100 příběhů z Protektorátu 1/100 (2019-2020)
Při příležitosti konce druhé světové války, od kterého uplyne letos už pětasedmdesát let, jsme pro vás připravili nový stodílný dokumentární seriál nazvaný 100 příběhů. Každý všední den odpoledne touto dobou vám pustíme jeden dobový rozhlasový archivní záznam, ve kterém se vrátíme do atmosféry válečných let. Co všechno lidé slyšeli z rozhlasu v letech druhé světové války? Připomeneme si každodennost protektorátu i velké dějinné události. Připravila Veronika Kindlová.
Natočeno 2020. Premiéra 1. dílu 7. 1. 2020 (ČRo Plus, 15:20 – 15:30 h.; 9 min.).
Obsah: 1. První díl seriálu Sto příběhů se věnuje ojedinělému případu ozbrojeného odporu proti okupaci v březnu 1939. Následující příspěvek Czajankova kasárna připravila Veronika Kindlová.
2. Reportáž z přehlídky německého Wehrmachtu z 19. března 1939 patří k památným okamžikům vysílání tehdy už nacisty obsazeného Českého rozhlasu. U mikrofonu byl tehdy na balkoně hotelu Šroubek na Václavském náměstí reportér František Kocourek. Premiéra 8. 1. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.8 min.).
3. Stravovací akce ve Velké Praze – takový podtitul nese zvukový záznam z 20. března 1939. Jde o reportáž ing. Josefa Cincibuse z prvního dne, kdy nacistická správa v Praze rozdělovala stravu „potřebným obyvatelům“ Prahy. Dobový záznam komentuje Pavel Hlavatý a historik Petr Blažek. Premiéra 9. 1. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
4. Jaký význam přikládalo rozhlasové vysílání češtině v době Druhé světové války? Svědčí o tom jeden z unikátních záznamů z jara 1939 – rozhlasová úvaha Františka Kocourka nazvaná „O slávě živého slova.“ Byla vysílána 5. dubna 1939 a Kocourek v ní bezprostředně reagoval na Hitlerův výrok, že nemá nenávist vůči českému národu a jeho jazyku. Premiéra 10. 1. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
5. Národní souručenství? Strana, která vznikla po okupaci. Bylo to v roce 1939. Jaké byly principy této organizace a v čem byl její význam? Měla česká politická scéna šanci čelit jednotnou politickou stranou nacistickému tlaku? Premiéra 13. 1. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h). K poslechu zde.
Je Emanuel Moravec symbol kolaborantské žurnalistiky? Připravil Pavel Hlavatý. Premiéra 24. 1. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Dalo se vůbec hovořit o nějakém cestování, když byla země obklíčena frontovými zeměmi? Víc ví Milena Štráfeldová, která se ptala historika Ivana Jakubce. Premiéra 27. 1. 2020 (ČRo 15:20 h.; 8 min.). K poslechu zde.
Proč se 16. března 1940 v Jihlavě sešlo velké shromáždění místních Němců? Připravil Jan Sedmidubský. Premiéra 28. 1. 2020 (ČRo 15:20 h.; 9 min.).
Jak vypadal československý exil v Londýně, se pokusí odpovědět historik Jaroslav Rokoský. Mluvila s ním redaktorka Veronika Kindlová. Premiéra 6. 2. 2020 (ČRo 15:20 h.; 9 min.).
Jedním z projevů germanizace, které byly české země vystavena v období Protektorátu, byla přejmenovávání místních názvů: ulic, náměstí, nábřeží. Postavy českých dějin vystřídaly osobnosti německé, místo zemí někdejších spojenců 1. republiky se ulice jmenovaly po německých městech, nebo zemích, které byly přátelské k Německu. V Praze se nové názvy začaly objevovat od dubna 1940. V rozhlasovém vysílání o tom hovořil náměstek pražského primátora Josef Pfitzner, historik a profesor pražské německé univerzity. Premiéra 3. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.).
