Reflexe: Divadlo! – Fenomén Avignon (2019)

Přidal: Premek |

Červenec 26, 2019

Připravila Veronika Štefanová.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 7. 2019 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.; 43 min.).

Lit.: Štefanová, Veronika: Fenomén Avignon. Festival riskující i experimentující. In web ČRo 3 Vltava, 26. červenec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Festival d´Avignon, je podle slov jeho ředitele Oliviera Py živoucí utopií, zkrátka jednou z největších, nejstarších a nejprestižnějších mezinárodních divadelních přehlídek na světě. Po sedmnácti letech se na avignonskou scénu vrátili i Češi.

Když režisér Jena Vilar v roce 1947 Festival d’Avignon zakládal, přál si, aby to byla událost, která zprostředkuje divadlo všem, která smaže rozdíly mezi společenskými vrstvami i generacemi. Nemohl tušit, do jakých rozměrů tato akce naroste za víc než sedmdesát let. Z menšího festivalu, který měl zbavit divadlo nálepky umění pro elity, je dnes třítýdenní festival, na kterém je v hlavním programu uváděno téměř 300 představení zhruba pěti desítek inscenací. A festival má beznadějně vyprodáno. Letos jednotlivá představení – pod širým nebem, v sálech, se vstupným i zdarma – navštívilo téměř 140 tisíc diváků.

„Tento festival je utopie. Jedná se skutečně o tři týdny utopie v neobyčejném městě. Tuto utopii utváří v první řadě umělci – divadelníci, tanečníci, hudebníci a mnozí další. Jedná se skutečně o tři týdny utopie v neobyčejném městě. A na druhé straně je to publikum, které se zde sdružuje v obrovském počtu. To, co je sem táhne, je kultura, myšlenky a také to, že to všechno mohou sdílet. Přijíždějí s určitou nadějí, nebojme se říci i s nadějí politickou,“ říká jeho ředitel, režisér Olivier Py.

Tyto tři festivalové týdny ukazují, že divadlo je reflexí světa, která nás provokuje k uvědomění. Letos nás zde divadlo nutí konfrontovat se současnou evropskou situací tváří v tvář sílícímu nacionalismu, xenofobii, uprchlické krizi a dalším problémům. Olivier Py

„Jsem rád, že všechna tato palčivá témata jsou součástí avignonského festivalu. Ale co chci zdůraznit především je, že neděláme politiku, ale umění,“ dodává Olivier Py.

Divadlo je nejkratší cesta od estetiky k etice

Festival od roku 2004 spolupracuje i se zdejší věznicí v rámci divadelních dílem pro vězně. Od roku 2014 je s pomocí personálu umožněno vězňům účinkovat i mimo toto zařízení. Letos to tedy nebylo zdaleka poprvé. V roce 2017 vystoupili na festivalu v Avignonu s inscenací Hamlet, a o rok později s Antigonou. Letos – podle Oliviera Py – se sami vězni chtěli vrátit k Shakespearovi. Proto režisér sáhl po Macbethovi a pro festival hru adaptoval jako Macbeth Philosophe.

„Macbeth Philosophe je mimořádný tím, že jsem ho vytvářel ve věznici. Sami vězni, se kterými jsem dříve pracoval na inscenaci Hamlet, si přáli vrátit se k Shakespearovi. Zjistil jsem, že oni hru Macbeth chápou lépe než já, protože jejich minulost je tragičtější než ta moje a že se už v životě setkali s něčím, jako je vražda nebo cílené projevy agrese,“ vysvětluje Olivier Py.

„Macbeth je často prezentován jako pudy řízený krvelačný tyran. Nikdo v něm nevidí přemýšlivého stratéga, inteligentní bytost. Podle mě je Macbeth stejný filozof jako Hamlet. Myslím, že Macbeth moc dobře chápal, co dělá a proč. Pochopil svou vlastní katastrofu, do které se řítí a kterou si způsobil sám. Na tuto myšlenku mě přivedli právě sami vězni, kteří jsou k Macbethovi velmi empatičtí, což jsem v takové intenzitě v divadle nikdy nezažil,“ dodává režisér.

Mezi Čínou a Evropou

V rámci letošního 73. ročníku avignonského festivalu jsme se mohli setkat s inscenacemi, které explicitně formulovali témata a otázky související se současnou Čínou – její společností, kulturou i politikou. Tato témata byla konfrontována s pohledem a vnímáním Evropanů. Jednou z inscenací byla Čajovna. Režisérem je Meng Jinghui, který je od 90. let je uznáván za své politické a ironické adaptace klasických her.

„Je pravda, že mě velká část publika označuje za avantgardního umělce. Ale to je dáno tím, že dělám věci jinak, že by většina očekávala. Další důvod, proč mě nazývají avantgardistou je, že velké části mé tvorby nerozumí. Má tvorba se ale vyznačuje tím, že do ní vždy nějakým způsobem promítnou svůj pohled na sociální problematiku spojenou s Čínou. Navíc se snažím být ke společenským otázkám kritický. Nicméně tato kritika není podávána konkrétně, realisticky. Právě naopak, způsob, jakým o nich komunikuji s publikem je výsostně abstraktní. Mým velkým tématem je například rovnost všech lidí. Myslím si, že ta by nás mělo zajímat všechny,“ říká režisér Meng Jinghui.

Další inscenací, ve které zaznívají hlasy čínských umělců, vznikla v Praze v Divadle Archa, které se rozhodlo do projektu zapojit čínský nezávislý soubor Living Dance Studio. České divadlo se díky této inscenaci a Divadlu Archa na avignonskou scénu vrátilo po sedmnácti letech.

Příběh, úzce propojený se současnou Čínou, představil v Avignonu i Kirill Serebrennikov. Nikoli osobně. Ruský soud po té, co ho propustil po dvou letech z domácího vězení, mu stále nepovolil vycestovat ze země. Pro inscenaci Outside, která byla uvedena v Avingonu, se inspiroval dílem i životem čínského fotografa, básníka a také disidenta Rena Hanga, který spáchal sebevraždu v pouhých 30 letech. Ve světě proslul fotografiemi obnažených těl, městských scenérií, ale také stylizovaných snových krajin. Zvláště fotografie nahých těl vyvolávaly v Číně plné cenzury řadu kontroverzí. Byl několikrát zatčen. Život a dílo toho umělce se dotkly právě Kirilla Serebrennikova, který ve svém díle také zkoumá téma identity, sexuality a práva na svobodné umělecké vyjádření.

Hudbu k této inscenaci složil dlouholetý a blízký spolupracovník Kirilla Serebrennikova Ilja Demutsky, kterého se osobní příběh Rena Hanga silně dotkl: „Dotkl se mě proto, že se týká svobody – svobody v umění a svobody obecně. To je podle mě klíčové téma, o kterém v inscenaci diskutují obě postavy, tedy postava představující Kirilla Serebrennikova a postava Rena Hanga. Musíme si uvědomit, že téma svobody se týká nás všech, není to jen otázka Ruska nebo Číny. Jenomže v případě Ruska a Číny má svoboda trochu jiné vymezení, trochu jiné hranice, než třeba u vás v České republice.“

Radiodokument