Paní Doris (2018)

Přidal: Premek |

Prosinec 17, 2018

Mariana Ambrožová. Příběh Doris Grozdanovičové, jedné z posledních pamětnic koncentračního tábora Terezín. Dramaturgie Gabriela Albrechtová. Zvuková spolupráce a zvukový design Miroslav Buriánek a Roman Špála.

Natočeno 2018. Premiéra 20. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 47 min.) v cyklu Radiodokument. Repríza 23. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 17. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.

Pozn.: Radiodokument vzniknul v roce 2018 a věnuje se životnímu příběhu jedné z posledních, tehdy ještě žijících, pamětnic židovského ghetta v Terezíně. Z dívky prahnoucí po vzdělání se tam stala pasačkou ovcí, ale snad právě proto válku jako jedna z mála přežila. Po jejím skončení dostudovala a stala se redaktorkou nakladatelství Československý spisovatel. Ovečky ale sbírala až do své smrti v létě roku 2019. (anotace)

Lit.: Albrechtová, Gabriela: Paní Doris. Příběh jedné z posledních pamětnic koncentračního tábora Terezín. In web ČRo 3 Vltava, 17. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V lednu uplynulo 80 let, kdy z hlavního nádraží v centru Brna odjížděl vlak do Terezína. Vezl tisíc lidí. Byla mezi nimi i mladá dívka Doris se svou rodinou. Dokument paní Grozdanovičovou představuje nejen jako pamětnici, ale také jako vyrovnanou moudrou ženu plnou vnitřní energie. (…)

Doris Grozdanovičová v Terezíně slavila čtyřikrát narozeniny. Bylo jí šestnáct, sedmnáct, osmnáct a devatenáct. „Vždycky jsem dostala buď básničku, kousek chleba, jeden kvítek nebo kousek margarínu,“ popisovala v roce 2018 dvaadevadesátiletá dáma. „Měla jsem štěstí, že jsem zůstala v Terezíně.“

Své vzpomínky na dospívání v ghettu, které bylo poznamenáno hladem, nesvobodou, strachem i smrtí obou rodičů, Doris Grozdanovičová stále, několikrát týdně vyprávěla studentům ve školách i zájemcům přímo v Terezíně. Přednášela v němčině, angličtině a češtině.

„Myslím, že je to povinnost o tom mluvit. Aby se opravdu na to nezapomnělo. My jsme tehdy po válce mysleli, že už nemůže být nic tak strašného. Ale dodnes není míru pod olivami,“ vysvětlovala paní Doris, proč navzdory ubývajícím fyzickým silám stále cestovala a ve vzpomínkách se vracela do jednoho z nejobtížnějších období svého života.

Doris Grozdanovičová s lehkostí, elegancí a naprostou samozřejmostí uváděla své okolí v úžas. Například když v telefonátu ohlásila, že je právě u Bodamského jezera, na večeři s manželkami velvyslanců nebo jen tak odpočívá u křížovek v německém jazyce. Měla ráda společnost a literaturu. (…)

Radiodokument