Veletrh v Lipsku na podzim 1940. Připravila Milena Štráfeldová. Premiéra 5. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Vedle exilové československé vlády fungovala v Londýně během války také Československá státní rada. Měla sloužit jako jakýsi parlament – i když s nevolenými členy; jako poradní orgán exilové vlády. Byla založena v roce 1939 a rozhlas uchovává nahrávky z jejího prvního zasedání. Premiéra 6. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Jak snášeli obyvatelé Londýna „brutalitu výrostků pana Göringa, podařeného světového maršálka“? Připravil Pavel Hlavatý. Hovoří bývalý korespondent Hlasu Ameriky v Praze Jolyon Naegele. Premiéra 10. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Krajané ve Spojených státech amerických posílali během druhé světové války balíčky s dárky bojujícím Čechoslovákům na britské půdě. Právě o této tradici vánočních poselství bude v pořadu Sto příběhů z protektorátu mluvit vojenský historik František Hanzlík a autorka dnešního dílu Milena Štráfeldová. Premiéra 11. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Manon Lescaut byla jednou z nejslavnějších inscenací českého divadla za druhé světové války. Připravila Milena Štráfeldová. Hovoří teatroložka Marie Waltrová. Premiéra 12. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Proč ležel prvorepublikový novinář Horký politické elitě v žaludku? Osobnost Karla Horkého musela prvorepublikové politické i novinářské elitě dost dlouho ležet v žaludku. Byl to žurnalistický sršatec, který si nebral servítky, do konfliktů šel naplno a jeho novinářské pero se dokázalo na kritice poměrů dost vyřádit. Jeho týdeník Fronta měl tvořit jakousi protiváhu daleko slavnějšmu Peroutkovu časopisu Přítomnost. Jeho polemiky s politikou Edvarda Beneše i s jejím „mediálním pokrytím“ ze strany hradního tisku postupně utichly ve druhé polovině 30. let, jak rostlo ohrožení země nacistickým Německem. Ale největší překvapení nastalo, když skutečně nepřítel překročil hranice země a ovládl ji – ačkoliv byl Horký ideálním kandidátem k tomu, aby posloužil českým fašistům v nasazování psí hlavy starému demokratickému režimu a jeho představitelům, nikdy se k tomu nepropůjčil. Komentuje Pavel Hlavatý a historik Štěpán Filípek. Premiéra 14. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Německé vysoké školy v protektorátu. Připravila Veronika Kindlová. Komentuje Jiří Němec. Premiéra 18. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Padesáté výročí vzniku továrny Orion v roce 1941 bylo důvodem k oslavám, kterých se zúčastnili i protektorátní premiér Alois Eliáš a prezident Emil Hácha. Pódium na továrním dvoře se zaplnilo umělci, kteří měli splnit svůj úkol – pobavit dělníky během jejich pracovní přestávky. Takováto akce byla pochopitelně inspirovaná nacistickou politikou péče o dělníky, kteří pro válečnou výrobu klíčoví a nepostradatelní. Zároveň tuto úlohu v Protektorátě plnila organizace s poněkud bizarním názvem „Radost ze života.“ Na podrobnosti takovýchto akcí se badatele Radka Žitného ptal Pavel Hlavatý. Premiéra 19. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Jak bývalo v Lužanech? Hovoří historička Magdalena Pokorná a redaktorka Milena Štráfeldová. Premiéra 20. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Navrátit pražské Rudolfinum německému umění – takové bylo motto přestavby této koncertní síně v období Protektorátu. Za první republiky totiž budova sloužila jako československý parlament a Němci jí chtěli vrátit její původní účel. V rozhlasovém archivu se k této přestavbě dochoval úryvek reportáže. Další díl cyklu Sto příběhů z protektorátu připravila redaktorka Veronika Kindlová. Premiéra 21. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Vítězné V v roce 1941. Velké písmeno V jako symbol vítěztví – ale koho? Tak nějak se mohli ptát občané Protektorátu poté, co k nim skrz vysílání západního rozhlasu, zejména BBC, v roce 1941 dolehl symbol vztyčených dvou prstů. „V for Victory“ se stalo heslem ve vysílání BBC, a přes oceán se k posluchačům v Protektorátu dostal i příspěvek Voskovce a Wericha. Akci Viktoria ovšem v létě 1941 spustila i nacistická propaganda.Hovoří historik Petr Hlaváček. Podrobnosti s ním probíral redaktor Pavel Hlavatý. Premiéra 24. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h).
Kulturní poslání sběratele podle Emanuela Lešetického. O své sběratelské činnosti promluvil Emanuel Lešetický v květnu 1941 také na vlnách protektorátního rozhlasu. S literárním historikem Eduardem Burgetem nejen o něm natáčela Milena Štráfeldová. Premiéra 25. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h).
