Příběhy 20. století – Vladimír Lakva (2021)

Přidal: Premek |

Prosinec 19, 2021

V dnešních Příbězích 20. století se Adam Drda věnuje osudům dvou selských rodů, postižených v padesátých letech komunistickou kolektivizací. Lakvovi z Bohuňovic na Hané byli označeni za kulaky a vyhnáni z domova, podobně jako hospodáři Dobrovolní z Ratibořic na Vysočině.

Natočeno 2021. Premiéra 19. 12. 2021 (ČRo Plus, 20:05 h.; 49 min.).

Lit.: Lucuk, Vít – Drda, Adam: Otec se strašně bál. Už to nebylo jako před kriminálem. Příběh selské rodiny Vladimíra Lakvy. In web ČRo Plus, 19. prosinec 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Když se otec po sedmi letech vrátil z Jáchymova, nebyla s ním pořádná řeč. O tom, co prožil ve vězení a na nucené práci, skoro nemluvil… Vůbec toho moc nenamluvil… A měl pořád strach, dům zamykal už v pět hodin odpoledne,“ vzpomíná Vladimír Lakva mladší, potomek sedláků z Bohuňovic na Hané, jimž je věnována část nových Příběhů 20. století.

Lakvovi jsou jedna ze zhruba čtyř tisíc rodin, které se staly obětí tzv. rozkulačování během nucené kolektivizace v Československu v 50. letech.

Vladimír Lakva mladší se narodil 20. června 1942 v Bohuňovicích jako první (a jediné) dítě Vladimíra a Marie Lakvových. V té době jeho otec převzal rodinné hospodářství, cca dvanáct hektarů polností a zchátralou usedlost. Dům měl doškovou střechu, dovnitř zatékalo, v roce 1949 se tedy Vladimír Lakva starší pustil do rozsáhlé přestavby. Značně se při tom zadlužil, navíc se musel starat o matku Aloisii a slepého bratra (v roce 1945 mu vypálil oči výbuch, neobratně zacházel s municí, která se v kraji povalovala po válce). Vladimír mladší si pamatuje, že rodiče museli od rána do večera dřít, aby dokázali umořovat dluhy. Hospodařili postaru, neměli traktor, ale koně, mlátičku si museli půjčovat.

V Československu už rok vládla KSČ a podle vzoru sovětských kolchozů byla v zemi zakládána jednotná zemědělská družstva (JZD), v nichž měli skončit všichni sedláci. Tak jako v jiných vsích, i v Bohuňovicích obcházeli místní partajní funkcionáři soukromé hospodáře a přesvědčovali je o výhodách kolektivního vlastnictví.

Téměř nikdo se svých polností a zvířat nechtěl dobrovolně vzdát, Vladimírův otec se s agitátory několikrát dostal do sporu. Komunistický aparát zareagoval na nechuť sedláků tím, že soukromníkům nadiktoval vysoké povinné odvody (všeho, co z jejich statků vzešlo). (…)

Radiodokument