ArtCafé – Radioamatéři (2019)

Přidal: Premek |

Leden 25, 2019

Vysílání je pro ně vším. Řeč není o rozhlasácích, ale o radioamatérech. Do jakých skupin se radioamatéři dělí, v jakých kategoriích soutěží a co je na vysílání a příjmu signálu tak fascinuje? Několika hostů z oboru se bude ptát Tomáš Novotný, hudbu do pořadu vybere Michal Pařízek.

Natočeno 2019. Premiéra 25. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).

Lit.: Novotný, Tomáš: Radioamatérství nevymřelo. Svérázný koníček stále zachraňuje životy. In web ČRo 3 Vltava, 7. únor 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Víte, komu se říká ham, žížalkář nebo kávista? Jsou to označení radioamatérů. O tom, že amatérské radiovysílání dodnes neztratilo na významu, vás přesvědčí hosté ArtCafé.

Radiovysílání se významně rozvinulo zejména ve 20. letech 20. století. Po první světové válce se ustálilo dělení na dlouhé, střední a krátké vlny. Dlouhé vlny se hodily pro lodě komunikující s přístavy, střední vlny pro rozhlas a krátké vlny pro armádu. V té době se také poprvé objevují nejstarší české, respektive československé volací znaky začínající zkratkou OK.

Když radiovlny pomáhají

„Mezi běžnými lidmi panuje názor, že radioamatérství již vymřelo,“ konstatuje Jindřich Vavruška, předseda spolku Českomoravští amatéři vysílači.

Mezi průkopníky radiotelegrafie patřil i spisovatel Otakar Batlička, který své radiové dovednosti nabídl českému odboji za 2. světové války.

Obyvatelé v různých částech světa, které postihly živelné katastrofy, však dodnes vděčí za své životy často také radioamatérům. Radiotelegrafie zachránila životy přeživším třeba z Titaniku. Radioamatéři pomohli při kolapsu veškeré komunikace v karibské oblasti po ničivých hurikánech Marie a Irma v roce 2017. Díky radioamatérům se tehdy podařilo lokalizovat zhruba 4000 osob. A známý je též příklad po newyorských útocích na Dvojčata z roku 2001, kdy radioamatéři pomáhali rozšířit spojovací kapacitu při síťové přetíženosti. Ve Spojených státech jsou radioamatéři dokonce zapojeni do složek záchranného systému. Podle Jiřího Šandy, předsedy Českého radioklubu, se s touto spoluprací setkáváme i v některých evropských zemích. V České republice ovšem zájem o takové služby zájem není.

Výzkumníci, sběratelé, závodníci

Radioamatéři jsou často předskokany budoucích technologií. Na vlastní pěst zkoušejí vysílat do odlehlých oblastí. Byli to právě oni, kdo první vysílal přes Atlantik, nebo odrazem o Měsíc. Často se jim podaří překonat přírodní překážky a jejich technická řešení pak přejímá telekomunikační průmysl.

Kromě radioamatérů-výzkumníků se setkáváme i se sběrateli. Od počátku 20. století si radioamatéři posílali QSL lístky, na kterých si potvrzují propojení. K amatérskému radiovysílání patří i národní a mezinárodní soutěže na krátkých a středních vlnách. Velmi zjednodušeně řečeno, za každý kilometr překlenuté vzdálenosti se soutěžícím započítává jeden bod. Často se hodnota bodů zvyšuje, pokud se propojí s dalšími kontinenty. Specifickou disciplínou je tzv. hon na lišku, tedy rádiový orientační běh. „Držíte v ruce rádio a na mapu si zakreslujete kóty podle informací, které se vám podaří přijmout,“ popisuje Vavruška. Podle Šandy jsou v liškaření Češi velmistry světového kalibru.

Jak Československo získalo volací znaky OK? A kdo že je ten kávista a žížalkář? Poslechněte si celý záznam našeho vysílání včetně příspěvku kolegů z Radia Wave o filmu Kursk a hudby, kterou na téma rádio vybral Michal Pařízek.

Radiodokument