Dnes si v cyklu Sto příběhů, ve kterém se každý všední den odpoledne vracíme do doby válečné existence Protektorátu Čechy a Morava, výjimečně trochu odpočineme od politiky a válečných dramat, a budeme se věnovat péči o památky. V roce 1941 natočil protektorátní rozhlas dodnes živou reportáž, ve které se posluchači mohli ocitnout v dílně staroměstského orloje nebo na věžích pražských kostelů. Slovo má Milena Štráfeldová. Premiéra 26. 2. 2020 (ČRo Plus, 15:20 h).
Dělníkova volná chvíle. Premiéra 24. 3. 2023 (ČRo Plus, 15:20 h.; 8 min.).
Dne 16. března roku 1939 zřídilo nacistické Německo na území Druhé republiky Protektorát Čechy a Morava. Protektorátním státním prezidentem byl zvolen stávající prezident Emil Hácha a byly zrušeny politické strany, které nahradilo Národní souručenství.
Obyvatelé anektovaného území v průběhu následujících měsíců kladli značný odpor. Jedno z výrazných protiněmeckých vystoupení proběhlo například při převozu ostatků Karla Hynka Máchy na Vyšehrad (i o něm v seriálu uslyšíte).
V průběhu demonstrace při příležitosti výročí vzniku Československé republiky 28. října, kterou nacisté násilně potlačili, byl smrtelně zraněn student medicíny Jan Opletal. Jeho pohřeb byl další příležitostí pro manifestaci protiněmeckého odporu a v důsledku této události byly 17. listopadu uzavřeny všechny české vysoké školy. (…)
Lit.: Kindlová, Veronika – Sedmidubský, Jan: Proč nejdřív provizorní přídělový systém potravin nakonec platil 14 let? In web ČRo Plus, 22. leden 2020 (anotace + nahrávka k poslechu) – Cit.: (…) Předválečné Československo platilo za zemi s dobře fungujícím zemědělstvím, která nemá problém lidi uživit. Okupace si ovšem vynutila přídělový systém.
První říjnový den jeho zavedení v rozhlase oznámil ministr zemědělství Ladislav Karel Feierabend.
K zavedení přídělového systému došlo v roce 1939. A nakonec platil v českých zemích 14 let. Dnešní díl seriálu Sto příběhů z Protektorátu připravila Veronika Kindlová.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Je Emanuel Moravec symbolem kolaborantské žurnalistiky? In web ČRo Plus, 24. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Moravec byl za první republiky respektovaným důstojníkem a vojenským teoretikem. Po Mnichovu 1938 své názory radikálně změnil.
Dá se říci, že právě on se stal symbolem kolaborantského novinářství, ke kterému ale byla vyzývána celá česká novinářská obec. Nebyl tak sám. Připravil Pavel Hlavatý.
Lit.: Sedmidubský, Jan: Proč se 16. března 1940 v Jihlavě sešlo velké shromáždění místních Němců? In web ČRo Plus, 28. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Připomínali si první výročí založení protektorátu. Odtržení pohraničí po podpisu Mnichovské dohody totiž rozhodně neznamenalo, že by v českých zemích už žádní nezbyli, naopak − žilo jich tu mnoho desítek tisíc.
Vznik protektorátu pro ně znamenal zlepšení životních podmínek. Na druhou stranu − automaticky se stali občany třetí říše a tak měli i brannou povinnost.
Lit.: Štráfeldová, Milena: Podzim 1940: Reportéři na průmyslovém veletrhu v Lipsku. In web ČRo Plus, 5. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Podzimní průmyslový veletrh v německém Lipsku v roce 1940 byl pro výrobky pocházející z protektorátu velmi schizofrenní záležitostí. Československo po Mnichovu ztratilo podstatnou část průmyslových podniků.
Průmysl Protektorátu Čechy a Morava se pak musel zcela podřídit válečné ekonomice a výrobky ze Sudet si mezitím přivlastnila Říše. Zatímco židovské továrny byly dávno arizovány, místo porcelánu se už často muselo vyrábět nádobí pro Wehrmacht…
Přesto museli rozhlasoví reportéři předstírat, že lipský veletrh je krásnou a vznešenou přehlídkou férové soutěže národů… S historikem Janem Merglem o tom mluvila Milena Štráfeldová.
Lit.: Kindlová, Veronika: Jaké bylo první zasedání československého exilového parlamentu? Poslechněte si unikátní nahrávku. In web ČRo Plus, 6. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vedle československé exilové vlády fungovala v Londýně během války také Československá státní rada. Měla sloužit jako jakýsi parlament.
Její členové ale nebyli volení. Sloužila jako poradní orgán exilové vlády. Byla založena v roce 1939 a rozhlas uchovává nahrávky z jejího prvního zasedání.
