Ranní Radiožurnál – Politické procesy z 50. let 1/5 (2018)

Přidal: Premek |

Prosinec 10, 2018

Připravil Jaroslav Skalický. Technická spolupráce Miloslav Turek.

Natočeno 2018. Premiéra 10. – 14. 12. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 8:50 h) v cyklu Ranní Radiožurnál.

Obsah: 1. Proces s bývalými funkcionáři Junáka. Organizace pomáhala lidem po roce 1948 emigrovat – 2. Proces s padělateli potravinových lístků – 3. Proces s Williamem Nathanem Oatisem – 4. Proces s tzv. vesnickými boháči – 5. Proces se skupinou Josefa Zenáhlíka.

Lit.: Skalický, Jaroslav – Turek, Miloslav – Hladíková, Kristýna: Politické procesy z 50. let. In web ČRo 1 Radiožurnál, 10. prosinec 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Český rozhlas převedl do digitální podoby zvukové záznamy z dalších politických procesů, které proběhly v 50. letech. Odehrávaly se podle předem stanovených scénářů a komunistický režim si jimi vyřizoval účty se svými skutečnými nebo domnělými odpůrci. Pět procesů připomínáme tento týden ve vysílání vždy po 8:45. Archivní digitalizované záznamy si můžete poslechnout na jednotlivých odkazech.

Díly obsahují současné reportáže Jaroslav Skalického a – podle toho, co se zachovalo – záznamy ze soudních procesů nebo soudobé rozhlasové dokumenty, které o procesech informovaly veřejnost a sloužily jako vládní propaganda.

Určité díly obsahují oba druhy archivních nahrávek, můžete si tedy porovnat, jak soud probíhal a jak o něm bylo informováno.

Digitalizace proběhla ve spolupráci s Národním archivem, který je vlastníkem dochovaných magnetofonových pásů.

Podobně Český rozhlas letos přinesl také digitalizovaný záznam procesu s Rudolfem Slánským a nově nalezený projev Tomáše Garrigua Masaryka z roku 1931. Všechny archiválie jsou na webu Radiožurnálu stále k dispozici.

Některé záznamy mohou být v tuto chvíli neúplné. K digitalizaci dochází postupně. Zvukové pásy jsou ve velmi špatném stavu a desítky let je nikdo neslyšel. Až teprve nyní odhaluje jejich obsah archivář Českého rozhlasu Miloslav Turek a seřazuje je podle správného pořadí.

Jeden z dílů se bude věnovat také procesu s padělateli potravinových lístků. Jednou z obžalovaných byla Marie Volfová.

Na chybějící části vás vždy upozorníme. Během poslechu je nicméně poznáte podle nepřirozeného ticha.

Lit.: Skalický, Jaroslav: SERIÁL. Politické procesy z 50. let. 1) Proces s bývalými funkcionáři Junáka. In web ČRo 1 Radiožurnál, 10. prosinec 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Po komunistickém puči v únoru 1948 se spousta lidí snažila odejít z Československa. Jedni prchali před totalitním režimem, druzí se chtěli v zahraničí zapojit do odboje proti novému režimu. Na Šumavě je přes hranice do západního Německa převáděli i klatovští skauti. Bezpečnost je ale odhalila. V říjnu 1952 osm obviněných stanulo před státním soudem v Praze.

Klatovští skauti od jara 1948 převedli přes šumavskou hranici do svobodného světa desítky a desítky osob. Navázali při tom kontakt s americkou zpravodajskou službou a někteří pro ni dokonce pracovali. Cílem tohoto procesu ze října 1952 ale nebylo potrestat je jen za převaděčství, ale hlavně odsoudit celé skautské hnutí. To začal tehdejší režim pronásledovat už v roce 1948. „Junák byl organizace, která se snažila své členy vychovávat k demokracii a svobodě a to bylo něco, cosamozřejmě komunistům vadilo,“ říká vedoucí skautského archivu Roman Šantora.

