Hovory Plus – Karel Kobliha (2019)

„Pohřebnictví je práce jako každá jiná. Dřív nebo později ji budeme potřebovat všichni,“ říká Kobliha v pořadu Českého rozhlasu Plus Hovory.

Na území monarchie platil až do roku 1918 absolutní zákaz pohřbívání žehem. Zákon o pohřbívání ohněm, nazvaný podle svého předkladatele Lex Kvapil, začal platit brzy po vyhlášení samostatného Československa (9. dubna 1919). Jaroslav Kvapil byl básník, dramatik a první předseda Společnosti přátel žehu.

„První pražské krematorium na Olšanech je v provozu od roku 1932. Současný poměr kremace vs. uložení těl do země je 92:8 a je to evropské unikum,“ dodává.

Ředitel Kobliha je i místopředsedou Unie pohřebních služeb, má tak celkový přehled o dění v profesi. „Nemyslím si, že je to ztrátový byznys. Běžný pohřeb nestojí málo, je to od 25–28 tisíc korun (a výš).“

Každá rakev taky musí mít speciální certifikát. „Protože se chtělo zamezit nejrůznějším kutilům, všeumělům a nedej bože podvodníkům s levným materiálem, aby se nám tady motali. Doba hnilobní, tedy čas, kdy tělo zesnulého podléhá tlení, podléhá fyzikálním zákonům a ne všechny materiály to respektují,“ vysvětluje.

Certifikované rakve tak prý dokáží pozůstalým zaručit, že je tělo nebo popel zesnulého opravdu přiřazeno tomu, komu patřilo. „Je to cesta, jak zaručit co možná nejpreciznější způsob nakládání s tělem při dodržení piety.“

Pohřeb bez obřadu?

Jak dnes Češi vůbec vnímají poslední rozloučení? Stále častěji se objevují pohřby bez obřadu. „Komunista nám tady udělal strašlivou paseku a ještě to bude chvíli trvat, než se dostaneme do evropského průměru… Pohřeb bez obřadu je ale bez momentu rozloučení, a to jak s blízkými, tak ale i s přáteli… Z vlastní zkušenosti vím, že moment rozloučení je vždy kruciální.“

Ne nadarmo se obřad jmenuje poslední rozloučení, a pokud se urna nebo tělo jen tak uloží do hrobu, vaše psychika to zpracovává hůř, bez začátku procesu truchlení.

Doba se mění a i pohřebnictví se vyvíjí. Na světě jsou nejrůznější moderní metody pohřbívání. „Novinkám se nebráníme, protože standardní způsob nebude možný do nekonečna. Sice s tím osobně nejsem zrovna sžitý, ale dřív nebo později nás nové metody zřejmě neminou,“ odpovídá Kobliha na otázku, jak se mu pozdává tzv. zelený způsob pohřbívání.

Už dnes existuje možnost, kterou Správa pražských hřbitovů v Ďáblicích provozuje. Je to Les vzpomínek, ve kterém se lidský popel ukládá ke kořenům stromů. „Je to taková první třešinka nového a ekologičtějšího, přírodního stylu pohřbívání… Stromy a zeleň jsou součástí většiny pražských hřbitovů, které jsou často taky památkově chráněné objekty. Takže ne všude to vůbec je možné,“ vysvětluje. Jak to vypadá v praxi?

Les vzpomínek

Kořenový systém musí nejdřív projít dendrologickým průzkumem, aby se kořeny nepoškodily. „Provede se vsyp a místo se pak na kmeni označí dřevěnou cedulkou. Ta je popsána jménem nebo přáním zesnulého.“

Ve Spojených státech začali pohřbívat třeba zeleným kompostováním nebožtíků. K ostatkům se přidávají mikroorganismy, které dokáží vytvořit z lidských ostatků humus už za pár týdnů.

Novinkou je ekologický rubáš s tkaninou propletenou speciálním podhoubím, který zajistí jakési přefiltrování a neutralizování těžkých kovů nebo pesticidů z lidského těla. „Američané jsou v tom holt dál, ale zatím si nedokážu představit, že by něco podobného fungovalo i u nás,“ myslí si Karel Kobliha.

Jeho velkým přáním je „proaktivnější přístup některých úřadů, víc peněz pro naše instituce nejen v Praze a větší toleranci mezi lidmi,“ dodává.

Proč se bude v Hostivaři stavět nový hřbitov? Čím bude unikátní a proč už dnes ředitel ví, že se rozpočet zvýší na dvojnásobek (z původních 14 milionů korun)? Poslechněte si v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptala se Jana Klusáková.