Vinohradská 12 – První spor vlády a prezidenta (2023)

Přidal: Premek |

Duben 25, 2023

Matěj Skalický. Editace Lucie Korcová. Sound design Damiana Smetanová. Rešerše Marcela Blažková. Hudba Martin Hůla.

Hovoří Silvie Lauder, redaktorka Respektu.

Natočeno 2023. Premiéra 25. 4. 2023 (ČRo Plus, 10:10 h.; 23 min.).

Lit.: Skalický, Matěj: První spor vlády a prezidenta. Proč Česko potřebuje Istanbulskou úmluvu? In web ČRo Plus, 25. duben 2023 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: První spor prezidenta a vlády. Důvod? Ratifikace dávno podepsané Istanbulské úmluvy proti násilí na ženách. Část kabinetu Petra Fialy chce finální potvrzení odložit. Petr Pavel nerozumí proč a žádá vysvětlení. (…)

Lit.: Jochová, Jana: Stížnost na vysílání Českého rozhlasu. In web ČRo, říjen 2023 (stížnost). – Cit.: Aliance pro rodinu podává stížnost na vysílání Českého rozhlasu. Stížnost se týká pořadu Vinohradská 12 ze dne 25.4. 2023, vysílaného v čase 10:06 na Českém rozhlasu Plus. Český rozhlas porušil své povinnosti dle zákona zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu (zákona o rozhlasu). Moderátor ve zmiňovaném pořadu Českého rozhlasu vedl rozhovor se Silvií Lauder, redaktorkou Respektu. Hlavním tématem rozhovoru byla případná ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí, taktéž známá jako Istanbulská úmluva. Paní Lauder ve svých odpovědích jednoznačně podporovala přijetí Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí a několikrát se negativně vymezila vůči odpůrcům Úmluvy a bagatelizovala výhrady názorových oponentů Istanbulská úmluva však svým obsahem vyvolává mnohé, racionálně podložené pochybnosti. Moderátor pořadu Vinohradská 12 ale přesto nijak paní Lauder neoponoval, a to i v případě jednoduše zpochybnitelných argumentů uváděných ze strany redaktorky Lauder. V důsledku tohoto selhání tak pořad nesplňoval povinnosti dle výše zmíněného zákona. Dle našeho právního názoru tým rozhlasových novinářů pod vedením Matěje Skalického připravující pořad Vinohradská 12 vysílaný ve veřejnoprávním rozhlasovém vysílání na ČR Plus a dostupný online nesplnil povinnost vysílat vyvážené informace prosté zvýhodňování názorů jednotlivých skupin ve společnosti a tím porušil zákonnou povinnost ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) a b) zákona o rozhlasu. Konkrétně se pak nedostatky projevily v následujících případech. Čtyři minuty po zahájení vysílání moderátor položí hostu otázku, kterou ji vybízí ke komentování odporu ministrů KDU-ČSL vůči Úmluvě. Silvie Lauder kritizuje ministry za KDU-ČSL, že mezi nimi není zástupce resortů, kterých se Úmluva týká. Z toho důvodu dochází paní Lauder k závěru, že kritika nemá obsahový základ a degraduje pak ministry zemědělství či životního prostředí za to, že se tímto tématem zabývají. Moderátor ale nepřipomenul, že KDU-ČSL má vicepremiéra a ministra resortu práce a sociálních věcí Mariana Jurečku. Ministerstvo práce a sociálních věcí má ve své gesci i péči o rodinu, které se Úmluva nepochybně dotýká (§ 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.) Tuto skutečnost považujeme za elementární selhání moderátora, který nezmínil evidentní mezeru v argumentaci paní Lauder, která mohla lehce uvést posluchače v omyl. V tomto bodě moderátor selhal v poskytování objektivních informací dle § 31 odst. 2 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání.

