Člověk nikdy nemůže vědět, co má chtít (2019)

V roce 2017 dokončil v Atlantisu vydávání svého českého díla Knihou smíchu a zapomnění; Kunderovu tvorbu si budeme letos připomínat s obzvláštní naléhavostí i v nečekaných formách. První vlaštovka se objevila už loni v listopadu: audiokniha románu, jímž autor v roce 1984 vstoupil mezi světové romanopisce: Nesnesitelná lehkost bytí. Ve spolupráci s Atlantisem disk vydalo Tympanum; v režii zkušeného Aleše Vrzáka knihu čte Jiří Bartoška.

„Velká forma prózy, v níž autor prostřednictvím experimentálních „já“, postav, zkoumá do důsledků některá témata lidské existence.“ Milan Kundera, definice románu z roku 1985

Tématem Nesnesitelné lehkosti bytí je láska, říká autor a příslušná experimentální „já“ jsou v románu čtyři: chirurg a libertin Tomáš, kterému jednoho dne zkříží cestu láska k Tereze; původně servírce, později fotografce. Dále Tomášova přítelkyně, malířka Sabina, jež se ve švýcarské emigraci seznámí s ženatým vysokoškolským učitelem Franzem. Z jejich osudů roste mistrovská analýza života lidí v rozděleném světě konce 20. století při vědomí nemožnosti cokoli ve vlastním osudu opravit – nanejvýš se spoléhat na pomíjejícnost a zapomnění. Jiří Bartoška se při plnění svého prestižního úkolu ocitl ve složité situaci – herec podstatou spíše dramatický, musí zvládnout i roli intelektuálního a filozofujícího vypravěče. Proto Bartoškův patetizující projev v úvodních kapitolách překvapí, ale posléze (už v prvním ze sedmi dílů románu) se ukáže jako funkční.

Spolu s tím, jak totiž v románu přibývá epické složky, získává pevnou půdu pod nohama i interpret a nejpozději už ve třetím díle se ukazuje, že Jiří Bartoška je na výši svého úkolu: přesný, barevný – a zaujatý. Je to nesmírně důležité, protože se potýká s cca 330 stranami; záznam trvá 10 hodin a 46 minut a režisér ctí autorovo přání, aby snímek pracoval pouze se dvěma základními prvky – totiž se slovem a tichem. Nic víc, žádné hudební podkresy, předěly či jiné zvuky.

Kunderův román o lásce je ovšem zároveň pronikavou analýzou dobového stavu rozdělené Evropy, obsahuje řadu paradoxních objevů o ideách Velkého Pochodu vpřed i s provokativními paralelami rozděleného společenství z normalizační Prahy. Tam se Tomáš počátkem „normalizace“ vrací za Terezou, která nedokázala unést život ve švýcarské emigraci. Tomášovo osamocené postavení mezi normalizátory a disidenty vyvolalo v druhé polovině 80. let skandální bouři odporu v části domácí disidentské obce. Souvisí to s Kunderovým přesvědčením, že román, prostor, kde má každý právo být pochopen, je zvláštní formou jinak nedostupného poznávání. Dnes si autor přeje, aby čtenáři a posluchači vnímali Nesnesitelnou lehkost bytí „jako román a nic než román“, nikoliv historickou aktualitu, jak se přihodilo ve Francii jeho románu Žert.

Nesnesitelná lehkost bytí našla v Jiřím Bartoškovi po jistých rozpacích nakonec výstižného interpreta s citem pro všudypřítomnou kunderovskou ironii i melancholii. Tím ale nabídka čtených románů Milana Kundery nekončí – právě 2. ledna začal opět Aleš Vrzák natáčet v Českém rozhlase poslední „český román“ Milana Kundery Nesmrtelnost – tentokrát s Lukášem Hlavicou coby interpretem. Premiéra třiadvacetidílné četby na pokračování by měla na Vltavě zaznít k autorovým narozeninám v dubnu. Snímkem Bartoškovy četby Nesnesitelné lehkosti bytí si režisér nasadil laťku hodně vysoko.