Jak vypadal československý exil v Londýně, se pokusí odpovědět historik Jaroslav Rokoský. Mluvila s ním redaktorka Veronika Kindlová.
Lit.: Štráfeldová, Milena: Divadlo za protektorátu: Poslechněte si úryvky z Manon Lescaut. In web ČRo Plus, 7. únor 2020 (článek+ nahrávka k poslechu) – Cit.: Manon Lescaut byla jednou z nejslavnějších inscenací českého divadla za druhé světové války.
Jaká byla situace českého divadelnictví v prvních letech okupace? Z rozhlasových archivů uslyšíte úryvky z jedné z nejslavnějších inscenací, Manon Lescaut.
V roce 1940 ji uvedlo divadlo E. F. Buriana a hlavní role tehdy ztvárnili herci Vladimír Šmeral a Marie Burešová.
O osudu této inscenace a jejího tvůrce E. F. Buriana mluví s teatroložkou Marií Valtrovou Milena Štráfeldová.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Jak snášeli obyvatelé Londýna „brutalitu výrostků pana Göringa, podařeného světového maršálka“? In web ČRo Plus, 10. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Mezi ty, kteří mluvili za druhé světové války na vlnách BBC k posluchačům doma, byl i úředník československé exilové vlády Ivo Ducháček.
Později se pod pseudonymem Martin Čermák stal ve Spojených státech přispěvatelem rozhlasové stanice Hlas Ameriky a působil i jako pedagog.
Tentokrát se zaposloucháme do jedné archivní nahrávky z válečného vysílání BBC z roku 1940, ve které mluví o bombardování Londýna i o tom, jak snášejí Britové „brutalitu výrostků pana Göringa, podařeného světového maršálka“.
O osobnosti Ivo Ducháčka mluvil s redaktorem Pavlem Hlavatým politický analytik a bývalý korespondent Hlasu Ameriky v Praze Jolyon Naegele.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Proč ležel prvorepublikový novinář Horký politické elitě v žaludku? In web ČRo Plus, 14. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Karel Horký byl žurnalistický sršatec, který si nebral servítky, do konfliktů šel naplno a jeho novinářské pero se dokázalo na kritice poměrů dost vyřádit. Jeho týdeník Fronta měl tvořit jakousi protiváhu daleko slavnějšímu Peroutkovu časopisu Přítomnost.
Polemiky s politikou Edvarda Beneše, i s jejím „mediálním pokrytím“ ze strany hradního tisku, postupně utichly ve druhé polovině 30. let. Stejně, jak rostlo ohrožení země nacistickým Německem.
Ale největší překvapení nastalo, když skutečně nepřítel překročil hranice země a ovládl ji. Přestože byl Horký ideálním kandidátem pro české fašisty v nasazování psí hlavy starému demokratickému režimu, nikdy se k tomu nepropůjčil.
Rozhlasový záznam z počátku roku 1941 komentuje Pavel Hlavatý spolu s historikem Štěpánem Filípkem.
Lit.: Kindlová, Veronika: Podzim 1939 znamenal konec českých vysokých škol. Německé ale fungovaly dál. In web ČRo Plus, 18. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zatímco české vysoké školy v protektorátu byly po studentských protestech na podzim 1939 uzavřeny, německé fungovaly dál. Šlo o Karlovu univerzitu v Praze a technická učení v Praze a v Brně. Připomíná je nahrávka z roku 1941, dochovaná v archivu Českého rozhlasu.
Je na ní zachycen projev Huga Juryho, vedoucího stranické styčné kanceláře pro protektorát, který pronesl na slavnostním zasedání německých studentů vysokých škol v Praze a v Brně. Jury studentům mimo jiné oznamuje vyhlášení vědecké soutěže pro mladé badatele a předčítá jim jednotlivá témata.
Byla to například: Existence germánského osídlení v Čechách a na Moravě, Německá hudba a česká hudební tvorba, Rozšíření tuberkulózy mezi německým a českým obyvatelstvem v Protektorátu Čechy a Morava a další podobné.
Studovali i Češi
I když výuka na německých univerzitách je, jak ostatně zaznívá i v Juryho projevu, podřízena nacionálně socialistické ideologii, časem na nich mohli studovat i Češi.