Činitelé režimu se však nemýlili v tom, že je skautské hnutí jejich protivníkem. Někteří skauti po převratu vypracovávali plán, jak skautské hnutí obnovit ve chvíli, kdy režim padne a bude mu umožněno působit znovu. Všichni věřili, že se tomu tak brzy stane.

Proces z roku 1952 měl proto podle dobového pořadu Československého rozhlasu ukázat skauting jako nebezpečnou a nenávistnou ideologii, která je proti dělnické třídě.

Soudní líčení provázela mohutná protiskautská propaganda, která se ale u mladých lidí míjela účinkem. Spoustu skautů naopak přivedla k ilegální činnosti.

Digitalizace proběhla ve spolupráci s Národním archivem, který je vlastníkem dochovaných magnetofonových pásů. Chybějící části mohou být doplněny později, pokud se najdou chybějící pásy.

Líčení probíhalo během tří dnů od 15. do 17. 10. 1952. Třetí den večer pak vysílal Československý rozhlas propagandistický pořad s komentářem a sestřihem záznamu procesu po Rozhlasových novinách na stanici Praha.

Prokurátor: Vladimír Bureš

Obžalovaní: Pavel František Křivský, Vladimír Bláha, Slavoj Chodounský, Antonín Celerýn, Zdeněk Kovařík, Karel Forst, Václav Pergner, Jaroslav Marek

Do čela klatovské skupiny postavila Státní bezpečnost Pavla Františka Křivského, významného junáckého činovníka a přitom člena KSČ. Na roli převaděče přistoupil po dlouhých a těžkých výsleších a hrozbách. S činností klatovských skautů přitom neměl vůbec nic společného. Dostal nejvyšší trest ze všech. Další členy skupiny potrestal soud 8 až 25 lety vězení.

Záznam soudního líčení

První den procesu, 15. 10. 1952 – zahájení procesu, žaloba prokurátora a výpovědi Františka Pavla Křivského, Vladimíra Bláhy, Antonína Celerýna a Zdeňka Kovaříka. Záznamy jsou seřazené tak, jak šly výpovědi po sobě. V první části v 60. minutě několik vteřin chybí.

Druhý den procesu, 16. 10. 1952 – pouze první část s nedokončenou výpovědí Slavoje Chodounského. Zároveň chybí záznam celého třetího dne.

Lit.: Skalický, Jaroslav: SERIÁL. Politické procesy z 50. let. 2) Proces s padělateli potravinových lístků. In web ČRo 1 Radiožurnál, 11. prosinec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Soudní líčení s jedenácti padělateli potravinových lístků, kteří měli podle komunistického režimu „rozvrátit a znemožnit plynulé zásobování pracujícího lidu.“ Drakonickými tresty chtěl zastrašit případné následovníky.

Falešné potravinové lístky tiskl na grafických kamenech nebo rozmnožovacím stroji Rotaprint Jan Válek. Tímto způsobem bylo možné dobře zbohatnout. „Je to něco podobného jako padělání peněz. Každý stát si svou peněžní soustavu chrání,“ vysvětluje archivář Českého rozhlasu Miloslav Turek.

Nejednalo se však o protistátní sabotáž. Na nepřirozeném přídělovém systému se snažili vydělat všichni. Počet odběratelů a distributorů lístků se postupně rozšiřoval – prodávala je pokladní v hotelu, kuchařka i vrchní číšník. Podle prokurátora šlo ale o činnost, která měla přivést nový režim na kraj propasti. „Celá ta trestná činnost, která je vyloženě kriminální, byla zpolitizovaná. Byla brána jako útok proti socialistickému hospodářství,“ dodává Turek.

Líčení probíhalo během tří dnů od 17. do 19. 4. 1952. Třetí den večer pak vysílal Československý rozhlas propagandistický pořad s komentářem a sestřihem záznamu procesu po rozhlasových novinách na stanicích Československo a Praha.

Jan Válek, Adolf Dobrovolný, Vilém Knobloch a Antonín Drahoňovský byli odsouzeni k trestu smrti. Tři z nich ale prezident Gottwald omilostnil na návrh ministra spravedlnosti, čtvrtý zemřel ještě dříve, než Gottwald o milosti rozhodl. Ostatní byli odsouzeni k odnětí svobody v různém rozsahu.