V průběhu celého pořadu prakticky neoponuje výrokům Silvie Lauder a jeho otázky směřují k podpoře jejího pohledu. Například přibližně v čase 6:40 stopáže se moderátor paní Lauder dotáže, zda u ní panuje podezření, že odpůrci Úmluvy dokument ani nečetli. Kvůli stejně jednostrannému vyznění výkonu moderátora v celém pořadu tak porušuje § 31 odst. 3 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, jelikož jednostranně zvýhodňuje názory jednotlivé skupiny veřejnosti vůči jiné. Ke konci celého vysílání Silvie Lauder prohlásí, že k opozici k Úmluvě neexistuje jediný v realitě opřený důvod, proč bychom ji neměli ratifikovat. Moderátor v daný moment a ani dříve však ze své iniciativy jediný možný důvod, kterým by ji mohl oponovat, ačkoliv argumentace odpůrců je veřejně známá a dostupná. Sylvie Lauder v průběhu času uvedla, že existují 3 kategorie odpůrců ratifikace Istanbulské úmluvy. V první kategorii jsou jen úplní šílenci. V druhé kategorii argumenty, které zní jako rozumné, ale neopírající se o skutečnost. V třetí kategorii jsou dle Lauder „relativně legitimní, příčetné argumenty”. Ty ovšem ve spolupráci s moderátorem nijak oproti dvěma původním vůbec netematizuje a moderátor pouze ve stručnosti uvádí: „Třebaže to zasáhne do českého práva, bude se měnit české právo” Moderátor ani Silvie Lauder netematizovala skutečně seriózní a vážné výhrady uplatňované například z akademické obce. Lze příkladmo uvést argument zavedení definice pojmu,,gender” do českého právního řádu, který radikálně mění aktuální náhled českého právního právního řádu chápajícího koncept pohlaví a genderu pouze v binární kategorizaci (viz čl. 4 odst. 3 Istanbulské úmluvy: „Ustanovení této úmluvy, obzvláště pak opatření zaměřená na ochranu práv obětí, budou implementována bez diskriminace na jakémkoli základě, například pohlaví, genderu, rasy, …”). Zároveň tým prostřednictvím moderátora nezmínil skutečnost, že samotné znění mezinárodní smlouvy bylo z oficiálního a právně závazného znění anglického a francouzského přeloženo do českého jazyka již třikrát, přičemž v oblasti pojmu gender došlo k výrazným odchylkám od originálního znění ve FJ a AJ. . Odpůrci ratifikace taktéž tematizovali problematiku migrace a azylu, které se Istanbulské úmluva taktéž dotýká ve svých článcích 59, 60 a 61. Extenzivně definovaným podmínkám pro udělení azylu a omezením zásady non-refoulement v azylovém právu. Předmětem dlouhodobé debaty je taktéž ideologické pojetí samotné preambule této mezinárodní smlouvy, které sice není právně závazné, ale jedná se o interpretační nástroj pro orgány, které budou jednotlivé články aplikovat a jehož se budou adresáti této mezinárodní smlouvy domáhat. V preambuli Istanbulské úmluvy je uvedeno, že násilí na ženách má strukturální povahu a toto násilí je jedním z klíčových společenských mechanismů, jež ženám vnucují podřízené postavení vůči mužům: „S vědomím, že násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženamí, jenž vedl k nadřízenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji.