„Jak válka ubírala stále více studentů do armád a mnozí padli, tak chyběli Říši stále více různé technické síly, inženýři, lékaři. Začalo se uvažovat, že by se umožnilo Čechům, aby mohli studovat tyto obory. Ale ne v Praze, měli studovat pokud možno mimo protektorát, aby se během té doby do značné doby socializovali spíše jako Němci než jako Češi,“ vysvětluje historik Jiří Němec z Historického ústavu Masarykovy univerzity v Brně. (…)
Lit.: Hlavatý, Pavel: Půlstoletí čokoládovny Orion. V roce 1941 ji k jubileu blahopřál i prezident Hácha. In web ČRo Plus, 19. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) V roce 1891 začal kupec František Maršner se svou ženou Albínou na Královských Vinohradech v malé dílně v Balbínově ulici vařit ve sklepní místnosti turecký med…
Manželé se brzy přeorientovali na exotické cukrovinky a měli s tím úspěch. Díky podnikatelskému talentu a možnostem tehdejší doby se z jejich podniku do konce první světové války stala největší česká čokoládovna Orion.
O padesát let později, v protektorátním roce 1941, byla tato událost důvodem kulatého výočí oslav existence továrny, ke kterým bylo přizváno všech 1100 tehdejších zaměstnanců Orionky. Na oslavy přijel i protektorátní premiér Alois Eliáš a prezident Emil Hácha.
Radost ze života?
Pódium na továrním dvoře se zaplnilo umělci, kteří měli splnit svůj úkol: pobavit dělníky během jejich pracovní přestávky a ukázat tím, že protektorátní režim se o své dělnictvo v rámci možností dobře stará.
Takováto akce byla pochopitelně inspirovaná nacistickou politikou péče o dělníky, kteří byli pro válečnou výrobu klíčoví a nepostradatelní. Zároveň tuto úlohu v protektorátu plnila organizace s poněkud bizarním názvem Radost ze života. Na podrobnosti takovýchto akcí se badatele Radka Žitného ptal Pavel Hlavatý.
Lit.: Štráfeldová, Milena: Jak bývalo v Lužanech? Vzpomínka na život za mecenáše Josefa Hlávky. In web ČRo Plus, 20. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Lužany na Plzeňsku se staly koncem 19. století centrem české kultury a v roce 1941 si Češi připomínali 50 let od zahájení činnosti České akademie věd a umění – organizace, o jejíž vznik se zasloužil majitel lužanského zámku, mecenáš Josef Hlávka.
Přes tíživou dobu okupace bylo i v protektorátním rozhlase možné připomenout si nejenom Josefa Hlávku, ale i další výjimečné osobnosti české kultury, které lužanský zámek svého času navštěvovaly.
V rozhlasovém archivu se ovšem zachovala především neškodná a poměrně rázovité vzpomínka lužanské služebné paní Vlčkové. Samotná existence akademie věd byla ovšem v roce 1941 více než choulostivá, o čemž svědčí osud jejího tehdejšího předsedy, historika Josefa Šusty.
S historičkou Magdalenou Pokornou o tom mluvila Milena Štráfeldová.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Velké písmeno V jako symbol vítězství. Ale koho? In web ČRo Plus, 24. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tak nějak se mohli ptát občané protektorátu poté, co k nim skrz vysílání západního rozhlasu, zejména BBC, v roce 1941 dolehl symbol vztyčených dvou prstů.
Toto gesto vzniklo v okupované Belgii a stalo se v první polovině roku 1941 symbolem vzdoru porobených zemí. „V for Victory“ se stalo i heslem ve vysílání BBC a přes oceán se k posluchačům v protektorátu dostal i příspěvek Voskovce a Wericha, ze kterého v našem seriálu také uslyšíme to podstatné.
Zneužití nacisty
Akci Viktoria ovšem v létě 1941 spustila i nacistická propaganda, konkrétně například ve vysílání protektorátního rozhlasu vskutku strašidelně znějící znělkou z Beethovenovy 5. symfonie. A písmeno V se v té době stalo povinnou součástí „výzdoby“ veřejných budov jako symbol vítězství Německa.
Ovšem, jak uvádí historik Petr Hlaváček, protektorátní správa tuto akci skoro přehnala a nakonec neměla dlouhého trvání. Podrobnosti s ním probíral redaktor Pavel Hlavatý.
Lit.: Štráfeldová, Milena: Zapomenutý spisovatel Emanuel Lešehrad. Psal okultní romány a shromáždil velkou sbírku rukopisů. In web ČRo Plus, 25. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Emanuel Lešetický z Lešehradu, tak zní v úplnosti vznešené a trochu zvláštní jméno spisovatele, o kterém dnes už asi nikde neuslyšíte. Tento tvůrce byl na počátku 20. století známý jako autor nepříliš náročných, okultismem a mystikou charakteristických románů.
