Osudové ženy – Johana z Rožmitálu (2018)

Přidal: Premek |

Prosinec 27, 2018

76. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Chmel Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Režie Michal Bureš.

Účinkují Václav Šanda, Daniel Bambas, Tereza Terberová, Pavel Soukup, Jitka Ježková, Pavel Batěk. Host publicistka Milena Štráfeldová.

Natočeno 2018. Premiéra 28. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 20. 1. 2019 (ČRo Plus, 7:33 h.); 30. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 4. 3. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Lit.: Brož, Radek – Duchková, Anna – Chmel Denčevová, Ivana: Přesvědčila Evropu, že Češi nejsou hrdlořezové se sudlicemi. Osudové ženy: Johana z Rožmitálu. In web ČRo 2 Praha, 28. prosinec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V 15. století byly české země rozvrácené husitskými válkami a jejich obraz za hranicemi tomu odpovídal. Královna Johana a její manžel Jiří z Poděbrad přispěli k tomu, že se pohled Evropy na Čechy změnil.

Johana se narodila kolem roku 1430 do starého českého panského rodu Lvů z Rožmitálu a na Blatné, jehož kořeny sahají až do 12. století. Byla vychovávaná jako příslušnice vysoké šlechty a na svou dobu měla mimořádně vysoké vzdělání. Mluvila dokonce několika jazyky.

Se svým budoucím manželem Jiřím z Poděbrad se Johana setkala poprvé pravděpodobně až po smrti jeho první ženy Kunhuty ze Šternberka. Ta mu během osmiletého svazku porodila sedm dětí. Zemřela při posledním porodu dvojčat.

Jako možnou druhou manželku a matku pro jeho děti Johanu Jiříkovi doporučil její bratr Jaroslav Lev z Rožmitálu. Sňatkem, který uzavřeli v roce 1458, se stala první a jedinou českou královnou, která pocházela z tuzemského šlechtického rodu.

Johana byla také inspirátorkou slavné „cesty z Čech až na konec světa“, kterou vedl její bratr Jaroslav Lev z Rožmitálu. Dala mu glejt, který mu otvíral dveře do všech evropských dvorů až po Portugalsko a jižní Itálii. Chtěla ukázat, že tito dvořané s vytříbeným chováním jsou představiteli Čech. Že to nejsou husité se sudlicemi a cepy, jak se dobová Evropa na Čechy dívala. Už jen tím Johana ohromně přispěla k reputaci Čech v Evropě. publicistka Milena Štráfeldová

Pár s výjimečnými schopnostmi

Podle autorů knihy Muži a milenci českých královen šlo o šťastné spojení: „Tento pár přímo ztělesňoval nové poměry v Čechách. Johana zůstala katoličkou, nijak jí to ovšem nebránilo ve shodě s manželem-kališníkem. Naopak. Právě Jiřího sňatek s dívkou z katolického rodu napomohl porozumění mezi ním a katolickými šlechtici.“

Johana vstoupila do domácnosti s šesti dětmi, do které navíc postupně přibylo pět dalších. Podle všeho byla ale velmi pečující a laskavou matkou všem dětem bez rozdílu, protože ani později nedocházelo uvnitř rodiny k nějakým zásadním rozporům, tvrdí publicistka Milena Štráfeldová. Kromě strážkyně rodinného krbu plnila Johana ale neméně obětavě i svoji politickou roli. Tu nejvýznamnější získala korunovací českou královnou 8. května 1458.

Spor s papežem

Podle historika Jaroslava Urbánka byla Johana vedle Zdeňka Kostky z Postupic královým nejdůvěrnějším rádcem. Jiří z Poděbrad jí dokonce za své nepřítomnosti svěřoval správu království. Její slovo mělo v politických kruzích velikou váhu.

V roce 1462 byl Jiří z Poděbrad poprvé předvolán před papežský soud. Byl obviněn z porušování slibu poslušnosti katolické církvi, protože nadále obhajoval kompaktáta, tedy čtyři pražské artikuly – svobodné kázání slova Božího, přijímání podobojí i pro laiky, konfiskace světského církevního majetku a stejné tresty za smrtelné hříchy pro všechny.

V čele vojska proti nepříteli

Spor s papežem se neustále vyostřoval, až vyvrcholil uvalením klatby na Jiříka i celou jeho rodinu a vyhlášením křížové výpravy do Čech v roce 1466. Té se účastnil pouze uherský panovník Matyáš Korvín. V roce 1470 zákeřně vtrhl do země a Johana musela jednat. Král v té době táhl na Moravu, aby se s uherským soupeřem utkal, ten mu ovšem vpadl do zad, obléhal Kutnou Horu a hrozilo, že bude postupovat dál proti Praze.

Královna dala svolat zemskou hotovost a sama se postavila do čela vojska. Matyáš Korvín byl nucen ustoupit na Moravu, kde se nechal zvolit českým králem, a nastalo dlouhé období dvojvládí. V té době byl ovšem už Jiří z Poděbrad těžce nemocný a na jaře roku 1471 zemřel. Jako zvolený král ovšem neměl ve své rodině přirozeného následníka, proto ještě za svého života vyjednával nástupnictví s polskými Jagellonci.

Královna-regentka

Johana se po Jiříkově smrti do jednávání velmi aktivně zapojovala a přesvědčovala členy zemského sněmu, aby se rozhodli pro polskou dynastii a ne pro Matyáše Korvína. Sněm nakonec zvolil Vladislava Jagellonského a ona se stala jeho regentkou. S novým králem uzavřela smlouvu, že jí zachová veškerá dosavadní práva a majetky. Na jeho slíbený sňatek s Jiříkovou dcerou Ludmilou ovšem nedošlo, což znamenalo pro Johanu a jejího prvorozeného syna Hynka veliké ponížení.

Po nástupu Jagellonců se Johana odebrala do Mělníka, věnného města českých královen, kde dožila. Zemřela v roce 1475 ve svých zhruba 45 letech. Její syn Hynek nechal později její ostatky z Mělníka převézt do Prahy, kde měly být uloženy v katedrále svatého Víta po boku jejího manžela. Tam se ovšem nenašly. Historici předpokládají, že jsou uloženy v kostele svaté Anny na Starém Městě pražském. (…)

Radiodokument