Příběhy 20. století – Eva Pilarová (2020)

Příběhy 20. století dnes zaznamenaly životní osudy zpěvačky Evy Pilarové, která minulý týden (14. března) zemřela ve věku 80 let. Jejího pohřbu se mohli účastnit jen nejbližší kvůli šířící se virové nákaze. Tato dáma si však zaslouží naší pozornost. Jejímu příběhu se věnuje Mikuláš Kroupa.

Natočeno 2020. Premiéra 22. 3. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.) k úmrtí E. Pilarové.

Lit.: Kroupa, Mikuláš: Eva Pilarová se před smrtí omluvila: Chovala jsem se zbaběle, stydím se. In web ČRo Plus,  22. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Měla jsme strach a byla jsem zbabělá. Přiznávám se k tomu. Neměla jsem takovou odvahu jako Marta, kterou hluboce obdivuji,“ řekla Eva Pilarová, která se stejně jako např. Karel Gott stala v roce 1977 tváří tzv. Anticharty. Chtěla prý v tom chmurném normalizačním období jen rozdávat radost.

(…) Estébáci jí ale nevěřili, proto nesměla vystupovat na Západě. Nejčastěji koncertovala doma, v SSSR a na Kubě. V životě prožila zdrcující chvíle. Krátce po porodu syna ji opustil manžel, který emigroval do Německa. V roce 1973 uhořeli během leteckého neštěstí její přátelé a hudebníci z kapely, když se vraceli z jejího koncertu na Kubě. Pilarová také netušila, že je obklopena udavači, kteří na ni donáší zprávy z jejího intimního života. Jeden z práskačů ji dokonce dostal před soud, který jí uložil roční podmínku.

Za valutové machinace dostala slavná zpěvačka roční podmínku, přítele zavřeli

Státní bezpečnost ji poprvé vyslýchala v roce 1962, když do západního Německa emigroval její manžel, kontrabasista Milan Pilar. Křičeli na ni, aby jmenovala osoby, kteří o útěku věděli. Eva jim nedokázala odpovědět. Její muž ji opustil bez jediného slova ve chvíli, kdy se jim narodil syn. Eva se zhroutila.

Státní bezpečnost na ni v té době založila osobní svazek pod krycím jménem Zpěvačka. Ukončila ho v roce 1965 po jejím odsouzení. Na Evu Pilarovou donášeli udavači mezi hudebníky z divadla Semafor, udávali ji i sousedé. Svazek uložený v Archivu bezpečnostních složek obsahuje mnoho nestoudných, často intimních, urážlivých a závistivých pomluv o údajných milostných avantýrách a sklonech k alkoholu.

Estébáci o ní píší jako o nedůvěryhodné osobě se sklony k neukočírovatelné lásce ke všemu americkému. Soudruzi jí kvůli tomu sebrali pas, zakázali vycestovat na koncerty a jazzové soutěže do západních zemí. Na základě udání provozního ředitele Semaforu ji Městský soud v Praze v roce 1965 podmínečně odsoudil na rok za údajné „valutové machinace“.

Koupila od zahraničních studentů německé marky a předala je svému příteli a zpěvákovi divadla Semafor Pavlu Sedláčkovi, který legálně vycestoval do Německa a pořídil si z bazaru auto Fiat. Sedláček byl za toto odsouzen na 18 měsíců do vězení a odseděl si je na Borech, auto mu soudruzi zabavili.

Zpíváním zachránila maminku, rudoarmějec ji chtěl znásilnit

Eva Pilarová se narodila roku 1939 jako jedináček do katolické rodiny krejčího a švadleny. Žili v Brně, kde její tatínek provozoval krejčovský salon. Když se v dubnu 1945 přiblížili k Brnu rudoarmějci, otec je odvezl k tetě do malé jihomoravské vesnice Morkůvky.

Mylně se domníval, že tudy ruští vojáci z 2. ukrajinského frontu velitele Malinovského nepůjdou: „Teta dostala příkazem, že musí vzít na byt jednu sovětskou vojandu, které jsme říkali báryšňa. A tahle báryšňa hezky zpívala a naučila mě ruskou písničku. Až po letech jsem zjistila, že to byla ruská hymna.

A tahle ruská hymna svým způsobem zachránila maminku. Sousedku tam totiž vyhmátli ruští vojáci a znásilnili ji. Přišli pak do toho sklepa, kde jsme se ukrývali, tatínkovi sebrali hodinky a všechno možné a pak šli k mamince. Bylo mi necelých šest let a já si v té dětské hlavince uvědomila, že ten voják mluví tou řečí, jakou mě ta paní naučila zpívat. Stoupla jsem si před něj a spustila: ‚Sajuz něrušimyj…‘ Voják začal brečet, vzal mě do náruče, obcházel se mnou dvorek a už se nikomu nic nestalo,“ vzpomíná Eva Pilarová.

Po válce se rodina vrátila do Brna. Každou neděli chodili do kostela sv. Martina na bohoslužbu, kde Eva zpívala ve sboru první sóla. Jejího výjimečného talentu si všiml i učitel hudby na základní škole František Lýsek a přijal ji do Brněnského dětského sboru, který založil a vedl. Sbor často natáčel v rozhlase, kde Eva zpívala sóla i dvojhlasy: „Už tehdy mě zpěv hodně bavil. Když mě jednou vzali rodiče na americký film Zasněžená romance, zaujala mě v něm kapela Glenna Millera a ten jeho swing. Někde tam se zatnul drápek, který mě dodnes nepustil,“ vzpomínala Eva Pilarová roz. Bojanovská. (…)