proces obnovit nepodařilo.
První český podcastový seriál Matematika zločinu, který v roce 2019 získal ocenění za nejlepší rozhlasový dokument roku 2018 na mezinárodní soutěži rozhlasových pořadů Prix Bohemia Radio, vznikl pro Český rozhlas, ale nakonec nebyl odvysílán. I o této samostatné hořké kapitole se Magdalena Sodomková rozepsala ve své knize.
„Zatímco audiopořad vtáhne posluchače do soudní síně i díky autentickým záznamům, v knize se dá více pracovat s daty a fakty, které by posluchačům mohly v proudu vysílání uniknout. Zatímco podcast cílí spíš na mladší publikum, knížka může oslovit i generaci zvyklou na klasické čtení, listování či šustění papírem. Začala jsem ji sepisovat počátkem minulého roku. V té době byl náš podcast stále v Českém rozhlase na černé listině a my, autoři, jsme se marně domáhali, aby se dostal do éteru. Případ tohoto rok trvajícího pokusu o cenzuru se stal sám o sobě příběhem, plným různých „přestřelek a intrik“. Kromě toho, že jsem dál sledovala příběhy obou odsouzených, které jsme s dokumentaristkou Brit Jensen rekonstruovaly i v podcastu, jsem se tedy vydala i po mediální stopě,“ uvádí Magdalena Sodomková.
Kromě problematiky převzetí médií a soudních znalců je v knize ještě jedna vypravěčská linka. A to jsou plagiátorské kauzy, které s příběhy nespravedlivě odsouzených spojují právě některá jména soudních znalců – profesorů na českých a slovenských vysokých školách. Kniha se snaží poukázat na to, že pochybný titul je pouze začátek mnohdy poměrně slibné kariéry. Dost často ve státních službách. Což by nás jako daňové poplatníky mělo zajímat.
Lit.: Rožánek, Filip: Podcast Matematika zločinu vyšel knižně, popisuje i zákulisí Českého rozhlasu. In web Lupa.cz, 12. 2. 2020 (článek). – Cit.: Novinářky Magdalena Sodomková a Brit Jensen vydaly knižní podobu svého podcastu Matematika zločinu, který vznikl pro Český rozhlas.
Seriál, který popisuje justiční omyl v důsledku chyb známého soudního znalce, získal několik ocenění. Jeho zveřejnění provázely spory autorek s vedením rozhlasu, nakolik seriál dodržuje novinářská pravidla platná ve veřejnoprávním médiu. Novinářky naopak podezřívaly rozhlasové manažery, že nejsou při posuzování jejich práce nestranní, mimo jiné kvůli údajným osobním vazbám v případu.
Seriál tedy nakonec existuje ve dvou verzích: jedna je dostupná na soukromém webu autorek, druhá na webu rozhlasu s upozorněním, že byla upravena podle požadavků Kodexu Českého rozhlasu.
Knižní podoba kromě samotné „dokumentární detektivky z prostředí české justice“ popisuje právě zákulisí rozhodování v Českém rozhlase z pohledu autorek. Novinářky citují své schůzky, e-maily a telefonáty s různými zástupci veřejnoprávního média – programovým ředitelem Ondřejem Nováčkem, ředitelem zpravodajství Janem Pokorným, šéfredaktorem ČRo Plus Petrem Šabatou, ředitelem komunikace Jiřím Hošnou, ředitelem nových médií Jiřím Malinou nebo šéfredaktorkou stanice Vltava Jaroslavou Haladovou. Věnují se také výrokům generálního ředitele Reného Zavorala.
Novinářky v knize popisují, že se obávají důsledků celého případu pro tvůrčí skupinu dokumentaristů, ve které Matematika zločinu vznikala. Vedení rozhlasu si zadalo audit její činnosti. „Po chodbách se začaly šířit informace, že dokonce zamýšlejí oddělení zrušit, případně dokumentaristy převést na externo,“ dodávají autorky.
Český rozhlas jakékoliv snahy o cenzuru odmítá. „Snažili jsme se vysvětlit Magdaleně Sodomkové a Brit Jensen, v čem vidíme rozdíl mezi důslednou editorskou prací a cenzurou. Marně,“ uvedl dříve ředitel zpravodajství Jan Pokorný. Rozhlas se konfliktu s autorkami věnoval v obsáhlém stanovisku na svém webu.
Lit.: anonym: Stále jim ležíme v žaludku. In Facebook, 5. 8. 2020 (článek). – Cit.: Dnes mi z Českého rozhlasu přišlo toto: „Vážená paní Sodomková, obracíme se na Vás jako na držitele domény matematikazlocinu.cz a provozovatele internetových stránek s doménovým jménem matematikazlocinu.cz a v příloze si Vám dovolujeme zaslat výzvu ve věci užití zvukového záznamu podcastového seriálu Matematika zločinu na těchto internetových stránkách.
Žádáme Vás, abyste Českému rozhlasu písemně do 20. 8. 2020 doložila, na základě jakého právního titulu užíváte na internetových stránkách s doménovým jménem matematikazlocinu.cz autorská díla. Pokud nemůžete prokázat a doložit, že autorská díla užíváte oprávněně, žádáme Vás o návrh, jakým způsobem chcete uvedené neoprávněné užití alespoň dodatečně zhojit.
