Osobnost Plus – Vendula Pizingerová (2018)

Přidal: Premek |

Prosinec 18, 2018

Vendula Pizingerová, prezidentka nadačního fondu Kapka naděje. „Někdo tvrdí, že je to šílené, někdo je rád, že jsem v sobě našla sílu. Někdo si myslí, že si tím dělám propagaci. Ale já to beru, jak to je,“ říká. Má za sebou rodinné tragédie, ale i velkou vlastní sílu. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2018. Premiéra 18. 12. 2018 (ČRo Plus, 10:34 h.). Repríza 9. 4. 2020 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Tachecí, Barbora – Chvátalová, Kateřina: Strach je to, co vás na životní cestě strašně svazuje, říká Vendula Pizingerová. In web ČRo Plus, 18. prosinec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vendula Pizingerová přišla o čtyřletou dceru kvůli leukemii, kterou děvčátko onemocnělo. Dva roky po narození druhého dítěte zůstala vdovou, když její muž, hudební skladatel Karel Svoboda, spáchal seberaždu. „Po smrti Karla jsem nechtěla být vdova a měla jsem strach být sama,“ říká.

„Nikdy ve svém životě jsem nebyla bez partnera. Až po čtyřicítce jsem teprve pochopila, že si všechny své problémy musím vyřešit jen já sama. Samozřejmě, že máte rodinu a přátele a můžete se někde vypovídat. Ale ten krok do tmy musíte udělat jenom vy. A začalo se mi také dařit, až když jsem začala mít ráda sama sebe,“ dodává.

Vendula Pizingerová, dříve Svobodová, je prezidentkou nadačního fondu Kapka naděje. Za svou činnost byla několikrát oceněna titulem Žena roku, v roce 2014 získala ocenění Řád Vavřínu. Byla manželkou zesnulého hudebního skladatele Karla Svobody. Je potřetí vdaná, z prvního manželství má syna.

Život v nemocnici

Pizingerová o svých životních útrapách hovoří otevřeně už mnoho let. „Každý člověk, když ho potká těžká událost, se zachová jinak. Trávila jsem s dcerou Klárkou v nemocnici opravdu hodně času a příběhů různých rodin jsem zažila spousty. Má cesta vedla k pomoci. K tomu, že jsem měla příležitost sledovat nemocniční život,“ vysvětluje.

Ředitelka nadačního fondu Kapka naděje vysvětluje i to, jak objevovala optimismus a schopnost přetvářet neštěstí v psychickou sílu. „Pro mě to až zas tak černé období nebylo, protože jsme tam s dcerou nastoupily, když jí byly dva roky, a strávila jsem tam s ní více než polovinu jejího života. Snažily jsme se, dokud na tom byla dobře, dobře si to užít. Trávili jsme tam jako rodina skoro všechny Vánoce a bylo to se vším všudy. Když chtěla Klára k Vánocům lyže, tak je dostala. Když chtěla koloběžku, tak na ní jezdila po chodbě a já jsem za ní lítala s kapačkou.“

My lidé, každý z nás, zemřeme. Každý máme svíčku života jinak dlouhou. A každý skon má smysl a každý člověk, ani to možná neví, tady po sobě něco zanechá. Vendula Pizingerová

Vendula Pizingerová tak přibližuje dětskou radost ze života, kterou nedokáže zničit ani těžká nemoc a je inspirativní i pro dospělé. „Tyhle děti můžeme považovat za nemocné. Ale mají dáno do vínku i něco jiného. Mají určitou moudrost a životní zkušenost, kterou třeba my neznáme. Myslím si, že jsem se od své dcery hodně naučila. I to, abych se z ničeho nezbláznila,“ říká.

Emoce a vlastní příběhy

Nadace Kapka naděje pomáhá nejen dětem s onkologickým onemocněním, ale také lékařům. Přesto se ne vždy setkává s podporou. „Děláme to proto, aby měli lepší prostředí. Aby měli potřebné přístroje. Takže se sem tam nějaké polínko pod nohy snese. Samozřejmě někdo by v tom mohl jít na olympiádu.“

Se svým altruistickým přístupem však dává návod na to, jak zkušenosti s takovými lidmi zvládat. „Je to třeba tím, že nemají dobrý život. Nebo si o naší snaze myslí něco jiného, může to být závist. Na druhou stranu, co jiné vede k tomu, aby nás podporovali? Je to emoce. Ta je pozitivní, jiná zas negativní. Každý člověk si prožívá svůj vlastní příběh a nemůžete se proto na nikoho zlobit. Většinou ti lidé, kteří vám dělají zlé věci, mají problém sami se sebou,“ říká, ačkoli, jak přiznává, sama občas i vzteky kopne do zdi. „Je to však na krátkou chvíli,“ uzavírá téma.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Dozvíte se o dětství Venduly Pizingerové, nebo co si myslí o způsobu výchovy předchozí generace. Mluví i o tom, jak se učila věřit sama sobě, a co si myslí o reakci bulváru na tragické úmrtí svého prvního muže, Karla Svobody.

Radiodokument