Hovory Plus – Stanislav Fiala (2019)

Přidal: Premek |

Únor 25, 2019

Hostem Hovorů je Stanislav Fiala, ředitel azylového domu sv. Terezie v Praze – Karlíně. Všímá si toho, že se v posledních letech mění struktura lidí na ulici, i když příčiny bezdomovectví zůstávají stejné. A lidi v podobné situaci nesoudí a vyhýbá se paušalizujícím názorům. Moderuje Eva Hůlková.

Natočeno 2019. Premiéra 24. 2. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Lit.: Hůlková, Eva – Luptáková, Věra: Některé bezdomovce už na první pohled ani nepoznáte, tvrdí ředitel azylového centra. In web ČRo Plus, 24. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když před 19 lety s charitou začínal, bylo jich v pražském Karlíně „šest statečných“. „Dnes je nás 30 a práce se radikálně změnila,“ říká v pořadu Hovory ředitel centra Stanislav Fiala.

Špinavý, zarostlý, opilý s levným krabicovým vínem v ruce a často i žebrající člověk u ochoďáku, který dělá neplechu. Takto zažila bezdomovce většina z vás. Všichni ale nejsou takoví.

„Když přijdete k nám do azylového domu, na mnoha z nich nepoznáte, že nemají vlastní domov. Vstávají ještě před budíčkem a odcházejí do práce. I tak dnes vypadá bezdomovectví,“ přiznává ředitel Fiala.

Pokud je práce sociálních pracovníků dobrá a padne na úrodnou půdu, klient jednoho dne odjede a už se nevrátí. „Funguje jako každý jiný, má práci, kde bydlet a ti šťastnější dokonce svou rodinu… I ten, kdo se z ulice dostane, má ale málokdy vnitřní motivaci přijít a poděkovat. Dozvídáme se to obvykle oklikou. Častější je ale negativní zpětná vazba, kdy člověk odejde, myslíme si, že je všechno fajn a v pohodě, ale on se za rok vrátí a je na tom stejně, nebo hůř.“

Přibývá seniorů a mladých

Změnil se nejen způsob práce sociálních pracovníků, ale i náš způsob vnímání bezdomovectví. „Lidé dnes mají víc informací, společnost si víc uvědomuje, že žijeme ve složité době, která klade nároky na každého. Ne každý to zvládne. Jsou lidé, kteří měli v životě smůlu, dostali do vínku zdravotní problémy nebo je na ulici dovedly nejrůznější okolnosti,“ popisuje Fiala.

Co se dál mění, je i struktura klientů. Přibývá starších lidí, kteří mají navíc nemalé zdravotní problémy, na druhé straně roste počet mladých. Bezdomovcem se podle Fialy málokdy stane ten, kdo má pouze jeden, samostatný problém. „Téměř vždy je souhrn několika dlouhodobých a neřešených problémů. Ale že by se někdo dostal na ulici ze dne na den? To by byl dost mimořádný případ.“

Největší procento bezdomovectví je pak u těch s velmi pošramocenou sociální anamnézou, už není ale nic výjimečného, pokud se na ulici dostane člověk s vysokou školou. „Většinou jsou bez rodiny, pocházejí z nefungujícího zázemí nebo dětských domovů. Často mají za sebou kriminální minulost a závislosti. Nejen na alkoholu nebo na drogách, ale máme i hodně gamblerů. Mají dluhy, několik exekucí a všechno dohromady je vyžene na ulici.“

Můžou si za to sami?

Pokud potkáte bezdomovce, kolik z vás si řekne, že si za to může sám? „Je to paušalizující názor, který ale u někoho platí a u někoho ne. Taky potkáte takového chudáka, kterému se v životě stala taková neblahá souhra událostí, že na něj podobný odsudek neplatí. U druhého zas vidíte obrovské osobní lajdáctví a přístup k životu, že se vlastně ani moc nedivíte, že skončil až na ulici.“

Právě proto je prý tak důležité, aby sociální pracovníci s klienty mluvili a ptali se na důvody. „Všechno se nikdy nedozvíte napoprvé. Celkový obrázek se vám z mnoha střípků propojí až po čase,“ dodává Stanislav Fiala.

Jak konkrétně vypadá práce v azylovém centru? Co všechno pro lidi bez domova dělají a proč třeba nemohou v noclehárnách pít alkohol? Poslechněte si v audiozáznamu rozhovoru Hovory Evy Hůlkové.

Radiodokument