Dobový pořad o soudním procesu

Záznam pořadu je kompletní. Záznam ze soudní líčení u tohoto procesu bohužel chybí.

Prokurátor: Eduard Švach

Obžalovaní: Jan Válek, Adolf Dobrovolný, Vilém Knobloch, Antonín Drahoňovský, Anna Trautschová, Emanuel Válek, Marta Běloušková, František Wouda, Marie Volfová, František Hamáček, Vladimír Bartoň.

Záznam soudního líčení

První den procesu, 2. 7. 1951 – zahájení procesu, žaloba prokurátora a výpovědi Williama Nathana Oatise, Tomáše Svobody, Pavla Woydineka a Petra Münze. Záznamy jsou seřazené tak, jak šly výpovědi po sobě. V první části po 83. minutě chybí jeden pás.

Druhý den procesu, 3. 7. 1951 – výpovědi Jiřího Muchy, Helen Kučerové, Morslava Havelky, Vlasty Pánkové, Kratochvíla, Karla Louly, Josefa Pavelky, Williama Nathana Oatise a závařečná řeč prokurátora, řeči obhájců a poslední slova obžalovaných. Záznamy jsou seřazené tak, jak šly výpovědi po sobě. V první části po 61. minutě chybí pásy.

Třetí den procesu, 4. 7. 1951 – předseda soudu vynáší rozsudek, přijímání rozsudků a ukončení soudního líčení.

Lit.: Skalický, Jaroslav: SERIÁL. Politické procesy z 50. let. 3) Proces s Williamem Nathanem Oatisem. In web ČRo 1 Radiožurnál, 12. prosinec 2018 (článek+ nahrávky k poslechu). – Cit.: Americký reportér agentury Associated Press (AP) William Nathan Oatis byl v obviněn ze špionáže a odsouzen. Prokurátorem v tomto soudním líčení byl nechvalně známý Josef Urválek, který soudil také Miladu Horákovou a Rudolfa Slánského. Propuštěn byl v roce 1953. Poslechněte si záznam procesu.

Jeho přiznání bylo naučené po několikadenním psychicky vyčerpávajícím výslechu. Ve vazbě byl na samotce bez jídla a bez spánku. Právě toto mučení vedlo k jeho přiznání.

Společně s Williamem Oatisem byli souzeni také jeho čeští kolegové z kanceláře agentury AP. Ti dostali vyšší trest než hlavní obžalovaný. Režim považoval jejich činnost za napomáhání vyzvědačství. „Prakticky všichni vypovídali podle předem stanoveného scénáře a podle toho byly také stanoveny tresty,“ upozorňuje archivář Českého rozhlasu Miloslav Turek, který historické záznamy digitalizoval.

V roce 1953 dostal Oatis milost od prezidenta Zápotockého a byl z Československa vyhoštěn. Ostatní odsouzení se dostali na svobodu až v rámci amnestií počátkem 60. let.

Souzení cizinci

Politické procesy s některými cizinci probíhali již na konci 40. let. Některé sledovala zpravodajská část Státní bezpečnosti od roku 1945. Šlo například o Brity a Američany.

„Po roce 1948 to dostalo ještě sofistikovanější styl. Byly proti nim sháněny důkazy, nesmyslná obvinění,“ říká historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů. Týkalo se to také Francouzů, obyvatel židovského původu a dokonce i Jugoslávců, když byla Jugoslávie vyčleněna z bratrského tábora sovětských států. Podobně to bylo i s Řeky, kteří se sem dostali kvůli tamní občanské válce. Režim souzeným cizincům většinou přidělil roli špionů.

Cizí státy se často za své občany postavily a žádaly jejich vydání. Československo ale na tyto výzvy nereagovalo.

Záznam soudního líčení

Třetí den procesu, 4. 7. 1951 – předseda soudu vynáší rozsudek, přijímání rozsudků a ukončení soudního líčení.