S pozdravem PhDr. Helena Havlíková, vedoucí Oddělení právních služeb“
Lit.: Zavoral, René: Reakce na otevřený dopis zaměstnanců ČRo ze 7. 1. 2021 (reakce). – Cit.: (…) „Jistě si pamatujete i na tzv. „kauzu“ kolem pořadu Matematika zločinu. Stejně tak si jistě vybavíte, že terčem veřejné a nekorektní kritiky a neoprávněného obviňování z cenzury se stali i někteří mí kolegové z vedení Zpravodajství a stanice ČRo Plus. Autorkou těchto ataků, jednoznačně poškozujících dobré jméno Českého rozhlasu, byla paradoxně jedna ze signatářek vašeho stávajícího otevřeného dopisu. I v tomto případě – obdobně jako nyní pan Veselý – se autorka zachovala ve veřejném prostoru zcela nekorektně a nekolegiálně. I v tomto případě byla na nevhodnost a nepřijatelnost takového chování dotyčná upozorněna v rámci pohovoru s vedoucími pracovníky ČRo.“
Lit.: Hanáčková, Andrea: The Mathematics of Crime and the Crime of Censorship on the Czech Public Radio. In web Tandfonline, 18. 4. 2021 (článek). – Cit.: The Mathematics of Crime, a 2018 series of podcasts byMagdalena Sodomkova and Brit Jense, had the best chance of becoming a star of investigative journalism on Czech public radio. But it was not the case. The case study looks into the circumstances of censorship which took place in the Czech Radio. The paper will look into the mechanisms of internal censorship introduced by the public institution itself. An important part of the study are references to the phenomenon of media capture, the meaning of “public interest” and situation of public service media in Czech Republic. (…)
Lit.: anonym: Reprízy Historie českého zločinu. In web Ombudsman ČRo, 18. srpen 2021 (dopis posluchačky + odpověď ombudsmana Českého rozhlasu). – Cit.: (…) Vážený pane ombudsmane,
velmi mě překvapilo, že pořad Historie českého zločinu využívá stále služby prof. Jiří Strause. Vzhledem k odhalení podcastu Matematika zločinu. Je nezpochybnitelné, že alespoň v jednom případě poslal za mříže nevinného člověka. Profesor Straus používal, ke své práci podle všeho vědecké metody, které byly brány soudem jako ultimátní pravda, respektive metody, které jako jediný v republice aplikoval. Vědecké metody však slouží především k tomu, aby byly oponovány, rozporovány nebo potvrzovány dalšími studiemi jiných vědeckých pracovníků, což by mělo nastat i v případě použití těchto metod na konkrétní trestný čin. Je evidentní, že práci pana doktora Strause nemohl, alespoň v počátcích nikdo podrobit kritické oponentuře (další soudní znalec), a tak mohlo dojít k chybám, které vedly k nespravedlivým odsouzení. Pan profesor Straus evidentně nepochybuje o své práci, což nepatří mezi dobré stránky vědeckého pracovníka. Například poslední případ Křik. Otevřený případ týrání a smrti kojence byl postaven pouze na výsledcích pana profesor Straus bez oponentury jeho výsledků, což mě uvádí v pochybnost, zda je skutečně možné tvrdit, že byl dotyčný odsouzen spravedlivě (i když to tak na první pohled vypadá). Z těchto důvodů mi nepřijde vhodné používat jeho případy v tomto pořadu.
S pozdravem
Z. N.
________________________________________________________________________
Vážená paní.
děkuji Vám za kritickou připomínku. Obecně řečeno, spory o metodologii jsou v odborné práci běžné a patří na akademickou půdu. V praxi rozhlasové dramaturgie je však nelze zcela zohledňovat, rozhlasová publicistika a dokumentaristika nemohou suplovat odborné fórum. Prakticky každý odborník má své oponenty, a je to tak v pořádku, věda je nekončící diskuse a jen ve sporech, někdy i zásadních, lze pokračovat v cestě za poznáním.
Nemohu se vyjádřit k odborné praxi v tak speciálním oboru, jakým je kriminologie a související vědní obory, pro které jsou určování soudní znalci. Opět analogicky k jiným řešeným problémům, pokud jde o odborníka, který nemá pozastavenou činnost soudem apod., je v oboru činný, je pro rozhlasové zpracování tématu přínosem, není důvodu se spolupráci bránit.
Co se týče rozhlasového seriálu Historie českého zločinu, až do září se vysílají jeho reprízy a poté by mělo být odvysíláno pět premiér. Pořad, který jste slyšela, byl natočen před několika lety. Zákaz jeho reprízování by musel mít vážné důvody, patrně určené soudem nebo kolizí se zákonem o Českém rozhlase či Kodexem Českého rozhlasu. Vychází se vždy z materiálů těch případů, které byly pravomocně odsouzené a rozsudek nebyl zpochybněn, každý díl je výsledkem týmové práce specialistů a odborná obec odvysílané díly nezpochybnila. Je mi líto, ale v tomto případě nemohu požadovat po vedení stanice, aby díly, na kterých spolupracoval Jiří Straus, byly z reprízování staženy.
Věřím, že mé důvody pochopíte.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
Lit.: Moravec, Dan: Zavoralův útok na zpravodajství Českého rozhlasu je pokračováním dlouhé tendence. In web Deník Referendum, 17. 12. 2021 (článek). – Cit.: Těžko říct, jaké záměry ředitel Zavoral má, případně čí přání nyní plní. Jisté je jen to, že situace v Českém rozhlasu nemusela dojít tak daleko, pokud by všichni novináři tam projevili principiální solidaritu už v předchozích případech.
Nejdřív přišli pro komunisty,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro Židy,
a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.
Pak přišli pro katolíky,
a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.
Pak přišli pro mě
a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.
To je úryvek textu připisovaného německému protestantskému teologovi Martinovi Niemöllerovi. A trochu mi připomíná aktuální situaci v Českém rozhlase. Proč? Další ze sporných rozhodnutí generálního ředitele Českého rozhlasu totiž nespadlo z nebe.
