Štandopéde do nebe (2018)

Přidal: Premek |

Prosinec 26, 2018

Šárka Fenyková. Dokument. Pan starosta, pan učitel a kněz – tři autority, které měly vždy pravdu. Doba kritického myšlení nás naučila slova starostů a učitelů relativizovat. O jejich významu pro společnost ale nikdo nepochybuje. Jak je to ovšem s knězem? Potřebuje kněze naše společnost, která tíhne k ateismu snad nejvíc ze všech zemí v Evropě? A když už se někdo pro kněžskou dráhu rozhodne, jaký mu dává smysl? Dramaturg Ivan Studený.

Natočeno 2018. Premiéra 26. 12. 2018 (ČRo Plus, 20:05 – 20:34 h.). Repríza 29. 12. 2018 (ČRo Plus, 15:34 h.); 17. 4. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.); 25. 12. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.);26. 12. 2019 (ČRo Plus, 3:05 h.); 5. 7. 2022 (ČRo Plus, 13:10 h.).

Lit.: Fenyková, Šárka – Studený, Ivan: Štandopéde do nebe. Dokument o náročnosti kněžství i o tom, jestli má dnes ještě vůbec smysl. In web ČRo Plus, 26. prosinec 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Jindřich Čoupek je veselý pětačtyřicátník. Hraje na kytaru, má rád ironický humor, nikdy nepohrdne nabízeným jídlem. Neostýchá se dát si ve společnosti pivo nebo víno a rád dělá věci spontánně a bez velkého plánování. Stačilo by dopsat – „manželka a dvě děti“ a možná by se v něm poznal kdekdo. Ale Jindřich má zvláštní znamení. Je kněz.

Tři v jednom

Kněz je v současné době stejně nedostatkové povolání, jako třeba venkovský praktický doktor. A připadá na něj i zhruba stejné množství věřících, jako na doktora pacientů.

Vyjádřeno v číslech je v Česku kolem 1800 římskokatolických kněží, obhospodařit musí necelých 800 farností. Na jednoho kněze vychází zhruba 3000 věřících.

Vedle duchovní správy si faráři často musí počínat i jako dobří manažeři a nezřídka se od nich očekává i fyzická práce.

Když chceš, tak nemusíš

Zda je kněžství náročná disciplína a jestli má v dnešní době ještě vůbec smysl, nad tím se zamýšlí dokument Štandopéde do nebe. Autorka využila letitého přátelství s knězem, aby nahlédla do světa a míst, kam se běžně člověk nedostane. Program přitom nijak neplánovala.

Víkend strávený v Příměticích u Znojma a přilehlých dojížděcích farnostech, kdy se pověsila Jindřichovi doslova na paty, měl nakonec rychlost kvapíku. Jednotlivé akce od sebe oddělovaly jen desítky minut na přejezdy autem, při kterých se nehledělo na objížďky ani zákazy vjezdů. Pravidla platící pro víru na silnici moc neplatila.

Na druhou stranu, na pravidla pro kněze i katolíky se dá dívat ze dvou úhlů pohledu. Buď že vše, co dělají nebo nemají dělat, musí, nebo, jak říká kněz Jindřich: „Když chceš, tak nemusíš.“

Pokušení přicházejí dnes a denně

Možná si říkáte – a kdy přijde na přetřes celibát? Přišel! Jindřich to komentuje se smíchem:

„Věřící často říkají: ‚Jé, pane faráři, vy jste chudák, vy jste v tom životě sám, vy nemáte tu rodinu.‘ A já jim vždycky říkám: ‚Hlavně nás, prosím vás, nelitujte, my sami sebe nelitujeme, ale svědčte nám svou věrností v povolání manželském a my vám budeme svědčit svou věrností v povolání kněžském a tak obstojíme.‘“

Pak ale dodává, že taková ta běžná pokušení začít si něco se ženou přicházejí dnes a denně. „Ale tak od toho jsme chlapi, abychom to vydrželi!“

Radiodokument