S vědomím, že násilí vůči ženám jakožto násilí genderově podmíněné má strukturální povahu a toto násilí je jedním z klíčových společenských mechanismů jež ženám vnucují podřízené postavení vůči mužům;”. Moderátor ponechává na redaktorce Respektu, jaké argumenty od svých odpůrců si vybere a jak se s nimi vypořádá, čímž vytváří prostor pro jednostranné zvýhodňování jedné názorové skupiny a neposkytuje objektivní a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů. I další skladba pořadu je tendenční, například přehrání komentáře od vládní zmocněnkyně pro lidská práva paní Laurenčíkové (bývalé členky Strany zelených, vzděláním speciální pedagožka), která rovněž Úmluvu jednoznačně podporuje. Žádný odpůrce ze strany vládní exekutivy prostor nedostal. Naopak v pořadu získali prostor jen samí příznivci ratifikace Istanbulské úmluvy. Když se autoři pořadu rozhodli umístit do vysílání citaci ř odpůrce Úmluvy, tak to učinili způsobem, který zdůrazňoval slova paní Lauder. Když Lauder označila část komentářů za zcela šílených, byl k rozhovoru připojen jí zmíněné kázání monsignora Piťhy, které se uskutečnilo v rámci duchovního programu, nikoliv jako vyjádření politika nebo experta v rámci politické diskuse. Nad motivací týmu pořadu Vinohradská 12 nebudeme spekulovat. Nicméně zařazením jediného záznamu obsahující kritiku Istanbulské úmluvy do pořadu, kterým bylo kázání, nikoliv akademický nebo politický příspěvek, lze interpretovat jako snahu o bagatelizaci kritiky a redukce kritiky na nábožensky založené a pomatené šílence. Jedná se o velmi nebezpečný trend karikování, který vnáší do veřejnoprávního média vyznění až nepřátelské a narušující soužití pluralitní společnosti, kde jsou zastoupeny i církve a náboženské společnosti. V rámci pořadu již zazněl jen komentář podporující ratifikaci Istanbulské úmluvy ze strany advokáta Daniela Bartoně, který oběti násilí zastupuje. Žádný příslušník jiný příslušník advokátního stavu s opačným názorem prostor nedostal. Stejně tak v pořadu zazněl jen úryvek profesorky Koldinské, která je taktéž právničkou a přívrženkyní ratifikace Istanbulské úmluvy. Opět nikdo z akademické sféry z opačného názorového spektra prostor nedostal, ačkoliv takoví lidé existují a jejich záznamy lze získat. Dalším krátkým příspěvkem, který dokresloval jednostrannost informování o Istanbulské úmluvě byla Veronika Ježková, právnička organizace proFem. Dalším, kdo byl v pořadu citován byla oběť domácího násilí a prezident Petr Pavel. Ani jeden není odpůrcem ratifikace Istanbulské úmluvy. Autoři pořadu se tak tak dopouští jednostranného zvýhodňování určitého názoru. Je nepochybné, že samotní autoři budou hovořit o tom, že Český rozhlas ve svém celku dává prostor i názorovým odpůrcům ratifikace prostřednictvím jiných pořadů, a především formou zpravodajství. Toto tvrzení je krajně problematické, jelikož názorovým odpůrcům dává ČRo prostor pouze v pořadech typu Pro a proti. V databázi ČRo jsme nebyli schopni nalézt jediný pořad, který by byl takto tendenční a jednostranný ve prospěch odpůrců ratifikace Istanbulské úmluvy jako v případě Vinohradské 12 ze dne 25. 4. 2023.

O to smutnější je tato neprofesionální práce provedena ve výkladní skříni české veřejnoprávní tvorby Podcastu Vinohradská 12, který se těší mezi posluchači vysoké míře důvěry, jelikož, jak samotný Český rozhlas o pořadu v popisku uvádí: „Zpravodajský podcast je veřejnoprávní služba pro všechny, které zajímá domácí i světové dění a chtějí kontext, podrobné informace a pochopit souvislosti.”5 Zároveň je pořad Vinohradská 12 pravidelně oceňován jako podcast roku (v letech 2020, 2021 a 2022). Na produkci pořadu se podílí tým lidí. Tento konkrétní pořad připravoval tým lidí, editaci zajišťovala Lucie Korcová, rešerši: Marcela Blažková a podcast v textu zajišťovala Tea Veseláková. Moderátorem pořadu je Matěj Skalický. Silvie Lauder je známá svými názory, kdy podporuje progresivní náhled na společenská, kulturní a rodinná témata. O to závažnějším selháním je nepřipravenost moderátora a celého týmu Z těchto důvodů žádáme od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, aby vyslovila porušení povinností Českého rozhlasu a udělila příslušnou sankci.

Lit.: Matouš, Ondřej: Vyjádření Rady ČRo. In web ČRo, 24. 10. 2023 (vyjádření). – Cit.: Vážená paní Jochová, obdrželi jsme Vaši stížnost na pořad Vinohradská 12 vysílaného na stanici Český rozhlas Plus. Radní Českého rozhlasu se s obsahem relace detailně seznámili. O stanovisko jsme rovněž požádali zástupce vedení Českého rozhlasu, vypracoval ho ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu Ondřej Suchan.