Instalace Barbory Tachecí na pozici ředitelky Radiožurnálu se vyřešila rychle. Do funkce nastoupila 1. listopadu 2007. Na personální změny, zejména však podobu stanice od 1. ledna 2008, zareagovala část posluchačů nesouhlasem. Dne 5. února 2008 byla Tachecí z funkce odvolána.
V prosinci roku 2018 René Zavoral neprodloužil smlouvu tehdejšímu šéfredaktorovi Vltavy Petru Fischerovi. Údajně kvůli stagnující poslechovosti, kterou ale Fischer dokládal úplně jinými čísly. A vznikl spor. Na podporu změn na Vltavě a Fischerova vedení se na internetu objevil otevřený dopis, který podepsala řada posluchačů i kulturních pracovníků.
Vltava se podle autorů zmíněného dopisu v posledních měsících stala nepostradatelným partnerem mnoha kulturním institucím, partnerem, kterému se daří současným jazykem komunikovat i složité kulturně-společenské otázky. A nestalo se nic.
Relativně nedávný — z října 2019 — případ série reportáží o Agrofertu reportéra Janka Kroupy, za kterého se René Zavoral nepostavil, skončila Kroupovým odchodem z Českého rozhlasu. Množství zaměstnanců podepsalo petici, ředitel zpravodajství Jan Pokorný za Kroupou stál, ale situaci nezvrátil. „Kroupa není schopný přiznat chybu, nejde mu o dobro rozhlasu,“ odpověděl ředitel na protest redaktorů. A nestalo se nic.
Na vlnách Českého rozhlasu Region mezitím už moderoval marketingově velmi podpořený Luboš Xaver Veselý vyznačující se absolutní nekázní na sociálních sítích, kterou by jako externí spolupracovník Českého rozhlasu měl dodržovat. A řady moderátorů posílila manželka vedoucího kanceláře prezidenta republiky Alex Mynářová. Má pořad, který kopíruje identický pořad na jiné stanici Českého rozhlasu. Přešlapy prvního a působení druhé vedení Českého rozhlasu — často překvapivě a úsměvně — s vehemencí hájilo, ačkoli je naopak kritizovala odborná veřejnost i část zaměstnanců. A zase se nestalo nic.
Kauza podcastového cyklu Matematika zločinu (rok 2019), která defacto zastavila mezinárodní aktivity českého audiodokumentu, způsobila částečný rozvrat Tvůrčí skupiny dokument a vedla k odchodu několika tvůrců, také podnítila část autorů a zaměstnanců k otevřenému dopisu generálnímu řediteli. A zase se nestalo nic.
Dnes se Jan Pokorný projevil jako šéf, který za všech okolností stojí za svými lidmi. To je obdivuhodné, ale v případě Matematiky zločinu pomíjel možný střet zájmů a určitý druh nekompetence ve vztahu k žánru u šéfredaktora Českého rozhlasu Plus Petra Šabaty. A působil bez zájmu o spravedlivé a objektivní jednání s jinými složkami rozhlasu, než je zpravodajství.
V případě Matematiky zločinu nastolil Jan Pokorný s Petrem Šabatou, za podpory generálního ředitele Zavorala, linii: buď se podřídíte, nebo končíte. Šabata si z trucu přestal objednávat dokumenty, skončila mezinárodní spolupráce a jakákoli snaha o vyřešení celé věci byla označená za poškozování dobrého jména Českého rozhlasu.
Tuhle tezi má René Zavoral ostatně rád. Všimněme si u Janka Kroupy: „Kroupa není schopný přiznat chybu, nejde mu o dobro rozhlasu.“ Když se nespravedlivě odsunutý Petr Fischer bránil, také poškozoval dobré jméno Českého rozhlasu. Představitelé Českého rozhlasu přestali komunikovat s některými novináři a weby, protože prý poškozují dobré jméno rozhlasu.
Když jsme s autorkou Matematiky zločinu Brit Jensen medializovali celý spor, také my jsme poškozovali dobré jméno Českého rozhlasu. Celá Zavoralova éra je příznačná pořád lepšími a lepšími obaly podstaty, ambaláží dokonalého média, které úspěšně řídí. Cítí se jako velký hráč a začíná zaměňovat vlastní pověst a pozici za pověst a pozici celého veřejnoprávního média — jako by platilo: Rozhlas jsem já. Jenomže tak to není. Je jen správcem. (…)
Lit.: anonym: Všichni toužíme po spravedlnosti. Peter Bebjak pro Voyo připravuje novou minisérii Matematika zločinu. In web TV Nova, 23. 10. 2022 (článek + video upoutávka). – Cit.: Režisér oceňovaných televizních i filmových hitů a nositel dvou Českých lvů Peter Bebjak začal pro Voyo natáčet novou třídílnou minisérii s pracovním názvem Matematika zločinu.
Minisérie je inspirována stejnojmenným podcastem, za nímž stojí dokumentaristky Magdalena Sodomková a Brit Jensen. V hlavních rolích se představí Lucie Štěpánková, Jan Nedbal, Zuzana Bydžovská, Kristýna Boková, Miloslav Pecháček a Jiří Bartoška. Premiéra pod značkou Voyo Originál je naplánována na příští rok. Matematiku zločinu pro Voyo natáčí produkční společnost DNA production producentů Rasťo Šestáka a Petera Bebjaka. „Všichni lidé touží po skutečné spravedlnosti,“ říká režisér Peter Bebjak a dodává: „A když se náhodou dostanou do nějaké špatné situace, věří tomu, že systém funguje, že zkrátka fungovat musí. A pokud někde dojde k pochybnostem, tak je to špatně.“
Příběh odstartuje zpráva, kterou novinářka Magdalena Sodomková (Lucie Štěpánková) dostává od Tomáše Tomana (Jan Nedbal). Ten je přesvědčený o tom, že za smrt mladíka v jednom z pražských klubů, za kterou byl odsouzen ke dvanácti a půl letům vězení, nemůže a bojuje o to, aby se jeho případ znovu otevřel. Toman si myslí, že soud rozhodl v jeho neprospěch jen kvůli chybnému posudku biomechanika Krause (Jiří Bartoška), jedné z největších kapacit oboru. Po rozsudku tak raději prchá z České republiky do Indonésie, bojuje o oživení svého případu prostřednictvím médií a spolu se svou rodinou (Zuzana Bydžovská, Kristýna Boková) se snaží o obnovu procesu za pomoci nejdražšího a nejvyhlášenějšího pražského advokáta (Tomáš Maštalír). Sodomkovou případ zaujme a postupně zjišťuje, že narazila na mnohem hlubší problém, než je jeden zpackaný rozsudek.
