Pražský Maharal 1/2 (2009)

Připisuje se mu oživení umělého člověka z hlíny, takzvaného golema. Příběh o golemovi nakonec našel své stvárnění nejenom v literatuře, ale i na filmovém plátně a v televizi. Maharal, známý též jako Der Hohe Rabin Loew (vysoký rabín Löw), byl nejenom rabín a talmudista, ale i moralista a matematik a výjimečný učenec, který ovládal i sekulární vědy. Mezi jeho přátele patřil např. Tycho de Brahe. Byl vynikajícím pedagogem, který ovlivnil i nežidovský svět (spekulativně například i J. A. Komenského). Maharal byl originální filozof, ze kterého čerpal chasidismus, ale i moderní sionismus.

Maharal pocházel z významné rodiny sídlící ve Wormsu. Jeho otec, Becalel ben Chajim, byl švagram poznaňského rav Jicchaka Klaubera, dědečka Šlomo Lurii. Maharalův starší bratr, Chajim ben Becalel, a jeho dva mladší bratři, Sinaj a Samson byli také významní učenci.

Od roku 1553 do roku 1573 byl vrchním zemským rabínem (Landesrabbiner) Moravy v Mikulově (Nikolsburg), odkud odešel do Prahy. V Praze založil ješivu nazvanou Klaus a pořádal společná studia Mišny, jíž věnoval mimořádný význam. V roce 1564 sepsal stanovy pražské Chevra Kadiša. V Praze pobýval do roku 1584, kdy se vrátil zpět na Moravu, kde působil jako rabín až do roku 1588 (podle jiných tento čas strávil v Poznani). Do Prahy se podruhé vrátil v roce 1588 a 3. adaru 5352 (16. února 1592) se setkal s císařem Rudolfem II. (obsah schůzky není znám – snad se týkala jejich společného zájmu o alchymii). Krátce nato Maharal opět opustil Prahu a stal se vrchním rabínem v Poznani. Na potřetí se vrátil do Prahy, když byl zvolen vrchním rabínem, kterýžto post zastával až do své smrti.

Ačkoli v Praze strávil pouze část svého života, je zde pohřben a v židovské literatuře je vždy nazýván מהרל מפראג – „Pražský Maharal“ což je akronym pro Moraynu HaReav Judah LOEW ben B’zalel – náš učitel Judah LOEW syn B’zalela.