Host ve studiu – Michaela Zumrová a Jana Zbořilová (2019)

Šéfredaktorka Mgr. Michaela Zumrová a spoluvydavatelka magazínu Quartier Jana Zbořilová jsou dnes hosty ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové.

Když se zeptám šéfredaktorky, nelíbila by se vám i práce za mikrofonem? Protože to je možná podobné jako vytvářet časopis?
Určitě to je můj oblíbený styl novinařiny. Bohužel mi nebylo dáno do vínku úplně hlasového vybavení, takže jsem musela zůstat u tužky a papíru.

Jano, co vy?
Upřímně řečeno, toto není můj obor. (smích)

Náš projekt by nemohl vzniknout bez kvalitních lidí, kteří nás stále obklopují. Jsme takřka v původním složení celé tři roky. Michaela Zumrová a Jana Zbořilová, královský magazín Quartier

Představme časopis Quartier, kterému se také říká Královský magazín. Tak proč Quartier a proč královský?
To je častá otázka, kterou dostáváme. Je to proto, že vycházíme čtyřikrát ročně. Tak Quartier jakožto kvartál. A zároveň se nám se líbilo písmeno Q v názvu. Vypadá to velmi luxusně. To jsme chtěli, protože si myslíme, že Královehradecký kraj i Hradec Králové si zaslouží královskou tvorbu. Jako královské věnné město. A ono písmeno Q může být také od slova queen, tedy královna.

Ovšem časopis Quartier, to neznamená jen Hradec Králové, ale celé východní Čechy, ne?
Původně jsme začínali v Hradci Králové, ale v současné době už opravdu vycházíme v celých východních Čechách. Takže Hradec Králové, Pardubice, ale jsme třeba i v Náchodě, v Jičíně, v Jaroměři.

Vy letos, teď v září, slavíte třetí narozeniny, protože první číslo vyšlo v roce 2016?
Ano, na podzim 2019 vzniklo první číslo.

A proč vlastně začal Quartier vycházet? Navíc se jedná o luxusní záležitost. Je to více než 100 stran na krásném, tvrdém, lesklém papíře. Tedy opravdu taková perla mezi časopisy a magazíny.
Já bych řekla, že ta myšlenka vznikla mezi mými přáteli, kteří jsou Hradečáci a mají Hradec Králové rádi. Měli jsme dojem, že nějaký takový zajímavý magazín chybí v Hradci Králové. Že si Salon republiky, jakožto krásné moderní město s bohatou historií a se zajímavými lidmi, projekty a příběhy, něco takového zaslouží.

Ale to asi není jen tak, vydávat krásný magazín na křídovém papíře. To je i drahá záležitost. A ještě sehnat novináře, kteří budou psát zajímavé články.
My jsme měli obrovské štěstí hned na začátku, protože ten projekt by samozřejmě nemohl vzniknout bez kvalitních lidí, kteří nás stále obklopují. Musím říct, že jsme v podstatě v původním složení po celé ty tři roky.

Kolik vás je?
Takové to jádro je nějakých osm lidí. A potom máme nějaké další spolupracující osoby, externisty. Jak říkám, měli jsme obrovské štěstí, protože bychom se do tohoto díla nemohli pustit, kdybychom nevěděli, na koho se obrátit, komu nabídnout spolupráci a vzít ho do našeho projektu.

Vzpomenete si vůbec, co bylo v onom prvním čísle v roce 2016? Protože v každém čísle jsou opravdu pěkné rozhovory s osobnostmi, které i naši posluchači dobře znají, protože jsou z východních Čech nebo z Hradce Králové. Vzpomenete si na první číslo?
Určitě. Na titulní straně jsme měli tehdy kapitána hokejového Mountfieldu HK Jaroslava Bednáře se svojí manželkou a dvěma dětmi. Tohle číslo jsem ještě nedělala já, naskočila jsem až v průběhu druhého čísla. Když se mi dostalo do ruky první číslo, tak jsem si říkala, že to je pecka pro Hradec Králové, že je to skvělé. A když mě potom oslovili, zda bych nechtěla přispívat, tak jsem hned říkala, že to je snad jasné. (smích)

Časopis vychází čtyřikrát ročně, jednou za čtvrt roku. To ale neznamená, že chodíte do práce jednou za čtvrt roku.
Neznamená. Sice kopírujeme roční období, jsme trošku napřed a v horkém létě dlabeme dýně a fotíme šály, ale jinak chodíme do práce každý den.