Inspirace skutečnými událostmi
„Fascinuje mě, když je příběh inspirován skutečnými událostmi. Magdalena Sodomková, kterou hraji, je velmi inspirativní osoba, takže něco jsem si z ní ráda vzala, ale finální ztvárnění je už čistě na mně,“ říká představitelka hlavní role Lucie Štěpánková. „Neváhal jsem, protože minisérii točí Peter Bebjak a tohle je už několikátý projekt, který spolu děláme. Nevím, co by se muselo stát, abych mu řekl ne,“ přibližuje představitel hlavní role Jan Nedbal a pokračuje: „Také mě zaujalo, že vůbec poprvé ztvárňuji reálnou a stále žijící postavu. S Tomášem Tomanem jsem se mohl osobně setkat, poslechnout si ten příběh z jeho strany, dělat si poznámky a zkusit jeho charakter převést na plátno.“ „Podcast Matematika zločinu byl ve své době fenomén a otevřel velmi důležité téma justičních omylů v českém soudním systému. Je děsivé, že se to může týkat kohokoliv z nás. Jsme rádi, že nám Tomáš Toman, Magdalena Sodomková a Brit Jensen dali svou důvěru příběh zpracovat, je to ohromný závazek a těšíme se, až příští rok minisérii představíme divákům Voya,“ říká kreativní producentka TV Nova Iva K. Jestřábová.
True story
„Baví mě to velice, člověk zná příběh, který je true story a následně i sleduje, jak dalece je kvůli dramatičnosti přepracován a přepsán,“ říká o své roli biomechanika Krause jeho představitel Jiří Bartoška a k natáčení dodává: „Toto je myslím už naše třetí spolupráce, dělali jsme spolu dokonce i jednu krimisérii na Slovensku. Peter Bebjak je strašně pohodový, má postavený výborný štáb, takže vše jde rychle a byl jsem rád, když jsem jím byl osloven.“ V dalších rolích se představí Miloslav Pecháček, Bára Bočková, Radek Žák, Kryštof Bartoš, David Matásek, Martin Stránský, Adrian Jastraban, Jan Vondráček, Karel Heřmánek ml. a Kateřina Winterová.
Natáčelo se také ve věznici
Seriál vzniká z velké části v reálných lokacích a tvůrci tak třeba za přísných bezpečnostních podmínek natáčeli ve vazební věznici Praha Pankrác, za plného provozu na pražském letišti Václava Havla, v Chemickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nebo v sídle jednoho z tuzemských mediálních domů. Poslední klapka by měla padnout v polovině prosince. (…)
Lit.: anonym: Podcast Matematika zločinu dostane podobu minisérie pro Voyo. In Mediář.cz, 31. 10. 2022 (článek). – Cit.: Třídílnou minisérii režiséra Petera Bebjaka má placená videotéka TV Nova uvést příští rok.
Režisér Peter Bebjak, který pro Novu točí pátou řadu Kriminálky Anděl a pro Českou televizi připravil Devadesátky nebo Případy 1. oddělení, začal pro videotéku Voyo natáčet třídílnou minisérii s pracovním názvem Matematika zločinu. Ta je inspirována stejnojmenným podcastem dokumentaristek Magdaleny Sodomkové a Brit Jensen. V hlavních rolích se představí Lucie Štěpánková, Jan Nedbal, Zuzana Bydžovská, Kristýna Boková, Miloslav Pecháček a Jiří Bartoška. Premiéra pod značkou Voyo Originál je naplánována na příští rok. Novinku pro videotéku televize Nova chystá DNA Production Rasťo Šestáka a právě Bebjaka.
Příběh odstartuje zpráva, kterou novinářka Magdalena Sodomková (Lucie Štěpánková) dostává od Tomáše Tomana (Jan Nedbal). Ten je přesvědčený, že za smrt mladíka v jednom z pražských klubů, za kterou byl odsouzen ke 12 a půl letům vězení, nemůže a bojuje o to, aby se jeho případ znovu otevřel. Toman si myslí, že soud rozhodl v jeho neprospěch jen kvůli chybnému posudku biomechanika Krause (Jiří Bartoška), jedné z největších kapacit oboru. Po rozsudku tak raději prchá z Česka do Indonésie, bojuje o oživení svého případu prostřednictvím médií a spolu se svou rodinou (Zuzana Bydžovská, Kristýna Boková) se snaží o obnovu procesu za pomoci nejdražšího a nejvyhlášenějšího pražského advokáta (Tomáš Maštalír). Sodomkovou případ zaujme a postupně zjišťuje, že narazila na mnohem hlubší problém, než je jeden zpackaný rozsudek.
