Nezdvižená opona aneb Opery, které zůstaly nedokončené (2023)

Přidal: Premek |

Duben 25, 2023

Dokončit či nedokončit…? – Odpověď zřejmě bude vždy nejednoznačná… prostě: Jak se vám líbí… Libor Dřevikovský představuje operní torza Mozartova, Beethovenova, Blodkova, Smetanova a Lisztova.

Natočeno 2023. Premiéra 1. 5. 2023 (ČRo D-dur, 20:00 h.) v cyklu Speciály na D-dur.

Lit.: Dřevikovský, Lukáš: Nezdvižená opona aneb Opery, které zůstaly nedokončené. In web ČRo D-dur, 25. duben 2023 (článek) – Cit.: Dokončit či nedokončit? Rezolutní stanovisko, které vyslovil v dopise z června 1877 Bedřich Smetana v reakci na prosbu Marie Blodkové, vdově po skladateli Vilému Blodkovi, aby dokončil fragment jeho opery Zítek, je naprosto logické a má své opodstatnění. Je to názor vyhraněného tvůrce, vědomého si originality každého svého díla, ale také respektující jedinečnost a původnost díla jiného tvůrce. Na straně druhé je v dějinách hudby nemálo děl, která zůstala nedokončená a zásahem druhých se poté úspěšně prosadila v koncertním nebo operním repertoáru (Mozartovo Requiem, Offenbachovy Hoffmannovy povídky, Mahlerova 10. symfonie aj.).

Určitě je rozdíl, realizuje-li fragment nějakého díla (pakliže je svým torzovitým rozsahem vůbec pro to vhodné) současník dotyčného skladatele, který takříkajíc je hudebně-stylově „in“ (F. X. Süssmayr – W. A. Mozart: Requiem) anebo jde-li o realizaci časově velmi vzdálenou od doby vzniku díla (D. Cook – G. Mahler: 10. symfonie), kdy realizátor, zpravidla skladatel a muzikolog v jedné osobě, se „vrací do doby vzniku“ díla a po důkladném obeznámení s originální hudbou konkrétního skladatele následně přistoupí ke stylové rekonstrukci fragmentu.

Zcela jinou kapitolou jsou pak např. hudební retroparafráze, přetavení fragmentů či jejich kombinace s moderní hudbou na principech „dialogů“ atp. (např. L. Berio: Reendering na skici Schubertovy 10. symfonie). Ale to bychom otevírali zcela jinou kapitolu. Takže k čemu „rekonstrukce nedokončených skladeb“, skladeb, které sami velcí tvůrci opustili z nejrůznějších důvodů, vlastně jsou, když jde v zásadě o „nepůvodní hudbu?“

Jaký je pak tedy vlastně smysl této činnosti, na jejímž konci je neautentická, domnělá skladba, vzniklá na základě fragmentárních záznamů a zásahů někoho zcela jiného a mnohdy i z časově velmi vzdálené doby? Badatelský přístup opírající se pouze o dostupná autentická fakta – a to v jakémkoliv oboru – nemá příliš rád různé „alternativní přístupy“ založené na „co by bylo, kdyby to jinak bylo…“ anebo v našem případě na „dokončených hypotetických dílech“. Jednou z možných odpovědí na smysl této činnosti může být snaha o poznání toho, o čem všem konkrétní skladatel při komponování přemýšlel, co všechno zaznamenal, co kromě dokončených a uzavřených děl ještě zamýšlel vytvořit a jak (by) se jeho tvorba (asi) vyvíjela. (…)

Radiodokument