Hovory Plus – Karina Kráľová (2019)

„Já žlutou vestu neoblíkám,“ přiznává v pořadu Hovory Karin Kráľová. Většinu času je zavřena v ateliéru, který leží na jedné z hlavních pařížských ulic mezi Louvrem a Bastille.

„Protestují tam teď každou sobotu a na začátku jim náš umělecký svět fandil a drželi jsme palce. Ale teď už to začíná být docela problematické, protože ničí vše kolem sebe včetně domů. Takže naši podporu už ani nemají,“ dodává.

Souhlasí ale s tezí, podle které jsou Francouzi národ, který dokáže zničit to staré a na „spáleništi“ postavit něco nového a krásného. Přemýšlejí teď lidé víc o politice, nebo ne?

„My umělci se cítíme trochu vytlačeni ze světa politiky. Je to velmi těžké, když nemáme velká práva pro svůj růst. Musím říct, že umělci a politici si nejsou zrovna blízcí,“ shrnuje po krátkém přemýšlení. Na druhou stranu, kde jinde než v Paříži se vám stane, že se na vás chodí lidé koukat, když tvoříte přímo do tzv. otevřeného ateliéru a koukají se vám pod ruce?

Cítíte se jako v zoo

„Ze začátku jsem si připadala jako v nějaké zoologické zahradě. Ona otevřenost byla na mě až moc. Taky je tam dovoleno fotit, takže všechno, co děláme, najdete ihned na všech sociálních sítích. Nejste tam ale nijak označeni a kdo neví, že je to vaše tvorba, tak to ani nepozná.“

V otevřených ateliérech pak dostávají prostor mladí nebo noví umělci, kteří si nemohou dovolit platit za vlastní prostor. Velké opuštěné domy jsou pro to ideální, v některých se dokonce i bydlí a žije.

„Obvykle se o jejich chod starají asociace, které zařídí veškerou administrativu.“ Ale nefunguje to tak, že se prostě rozhodnete, někam jen tak přijdete a začnete malovat.

„Když se tam chcete dostat, musíte dát na stůl své portfolio, životopis a další papíry, jako kde jste třeba už vystavovali, a pak zasedne porota. Jsou složené jak ze zástupců asociace, tak lidí z radnice a nakonec vydají verdikt, jestli jim za to stojíte, nebo ne.“

Kráľová přeci jen nějaký zážitek s politikem má – jejich ateliér navštívil bývalý francouzský prezident François Hollande. „Měl totiž svou kancelář hned vedle, tak jsme se dohodli a napsali mu dopis, jestli by za námi nepřišel na návštěvu. A za týden tam byl,“ popisuje.

Prezident Hollande na návštěvě

Mezi Francouzi to byl jeden z nejméně oblíbených prezidentů, „dokonce to byl mimořádně neoblíbený prezident, ale jako člověk je velmi příjemný, otevřený, sympatický. Neměl žádný problém s námi úplně normálně mluvit. Já jsem s ním byla skoro hodinu a zajímala jsem ho i jako člověk, ne jen jako umělkyně.“

Kráľová je autorkou velkého plátna a stejnojmenné výstavy Taatahio Fetia na počet Milana Rastislava Štefánika.

„Je to Muž, ktorý sa rozpráva s hviezdami. Muž politiky a jeden se zakladatelů Československa. Pojala jsem to astronomicky, a kdyby se Štefánik nenarodil nebo kdyby neodešel do Francie, tak by možná ani Československo nevzniklo,“ myslí si.

Pokud se má sama zařadit do nějakého uměleckého stylu, tak dlouho váhá. „Prošla jsem nejrůznějšími obdobími a periodami. Velmi ráda dělám s barvami, s krajkou nebo rezinou. To vypadá jako voda a je to chemická složka, která se dá na obraz a když to zaschne, tak to vypadá jako sklo. Taky ráda používám písek a další. Kdybych se měla definovat, tak bych asi řekla, že dělám abstraktní umění,“ dodává Karin Kráľová.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptal se David Šťáhlavský.