Reportáže Radiožurnálu – Flirt se slečnou Stříbrnou (2019)

Snímek vypráví nejen o chladnokrevném sukničkáři, ale i o žalostné situaci v literárním nakladatelství a o holocaustu. Šlo o kontroverzní motivy, které se komunistickým normalizátorům nehodily, a proto film zakázali.

Život v literární redakci

A o čem film vypráví? Zatímco suverénní svůdník redaktor Leden je ve stresu z toho, že záhadná slečna Stříbrná chladně odolává jeho nadbíhání, krásku s hlubokýma černýma očima mnohem víc zajímá šéf nakladatelství, který je prototypem pravého papaláše. 

A atmosféru literární redakce se tvůrcům filmu povedlo vystihnout na jedničku. „Je tu evidentní typický konflikt: v nakladatelství vždy byl někdo, komu šlo o věc, někdo, kdo by měl daleko jednodušší život, kdyby přitakával. A pak tam byli lidé přizpůsobiví,“ hodnotí spisovatel a novinář Ondřej Neff.

Autor předlohy Josef Škvorecký prostředí nakladatelské redakce důvěrně znal. V 60. letech byly jeho knihy velmi populární. „Mou generací byl vnímán jako osvěžující literární zjev. Četli jsme to a milovali jsme to,“ vzpomíná Ondřej Neff.

Jméno Josefa Škvoreckého bylo ale zároveň příčinou, proč Flirt se slečnou Stříbrnou skončil v roce 1973 takzvaně v trezoru. Možná se nehodil ani motiv holocaustu. Ve filmu také například zazní několik narážek na židovský původ slečny Stříbrné.

Spravedlnost ve vlastních rukou

Intelektuální satira ze světa spisovatelů se v závěru změní v detektivku, když po bujarém večírku najdou ráno šéfa utopeného v jezeře. Kriminálka se spokojí s verzí, že si opilý vyjel na loďce a spadl do vody. Redaktor Leden ale přijde na to, že klíčem je minulost slečny Stříbrné. Chtěla se pomstít za smrt své sestry, kterou zbabělý šéf kdysi zavinil. Sedla s ním proto do loďky…

Film tak v samém závěru předkládá divákovi otázku, jestli a za jakých okolností může vzít člověk spravedlnost do vlastních rukou.