„Podcast Matematika zločinu byl ve své době fenomén a otevřel důležité téma justičních omylů v českém soudním systému,“ podotkla kreativní producentka Novy Iva K. Jestřábová. Seriál vzniká z velké části v reálných lokacích a tvůrci tak třeba za přísných bezpečnostních podmínek natáčeli ve vazební věznici Praha Pankrác, za plného provozu na pražském letišti Václava Havla, v Chemickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nebo v sídle jednoho z tuzemských mediálních domů. Poslední klapka by měla padnout v polovině prosince. (…)
Lit.: Šrajer, Martin: Matematika zločinu mohla kritizovat české soudnictví. Raději počítá diváky. In web Seznam Zprávy, 8. 8. 2023 (recenze TV seriálu). – Cit.: Nový seriál z dílny Voyo, Matematika zločinu, vychází z původního podcastu Magdaleny Sodomkové a Brity Jensenovou.
Skupina Nova začala jako jedna z prvních v Česku uplatňovat principy udržitelného natáčení. Na dramaturgii se však nevztahují. Seriály přední komerční stanice jsou vypravěčsky nadále extrémně neúsporné.
Rok 2008. Opilecká rvačka dvou mladíků před pražským klubem Cross končí smrtí jednoho z nich. Ten druhý, Tomáš Toman, je odsouzen za vraždu k dvanácti a půl letům vězení a prchá do Indonésie. Pro verdikt soudu byl klíčový posudek soudního znalce Jiřího Strause, experta na biomechaniku. O čtyři roky později Toman kontaktuje novinářku Magdalenu Sodomkovou, která o Strausovi psala v souvislosti s jinou kauzou. Toman tvrdí, že je nevinný. Sodomková se pouští do investigativy. Záhy zjišťuje, že nešlo o jediný případ, kdy Strausovy výpočty nejspíš poslaly za mříže nesprávného člověka.
Tak začíná oceňovaná podcastová krimisérie Matematika zločinu. Sodomková v ní spolu s dánskou, v Česku dlouhodobě žijící dokumentaristkou Brit Jensen rozkryla problematiku znaleckých posudků. Autorky nás v pěti epizodách provádějí členitým terénem české justice a vysvětlují, jak se v Česku počítá spravedlnost. Výsledek jejich několikaletého úsilí stojí na desítkách rozhovorů a pečlivém prostudování hory dokumentů. Přesto podcast díky promyšlené detektivní struktuře, kdy se jednotlivé dějové nitky sbíhají ke Strausovi coby hlavnímu podezřelému, zůstává až do konce přehledný a poutavý.
Totéž nelze napsat o stejnojmenné minisérii, kterou pro Voyo natočil režisér Peter Bebjak s osvědčenými spolupracovníky (scenárista Tomáš Bombík, kameraman Martin Žiaran). Poměrně věrně se drží původní chronologie událostí. Změny jsou nepatrné. K ústřednímu incidentu dochází před jiným holešovickým klubem, z Jiřího Strause se stal Ivo Kraus (ostatní jména zůstala zachována), Sodomková nepracuje pro Lidové noviny, ale pro fiktivní Noviny… Pozornost je krom toho soustředěna pouze na jeden ze dvou sporných případů, které reportérky zkoumaly, čímž si filmaři nechávají otevřená vrátka pro sequel.
Zatímco podcast byl ale jasně zacílenou investigativní detektivkou, postupující od dílčích pochybení k děravosti celého systému, minisérie se neúspěšně snaží skloubit více žánrů. Dominantní zůstává perspektiva Sodomkové, která je v podání Lucie Štěpánkové profesionálkou natolik koncentrovanou na pracovní úkol, že se jí rozpadá manželství. Tvůrci ovšem nezůstávají u jejího hlediska a dávají víc prostoru i ostatním aktérům. Blíže poznáváme Tomana, jehož soužení sugestivně vystihl Jan Nedbal, i jeho utrápenou matku (Zuzana Bydžovská) a sestru (Kristýna Boková).
Do rámce kriminálního, později soudního a vězeňského dramatu tak zasahují prvky rodinného melodramatu, což negativně ovlivňuje spád i napětí. V podcastu skoro každá věta mířila k věci a dotvářela barvitý obraz omylného českého soudnictví. Televizní zpracování zavání umělým natahováním stopáže. Každá ze tří hodinových epizod obsahuje mnoho minut dialogové vaty opakující známé informace nebo prázdných záběrů, v nichž postavy jen někam přicházejí nebo odněkud odcházejí. Namísto zvědavosti, co bude dál, vzbuzují scény nejednou spíš otázku, co nám vlastně měly předat.
Od všeho trochu
Vyprávění obrazem je v Matematice zločinu ještě vzácnější než přítomnost Jiřího Bartošky, na kterého trochu klamavě láká plakát. Série si sice udržuje konzistentní vizuální styl, ale nadměrně se spoléhá na mluvené slovo. Hromada textu na rozdíl od podcastu nepodněcuje představivost.
Kdybyste poslouchali jen zvukovou stopu, váš zážitek bude srovnatelný. Bez přívalu slov si vystačí akorát působivé scény z pankrácké věznice a neméně syrové flashbacky, kousek po kousku odhalující, co se odehrálo během tragické noci roku 2008.
Víc vtahující je druhá epizoda, založená na obdobném vyprávěcím principu jako slavné novinářské drama Občan Kane. Sodomková naslouchá různým svědkům a svědkyním, z jejichž retrospektiv se snaží poskládat portrét Tomana. Je potěšující, že se jej autoři nesnaží prezentovat jako oběť systému. I zásluhou Nedbala jde o lecčím nesympatického frajírka, v nitru možná citlivého, ale často podléhajícího nebezpečným záchvatům vzteku. Ostatní postavy jsou plošší: poctivá žurnalistka, pečující manžel, hroutící se matka, arogantní státní zástupkyně…
Hlavně vztahy
Rozbíhavá adaptace tak na jednu stranu věnuje víc času vedlejším postavám – a po vzoru jiných sérií od Voya je víc o vztazích než o čemkoli jiném –, ale zároveň hrdiny nedokáže psychologicky prokreslit natolik, aby nás jejich soukromé životy zajímaly. Výsledný multižánrový kompromis přináší největší uspokojení jako přehlídka talentu českých herců a hereček, jejichž slzám a vzletým replikám o kohoutech bez hlavy je rutinní režie podřízena.