Spíš než jako autor populárního čtiva ovšem vynikl jako sběratel. Jeho sbírka ve smíchovské vilce zvané Lešehradeum se už za první republiky stala proslulou. Profesí byl totiž léta archivář Zemské banky a měl tedy k archiváliím velmi blízko.
Jako soukromník pak za 40 let shromáždil neskutečné množstí rukopisů, písemných dokumentů a památek na mnohé české spisovatele a básníky. Svou sbírku doknoce zpřístupnil veřejnosti a po druhé světové válce se stala, jaksi z donucení, majetkem nově vznikajícího literárního archivu Památníku národního písemnictví.
O své sběratelské činnosti promluvil Emanuel Lešetický v květnu 1941 také na vlnách protektorátního rozhlasu. S literárním historikem Eduardem Burgetem nejen o něm natáčela Milena Štráfeldová.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Bahno protektorátního humoru: rozhlasové skeče. V jednom hrál i Vlasta Burian. In web ČRo Plus, 5. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Na pojmu rozhlasový skeč by samo o sobě nebylo nic závadného. Pokud to ovšem slyšíme ve spojení s lety druhé světové války a protektortátu, měli bychom zbystřit.
Hrané scénky plné rádobyhumoru, které se od roku 1940 a hlavně od podzimu 1941 začaly na vlnách protektorátního rozhlasu vysílat, měly za úkol dělat propagandu skrz zesměšňování exilových politiků, odbojářů, umělců, kteří odešli do emigrace (typicky dvojice V + W), ale i celých národů, typicky samozřejmě především Židů.
Bahno tohoto humoru bylo samozřejmě bezedné, bohužel si řada posluchačů začala přímo do rouzhlasu psát o reprízy těchto výtvorů.
Hvězdy nad Baltimore
Jedním z nejproslulejších skečů se stal ten s názvem Hvězdy nad Baltimore, který v roce 1941 natočilo mimo jiné i několik významných českých herců, mezi nimi i hvězda první velikosti Vlasta Burian. Ze skeče se dochovalo pouze několik úvodních minut, nemůžeme tedy dnes posoudit Burianův herecký výkon, ale podle vzpomínek pamětníků v parodickém ztvárnění Jana Masaryka se jednalo o výkon tak špatný, že se téměř rovnal sabotáži.
Bylo to poprvé a naposled, kdy Burian k účasti na takovém podniku svolil, jiní se v tomto smyslu „namočili“ daleko častěji, ale i tak to byla jedna z příčin Buirianova trestního stíhání po válce. Stojí za to zmínit účast Čeňka Šlégla, který v těchto skečích účinkoval pod obrovským tlakem, aby zachránil před transportem část své rodiny. Nebylo mu to nic platné, jeho herecká kariéra s rokem 1945 navždy skončila.
I zde bohužel platilo, že revoluční spravedlnost bude měřit každému jiným metrem – podle oblíbenosti, výše majetku a samozřejmě stranické knížky…
Lit.: Kindlová, Veronika: Pracovní tábory v župě Sudety. Smrt tu našli váleční zajatci i totálně nasazení. In web ČRo Plus, 10. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Průmyslové severozápadní pohraničí, které se po mnichovské dohodě stalo součástí župy Sudety, bylo v období války místem, kam přicházeli lidé ze všech okupovaných zemí. Zhruba od roku 1940 tu totiž začaly citelně chybět pracovní síly.
V Záluží u Mostu se budoval mamutí závod na výrobu syntetického benzínu, byly tu důležité uhelné doly a také se sem přestěhovaly některé zbrojní závody. Nebylo, kdo by všechny tyto úkoly zastal.
Čeští dělníci po Mnichovu z valné části odešli, němečtí pracovníci byli povoláváni na frontu. Němci proto začali organizovat náborové akce v okupovaných zemích, později sem pracovní síly zavlékali pomocí tzv. totálního nasazení. K těmto lidem postupně přibývali také váleční zajatci.
Do Podkrušnohoří přicházely desítky tisíc lidí doslova z celé Evropy. Po invazi do Normandie k nim přibyli také Američané. Nejvíce těchto dělníků bylo na Mostecku. Na výstavbě zmíněné rafinérie na výrobu benzínu pracovalo 30 tisíc lidí všech možných národností. Bylo nutné najímat tlumočníky, aby vůbec mohli spolupracovat.
