Radostně, jednotně a manifestačně (2019)

Přidal: Premek |

Květen 23, 2019

Radostně, jednotně a manifestačně – tak se volilo za komunistického režimu. Zvukové svědectví o volbách, ve kterých jsme si nemohli vybrat, vám v dnešním vydání pořadu Archiv Plus nabídne Veronika Kindlová.

Natočeno 2019. Premiéra 24. 5. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 2. 10. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Lit.: Kindlová, Veronika: Volby v letech socialismu aneb Jedna kandidátka, jeden výsledek. In web ČRo Plus, 24. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Radostně, jednotně a manifestačně. Tak se chodilo volit za minulého režimu. Za normalizace byly volby jednou za pět let a volilo se najednou do národního i federálního parlamentu, do místních nebo městských, okresních a krajských výborů, popřípadě se volili i soudci z lidu.

Voliči to měli s výběrem velice snadné, protože do každých voleb byla jediná kandidátka. Tu voliči obdrželi ve volební místnosti a hned ji vhodili do volební urny. Nešlo o to, aby si voliči vybrali, ale aby se dostavili a manifestovali svůj souhlas s komunistickým režimem.

A pokud možno „manifestačně“, tedy bez chození za plentu a úpravy hlasovacího lístku. Účast u voleb sice nebyla povinná, ale pečlivě se kontrolovala. Kdo k volbám nechodil, mohl počítat s problémy.

Urna vám rozbuší srdce

V rozhlasovém archivu se dochovala řada nahrávek, které zachycují atmosféru voleb. Ty nejstarší jsou z roku 1954: „Člověk se cítí ňákej mladší, ako by sa mi ani nebulo překotalílo huž vosumasedmdesát let,“ popisoval své nadšení z voleb hudební skladatel a sběratel lidových písní z Chodska Jindřich Jindřich.

Nadšení a radost byly základní emoce, které se na rozhlasových nahrávkách z voleb objevovaly. „Začala jsem mít pocit takový, jaký bývá před startem. Silně mi tlouklo srdce, začala jsem se potit. Prostě takový slavnostní pocit,“ popisovala v roce 1971 své dojmy z voleb dívka, která byla volit poprvé. Tehdy se tomu říkalo spíše: říct své ‚ano‘ kandidátům Národní fronty, nebo říct své ‚ano‘ socialismu.

Strana umí vybrat lépe než volič

Volby, kde je na výběr, stejně vůbec demokratické nejsou, vysvětlovali v rozhlasových nahrávkách představitelé režimu. V buržoazně parlamentních demokraciích, jak se tehdy říkalo, kandidátku sestavují politické strany řízené kapitalistickými monopoly. Kdežto u nás kandidátku sestavuje komunistická strana, tedy vtělení moudrosti všeho lidu, která na ni umisťuje dělníky, rolníky…

To, že v demokratických zemích je kandidátek mnohem víc než jedna, se cudně zamlčelo. Stejně jako to, že naši zvolení poslanci neměli prakticky žádnou možnost o něčem rozhodovat. Vždy jen jednotně odhlasovali, co jim předložila Strana.

Jedna kandidátka, jedno heslo

I v těchto zvláštních volbách existovala předvolební hesla. Ovšem každé volby měly jen jedno. Ve volbách v roce 1986 znělo: „V pevné jednotě Komunistické strany Československa, Národní fronty, všeho lidu za uskutečňování programu XVII. sjezdu Komunistické strany Československa.“

Nahrávky, které vám zprostředkují atmosféru voleb, ve kterých se říkalo ono pověstné ‚ano socialismu‘, si poslechněte v pořadu Archiv Plus.

Radiodokument