Poté si na základě tvrzení Ondřeje Suchana, že posluchačům Českého rozhlasu je ve vysílání nabízena rozmanitost názorů k této problematice, Rada Českého rozhlasu vyžádala doplnění o konkrétní příklady zastoupení osob s oponentním postojem. I toto doplnění je přiloženo k naší odpovědi.

Radní Českého rozhlasu považují stanovisko Ondřeje Suchana za fundované a vyčerpávající, v postupu Českého rozhlasu jsme neshledali žádná porušení zákonných norem, především pak zákona o Českém rozhlasu a kodexu Českého rozhlasu.

Můžeme polemizovat s touto částí stanoviska Ondřeje Suchana: „Paní Lauder se snažila posluchači vysvětlit, že námitky ministrů KDU-ČSL nemají podstatu v kompetencích jimi řízených rezortů, ale jedná se o námitky podmíněné stranickou ideologií, což zcela správně podpořila relevantními fakty, která logicky navazují na respondentkou dříve uvedený závěr.“ V ní Ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu Ondřej Suchan použil své hodnotící stanovisko k postoji paní Lauder, což mu podle našeho názoru nepřísluší.

Lit.: Suchan, Ondřej: Vyjádření vedení ČRo ke stížnosti pí Jany Jochové ze společnosti Aliance pro rodinu ohledně podcastu Vinohradská 12 ze dne 25. 4. 2023. In web ČRo, 24. 10. 2023 (upřesnění k odpovědi) – Cit.: Od začátku roku jsme ve zpravodajských i publicistických pořadech zachytili všechny významné posuny kolem tzv. Istanbulské úmluvy (Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí). Zveřejnili jsme výsledky průzkumu pro Český rozhlas o vztahu respondentů k úmluvě*, mapovali jsme názory na úmluvu v poslaneckých klubech (tentýž odkaz níže), popsali jsme, jak se některé kluby štěpí právě na vztahu k dokumentu Rady Evropy. Především v pořadech Pro a proti na Plusu opakovaně daly najevo odmítavý postoj k úmluvě Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) a její lidovecká kolegyně Nina Nováková (proti pirátským političkám Kláře Kocmanové a Markétě Gregorové a vládní zmocněnkyni pro lidská práva Kláře Šimáčkové Laurenčíkové). Prostor dostal Tomáš Zdechovský, rovněž z KDU-ČSL, ve Dvaceti minutách Radiožurnálu Jitka Chalánková (za ODS a TOP09). Ze zmíněného vhledu do poslaneckých klubů jsme citovali poslance SPD Radima Fialu a Jana Skopečka z ODS, také odpůrce úmluvy. Zveřejnili jsme odkaz na odmítavé stanovisko České biskupské konference.

Lit.: Suchan, Ondřej: Vyjádření vedení ČRo ke stížnosti pí Jany Jochové ze společnosti Aliance pro rodinu ohledně podcastu Vinohradská 12 ze dne 25. 4. 2023. In web ČRo, 24. 10. 2023 (odpověď) – Cit.: Radě Českého rozhlasu byla doručena stížnost Jany Jochové, která zastupuje Alianci pro rodinu z.s. IČO: 72088060, se sídlem Platnéřská 191/4, 110 00 Praha 1 (dále jen jako „stěžovatel“). Předmětem stížnosti je údajné porušení povinností Českého rozhlasu v souvislosti s pořadem Vinohradská 12 odvysílaným dne 25. 4. 2023 na stanici Český rozhlas Plus (dále jen jako „pořad“). Stěžovatel konkrétně tvrdí, že odvysíláním pořadu došlo k porušení § 2 odst. 2 písm. a) a b) z.č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu a dále pak § 31 odst. 2 a 3 z.č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen jako „ZRTV“).

