Toulky po Brdech 1/?? (2020-2022)

Přidal: Premek |

Srpen 25, 2020

Redaktorka Kateřina Dobrovolná vás společně se zakladatelem se spisovatelem Tomášem Makajem zavede na více i méně známá místa této chráněné krajinné oblasti.

Připravil ČRo Plzeň. Premiéra 1. dílu 21. 7. 2020 (ČRo Plzeň – ČRo Karlovy Vary, 11:35 h.; 4 min.).

Obsah: 1. Těžký kulomet, pravěké nože, nebo třeba koutní hrnec na vás čekají v Muzeu Středních Brd. Pokud jste se rozhodli poznávat Brdy, Muzeum Středních Brd ve Strašicích by mohlo být dobrým výchozím bodem. – 2. Dříve ráj pytláků, dnes domov vodního ptactva. Na první pohled nepříliš nápadná lokalita na okraji brdských lesů byla v minulosti častým terčem pytláků. V současnosti se rybník Tisý jeví jako ideální místo pro relaxaci. Premiéra 28. 7. 2020. – 3. Hrad, na který padl hněv Karla IV. V Brdech se nachází jedno z nejstarších tvrzišť, a tím je Vimberk. Premiéra 4. 8. 2020 – 4. Zde měl vyrůst český Manchester. Kraj krále železnic, tak dnes můžeme nazývat oblast na Podbrdsku, kde v minulosti „vládl“ železnicím Bethel Henry baron von Strousberg. Jak to všechno bylo? Premiéra 11. 8. 2020 – 5. Brdy oplývají legendami, najdete tu Hejkala i hejhálka. Představíme-li si hejkala, vybaví se nám především lesní strašidlo v podobě zarostlého lesního muže, které vydává prapodivné zvuky. Jenže brdský Hejkal takový nebyl. Premiéra 18. 8. 2020

Kříž U Panny Lídy. Premiéra 31. 3. 2022 (ČRo Plzeň, 3 min.).

Lit.: Dobrovolná, Kateřina – Makaj, Tomáš: Brdy oplývají legendami, najdete tu Hejkala i hejhálka. In web ČRo Plzeň, 18. srpen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Koho nebo co má znalec Brd na mysli, když řekne: „Sejdeme se u Hejkala?“ To se dozvíte v reportáži Kateřiny Dobrovolné.

Představíme-li si hejkala, vybaví se nám především lesní strašidlo v podobě zarostlého lesního muže, které vydává prapodivné zvuky. Jenže brdský Hejkal takový nebyl. I když je pravda, že byl obrostlý mechem. Jednalo se o buk, který rostl nedaleko tvrziště hradu Vimberk.

Místo setkávání

Památný strom byl starý něco málo přes 200 let, když jej před několika lety zlomil nápor vichřice. Tehdy se odlomila vzrostlá koruna, která dosahovala do výšky více než 30 metrů. Buk byl právě kvůli ní chráněn již od roku 1985. Obvod kmene činil 428 cm. Dřevokazná houba zakončila život velikána, jenž sehrál zajímavou roli v takzvaných dostaveníčcích.

V době, kdy nebyla koruna ještě poničena, bylo možno na stromě spatřit vyryté iniciály MK, které patřily Karlu Mikulíkovi ze Strašic. Ostatní iniciály se vázaly také k mlynářské rodině Mikulíků.

Před I. světovou válkou se pod ním velmi často setkávala strašická mládež. Tomu nasvědčovaly i nápisy vyryté do kmene. V době, kdy nebyla koruna ještě poničena, bylo možno na stromě spatřit vyryté iniciály MK, které patřily Karlu Mikulíkovi ze Strašic. Ostatní iniciály se vázaly také k mlynářské rodině Mikulíků a dá se říci, že to byla jejich poslední setkání před vypuknutím I. světové války, z níž se někteří nevrátili. Bohužel je dnes tento svědek dávných setkání už jen torzem, které pomalu splývá s okolní přírodou. (…)

Lit.: Dobrovolná, Kateřina: Nebohá Lída: Tak dlouho se o ni přetahovali, až ji roztrhli v půli. In web ČRo Plzeň, 31. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: V Brdech najdeme mnoho míst se zajímavým příběhem. Za jedno z nich můžeme jistě označit studánku a kříž, kde se říká U Panny Lídy, případně U Paní Lídy.

„U cesty vedoucí ze Svaté Dobrotivé na Obecnici stojí zhruba 600 m od vrchu Hejlák litinový kříž. Je na něm nápis U Panny Lídy. Právě zde se v minulosti zastavovali poutníci směřující po známé svatohorské cestě,“ sdělil na úvod vedoucí Muzea Středních Brd Tomáš Makaj.

Poměrně brutální legenda se pak váže ke studánce na protější straně silnice: „V minulosti byla v okolí květnatá louka, kde se usídlila panna Lída. Ta se věnovala lidovému léčitelství, sbírala a sušila byliny a žila zde po celý rok. Všimli si jí dva mniši, kteří za ní docházeli z nedalekého augustiniánského kláštera Svatá Dobrotivá. Mnichům, shodou okolností dvojčatům, se Lída líbila netušili, že za ní chodí i ten druhý. Jednoho dne se u panny Lídy sešli oba dva. Začali se o ni hádat a přetahovat, až nakonec došlo k tomu, že jí roztrhli v půli,“ popsal hrůznou pověst se špatným koncem muzejník, který dále pokračoval:

„Tělo nebohé dívky hodili do zdejšího potůčku, který se od té doby nazývá Červený potok, právě podle krve panny Lídy. Celý tento strašlivý výjev byl namalován na obrázku na starém dubu, který časem zestárl a zcela ztrouchnivěl ve 20. století.“ (…)

Radiodokument