Tomanova situace postrádá kvůli neustálým dějovým odbočkám a dialogům naléhavost, vyšetřování Sodomkové zas dramatičnost. Přesvědčivý není ani společenský přesah Matematiky zločinu. Také v tom si může podat ruku s jinými sériemi podle nedávných lokálních událostí, jimiž se Voyo snaží vytvářet ambicióznější alternativu k vysílání Novy (Guru, Případ Roubal, Iveta, Jitřní záře). Ne ovšem tak ambiciózní, aby to odradilo kmenové publikum.
Pravda, ke kauze propírané svého času v Blesku nebo právě Televizních novinách na Nově přistupuje kultivovaně, bez stereotypů a senzacechtivosti, ale také s neskrývanou – a pochopitelnou – snahou o co nejširší divácký zásah. Složitější témata typu oligarchizace médií, sociálních rozdílů a politické (ne)závislosti soudů jen nakousne. Ve finále jsou pak všechny náznaky systémové kritiky spláchnuty vlnou emocí a ideou rodinné pospolitosti.
Sodomková a Jensen poukázaly na širší problém, který politici ani soudci nechtějí řešit. Ohrozili by status quo, z něhož těží. Minisérie Petra Bebjaka sice končí upozorněním, že Straus dál vykonává odbornou praxi, ale komplexní záležitost nakonec redukuje na černobílý souboj dvou osob. Toman vs. Kraus, (chaotické) dobro vs. zlo. Postava chybujícího soudního znalce, kterému se na limitovaném prostoru snaží dodat na záludnosti Bartoška, je přitom vůči argumentům protistrany tak bezbranná, až budí lítost. Ne frustraci a chuť ozvat se proti bezpráví. Odvaha obsažená v samotné volbě námětu se do výsledku bohužel nepropsala.
Lit.: Dragomir, Marius: The Mathematics of Crime: The Story of a Breathtaking Journalistic Investigation. In web Media Power Monitor, 6. 9. 2023 (článek). – Cit.: Two intrepid journalists embarked on an investigation into the unjust conviction of a Czech man, only to uncover a deeply flawed justice system.
In 2012, Czech journalist Magdalena Sodomkova found herself on the receiving end of a text message that would change her life. Little did she know, the message came from an Indonesian prison inmate desperately proclaiming his innocence. Unbeknownst to her, this seemingly ordinary message would lead to a journalistic investigation that would shake the Czech police and judiciary and inspire a critically acclaimed film.
The man who sent the text message to the journalist is named Tomas Toman. In 2009, a Czech court sentenced Toman to 12 and a half years in prison for killing a man during a heated altercation at a club in Holesovice, a district within Prague, the bustling capital of the Czech Republic.
Despite fleeing his home country, Toman’s luck eventually ran out when he was apprehended in Indonesia and then incarcerated there. Toman does not claim to be without fault. Prior to that incident, he had been involved in a brawl, which resulted in him being placed on probation at the time of the fatal confrontation. Nevertheless, Toman vehemently denied being the cause of the man’s demise.
Sodomkova took it upon herself to delve deeper into this case.
Her investigation swiftly uncovered a plethora of issues. Startling testimonies from two key witnesses, alleging that Toman viciously hit his opponent with a statue, were given due consideration in court. However, it has come to light that those witnesses did not testify in court, raising questions about the veracity of their claims. On the other hand, the doctor responsible for conducting the victim’s autopsy has unequivocally dismissed any possibility of the beating being the cause of death. Yet, his opinion was omitted from the official record.
Eventually, the opinion of Jiri Straus, a forensic expert, sealed Toman’s fate. Straus, renowned in the field of Czech crime science, was the former vice rector of the local Police Academy and the country’s leading expert in forensic biomechanics. Through his groundbreaking experiments, he delivered evidence in countless criminal cases, cementing his reputation as an invaluable asset to the justice system. Notably, Straus played a pivotal role in unraveling the mysterious circumstances surrounding the death of Jan Masaryk, the interwar foreign minister of Czechoslovakia. Masaryk’s lifeless body was discovered in his pajamas within the courtyard of the former foreign ministry building.
Straus’ work has garnered widespread acclaim, earning him the moniker of “police Einstein” among his peers.
However, upon closer investigation, journalists uncovered a troubling pattern surrounding his work. In 2013, a group of 13 biomechanics experts renowned in the field of criminology disputed Straus’ assessments in a staggering six cases, raising serious doubts about the credibility of his findings and leaving the validity of Toman’s sentencing hanging in the balance.
Biomechanics experts argued that Straus’ “calculations,” which were used by courts to send many people to prison, blatantly disregarded both mathematical and physical laws. The Constitutional Court in Prague has already overturned verdicts in at least two cases, casting doubt on the credibility of Straus’ opinions.
Toman’s story seemed to be another such case. After being imprisoned for two and a half years in Indonesia, Toman was repatriated in 2014 and then incarcerated in a Czech prison. However, two years later, the Constitutional Court in Prague recognized the violation of Toman’s right to a fair trial. The case was sent back to the Municipal Court in Prague, which had initially sentenced him to 12.5 years in prison, for further review.
