Reflexe: Film! – František Vláčil. Život a dílo (2019)

Přidal: Premek |

Leden 18, 2019

Připravil a uvádí Pavel Sladký.

Hovoří Petr Gajdošík.

Natočeno 2019. Premiéra 16. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Sladký, Pavel – Gmiterková, Šárka: Život a dílo Františka Vláčila jedno jest, říká autor první monografie o českém filmovém básníkovi. In web ČRo 3 Vltava, 16. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Po osmi letech práce a třech dekádách zájmu o dílo Františka Vláčila vydal Petr Gajdošík úctyhodnou osmisetstránkovou monografii jednoho z nejzásadnějších českých režisérů.

Kniha se jmenuje František Vláčil. Život a dílo a vyšla v nakladatelství Camera obscura. Podle autora poodkrývá spíš profesní osudy českého básníka filmu, jak se režisérovi Markety Lazarové, Údolí včel, Adelheid, Dýmu bramborové natě a dalších filmů často říká. Na stranu druhou právě vysoké pracovní nasazení režisérovi přinášelo řadu problémů – stavy vyčerpání, rodinné těžkosti a odtrženost od dobové společenské reality. Podle Petra Gajdošíka rozsáhlé rešerše sice nepřinesly žádný radikálně nový pohled na Vláčilovu filmografii, ale podpořily některé známé teze a umožnily komplexnější vnímání jeho tvorby. Studiem produkčních dokumentů se tak například potvrdila pečlivá příprava výtvarné koncepce jednotlivých snímků, kdy si režisér spoustu obrazů nejen předkresloval, ale také se ve svých poznámkách snažil formulovat kýženou atmosféru jednotlivých scén a záběrů.

Solitér. Bude Vláčil v české kolektivní paměti režisérem jediného filmu?

František Vláčil zůstává solitérem domácí kinematografie. Nikdy nevystudoval FAMU, minula jej asistentská praxe. Místo toho rozvíjel své osobité vizuální cítění jak studiem estetiky a dějin umění, tak praxí v Československém armádním filmu. Jeho unikátní poetika se téměř nedočkala následovníků, a pokud bychom chtěli některé pozdější české filmy označit jako „vláčilovské“, bude jich poskrovnu – například Vojtěch, řečený sirotek režiséra Zdeňka Tyce nebo nedávný Křižáček Václava Kadrnky, říká v rozhovoru pro vltavské Reflexe Petr Gajdošík, známý také jako správce webu Nostalghia.cz, zaměřeného na duchovní kinematografii.

V kolektivní paměti si však Vláčila spojujeme hlavně s šedesátými roky a konkrétně s jediným filmem – Marketou Lazarovou. Adaptace Vančurovy historické fresky dodnes vévodí žebříčkům o nejlepší český film, i když podle Gajdošíka většina lidí upřednostňuje pozdější Údolí včel. Na historické drama o dvou středověkých rytířích se přitom názory postupem doby radikálně mění a další generace diváků v něm nalézají nové významy, jak o tom svědčí například uvedení snímku v rámci queer filmového festivalu Mezipatra před osmy lety. Petr Gajdošík se vlastní hodnocení Vláčilovy tvorby snažil potlačit, ale v některých pasážích jeho úhel pohledu přirozeně doplňuje limitovanou dobovou reflexi. To je případ filmu Dým bramborové natě, Vláčilova zřejmě nejosobnějšího filmu. Melancholické dílo líčí také šedivost a beznaděj normalizace, kterou tehdejší kritika nemohla či nechtěla vnímat.

Bohužel bez obrazové dokumentace

I když monografie věnovaná Vláčilovi přímo vybízí k bohatému obrazovému doprovodu – a sám Gajdošík přiznává, že obrazových příloh bylo k dispozici značné množství – vstoupily do záměru spory o autorská práva. Kniha tak nakonec vychází jen jako čistý autorský text, bez vizuálních příloh. Sazba s několika stovkami obrázků však stále existuje, a tak pořád trvá naděje, že v budoucnu se dočkáme druhého, kompletního vydání.

Radiodokument