Dál nikdo nic neví aneb Danse Macabre (2019)

Přidal: Premek |

Leden 16, 2020

Jan Komárek. Radiodokumentární esej je vícehlasem o konečnosti lidského života ve kterém autor spolu se svými protagonisty hledá způsoby, jak umenšit strach z neznáma a jak i ve smrti zaslechnout zprávu o životě.

Natočeno 2019. Premiéra 16. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h). Repríza 19. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14.00 hodin); 11. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.

Lit.: Komárek, Jan: Dál nikdo nic neví aneb Danse Macabre. Rozpravy a přástky na téma smrt a také o tom, co bude potom… In web ČRo 3 Vltava, 16. leden 2020 (článek). – Cit.: Nikdo si neumí představit konec všeho. Není to naše pozemská zkušenost. Náš život přece neustále běží kupředu… a hlavně: je, my jsme jím a on je všude kolem nás. A stejně tak je všude kolem nás smrt, která ale zůstává za oponou.

Už jsem se přehoupl přes vrchol kopce a nezbývá mi nic jiného, než vykročit směrem dolů. Ze svého místa vidím, že na druhé straně nevidím nic. Dole na úpatí se stmívá a na okraji louky pozvolna vzlíná mlha, která kousek dál houstne. Je to bílá, neprůhledná stěna, ve které se tu a tam matně rýsují obrysy postav. Jsou to ti, kteří sestoupili dolů přede mnou, kráčejí dál a mizí. Žádný z nich se nevrátil. To je asi vše, co vím o smrti. Je to obraz.

Výběr lidí, kterým kladu otázky je náhodný. Na intuitivní náhodu věřím. Věřím v cílenou nahodilost náhody. Protože ani náhodné setkání není úplná náhoda… vždy zde hraje roli naše inklinace, zaměření, magnetismus, náš způsob vnímání… Ti lidé se zde náhodně sejdou, aniž by se navzájem znali. Sejdou se v tomto radiodokumentu, v tomto pořadu, v tomhle zvukovém tvaru a říkají, co si myslí. Možná říkají i to, co si myslí, že si myslí, ale třeba si to zcela nemyslí. Třeba jen vyjadřují svá přání a svoji skrytou touhu, aby věci nějak, nějakým, jakýmkoliv způsobem pokračovaly. Nějak, někudy, něčím, v něčem, v někom… Protože nikdo nechce tmu a nic.

Je v tom i určitá pospolitost, v té touze po nějakém pokračování.

Je v tom pocit společenství života. A co ti za zdí, co by na to řekli? Je nám dobře… Je to tady nádherné, zbavili jsme se těla a hmotných statků, zbavili jsme se závislosti na věcech, možná i na lidech a na životě… a nyní si užíváme lehkost bezčasí a absolutní svobodu… (…)

Radiodokument