Lit.: Skalický, Jaroslav: SERIÁL. Politické procesy z 50. let. 4) Proces s takzvanými vesnickými boháči. In web Radiožurnál, 13. 12. 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Reportáž o procesu s takzvanými vesnickými boháči připravil Jaroslav Skalický. Kompletní dochované nahrávky převedl Miroslav (sic!) Turek.

Násilnou kolektivizaci vesnice v 50. letech provázely politické procesy. Komunistický režim posílal před soud velké statkáře, kteří většinou odmítali vstup do jednotných zemědělských družstev. Měli být výstrahou pro ostatní rolníky, kteří by se tehdejšímu režimu chtěli nějakým způsobem vzepřít. Poslechněte si záznam procesu.

„Kulaci jsou nejbrutálnější, nejomalenější a nejzvlčilejší vykořisťovatelé, kteří nejednou v dějinách národů znovu nastolili moc statkářů a kapitalistů. Tito vydřiduchové se za každé války obohaťují z bídy lidu,“ rozohnil se při přelíčení soudce Vojtěch Rudý, známý spíš jako Rudý Vojtěch. V soudní síni proti němu seděli čtyři statkáři z Loděnice u Berouna, kteří byli obviněni ze sabotáže. Jejich cílem mělo být poškozovat družstvo špatným hospodařením. „Byl to proces velice místní. Byli to kulaci z malého družstva,“ doplňuje archivář Českého rozhlasu Miloslav Turek, který záznamy digitalizoval.

Obvinění byli čtyři: Miloslav Deml, Antonín Landa, Josef Hanuš a Václav Zeman. Tresty byly neúměrné. Jeden trest smrti a tři tresty odnětí svobody, které v součtu znamenaly 66 let. Prokurátoři totiž povyšovali hospodářská provinění na úroveň záměrných kriminálních a protistátních činů.

Všichni se ale odvolali a jméno odsouzence k smrti nakonec nebylo podle Miloslava Turka na seznamu popravených.

Líčení probíhalo během dvou dnů od 18. do 19. září 1952. Druhý den večer pak vysílal Československý rozhlas propagandistický pořad s komentářem a sestřihem záznamu procesu po Rozhlasových novinách na stanici Praha.

První den procesu, 18. 9. 1952 – první část procesu, tedy zahájení procesu a žaloba prokurátora chybí. Digitalizovaný záznam pokračuje až koncem druhé části, kde je závěr výpovědi Miroslava Demla. Záznamy jsou seřazené tak, jak šly výpovědi po sobě.

Druhý den procesu, 19. 9. 1952 – záznam druhého dne, tedy závěr soudního líčení, je kompletní.

Lit.: Skalický, Jaroslav: SERIÁL. Politické procesy z 50. let. 5) Proces se skupinou Josefa Zenáhlíka. In web ČRo 1 Radiožurnál, 14. prosinec 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Po komunistickém puči v únoru 1948 prošlo Československo honem na nepřátele nového zřízení. Režim své skutečné i domnělé odpůrce trestal žaláři a popravami. Často přiznávali svou vinu po nesnesitelném fyzickém i psychickém nátlaku. Týkalo se to i příslušníků armády – například bratrů Zenáhlíků. V roce 1953 byli souzeni za špionáž a velezradu. Poslechnout si můžete přímo záznam procesu. Jde o jediný proces, který se dochoval celý.

8 mužů a 2 ženy se v třídenním procesu na konci listopadu 1953 zodpovídali před nejvyšším vojenským soudem v Praze na Pankráci z obvinění z trestných činů velezrady a vyzvědačství.

Josef Zenáhlík spolupracoval s francouzskou špionážní službou. Svého bratra Jiřího, důstojníka Československé lidové armády, získal k této činnosti v roce 1952. Shromažďoval špionážní zprávy o armádě. Státní bezpečnost už ale byla celé desetičlenné skupině na stopě.