Četl jsem zajímavé cestovatelské články. Takže to možná probíhá tak, že jedete na dovolenou na nějaké zajímavé místo a kromě toho, že se tam sluníte, odpočíváte a objevujete krásy cizí země, tak tam i fotíte a vymýšlíte nějaký článek. Je to tak?
Ano, funguje to tak. Zrovna nedávno jsem byla v Maďarsku. Takže bude článek o termálních lázních. Můžete se těšit.

Tak mne napadá, Míšo, vy jste jako ona šéfredaktorka ve filmu Ďábel nosí Pradu. Jste taková Meryl Streepová.
Bohužel nemám komu házet kabát přes stůl. (smích)

Třeba se časem někdo najde, ne? Co všechno obnáší být šéfredaktorkou?
U Quartieru je to hodně komplexní záležitost, protože jednám jak se zajímavými osobnostmi, se kterými potom čtete rozhovory, vymýšlím tipy a jednám i s našimi partnery a inzerenty. Takže je to hodně pestrá práce, která mě baví a našla jsem se v ní. Je to i o tom se pořád nějak kreativně nevyčerpávat, protože sice vycházíme jen čtyřikrát do roka, ale těch stran je 112 a občas se mi stává, že si říkám, bude podzim, mohli bychom udělat nějaké recepty s dýněmi a vydavatelky říkají, to jsme měli loni. (smích)

Musí se pořád objevovat a jít dál.
Přesně tak. Je to i výzva pro mě jako autora, abych se neustále posouvala dál.

Já když mám oblíbené téma rozhovoru, tak se na něj vždy moc těším. Ale pak přijde téma, ke kterému nemám vůbec vztah a říkám si, jak ho vůbec uchopit. Ale potom jsem většinou velice příjemně překvapen. Máte to také tak?
To mám úplně stejné. Typicky jsou to pro mne velmi mužská témata. Dostala jsem se k rozhovoru o tom, jak se staví motor do historických motocyklů. Bylo to vtipné, kdy respondent, tedy úžasný a velmi trpělivý respondent, když mi už potřetí říkal, jak to s těmi spalovacími motory je a používal slova jako výplně a matky a písty, tak jsem si říkala, bože, co já z toho budu psát. Ale je to zase výzva a posune to člověka dál.

Člověka obohatí věci o které se nezajímal. A dozví se spoustu věcí.
Vzhledem k tomu, že našimi texty cílíme převážně na ženy, tak se i snažíme jim to podat svým ženským pohledem. A mnohdy dostáváme i takovou zpětnou vazbu.

Jak oslavíte své třetí narozeniny? Asi dalším číslem časopisu, ne?
Ano, už v příštím týdnu vyjde narozeninové podzimní číslo. Určitě všechny motivujeme, aby si pro něj došli na jedno z distribučních míst, máme jich už teď takřka 100 po celých východních Čechách. Magazín je zdarma a myslím si, že se máte na co těšit, protože jsme si dali obzvlášť záležet.

Můžete už prozradit, s kým bude hlavní rozhovor?
Není to tajné. Můžeme to prozradit. Na titulní straně máme tentokrát dvě ženy, velmi inspirativní osobnosti. Je to architektka Helena Dařbujánová a její dcera Žofie, frontmanka Mydy Rabycad. Pro mne je ten rozhovor hodně osobní vzhledem k tomu, že jsou obě velmi otevřené a upřímné, co se týče jejich vztahu jako matky s dcerou. I jak kloubí práci a rodinný život, což třeba v případě Heleny Dařbujánové, která jako renomovaná architektka a nyní i designérka, v 50 letech se dala na designérství, je velmi zajímavý a pestrý rozhovor.

Tak se moc těšíme. Děkuji za dnešní návštěvu spoluvydavatelce Jane Zbořilové a šéfredaktorce východočeského společenského královského magazínu Quartier Michaele Zumrové. Ať se vám daří, ať máte stále víc a víc čtenářů. To vám přeji k narozeninám.
Díky. Děkujeme moc za pozvání. Na shledanou.