Tygří kožich Zdeňky Walló (2006)

„Jednou přišla na její adresu do Československého rozhlasu veliká bedna. Byla jako trezor, uvnitř vyplechovaná. A v ní byla krásná, vydělaná, měkká a nádherně barevná kůže tygra. Skutečného tygra. A psaní od posluchače-krajana odněkud snad z Bengálska nebo z Austrálie, já už dneska nevím. Psal srdečně a děkoval paní Walló za radost, kterou mu přináší její hlášení ze starého domova. Zdeňka potom opravdu ten tygří kožich nosila a budila v něm v Praze pravou senzaci. Nechtěla budit senzaci, to ne. Ale nechtěla také pokazit radost dárci té veliké tygří kůže. No a tak když byl kožich ušit, dala se v něm vyfotografovat, a obrázek, vlastně obrázky, krajanovi do té země tygrů s poděkováním poslala.“

Po druhé světové válce se oblíbená hlasatelka bohužel k rozhlasovému mikrofonu nevrátila. Život Zdeňky Walló, která byla židovského původu, předčasně skončil v koncentračním táboře. Její památku dnes připomíná deska, která je věnovaná obětem druhé světové války, na pražské budově Českého rozhlasu. (…)

Lit.: Mašková, Tereza: Zdenka Walló. In web ČRo, 17. duben 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zdenka Walló patřila k vůbec prvním rozhlasovým redaktorkám v Československu a její hlas ohlašující: „Haló! Praha, Brno, Bratislava, Košice, Moravská Ostrava a Praha – Strašnice. Přejeme dobrý večer a vysíláme zprávy Československé tiskové kanceláře,“ si ve 30. letech minulého století oblíbili posluchači po celém světě. Perfektně ovládala angličtinu, němčinu a francouzštinu, působila proto v redakci vysílání do zahraničí. Kvůli svému židovskému původu musela Walló se vznikem protektorátu rozhlas opustit, o několik let později zahynula ve vyhlazovacím táboře. (…)