Osudové ženy – Alma Rosé (2018)

Přidal: Premek |

Prosinec 12, 2018

74. díl. cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Chmel Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek, hudebně spolupracoval Antonín Schindler. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Režie Michal Bureš.

Účinkují Kristýna Frejová, Adam Vacula, Dalimil Klapka, Marek Lambora, Vendula Fialová, Svatopluk Schüller. Host Zdeněk Geist.

Natočeno 2018. Premiéra 14. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 9. 4. 2022 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 16. 9. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Lit.: Chmel Denčevová, Ivana: Hrála na světových pódiích i spoluvězeňkyním v Osvětimi. Osudové ženy: Alma Rosé. In web ČRo 2 Praha, 14. prosinec 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Alma Rosé se narodila roku 1906 ve Vídni. U kolébky jí stál její strýc, hudební skladatel Gustav Mahler. Po jeho ženě Almě Mahlerové také dostala jméno. Vyrostla v koncertní houslistku a dirigentku s hlubokým hudebním cítěním. Hudba prostupovala celý její život – až do její smrti v koncentračním táboře.

Vztah rodiny Roséových a Mahlerových byl odjakživa velice úzký. Nejenže je spojovaly příbuzenské vztahy a umělecké zaměření, ale bydleli také ve Vídni blízko sebe. Obě také pojila vazba k českým zemím.

Alma začala koncertovat už ve svých 15 letech. Její otec, Mahlerův spolupracovník, vynikající houslista Arnold Rosé, se v dceři viděl a velmi ji v její hudební kariéře podporoval. Díky otci se také seznámila se svým budoucím manželem Václavem „Vášou“ Příhodou. Vzali se v roce 1930, za svědka Almě šel spisovatel a básník Franz Werfel.

Mezi Vídní a Zárybami

Do Čech Alma jezdila od dětství – často pobývala v Jihlavě, odkud pocházela její matka Justina, rozená Mahlerová. Jejím dalším českým domovem se staly středočeské Záryby nedaleko Brandýsa nad Labem, kde měli Příhodovi rodinnou vilu. Manželé spolu často jezdili na koncertní turné, ohlas na oba umělce byl mimořádný.

Často cestovali mezi Vídní a Zárybami a vedli rušný společenský život. Jejich manželství však zůstalo bezdětné a kvůli Příhodovým častým cestám se nakonec oba manželé postupně odcizili, což Alma nesla velice těžce. Východisko našla ho opět v hudbě, když ve Vídni založila vlastní dámský komorní orchestr.

Ve stínu nacismu

Stejně jako nad jejich manželstvím se mračna stahovala i nad rakouskou metropolí. Alma a Václav se rozvedli v roce 1935, o tři roky později došlo k anšlusu Rakouska a jeho obsazení nacistickým Německem. Začaly vznikat seznamy židovských hudebníků. Almin otec Arnold, původním jménem Rosenbaum, byl propuštěn ze všech orchestrů, ona sama také nesměla vystupovat. Navíc v létě téhož roku umírá její matka Justina.

Alma se rozhodla emigrovat do Velké Británie, kam se za ní záhy dostal i její otec. Rodině byl ovšem v Rakousku zabaven veškerý majetek, a tak se Alma rozhodla vydělat na živobytí sobě i otci koncerty v Holandsku. Hrála v kavárnách a restauracích, bydlela v nevytápěném bytě. Několikrát se neúspěšně pokoušela vycestovat, přátelé jí dokonce domluvili fingovaný sňatek s holandským „árijcem“, ale nic nepomohlo.

Hudba při cestě na smrt

V prosinci 1942 se Alma pokusila pomocí padělaných dokladů dostat přes Francii do Švýcarska. Byla ale zatčena a poslána do koncentračního tábora v Osvětimi. I v krutých podmínkách vyhlazovacího tábora se pro ni útočištěm stala hudba. Také tam také tajně organizovala koncerty a později se stala z vůle dozorců i dirigentkou ženského orchestru v Osvětimi. „Orchestr hrával při rozednění při odchodu vězeňkyň na nucené práce, mezitím deset hodin denně cvičil. A pak hrál opět při návratu zbědovaných žen zpátky do tábora. Známé jsou také nedělní odpolední koncerty pro dozorkyně i vězeňkyně,“ přibližuje Zdeněk Geist.

Naděje na život

Organizované hudební uskupení působilo v krutém prostředí koncentračního tábora zvráceně a cynicky, ale zároveň se stalo prostředkem k záchraně životů několika desítek žen, které v orchestru hrály. „Alma se jim svým vedením a drilem snažila zachránit život,“ shrnuje Zdeněk Geist.

Pořád bojovala o lepší podmínky pro nás všechny, vzpomínala na Almu Rosé jedna z jejích spoluvězeňkyň, které se podařilo válku přežít. Po její smrti v dubnu

Alma Rosé umírá v dubnu roku 1944, ve svých 38 letech, za nejasných okolností v koncentračním táboře v Osvětimi.

Radiodokument