Předně považujeme za vhodné vymezit charakter pořadu Vinohradská 12. Program ČRo Plus vysílá záznam podcastu, který ČRo primárně předkládá veřejnosti na svých internetových stránkách a v digitálních aplikacích. Tento formát ČRo vymezuje jako zpravodajství v souvislostech. V popisu pořadu je na webových stránkách Českého rozhlasu https://www.irozhlas.cz/vinohradska12 uvedeno: „Zpravodajský podcast je veřejnoprávní služba pro všechny, které zajímá domácí i světové dění a chtějí kontext, podrobné informace a pochopit souvislosti. Záleží jen na vás, kdy se chcete do tématu ponořit – po cestě z práce, při běhu, ranní kávě nebo kdykoli jindy.“ Pořad Vinohradská 12 je pak v souladu s Kodexem Českého rozhlasu možné zařadit pod aktuální publicistiku (viz čl. 6.4 Kodexu). Tradičním příkladem aktuální publicistiky jsou např. rozhovory, investigativní pořady, diskuse, spotřebitelské magazíny atd.

Shrneme-li předmětný pořad co do obsahu, pak jeho tématem byla Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dále jen „Istanbulská úmluva“), kterou Česká republika podepsala dne 12. května 2016, ale ke dni vysílání pořadu dosud neratifikovala. Téma je pak rámováno prohlášením prezidenta České republiky Petra Pavla, ve kterém se jasně postavil za ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pořad má za cíl posluchači přiblížit podstatu názorového střetu mezi prezidentem republiky, který zastává jasný názor pro ratifikaci Istanbulské úmluvy, a to v kontrastu k postoji Vlády České republiky, který ke dni odvysílání pořadu lze označit za spíše váhavý. Vzhledem k mnoha nepravdivým či minimálně diskutabilním tvrzením, která se ve veřejném prostoru objevují ve vztahu k Istanbulské úmluvě, pak pořad nabízí posluchači pohled na Istanbulskou úmluvu prostřednictvím rozhovoru moderátora Českého rozhlasu se Silvií Lauder, která se tímto tématem dlouhodobě zabývá.

Vymezení pořadu jako aktuálně publicistického je pak zcela zásadní pro hodnocení, zda mohlo dojít jeho odvysíláním k porušení výše zmíněných ustanovení právních předpisů. Publicistické pořady obecně, a pořad Vinohradská 12 nevyjímaje, si kladou za cíl kromě určité sumy informací poskytnout posluchači (slovy zákona informací zpravodajského charakteru) představovat i subjektivní názor na dané téma. Může se jednat o subjektivní moderátorův názor či názor respondenta – hosta v daném pořadu. Stěžovatel zcela pomíjí smysl a podstatu rozdílu mezi zpravodajským a publicistickým pořadem, neboť smyslem zpravodajství je tedy výlučně veřejnost nezaujatě informovat, teprve cílem publicistiky veřejné mínění ovlivňovat (nikoli však manipulovat). Zájem na rozlišování obou žurnalistických odvětví je v pravém slova smyslu veřejný, neboť pouze kvalitním zpravodajstvím informovaná veřejnost je s to činit si na mediálně zprostředkované události názor, případně se k určitému publicistikou prezentovanému názoru kvalifikovaně přiklonit (cit. rozsudek NSS 3 As 6/2010). Účelem publicistiky je pak informace komentovat a hodnotit, adresáty vysílání pak „získávat, přesvědčovat a vybízet“. Je důležité si uvědomit, že při poslechu publicistiky pak posluchač ví, že neslyší je sumu faktů, ale i jejich autorské hodnocení, jehož obsahem je velmi často subjektivní a osobité stanovisko, s nímž se může, ale také nemusí ztotožnit. Vždy je ale nezbytné, aby posluchač věděl, že poslouchá názorovou žurnalistiku, což je v daném případě splněno.

