Příběhy 20. století – Hospodařit na svém. Příběh sedláků Václava Daška a Pavla Dobrovolného (2019)

Přidal: Premek |

Leden 6, 2020

Příběhy 20. století mapují osudy potomků sedláckých rodů, kteří prošli za komunistického režimu tvrdou perzekucí. Václav Dašek a Pavel Dobrovolný se po roce 1989 rozhodli vrátit k rodinné tradici a pustili se do hospodaření. Připravil Adam Drda.

Natočeno 2019. Premiéra 5. 1. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Lit.: Drda, Adam: Hospodařit na svém. Příběh sedláků Václava Daška a Pavla Dobrovolného. In web ČRo Plus, 5. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Václav Dašek je soukromý zemědělec ze Slavětína nad Metují. Spolu s příbuznými obhospodařuje asi 300 hektarů půdy a chová jeleny.

Pavel Dobrovolný s rodinou vybudoval podobně rozsáhlou kozí farmu v Ratibořicích u Jaroměřic. Pocházejí ze selských rodů, které se komunisté po únoru 1948 během kolektivizace pokusili zničit, jako ostatně celý český a moravský venkov. Po listopadu 1989 se Václav Dašek a Pavel Dobrovolný rozhodli, že naváží na rodinnou tradici. Patří k nečetným sedlákům, kterým se to podařilo.

Daškovi ze Slavětína

Daškovi hospodařili na statku ve Slavětíně poblíž Dobrušky od roku 1858. Václavův děd Antonín Dašek poslal své čtyři syny studovat, hospodářství na přelomu 20. a 30. let převzal jeden z nich – Václavův otec Ladislav. Choval dobytek, byl významným producentem plemenných býků a zapojoval se do dobrovolných družstev (pastvinářského, melioračního, do společné mlékárny v Opočně).

V roce 1931 se oženil s Marií Novotnou ze sousední usedlosti a narodily se jim děti, které dostaly jméno po rodičích – Ladislav a Marie. Nacistickou okupaci přežila rodina bez úhony, v říjnu 1947 však došlo ve Slavětíně k tragédii: při střílení do terče smrtelně zranil patnáctiletého Ladislava jeho bratranec. „Kdyby se ta tragédie nestala, asi bych se nenarodil,” říká Václav Dašek. Přišel na svět necelé dva roky po bratrově smrti, v září 1949.

Mezitím proběhl v Československu komunistický převrat, sedláci se měli vzdát majetku a „dobrovolně“ vstoupit do Jednotných zemědělských družstev. Většinou se jim nechtělo, avšak státní aparát zesiloval tlak, mimo jiné soukromníkům zvyšoval povinné odvody státu, tzv. dodávky.

Koncem roku 1949 chodili od statku ke statku kontroloři dodávek a lidé se proti nim bouřili. Když byli navíc zatčeni tři mladíci, kteří jezdili na motorkách a na blížící se komisaře sedláky upozorňovali, shromáždil se 9. prosince 1949 před Okresním národním výborem v Dobrušce asi 250hlavý dav, který požadoval propuštění chlapců a zmírnění odvodů. (…)

Radiodokument