Od Pradědu na Hanou – Dubany (2019)

Také v následujících staletích nebyla krajina kolem dnešních Duban liduprázdná. K výhodné poloze nad řekou se u prvních zemědělců přidala také kvalitní půda a své hrála také blízkost komunikačních tras. A tak okolí obce obývali lidé doby bronzové i železné. Svědčí o tom nález bronzového depotu v místní trati Amerika či potvrzené nálezy keltské osady i s pohřebištěm nedaleko dnešního hřbitova, případně germánské osady v polní trati Močidla.

Historická zmínka o Dubanech je datována roku 1200 kdy se v zápisech objevují jména  Bohudara a Jana z Duban. Patřili patrně k menší zemanské šlechtě, stejně jako v roce 1261 zmiňovaný Artleb z Duban. Počátkem 14. století byly v obci tři svobodné dvory. Ty vlastnili jednotliví drobní zemané a zápisy o jejich prodejích se objevují v zemských deskách velmi často. Mezi držiteli jednotlivých dílů obce se tak střídají zemané ale i příslušníci nejpřednějších panských rodů.

Po delší období byl majitelem velké části obce ženský klášter sv. Kláry se sídlem v Olomouci. Po jeho zrušení na josefínských reforem. Majetek připadl náboženskému fondu, který se rozhodl jej rozparcelovat a nabídnout osadníkům. Na tuto událost dodnes připomíná název nově vzniklé osady, která nese jméno Margelíkov podle zeměměřiče, který statek rozparceloval.  Kolonie vznikla v roce 1786. Nejprve spadala pod správu Duban, od roku 1865 měla vlastní samosprávu až do roku 1935, kdy se s Dubany opět sloučila v jednu vesnici.

Nejvýznamnější památkou Duban je bezesporu zdejší kostel Narození Panny Marie.  V roce 1368 je poprvé zmiňována zdejší farnost a o stavební stáří kostela svědčí i zazděná gotická okna v přízemí věže. V 16. století je zdejší farnost pravděpodobně v rukou nekatolických kněží. Dochovaly se zprávy nejen o potomcích zdejšího faráře, ale dokonce i o českobratrské škole, která měla v té době v Dubanech existovat. To se změnilo po roce 1621, kdy kardinál Dietrichštejn důrazně požadoval návrat katolického kněze, a také si jej prosadil.

Mimochodem školní vzdělávání při farnosti zde má dlouho tradici a chodili sem i děti z okolních přifařených obcí. V roce 1787 byla vedle kostela postavena nová škola, která nahradila tzv.klášterní školu ve dvoře. Jednalo se však o velice chatrnou budovu, která však sloučila až do poloviny 19. století, kdy si obce konečně postavili novou bytelnou školní budovu.

Zajímavé je, že patronem Dubanské farnosti byl od poloviny 19. století kníže z Lichtenštejna, a to i přesto, že posledním šlechtickým majitelem obce byl rod pánu Saint Genois.

Obec se dále rozvíjela. Na konci 19. století postavili místní rolníci cukrovar, který se stal základem prosperity Duban i po I. světové válce. O bohatství i pokrokovosti zdejších obyvatel svědčí i krásná budova sokolovny dokončená v roce 1923. V roce 1927 ještě obyvatelé postavili pomník padlým a pak už bohužel letům prosperity odzvonilo. Ani po II. světové válce společenské změny nedovolily navázat na předchozí rozvoj. Od roku 1961 je obce součástí nedalekých Vrbátek.

V obci najdeme mnoho drobných památek, například soch sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána či sv. Josefa a také drobné kaple. Na hřbitově je pomník a na faře pamětní deska na působení spisovatele a kněze Františka Zgody známého pod pseudonymem Karel Křen, který zde působil.