Reportáže Radiožurnálu – Světáci (2019)

Zedníci svůj plán na večer ve velkém stylu uskuteční, ale netuší, že jim zkušená kuplířka přihrála do cesty dívky s pochybnou pověstí, které mají za úkol je okrást. Při společné večeři se všichni snaží předstírat intelektuální úroveň. Světáci sice nakonec okradeni nejsou, ale zato skončí s dívkami po pádu z okna v sádře.

Komedie baví po letech také díky skvělé herecké sestavě. Mužskou trojici Brodský – Sovák – Libíček vyvažuje trio Bohdalová – Janžurová – Jirásková. A noblesu přidávají prvorepublikové hvězdy Oldřich Nový a Jiřina Šejbalová.

Jako ze života. A to doslova

Iva Janžurová si prý původně od Světáků neslibovala takový úspěch: „I když pan Blažek, který to napsal, byl skvělý, necítila jsem ze scénáře, že by to mohla být takhle léta oceňovaná komedie.“

Autor scénáře Vratislav Blažek pocházel z venkova a do Světáků použil i příhody, které v mládí po příchodu do Prahy zažil. Na základě Blažkovy osobní životní příhody je podle filmového historika Jaroslava Sedláčka postavená například scéna, kdy světáci pod stolem rozlijí slivovici, a když ji se svíčkou hledají, všechno chytne.

Dozvuky roku 1968

Scénář vznikal v uvolněné atmosféře roku 1968, a tak si autor mohl dovolit napsat do něj i některé docela provokativní repliky.

Světáci vznikali sice až po srpnu 1968, kdy jejich scenárista byl už dávno v emigraci a na hlavní protagonisty se hrnuly zákazy, ale ještě se je podařilo natočit. Definitivní zlom v kinematografii začíná až rokem 1970, vysvětluje Jaroslav Sedláček.

Možná i proto se o Světácích říká, že skončili v trezoru. Pravda to ovšem není. Od premiéry do listopadu 1989 je v kinech viděly skoro 3 miliony diváků.

Normalizační cenzuře Světáci nevadili

„Po zákazech nezůstala stopa, proto do toho nikdo moc neviděl. A tak mohly vznikat podobné zajímavé mýty o filmech, o nichž si myslíme, že si skončit v trezoru zasloužily,“ říká Jindřiška Bláhová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Cenzorům vadili různé formální experimenty, u nichž argumentovali tím, že jsou odcizené socialistickému divákovi. A to Světáci rozhodně nebyli. Dělali si jen legraci z lidí, kteří se snaží být něčím, čím ve skutečnosti nejsou.