Mnozí tam našli smrt
Pracovní podmínky cizích dělníků byly různé. Absolutně nejhorší měli sovětští váleční zajatci. Ani ostatní, a to včetně civilních pracovníků, ovšem nezakoušeli žádný zvláštní luxus. Ubytování bylo velice skromné, pracovalo se šest dnů týdně až dvanáct hodin denně. Mnozí z těchto pracovníků našli v pohraničí smrt.
Umírali na špatnou výživu a přepracování, stávali se oběťmi pracovních úrazů i agrese ze strany německých dozorců, ale především přicházeli o život při náletech na rafinérii. Těch bylo mezi lety 1944 a 1945 celkem sedmnáct. (…)
Lit.: Hlavatý, Pavel: Eliášův nástupce Jaroslav Krejčí byl premiérem do ledna 1945. Po válce dostal 25 let vězení. In web ČRo Plus, 12. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jaroslav Krejčí se stal po Aloisi Eliášovi třetím předsedou protektorátní vlády. Oficiálně jím byl od ledna 1942 do ledna 1945, ale prakticky už od podzimu 1941, kdy byl jeho předchůdce za spolupráci s odbojem odsouzen k smrti a prozatím držen jako prominentní vězeň na Pankráci.
Krejčí patřil k prvorepublikové právnické elitě. Byl odborníkem na ústavní právo, dvacet let soužil Československu a byl ve svém oboru velmi vážený. Od roku 1921 byl tajemníkem Ústavního soudu, později jeho předsedou.
Za druhé republiky se na popud Emila Háchy stal ministrem spravedlnosti a v této funkci pokračoval i ve vládách protektorátu. Po Eliášově zatčení na něj čekala nepříjemná mise stát se jeho nástupcem.
Měl plnou důvěru Emila Háchy a v zásadě vyznával i jeho politiku: sílícími ústupky Němcům zabraňovat nejhoršímu. A to i za cenu, že se členem vlády stal ultrakolaborant Emanuel Moravec, čímž tlak na projevy loajality nacistům ještě zesílil.
Vězení neunikl
Jaroslav Krejčí skončil v čele vlády v lednu 1945, kdy už byl jeho poválečný osud v podstatě zpečetěn. Tak jako Rudolf Beran, ale i další členové protektorátních vlád, byl v květnu 1945 okamžitě zatčen a postaven před soud, který ho odsoudil na 25 let.
Nikdo nebral v potaz, že tito politici neměli moc na vybranou a pokud funkci v protektorátních strukturách přijali, dělali to většinou ne pro vlastní potěšení, prebendy nebo z přesvědčení, ale protože cesta zpět už neexistovala (Emanuel Moravec byl v tomto směru smutnou výjimkou).
Mnohaletému poválečnému věznění tak unikli vlastně jen dva lidé z řad vysokách politiků protektorání éry: premiér Eliáš byl nacisty popraven a prezident Hácha zemřel dřív, než se na něm stihla revoluční společnost vyřádit. (…)
Lit.: Hlavatý, Pavel: „Strávili jsme nádherný den na Krymu.“ Fenomén propagandistických cest organizovaných nacisty. In web ČRo Plus, 20. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Také v roce 1942 pokračovaly v nacistické režii propagandistické cesty vybraných jedinců z protektorátu na okupovaná východní území. Účel byl jasný: přivézt si domů patřičně ideologicky podbarvené dojmy a zkušenosti a podělit se o ně s posluchači.
V archivu Českého rozhlasu se dochoval rozhovor redaktora Josefa Cincibuse jednak s kolaborantskými novináři Rybou a Wernerem, jednak se zástupcem „prostého dělnictva“. Tyto rozhovory byly žánrem samy o sobě. Mluvit s aktivistickými novináři nebyl pro Cincibuse jistě žádný med, ale přesto mají rozhovory až dadaistický nádech.
Oba šéfredaktoři kolaborujících českých novin si například pochvalují, jak se jim cesta vydařila a co všechno stačili za 18 dní vidět: Kyjev, Charkov, Sevastopol a Oděsu. „Strávili jsme nádherný den na Krymu,“ dodává jeden z nich. „Mohli jsme se podívat do obce, toulat se, vidět, co kdo chtěl, promluvit si s obyvatelstvem a přečíst si vyhlášky.“ (…)
Lit.: Kindlová, Veronika: Přílet K. H. Franka. Jak skončil jeden z nejmocnějších mužů protektorátu? In web ČRo Plus, 25. květen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vysoký, velmi štíhlý, s výraznými rysy, hustými vlasy a skleněným okem – tak vypadal Karl Hermann Frank. Patrně nejvýznamnější mocenská figura v Protektorátu Čechy a Morava.