Pokud se týká námitky, která spočívá v tom, že moderátor neuvedl informaci o tom, že KDU-ČSL má ve vládě ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku, pak tato námitka je zcela irelevantní. Paní Lauder se snažila posluchači vysvětlit, že námitky ministrů KDU-ČSL nemají podstatu v kompetencích jimi řízených rezortů, ale jedná se o námitky podmíněné stranickou ideologií, což zcela správně podpořila relevantními fakty, která logicky navazují na respondentkou dříve uvedený závěr.
Další námitka stěžovatele spočívá v údajné nedostatečné oponentuře moderátora, čímž mělo ze strany Českého rozhlasu dojít k porušení povinnosti stanovené v § 31 odst. 3 ZRTV. Tuto námitku považujeme rovněž za neopodstatněnou, neboť toto ustanovení je třeba vykládat v souladu s ustálenou judikaturou, kdy zákaz jednostranného zvýhodňování se má vztahovat na celek vysílaného programu. Jedná se o pokyn organizovat vysílání publicistických pořadů tak, aby jednotlivé pořady byly často angažované, kritické a názorově vyhraněné, samozřejmě vždy při zachování objektivity a pravdivosti sdělení o faktech, avšak ve svém celku vytvářely pestrou a z hlediska názorového spektra společnosti reprezentativní kombinaci, podporující co nejširší a nejotevřenější diskusi o společensky relevantních tématech (viz rozsudek NSS 7 As 23/2010). Tento požadavek zákonodárce Český rozhlas plní tím, že v rámci jiných pořadů, které se tímto tématem také zabývají, nechává zaznít i opačné názory či další kontext související s otázkou ratifikace Istanbulské úmluvy viz například pořady: Ranní Plus ze dne 21. 6. 2023, Dvacet minut Radiožurnálu vysílaný i na ČRo Plus dne 21. 6. 2023, Pro a proti ze dne 15. 2. 2023. I v aktuálním červnovém zpravodajství zaznívá, co mají odpůrci úmluvy proti tomuto dokumentu. V této souvislosti je vhodné dodat, že Istanbulská úmluva je mezinárodní lidskoprávní smlouvou a aktem Rady Evropy upravujícím práva žen v oblasti ochrany před násilím. Klade si za cíl zejména chránit ženy před veškerými formami násilí a dosáhnout prevence, stíhání a potlačení násilí vůči ženám a domácího násilí a rovněž přispět k eliminaci veškerých forem diskriminace žen. S ohledem na záměrné dezinterpretace a zveličení bez podkladu v textu úmluvy, je nutné vnímat úlohu Českého rozhlasu ještě naléhavěji, neboť jeho povinností jako média veřejné služby je stát vždy na straně lidské důstojnosti a základních lidských práv a svobod. Moderátor klade v průběhu celého pořadu respondentce dotazy, jejichž účelem je poskytnout posluchači možnost získat na věc nezávislý názor a širší rozhled v problematice. Pokud stěžovatel vytýká neuvedení informace o překladu z jiných jazyků, pak se nedomníváme, že by neuvedení této informace mohlo mít za následek takové zkreslení faktů, které by mohlo vést k tomu, že by odvysíláním předmětného pořadu došlo k porušení zásady objektivity a vyváženosti. K tomu je pak nutné navíc zdůraznit, že požadavky objektivity a vyváženosti kladené zákonem jsou u publicistických pořadů nižší než u zpravodajských (viz rozsudek 10 As 100/2020).

Stěžovatel ve své stížnosti několikrát opakuje výtku, jejíž podstatou je, že v pořadu je nabízen pouze jeden pohled zastánkyně Istanbulské úmluvy. Jak je již výše uvedeno, jedná se o publicistický pořad, jehož účelem je informace hodnotit a komentovat. Příkaz dodržovat zásadu objektivity a vyváženosti v publicistických pořadech nelze vykládat tak, že v nich mají zaznívat bezbarvé, opatrnické a hyperkorektní názory (viz rozsudek NSS 7 As 23/2010). Paní Lauder v pořadu shrnula argumenty oponentů, posluchači bylo zcela zřejmé, že se jedná o téma, které v sobě soustřeďuje různé názorové proudy, což je koneckonců i základním tématem daného pořadu, který je zarámován do sporu mezi prezidentem republiky a vládou. Posluchač není nucen s respondentkou souhlasit a může si na věc učinit vlastní názor. Pro utvoření samostatného názoru je pak posluchači ve vysílání předmětného programu dána dostatečná příležitost a opora v uvedených faktech a rozmanitosti názorů, jejichž četnost vychází i z poměru zastoupení zastánců a odpůrců úmluvy ve společnosti.

Na závěr shrnujeme, že nepovažujeme stížnost za opodstatněnou a máme za to, že Český rozhlas odvysíláním předmětného pořadu nijak nepochybil.