Věčně zachmuřený chlap (2010)

Přidal: Přemek |

Září 12, 2010

Petr Haničinec ve vzpomínkovém pořadu. Připravil Jan Herget.

Vzpomínají Radoslav Brzobohatý, František Filip, Olga Waló, Hana Kofránková, Josef Henke a Tomáš Töpfer.

Natočeno 2010. Premiéra 12. 9. 2010 (ČRo 2 Praha, 52 min.). Repríza 17. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) v cyklu Léto rozhlasových legend; 30. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Pozn.: V programu ČRo 2 Praha původně avizováno pod názvem „Petr Haničinec“.

Pozn. 2: Použity ukázky z rozhlasové hry Proměna, melodramu Vodník, pořadu Divadla Viola Povedený tatínek a já, TV seriálů Dobrá voda, Cirkus Humberto, Synové a dcery Jakuba Skláře, Já, Claudius a další.

Lit. Herget, Jan: Věčně zachmuřený chlap. In web ČRo, září 2010 (anotace). – Cit.: Věčně zachmuřený chlap – Petr Haničinec. Tak se jmenuje nový dokument ČRo 2 – Praha věnovaný významnému českému herci. 15. září by oslavil své 80. narozeniny. Jeho práci v divadle, před televizní kamerou i rozhlasovým mikrofonem připomene pořad Jana Hergeta, který nově vznikl právě u příležitosti umělcova jubilea. Uslyšíme ho od 17:05 hodiny…

Na herce, který se do paměti diváků zapsal jako věčně zachmuřený představitel mužných charakterních rolí zavzpomínají kolegové a přátelé: „Hráli jsme Krále Krysu a Péťa před představením povídá: „Radku, zemřel mě táta, dej na mě bacha.“ A ve hře byly situace, kdy on vzpomíná na Ameriku a na rodiče a najednou ten Péťa nemohl mluvit. A věděl, že já to za něj všechno řeknu. Asi za půl roku se stalo totéž mě. A stala se tatáž situace, kdy jsem zase já nemohl mluvit a Péťa okamžitě zaskočil text a situaci zachránil. To je důkaz profesionality a parťáctví na jevišti,“ říká Radoslav Brzobohatý, kolega z Vinohradského divadla.

Ukázky nejen z rozhlasového archivu připomenou nejznámější role Petra Haničince v seriálech Dobrá voda, Dcery a synové Jakuba skláře nebo Cirkus Humberto. Chybět nebude ani legendární dabingový výkon v seriálu Já, Claudius. Petr Haničinec se také celý život věnoval poezii: „Ten hlas byl magický a on ty verše říkal tak z gruntu poctivě jako chleba. Že se nezaposlouchával do svého vlastního hlasu. A co měl jako zvláštní devizu, on uměl takovou tu zamáčknutou slzu, to překonané dojetí. Někdy jsem ho podezírala, že to má na posluchače nazkoušené, ale ne, byla to pravda,“ vzpomíná režisérka Hana Kofránková. Na sklonku života prodělal Petr Haničinec vážnou autonehodu a trápily ho zdravotní potíže. I přes to ale znovu stanul na jevišti.

Lit.: Němec, Tomáš: Mám-li být upřímný, tenhle dokument se mi nelíbil. In Facebook, 31. 7. 2017 (status). – Cit.: Slyšel jsem ho už po druhé nebo po třetí, ale jenom proto, že v té době na jiných stanicích ČRo jsem nenašel nic, kam bych přecvakl. Kromě toho jsem měl mokré ruce, protože jsem myl nádobí. Tenhle dokument trpí tím, čím trpí většina dokumentů mladších rozhlasáků či studentů rozhlasové tvorby. Byl sestříhán jen z rozhovorů a zvukových ukázek. Pro člověka, který nezná hlasy v ukázkách se vyskytující, je poslech komplikovaný. Chybí průvodní slovo nebo komentář autora a občasné sdělení, kdo hovoří. V televizi je to zřejmé, protože tam dají titulek. To v rozhlase nejde. V této souvislosti bych rád znovu upozornil na skvělý dokument o Janu Kačerovi, který běžel v témže čase na Dvojce minulý týden. To je jasný a srozumitelný rozhlasový dokument, se všemi náležitostmi, který podle mě má mít rozhlasový dokument. Jeho autorkou byla Šárka Skaláková. Berte to jako můj názor, jako názor posluchače a nikoli odborníka na rozhlasové dokumenty.

Radiodokument