Příběhy slavných značek – Tonak (2019)

Už od středověku byl Nový Jičín rájem soukeníků a kloboučníků. Samostatný cech tamních kloboučnických mistrů byl založen roku 1630. V té době se mezi místními řemeslníky objevil i jistý Gottfried Huckel, který přišel z bavorského Wurzburgu.

Usadil se nedaleko Nového Jičína ve Fulneku a oženil se s dcerou soukenického mistra Hielschera. Jejich syn Paul Heinrich se stal hejtmanem na hradě Fulneku. Druhý syn Johann Gottfried se stal po svém otci kloboučníkem. A tady začíná historie rodu Hückelů, zakladatelů firmy Hutfabrik J. Hückel’s Söhne.

První svého druhu

Jeho celé jméno zní Johann Albert Hückel, rok narození 1814. Tento pán měl kloboučnictví v krvi – v cechu kloboučníků byl jeho děd, otec i strýc, ten v roce 1799 založil v Novém Jičíně manufakturu na výrobu těchto fešáckých pokrývek hlav.

Johann Albert spojil tátovu i strejdovu dílnu dohromady a vytvořil firmu, první toho druhu v Rakousko-uherské monarchii. Brzy začala slavit úspěchy i v cizině.

Parní stroj ve výrobě

Hotové zboží se nejprve vyrábělo ručně a prodávalo na místních trzích. Johann Albert Hückel ale dobře věděl, že jestli se chce držet na kloboučnické špici, musí jít s dobou a výrobu zrychlovat a modernizovat.

Své tři syny Augusta, Johanna a Carla postupně vyslal na zkušenou do Evropy, odkud si mladí mužové přinesli „know-how“. Tak třeba tátovi poradili, aby přešel z ruční práce na strojovou výrobu. Poslechl a udělal dobře. Jako první v habsburské monarchii uplatnil v procesu výroby parní stroj!

Ocenění od císaře

Teď výroba rostla ještě rychleji a malá továrna na ulici Dolní brána už přestala stíhat. Proto Johann Albert zakoupil roku 1867 pozemky v jižní části města, kde se původně nacházely starobylé rybníky a sádky. Během několika měsíců tu postavil novou továrnu. Jejíž půdorys se zachoval dodnes.

Nakonec synům předal celé vedení firmy. Ta od té doby nesla název Kloboučnická fabrika synů Johanna Hückela. Měla na 300 zaměstnanců. Sám Johann Albert v ní zůstal coby odborný poradce. Dočkal se i ocenění z nejvyšších státních míst – císař František Josef I. ho vyznamenal Zlatým křížem. Zemřel na následky těžké nemoci 14. ledna 1880.

Ruku v ruce s politikou

Hücklové prokazovali výborné podnikatelské i diplomatické schopnosti, sledovali politické dění nejen ve svém okolí, ale i za hranicemi kontinentu. Úspěchy se dostavily v podobě uznání na světových výstavách.

Bratři Hücklové zaváděli stále nové postupy, modernizovali výrobu a zřídili v závodě řadu pomocných provozů. Proto si mohli sami vyrábět téměř vše, kromě podšívek, stuh a potních pásků.

Metropole kloboučnictví

Průmyslový rozvoj kloboučnické továrny pozastavila až první světová válka. Během ní umřeli všichni tři bratři a vedení firmy se ujali jejich potomci. Koncem 30. let minulého století podnik zaměstnával 3000 lidí. Když měla být pořízena jejich společná fotka, skoro se nevešli na největší prostranství továrny.

Klobouky vyráběla tisícovka strojů poháněných čtyřmi parními kotly, které spotřebovaly tři vagony uhlí denně. Těsně před vypuknutím druhé světové války bylo sotva dvacetitisícové městečko považováno za neoficiální metropoli světového kloboučnictví.

Jaký byl osud firmy po druhé světové válce? Po roce 1948? A po revolučním roce 1989? Je stále Nový Jičín městem klobouků?