“But something crazy happened,” Sodomkova said. Petr Hovorka, the judge who had denied a retrial three years earlier, delivered a decision that baffled the audience: Toman was set free as Hovorka ordered the case to be reopened. The policemen in the room swiftly removed Toman’s handcuffs, allowing him to walk away. Toman, lacking proper clothing for his journey back home, had his friends present in court that day lend him some clothes so he could avoid unwanted attention while traveling on the tram back home. Reflecting on that day, Sodomkova recalls, “he [Toman] only had his prison attire, but one of his friends gave him his own trousers.”
As the lawsuit resumed, in March 2017 Toman was sentenced to three and a half years in prison for his involvement in attempted bodily harm in a verdict delivered by the Municipal Court in Prague, a ruling later upheld by the Czech Supreme Court. However, as Toman had already served his sentence in pretrial detention and in the Indonesian prison, he was finally free at long last.
But Toman’s case was only a fraction of an unsettling truth. During the Supreme Court hearing on Toman’s case, Judge Jiri Lnenicka already acknowledged that his initial verdict was a judicial mistake. However, there was more to it. As the two journalists delved deeper into the intricacies of the murder, it became clear that what they were dealing with was not an isolated erroneous sentence, but rather a series of systemic failures within the Czech judiciary.
In 2017, Czech Radio and the Endowment Fund for Independent Journalism (NFNZ), a group of local businessmen supporting independent journalism, agreed to fund Sodomkova and Brit Jensen, a Danish journalist affiliated with Czech Radio, to produce a documentary chronicling the entire saga.
The Mathematics of Crime project was born.
A Bleak Reality
In light of the evidence presented during Toman’s trial, Sodomkova and Jensen embarked on a thorough investigation of the efficacy of the Czech judiciary system in protecting the innocent and penalizing the guilty. Their discoveries were extremely alarming. The investigation uncovered a far-reaching web of incompetence and ineptitude plaguing multiple Czech authorities. It exposed a disconcerting reality where court decisions are influenced by biases rather than a diligent pursuit of the truth. Furthermore, it became evident that all parties involved, including the police, prosecutors, and judges, are fervently striving to obtain incriminating evidence against whoever happens to be the initial suspect instead of working on finding the real criminals.
First, the police played a significant role in shaping the criminal investigation as they consistently sought Straus’ input. This was partly due to his past connections. Many officers were once his students at the police academy. Straus was dismissed from his long-standing position as a teacher at the academy once news about the wrong opinion in the Toman’s case broke, but no members of the police force chose to step down amidst the controversy.
Eventually, it was discovered that the death of the man who fought with Toman was potentially caused by a falling statue. However, Straus had delivered his opinion that Toman instead provoked the man’s death without even seeing the statue, relying solely on information provided by the club’s owner and the statue’s author, both of whom were ultimately proven incorrect.
Secondly, the judge, instead of seeking the truth, failed to inquire about the validity of the evidence against Toman that led to his indictment. Furthermore, Toman’s court-appointed lawyer, who happened to be acquainted with the judges, demonstrated clear complicity with the prosecutors through his performance in court.
The Municipal Court in Prague also bears responsibility for the botched trial as it failed to remove Straus from the roster of expert witnesses, thereby granting him a monopoly on biomechanics expertise within the court for more than 20 years. “Just imagine how many cases he has handled [before],” Sodomokova said.
Finally, the justice ministry made no effort to compel the various bodies under its subordination to thoroughly investigate the matter, thus tacitly allowing the wrongful indictment of an innocent man.
The investigation has unearthed an alarming reality: the justice system, in its entirety, has proven to be a glaring failure, consistently targeting innocent individuals while allowing criminals to roam freely.
However, amidst this gripping narrative, there was one key institution whose response to the investigation has left many astounded: the media.
Throughout Toman’s saga, the response of the Czech media was rather disappointing. Journalists from various outlets continuously labeled Toman as a “murderer” although the initial official accusation was “bodily injury resulting in death.” They unquestioningly published videos related to the case provided by the police without taking the time to verify their accuracy.
But the most shocking reaction came from the very media outlet that commissioned the journalistic investigation into the case. When Sodomkova and Jensen concluded their work on the case in late 2018, the public radio, until then known for its acclaimed programming and reputation for impartiality, made the unexpected decision not to air the podcast recounting the story.
Three reasons were cited for the decision to withhold the podcast: first, the radio station said that the incriminated expert, Straus, was denied the opportunity to respond; secondly, rules regarding surreptitious recording were violated; and lastly, the podcast did not align with the radio channel’s predetermined schedule. Additionally, Czech Radio director Rene Zavoral launched an attack on Sodomkova and Jensen, accusing them of unethical conduct and even fraud, according to Sodomkova.
A panel of independent experts was called upon to evaluate the justifications provided by the radio station for not broadcasting the program. The experts swiftly debunked those claims as nonsense. Meanwhile, the podcast itself won a prestigious award.
But soon, a possible explanation for the decision of Czech Radio emerged. First of all, it was revealed that Straus himself was working for the radio station. For an extended period, he was a main guest in The History of Czech Crime program that was aired by the public radio. Adding to the intrigue, it was discovered that Veronika Krestanova, the partner of a high-ranking editor at Czech Radio, held a prominent position as a vice president at the Municipal Court in Prague. Despite the editor’s clear conflict of interest, Czech Radio didn’t take any action to address the issue. Meanwhile, Krestanova was promoted to the role of a constitutional judge, a powerful position in the Czech judiciary.
Undoubtedly Czech Radio was an unsuitable platform for The Mathematics of Crime.
But as the investigation was also financed by the Czech endowment NFNZ, Sodomkova and Jensen were legally able to publish their work elsewhere. However, with the funding for the project dying out, the journalists had limited options for sharing their findings. The production of the podcast already cost them approximately €19,000, with equal contributions from Czech Radio and NFNZ.
“We were in serious trouble with money because the podcast was getting bigger and bigger, and we had no support from the radio,” Sodomkova said. Coincidentally, during this period, her residence fell victim to a burglary, with all of her technical equipment, including her laptop and recorder, stolen. “That was devastating for me as a freelancer,” she said.
Eventually, the journalists launched a crowdfunding campaign to raise funds for the dissemination of their work. They used both online platforms and physical distribution to place stickers bearing the phrase “Mathematics of Crime” in the city’s metro stations, trains, and cafes. The campaign was successful, generating the necessary funds to compensate all individuals involved in the production of the podcast. Additionally, a brand-new website was established to serve as the official host of the podcast.
After a lengthy battle with the authorities, Sodomkova and Jensen were finally able to bring the truth to light. The documentary about the case achieved a major success, surpassing 500,000 downloads, which is a triumph in the media world for a nation with a population of some 10 million. What was once concealed by powerful people in influential positions and overlooked by numerous journalists has now been unveiled for everyone to see. Sodomkova and Jensen have finally found solace in the gratification their hard work has brought forth.
Yet, there was more to come. The Mathematics of Crime podcast, which was later adapted into a book by Sodomkova, caught the attention of renowned Slovak actor and director Peter Bebjak. He used it as inspiration to produce a television series that caught the eye of none other than TV Nova, the largest television station in the country.
The series has garnered significant attention due to its inspiration from a true event. It altered the names of certain characters, although it retains those of key figures such as Sodomkova, Jensen, and Toman. The series made its debut on Voyo, often hailed as the Czech equivalent of Netflix, on July 28, 2023. Thanks to extensive advertising across the Czech Republic, including eye-catching billboards, and a cast of renowned actors, among them Lucie Stepankova, a celebrated Czech actress who portrays Sodomkova, the three-part series has captivated audiences.“We, including the actors, director, and producer, are all invited for interviews,” said Sodomkova in August 2023 during the broadcast of the series. “After many years, we are finally receiving good recognition.” More importantly, Sodomkova said, the series has drawn attention to the vital issue of justice in Czechia.
However, moving beyond the immense popularity generated by the film, what have been the consequences of nearly ten years of investigations?
In retrospect, the most notable accomplishment of the investigation appears to be Toman’s exoneration following the court’s acknowledgement of a wrongful conviction. However, Toman also played an active role in securing his own freedom. Due to his dire financial situation, he was unable to afford legal representation, which prompted him to dedicate himself to studying law while incarcerated to be able to draft a constitutional complaint on his own accord. Eventually, the state recognized another error it made in Toman’s trial, realizing he had served a total of six years, above the 3.5-year sentence imposed for the offense of bodily harm, and provided financial compensation to him.
The investigation has also played an important role in helping more people appreciate journalism. It sparked a fresh discussion on the role of journalism in society and has brought about changes in certain media outlets.
One such example is TV Nova, which had previously presented a biased narrative of the Toman’s case in its news programs during the trial, as did most of the media in the country. Toman even contemplated taking legal action against the station at the time but lacked the financial means to do so. The decision by TV Nova to ultimately invest a substantial amount of money in producing a movie that portrays the true story speaks volumes. “I see this as an extraordinary act of self-reflection,” Sodomkova said.
Other media organizations, notably the Czech public media, have failed to critically evaluate their coverage of the case to this day. All high-ranking managers including the director Zavoral are still in their jobs or pursuing jobs in other media. On the other hand, the station’s documentary department and investigative unit were shut down when Czech Radio stopped airing such programs.
But the most significant issue that persists is the justice system. Despite the investigation causing upheaval within various public institutions, little progress has been made. A critical debate surrounding the use of expert witnesses has arisen, resulting in the appointment of new experts and breaking Straus’ monopolistic hold on the subject. Toman has been freed and received compensation.
However, there are numerous other unresolved cases, and there seems to be a reluctance to reopen them. Furthermore, there has been no apparent distress among public servants within the justice system, and there is no evidence to suggest that the system has stopped failing in dispensing justice. On the contrary, the ongoing investigation continues to present challenges for journalists.
Jensen, who had been grappling with intense pressure from Czech Radio’s management, has been terminated from her position. After spending a decade in Czechia, she made the decision to return to her homeland of Denmark during the summer of 2023. “Despite an intensive work search, for three years I could not find any stable job in Czech media,” Jensen said. “It was unbearable.” Now, she has a job as investigative journalist and audio documentary maker for a Danish podcast.
In the aftermath of the television series broadcast, renewed legal challenges have surfaced against the investigation again. Strapped for funds, Sodomkova and Jensen have eventually opted to put the documentary behind a paywall. Viewers now need to shell out €9 to gain access to it, while those unable to afford it can still enjoy the podcast free of charge, which many people do.
The funds generated from the paywall are saved in a legal fund to ensure that the journalists of Mathematics of Crime are equipped to handle potential lawsuits. It is not only Straus who threatened the journalists with lawsuits, but also the lawyers of Czech radio who forbade Sodomkova and Jensen from publicly talking about censorship, even asking them at some point to pay for the music used in the documentary’s soundtrack.
Meanwhile, Sodomkova diligently focuses on her work, juggling her responsibilities as a fixer for foreign media while also pursuing various book projects.
“I almost gave up this job, which I dearly love, because it is not earning me money and is only bringing pressure, legal threats, and headaches,” Sodomkova said. “But sometimes I go to schools to talk about the podcast. Once, I even held a joint lecture with a teacher, explaining to students how to ‘investigate’. When you later learn that some of the students got inspired by the lecture and went on to study journalism, it makes you feel satisfied. However insecure the future of journalism is, somebody will do it.”
Mám několik námětů, jsem však udiven, že na autorky neexistuje dohledatelný kontakt.
FS