Interview Plus – Vilém Semerák (2019)

Podle nedělního prohlášení Donalda Trumpa, stojí USA těsně před popisem dohody, která by mohla ukončit dlouhotrvající roztržku. „Trumpovo prohlášení je extrémně zajímavé,“ komentuje Semerák. „Protože všichni, kteří se dlouhodobě vzájemnými obchodními vztahy obou zemí, ale i EU, věnují, jsou toho názoru, že nějaká reálná obchodní dohoda, která by vyřešila tyto hlubší problémy, není téměř dosažitelná,“ dodává.

Kámen úrazu je podle ekonoma v tom, kam se Čína dostala za posledních deset let. „Je to odklon od důrazu na soukromé trhy a privátní společnosti směrem k přímé, nebo nepřímé, kontrole státu. Navíc s řadou zvýhodnění. Když totiž eliminujeme cla a ponecháme tato speciální pravidla, tak vlastně z našeho pohledu nějakou novou dohodou USA-Čína nedosáhneme vůbec ničeho.“

Čína se vrací…

Čínské firmy jsou prý stále víc nuceny k navázání se na stát. I těm už soukromým prý navíc bylo dost jednoznačně naznačeno, že by měly sledovat oficiální linii, nebo se z nich stanou firmy státní. „Původní majitel tam pak, v lepším případě, bude pracovat jako zaměstnanec. V tom horším skončí za mřížemi pro korupci, nebo pod jakoukoli jinou záminkou.“

Podle Semeráka bychom si i v Česku měli všímat poslední zprávy německého svazu průmyslu. „Tady je jasně vidět změna v přístupu k Číně. Německé firmy byly až do nedávna velmi liberální, ale dnes se začala akcentovat rizika existence úzkého propojení jejich konkurenčních firem s komunistickým státem… Přitom to není nějaký zahraničněpolitický pohled svazu, ale vychází z řady letitých praktických zkušeností.“

Čína prý světu dává jasně najevo, že chce být asertivnější, ale její ekonomická politika čím dál víc souvisí s obecnou globální strategií.

„Čínským subjektům byl totiž umožněn relativně volný přístup na evropské, ale i americké trhy. Taky došlo k řadě čínských převzetí firem, jako třeba Pirelli nebo Volvo. Když měly ale o stejné zájem evropské nebo americké firmy, tak se k tomu Čína postavila velmi negativně… V tom lepším případě jim povolili podnikat, ale s řadou omezení. Včetně povinnosti předávat přístup k citlivým technologiím anebo citlivým datům.“

Nespokojenost lidí sílí

Jak na tom ale je samotná čínská společnost? Něco jiného totiž může být záměr strany a vlády a něco jiného se rozhodnou chtít lidé. „Ty naivní představy z druhé poloviny 90. let, podle kterých bude pokračovat liberalizace společnosti, jsou už pryč… Za Si Ťin-pchinga se nejen nedaří reformy prohlubovat, ale spíš to sklouzává k nové formě státem ovládaného systému,“ myslí si ekonom.

„Čína je na trajektorii, která je nerovnovážná a do budoucna to může vyvolat problémy, o kterých zatím moc nevíme, jak brzy (nebo zda vůbec) to může přerůst v nějakou národní nespokojenost.“ Podle Viléma Semeráka to není tak, že by pod pokličkou cosi nebublalo.

„Nejrůznějších náznaků máme už mnoho. Není pravda, že tam nejsou protesty, ale jsou na místní úrovni. Často ve formě nespokojenosti s konkrétním zaměstnavatelem, s konkrétní provinční vládou nebo s nějakým případem korupce. A i přes cenzuru k nám občas proniknou.“

Druhá věc je střední třída, která tam přeci jen vznikla, má důvod k obavám a taky co ztratit. „To ale asi až kdyby ještě víc eskalovala dluhová krize, nebo kdyby došlo k výraznějšímu zpomalení ekonomiky,“ dodává Vilém Semerák.

Jak realistické jsou sliby o 90miliardových čínských investicích do Česka? Poslechněte si v audiozáznamu rozhovoru Interview Plus Michaela Rozsypala.