Bourání – Miroslav Šik 1/2 (2018)

Přidal: Premek |

Leden 18, 2019

O svém osobním vnímání architektury, které dříve nazýval tradicionalistické, ale třeba i o svém vyrůstání v letenském Molochovu si poslechněte v první části rozhovoru s Miroslavem Šikem.

Natočeno 2018. Premiéra 2. a 12. 10. 2018 (ČRo Rádio Wave, 18:00 h).

Lit.: Gebrian, Adam – Fajtová, Magdaléna: Bourání s Miroslavem Šikem: Architekti a urbanisté mají zabránit útěkům lidí z měst. In web ČRo Radio Wave, 2. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Architektura není pro fotku ani pro manifest, ale je pro život,“ říká vysokoškolský profesor a architekt Miroslav Šik, který strávil velkou část života ve Švýcarsku. Město pro něj znamená hlavně bydlení a architekti s urbanisty by podle něj měli právě nad bydlením nejvíce přemýšlet. O tom, jak se mění město a co je potřeba dělat, aby lidé z města neutíkali, mluvil s Adamem Gebrianem v pořadu Bourání.

„Můj učitel Aldo Rossi vždycky říkal, že město je bydlení. Jsou to ty obytné čtvrti, které tvoří obytnou strukturu města,“ říká profesor a architekt Miroslav Šik. „Dělat koncertní síně nebo knihovnu, to je výjimečné, a třeba už se to nebude nikdy opakovat. Já jsem se specializoval na bydlení, protože jsem přesvědčený, že bydlení je tahoun města,“ vysvětluje.

Město se vyvíjí, odráží společenské a politické změny, musí snášet pohyby populační křivky. V Curychu, kde Miroslav Šik řadu let působil, se městské bydlení měnilo také s ohledem na sociální politiku dvacátého století. „Curyšská bytová družstva vlastně kritizují kapitalistické řešení bydlení, kritizují dvorovou zástavbu 19. století. Tedy takovou tu snahu postavit krásný dům s fasádou do ulice a dvůr udělat temný, bez slunečního svitu, s ošklivou fasádou. Do dvoru koukají záchody, kuchyně a pokoje pro služku. Sociálnědemokratická sídliště naopak vytvářela ohromné vnitřní bloky s kolektivním prostorem. Ve dvacátých letech tam byly třeba i školky. My tomu dnes říkáme zahradní města. Jak se ale zvětšuje množství obyvatel, musíme vymýšlet, jak tato zahradní města zahustit,“ říká.

Zvětšují se také individuální nároky na prostor, a je tedy na architektech a městském plánování, jak stavět nové byty a zároveň zachovat městskou zeleň, která v těchto velkých vnitroblocích je. „Musíme město v létě ochlazovat a v zimě oteplovat s použitím co nejmenšího množství přidané energie. Dnes už jsou možnosti využívat odpady z kuchyně, splašky, vodu ze sprchy. To všechno se dá použít k zateplení a ochlazení domů. Je to první krok k tomu, aby nám lidé neutíkali z měst do periferií,“ říká architekt.

„Architektura se dělá pro život. Když jsem k tomu poznání došel, zjistil jsem s hrůzou, že už na to přede mnou přišla spousta architektů. Já si jich do té doby ani nevšiml, to nejsou ti, kteří dělali technické chápání architektury. To jsou ti tiší, co stavěli pro družstva. O těch se na škole nikdo neučí,“ říká Šik.

Lit.: Gebrian, Adam: Bourání s Miroslavem Šikem II: Praha dělá stejné chyby jako západní města v 60. letech. In web ČRo Radio Wave, 12. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Praha se vyvíjí dvěma způsoby. Amerikanizací a postmodernizací. Bez přispění reformní vrstvy se trend gentrifikace nezmění,“ říká profesor a architekt Miroslav Šik. V druhém díle pořadu Bourání se s Adamem Gebrianem bavili například o tom, jak se vyvíjí Praha a v čem nás předběhl Stockholm už ve dvacátých letech minulého století.

„Praha se vyvíjí dvěma protichůdnými způsoby. Asi to platí i pro ostatní východoevropská města. Jeden je rozvoj města ve smyslu amerikanizace, založeném na individuální dopravě a segregaci. Dynamika tržního vývoje vytlačuje chudší lidi z hezkých čtvrtí ve středu, neumožňuje tam přístup mladým lidem. Socialismus to na chvilku zastavil, ale po revoluci ten proces amerikanizace pokračoval,“ říká Miroslav Šik. Na Malé Straně, kde žije, si všímá například mizejících rodin s dětmi, absence normálních obchodů s běžnými cenami a naopak vzniku hotelů místo obytných domů. „Praha dělá stejné chyby jako například Curych v 60. a 70. letech. Hotel nabídne zisk. Doprava Prahu naprosto umrtvuje a dělá ji imobilní, připomíná mi to Godardův film Weekend. Ten ukazuje, jak Pařížané vyjíždějí z Paříže, zablokují se na magistrálách a pobijí se tam,“ říká. Srovnává to například se situací každého pátečního odpoledne na českých dálnicích. V západních městech se podle něj investuje hlavně do veřejné dopravy, nejen do tramvají a autobusů, ale i do vlaků, které v Curychu přijíždějí každých 5 minut. „Lidé tak vlastně cestují mnohem rychleji než autem,“ říká. Nejdále je v tomto ohledu podle něj Stockholm, který plánoval už ve dvacátých letech tunely.

Druhý směr rozvoje Prahy je, jak to Šik nazývá, postmodernizace města. „První aspekt je fun city. Praha už není město práce ani dopravy, ale začíná být městem zábavy a volného času. Za pár let dosáhneme třeba pracovní doby 35 hodin týdně a s příchodem turismu bude ten koncept fun city mnohem rozšířenější. Je to úplně nové chápání města. Pražané řeší běžné denní záležitosti jako hledání bydlení a práce, postupem času se k tomu ale přidá potřeba nekonečné zábavy,“ vysvětluje architekt. „Druhý aspekt je město jako design. Design city. Dnes se dostáváme na úroveň, kdy vyšší střední vrstvy mohou následovat a bydlet podle svého životního stylu. Mění bydlení podle toho, jak se například rozšiřuje jejich rodina a tak dále. Moji spolužáci žijí od narození v jednom bytě,“ říká Šik. „A to je gentrifikace. Nevytlačují nás nejbohatší vrstvy, ale mladí lidé, kteří touží neustále měnit životní styl,“ myslí si.

„Chybí tady reformní vrstva. Bohatší obyvatele nezajímá, jak se žije chudším lidem, ti chudí lidé si zase neustále ukazují na ‚ty nahoře‘ a s takovou duální společností chceme řešit problémy města? Chce to vrstvu, která by mezi těmito nůžkami fungovala jako prostředník,“ myslí si Miroslav Šik o tom, jak se s problémy gentrifikace a amerikanizace podle něj vyrovná Praha. „Bez státní pomoci a bez regulace si to skutečně nejsem schopný představit,“ dodává.

O dalších problémech života v Praze, ale i o tom, v čem se u nás lidem žije lépe než na Západě, si poslechněte v druhé části pořadu Bourání s profesorem Miroslavem Šikem.

Radiodokument