Portréty – Jurij Andropov: Mezi Brežněvem a Gorbačovem (2013)

Přidal: Premek |

Září 16, 2024

První ze sovětských generálních tajemníků, který nastoupil po zesnulém Leonidu Iljiči. Připravil David Hertl.

Hovoří historik a publicista Jan Adamec a autor.

Natočeno 2013. Premiéra 18. 4. 2013 (ČRo Plus, 49 min.). Repríza 16. 9. 2024 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus.

Lit.: Hertl, David: Jurij Vladimirovič Andropov. In web ČRo Plus, 18. duben 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Devátý únor roku 1984 připadl na čtvrtek. Rudé právo zveřejnilo rozsáhlý článek tehdejšího armádního generála a zároveň ministra obrany Martina Dzúra. „USA a NATO připravují válku,“ napsal Dzúr.

Hned v úvodu se odvolával na projev generálního tajemníka Ústředního výboru KSSS a předsedy prezídia Nejvyššího sovětu Jurije Vladimiroviče Andropova: „Toto období se vyznačuje konfrontací dvou zcela protichůdných světových názorů – socialismu a imperialismu, konfrontací, jejíž intenzita a ostří nemají obdoby v celém poválečném období.“ Takhle Andropov skutečně uvažoval, takový v posledních měsících svého života byl. To slovo „byl“ je důležité – v den, kdy článek vyšel, Jurij Vladimirovič Andropov zemřel.

Doba „mezi Brežněvem a Gorbačovem“ (1982 – 1985) měla v dohasínajícím Sovětském svazu zvláštní pojmenování: pětiletka pyšných pohřbů. Mezi léty 1980 až 1985 zemřeli tři generální tajemníci (Brežněv, Andropov a Černěnko) a další tři vysocí představitelé moci (Kosygin, Suslov a Ustinov).

Právě vysoký věk a rychlé úmrtí po několika měsících v nejvyšší funkci způsobily, že Andropov i jeho nástupce Černěnko jsou vnímáni jen jako prodlužování agonie, jako další ze starců, jejichž jediným úkolem bylo pouze držet moc nad celým impériem a jeho klientskými státy. Jenže tak jednoduché to není – a v případě Andropova to ani neplatí. Jeho pověsti tvrdého muže odpovídá patnáct let (1967-1982) zastávaná funkce šéfa všemocného sovětského Výboru státní bezpečnosti (KGB). Také jeho rozhodující podíl na úspěchu sovětského vojenského zásahu v roce 1956 v Maďarsku a aktivní vystupování v srpnu 1968 ve věci Československa nevěstily nic dobrého. A přesto – nebo právě proto. Už koncem sedmdesátých let totiž Andropovovi analytici signalizovali svému šéfovi vážné ekonomické problémy Sovětského svazu. Informace měl nejspíš i lepší, než jeho tehdejší nadřízení. (…)

Radiodokument