Pocházel z Karlových Varů, kde se živil jako knihkupec. Někde tam prý také získal odpor k Čechům. Právě při rvačce s českými kluky měl totiž údajně přijít o oko.
Po první světové válce Frank podporoval německou iredentu a zapojil se do politického života. V roce 1935 za dostal za Sudetoněmeckou stranu do parlamentu. Patřil k vůdčím postavám nacistického hnutí, za což byl po vytvoření župy Sudety odměněn funkcí vedoucího župní organizace NSDAP a zároveň získal vysokou hodnost v SS.
Opravdu velkou kariéru mu přinesl až Protektorát Čechy a Morava. Stal se velitelem policie, říšským sekretářem úřadu protektora a postupně také generálem Waffen-SS. (…)
Lit.: Štráfeldová, Milena: Druhá světová válka končí, v rozhlasu promlouvají Truman i Stalin. In web ČRo Plus, 26. květen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Druhá světová válka má dva konce: zatímco v Evropě skončila 8. května 1945, Japonsko kapitulovalo až 2. září na palubě americké válečné lodi Missouri v Tokijském zálivu.
Toho dne promluvili do rozhlasu i dva vůdci stále ještě formálně spojeneckých velmocí druhé světové války: Harry Truman a Josif Stalin. Z obsahu těchto dvou projevů se dal při pozorném poslechu už poznat odlišný ideový tón obou protagonistů a politiky, kterou budou v příštích letech zastávat.
Zatímco americký prezident Truman se díval spíš do budoucnosti, Stalin oslovil své posluchače „soudruzi“ a jeho projev se v mnohém podobal spíš ideologickým projevům burcujícím ve prospěch zájmů socialismu a komunismu na celém světě.
Rozdílný přístup USA a Sovětského svazu k osvobozeným územím se ostatně projevil v poválečných letech celkem jednoznačně. Pokud si porovnáme území osvobozená Američany, čekala je hospodářská pomoc ve formě Marshallova plánu, demokratický politický vývoj a poválečná prosperita. (….)
Lit.: Kindlová, Veronika: Domy po Němcích osidlovali Češi z domova i ze světa. Někteří loupili, jiní se učili pěstovat chmel. In web ČRo Plus, 27. květen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Konec druhé světové války znamenal pro více než 2,5 milionu československých Němců nucené opuštění domovů a odsun na německá, popřípadě rakouská území. Československá republika ovšem stála před úkolem zaplnit vylidněné pohraničí.
A to rozhodně nebyl snadný úkol. Téměř okamžitě po skončení války začala vláda vyzývat obyvatele, aby šli osídlit pohraničí. Byty, domy a hospodářství po Němcích vyháněných v rámci tzv. divokého odsunu se zaplňovaly. Zprvu živelně, od léta už vcelku organizovaně.
Lit.: Kindlová, Veronika: Zábava v časech protektorátu. „Když vám dochází chléb, musíte přitlačit na hry,“ komentuje historik. In web ČRo Plus, 24. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Sestry Allanovy, Zdena Vincíková, Kamil Běhounek, R. A. Dvorský – hvězdy swingové hudby, jejichž popularita za protektorátu vůbec neklesla navzdory válečným poměrům, spíš naopak.
Z této popularity ovšem vyplývaly i úkoly, které nešlo dost dobře odmítnout. Protektorát a jeho obyvatelé tu nebyli od toho, aby pro Německo bojovali na frontě, ale aby dodávali Říši co nejvíc průmyslových výrobků a především zbraní.
Vzhledem ke stále častějšímu nedostatku všech běžných životních potřeb, hlavně potravin, dával ovšem režim čím dál větší důraz na zábavu. Tak byl v říjnu 1942 například orchestr R. A. Dvorského povolán na jakousi kulturní brigádu – pobavit zaměstnance pražské továrny Aero.
„Když vám dochází chléb, musíte přitlačit na hry,“ říká historik Lukáš Kašpar, autor knihy Český hraný film a filmaři za protektorátu. Připomíná také, že nejen hudba, ale i kino bylo za protektorátu vítaným zdrojem zábavy. Vstupenky byly vcelku levné a na filmy z protektorátních dob se koneckonců díváme dodnes, jsou oblíbeným repertoárem televizních stanic. (…)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku