Portréty – Mořic Hruban (2018)

Přidal: Premek |

Listopad 1, 2018

Portréty dnes představí moravského právníka Mořice Hrubana, který vstoupil do politiky v roce 1891 a setrval v ní padesát let. Propojil tak období před říjnem 1918 i po něm. Zažil okamžiky slávy při vzniku samostatné republiky a trpké pocity na podzim roku 1938. O tom všem psal ve svých pamětech, které vyšly knižně v šedesátých letech v Římě – a od té doby už ne. Životnímu příběhu Mořice Hrubana se bude věnovat historik Michal Pehr a David Hertl.

Natočeno 2018. Premiéra 1. 11. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 26. 10. 2020 (ČRo Plus, 11:10 h.).

Lit.: Hertl, David: Mořic Hruban – politik před říjnem 1918 i po něm. Sjednotil menší katolické strany v Československou stranu lidovou. In web ČRo Plus, 1. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zásadní událost, jakou byl vznik samostatného Československa, navozuje představu, jako by před 28. říjnem 1918 „nic“ nebylo. Najednou tu byl nový stát, v jeho čele nový prezident, od listopadu nové Revoluční národní shromáždění… Samé novinky.

Jenže česká politika existovala už několik staletí před rokem 1918 a řada českých politiků, aktivních do října 1918, plynule přešla do struktur nového státu.

Z právníka politikem

Je to i případ Mořice Hrubana (1862-1945), moravského katolického politika, který před rokem 1918 prokázal mimořádný talent pro věci veřejné: byl poslancem Říšské rady ve Vídni, poslancem Moravského zemského sněmu, v roce 1908 se dokonce uvažovalo o jeho jmenování ministrem pro české záležitosti na Moravě; nakonec zůstalo jen u funkce náměstka moravského zemského hejtmana, kterou vykonával do roku 1912.

Hrubanova pozoruhodná politická kariéra souvisela s jeho původním povoláním: coby vystudovaný právník nastoupil do olomoucké advokátní kanceláře Jana Žáčka, významného politika Národní strany. Hruban vstoupil do stejné strany a orientoval se na spolupráci s řadou menších katolických politických stran.

Hruban byl vynikajícím řečníkem a strávil množství času tím, že procestoval téměř všechny obce ve svém volebním obvodu. Problémy svých voličů tedy znal velmi dobře.

Bez váhání pro republiku

V červenci 1918 se stal členem Národního výboru československého a v říjnu 1918 se jako člen české delegace zúčastnil jednání s československými exilovými politiky v Ženevě.

„Strávil jsem s Benešem více než hodinu v důvěrném rozhovoru. Řekl jsem, že souhlasím se vším, co se podniká pro samostatnost státu. Netajil jsem se tím, že royalismus odpovídá hlubokým státoprávním tradicím českého národa a velké úctě, jíž se těší svatováclavská koruna. Beneš prozradil, že například v Anglii je hodně lidí, kteří si nepřáli naši úplnou samostatnost. Když ale převládl názor ve prospěch našeho osamostatnění, Anglii zajímá, budeme-li monarchií nebo republikou. Anglie by byla ochotna prezentovat nám krále, a to buď člena vládnoucí rodiny, nebo významného představitele vysoké šlechty z anglické katolické rodiny. Také Itálie je ochotna nabídnout nápadníka v osobě italského prince z královského dvora. Když se doktor Beneš zmínil o možnosti, že by v úvahu přicházel italský princ, byl jsem bez váhání pro republiku,“ zapsal si Hruban.

V nové republice se Hruban stal ministrem první vlády a od roku 1925 až do roku 1939 byl senátorem, řadu let předsedou nebo místopředsedou Senátu. Jeho zásluhou byly také spojeny menší katolické strany v Československou stranu lidovou.

Život osobnosti, která propojuje českou politikou před rokem 1918 i po něm, připomíná v pořadu Portréty historik Michal Pehr.

Radiodokument