Obvinění se pak museli své výpovědi naučit zpaměti. Prokurátor i soudci se při líčení často pouštěli do propagandistických proslovů. „Na záznamech je znát, že se v té době již změnili politické poměry,“ upozorňuje Miloslav Turek, který procesy převedl do digitální podoby. „Stalin i Klement Gottwald byli už po smrti. Proto měl tento proces úplně jiný průběh než procesy ostatní. Trestná činnost, která tam byla, je neoddiskutovatelná.“

Důkazy byly zřejmé – jeden ze Zenáhlíků byl přistižen přímo s telegrafním klíčem v ruce a sluchátky na uších, když dodádaval zahraniční službě informace. V období Gottwalda by za tento čin padl trest smrti. V listopadu 1953, tedy několik měsíců po smrti prezidenta, ale už padl „jen“ trest odnětí svobody na doživotí.

Nakonec se Jiří Zenáhlík dostal na svobodu v roce 1964. Bratr Josef o rok později.

Záznam soudního líčení

První den procesu, 28. 11. 1953 – zahájení procesu, žaloba a výpovědi Josef Zenáhlíka, Huberta Lorence, Václav Tesaře, Marie Lorencové, Jiřího Lorence, Karla Sládka a Josefa Honetschlägera. Záznamy jsou seřazené tak, jak šly výpovědi po sobě.

Druhý den procesu, 29. 11. 1953 – výpověď Jiřího Zenáhlíka, Marie Zenáhlíkové, Josefa Schwarze, Františka Flídra a řeč prokurátora, obhajců a poslední slova obžalovaných.

Lit.: Fajmon, Kamil: Myslel jsem, že budu silný… In Facebook, 13. 12. 2018 (status). – Cit.: Myslel jsem, že budu silný, ale politický proces s Williamem Nathanem Oatisem nedokážu v kuse poslouchat. Hlavou mi letí dost reálná představa. novinář Cizinec se dostane do úplně neznámé země, tedy do Československa, jazyk neovládá a je zatčen a brutálně vyslýchán. Nejsem určitě daleko od pravdy, že kvůli jiné národnosti a nemožnosti rozumět si musel prožít pravé ponižovací peklo a to nejen při výsleších, ale i ve vězení. Ne, že bych chtěl bagatelizovat výslechy Čechoslováků, ale ti, když byli při vědomí a dokázali vnímat, aspoň věděli, co na ně soudruzi řvou. Ten chudák se při hlavním líčení jen rozhlíží po soudní síni a hned je buzerován.

Lit.: -pak- – Skalický, Jaroslav: Špatná úroda jako protistátní činnost? Soudce Rudý poslal statkáře z Berounska do vězení. In web IRozhlas, 16. 12. 2018 (článek). – Cit.: Násilnou kolektivizaci vesnice v 50. letech provázely politické procesy. Komunistický režim posílal před soud velké statkáře, kteří většinou odmítali vstup do jednotných zemědělských družstev. Měli být výstrahou pro ostatní rolníky, kteří by se tehdejšímu režimu chtěli nějakým způsobem vzepřít. Zdigitalizované záznamy procesů obsahují i případ statkářů z Berounska, kteří dostali vysoké tresty a jeden i trest nejvyšší.

V soudní síni proti němu seděli čtyři statkáři z Loděnice u Berouna, kteří byli obviněni ze sabotáže. Jejich cílem mělo být poškozovat družstvo špatným hospodařením. „Byl to proces velice místní. Byli to kulaci z malého družstva,“ doplňuje archivář Českého rozhlasu Miloslav Turek, který záznamy digitalizoval.

Program združstevňování vyhlásila KSČ na svém devátém sjezdu v roce 1949. Zemědělská družstva vznikla v Československu po vzoru ruských kolchozů a sovchozů. Ti, kteří nechtěli ustoupit tvrdému tlaku úřadů na vytvoření zemědělských družstev, byli označeni jako kulaci.

„Ta definice byla velice volná,“ vysvětluje historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů. „To umožnilo do toho začlenit odhodlané odpůrce kolektivizace a ještě se to umocňovalo tím, že regiony, kde k tomu docházelo, byly velmi religiózně zaměřeny,“ doplňuje. Náboženské cítění se režim snažil potírat také. Procesy pak často sloužily jako výstraha pro ostatní obyvatele regionu.