Zaostřeno na Mezinárodní den památky obětí holokaustu (2017)

Přidal: Premek |

Červen 4, 2019

Dne 27. 1. je Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Brněnští neurologové, psychologové a antropologové spojili své síly ve výzkumu, který si klade za cíl odhalit, jestli se intenzivní zažitý stres přeživších holokaustu přenesl i na jejich vnuky.

Natočeno 2017. Premiéra 27. 1. 2017 (ČRo Plus, 14:33 h.; 20 min).

Lit.: Schusterová, Kamila – Pouchlá, Martina: „Myšlenkami jsme stále v lágru,“ říká pamětník holocaustu. Přenáší se stres i na potomky? In web ČRo Plus, 27. leden 2017 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Vědci ze Středoevropského technologického institutu Masarykovy univerzity (CEITEC) ověřují, zda se hrůzy holocaustu mohou vepsat do biologické výbavy potomků. Jako první vědecký tým na světě se zaměřují i na vnuky a vnučky přeživších.

„Lidé v Terezíně umírali na infekční nemoci, žili v nedůstojných podmínkách. To se promítne do psychiky lidí, ať už pozitivně, nebo negativně,“ ohlíží se na vlastní zkušenost někdejší předseda Židovské obce Brno Pavel Fried. I on se stal jedním z respondentů výzkumu.

Hledají se další dobrovolníci

Nejhorší byla hrůza z transportů. Všichni odjeli a nikdy se neukázali. Řeklo se, že jedou na východ, ale z toho východu se nikdo nevracel. Nikdy odtud nepřišly radostné zprávy. Ti lidé sublimovali, mizeli. A proto největší strach, který tam byl, byl strach z transportu. PAVEL FRIED

Přenesení prožitého stresu na generace přeživších zkoumají vědci z CEITECu Masarykovy univerzity. Vedoucí výzkumu Ivan Rektor popisuje, že reakce může odpovídat zvýšené citlivosti i rčení o tom, že co člověka nezabije, to ho posílí. Po této reakci pátrá i v biologické výbavě prapotomků.

„U tří generací lidí sledujeme pomocí dotazníků hladinu stresu, případně projev opačný, tedy takzvaný posttraumatický růst. Pořizujeme snímky mozku za pomoci magnetické rezonance a hledáme případné změny na epigenetické úrovni, tedy na úrovni modifikace genetického materiálu. Ve spolupráci s Mendelovým centrem CÉITECu se snažíme objasnit, zda podkladem ovlivnění dalších generací je epigenetický, anebo naopak sociální přenos,“ popisuje profesor, kterému pomáhají kolegové z oboru psychologie, antropologie i fyziologie.

Do výzkumu se zapojilo přes sto respondentů. Vědci hledají další dobrovolníky, a to i z kontrolního vzorku těch, kteří si zkušenost z holocaustu v rodině nenesou. „Ideální je, pokud se zapojí zástupci tří generací jedné rodiny,“ upřesňuje koordinátorka výzkumu Monika Fňašková. Právě na její email se můžou hlásit potenciální respondenti, jejichž žijící předci zažili 2. světovou válku.

„My jsme se nikdy úplně nevrátili. Myšlenkami v podvědomí jsme stále v tom lágru. To nejde vymazat,“ upozorňuje Pavel Fried. Výsledky výzkumu můžou pomoci lidem, kteří zažijí podobně intenzivní stres jako on.

Radiodokument