Osudy – Eva Fuková 1/5 (2011)

Přidal: Přemek |

Říjen 18, 2011

Rozhlasové vzpomínky české fotografky. Připravila Marina Feltlová. Technická spolupráce Miloš Kot.

Natočeno 2011. Premiéra 10. – 14. 10. 2011 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 5 x 30 min.). Repríza 30. 6. – 4. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: Feltlová, Marina: Osudy fotografky Evy Fukové. In web ČRo, říjen 2011 (článek + ukázka). – Cit.: Fotografka Eva Fuková je význačnou osobností české umělecké scény druhé poloviny 20. století. Se svým manželem, výtvarníkem Vladimírem Fukou, patřila do skupiny sdružené kolem Jiřího Koláře, která silně ovlivnila umělecký vývoj v poválečném Československu. V roce 1967 manželé Fukovi emigrovali do Spojených států a jejich dílo bylo u nás na dlouhá léta uvrženo do zapomnění. K jejich rehabilitaci došlo až po roce 1989. Od roku 2002 Eva Fuková opět žije v Praze.

Fotografka Eva Fuková patří k význačným osobnostem české umělecké scény druhé poloviny 20. století. Už prostředí, z kterého vzešla, bylo velmi tvůrčí a inspirativní. Jejím otcem byl akademický malíř František Podešva, maminka Marie byla spisovatelkou a překladatelkou. V jejich spořilovském domě se pořádaly pikniky a vinobraní, na nichž se scházela vybraná umělecká společnost. K častým hostům patřil literární kritik František Kovárna, filmový kritik Antonín Brousil, taneční teoretik Emanuel Siblík, spisovatelé Egon Hostovský, Jan Čarek, Josef Knapp a další.

Po studiu na střední grafické škole se Eva Fuková začala blíže seznamovat s fotografií ve studiu Miro Bernata. Po válce pak nastoupila na Akademii výtvarných umění, kde poznala svého budoucího manžela, výtvarníka Vladimíra Fuku. Oba se v té době stýkali s umělci sdruženými kolem Jiřího Koláře. K jejich blízkým přátelům patřili Emanuel Frynta, Kamil Lhoták, Jan Hanč, Zdeněk Urbánek či Josef Schwarz-Červinka, s nimiž se pravidelně scházeli, vyměňovali si deníky, vydávali časopis Magáč a v umění a pábení hledali únik z bezútěšné reality komunistického Československa 50. let.

V roce 1967 manželé Fukovi spolu s dcerou Ivankou emigrovali do Spojených Států, kde Vladimír začal působit jako ilustrátor a Eva si našla místo v newyorském Metropolitním muzeu. Do Československa se Eva Fuková poprvé vrátila až v roce 1978, rok po manželově smrti, dříve jí návštěvy vlasti nebyly umožněny. Totalitní režim zároveň zlikvidoval veškeré zmínky o jejím i Fukově uměleckém působení. K jejich rehabilitaci došlo až po roce 1989.

V Americe se Eva Fuková jako fotografka úspěšně prosadila, vystavovala, získala umělecké stipendium a řadu ocenění. Věnovala se zejména velkoformátovým fotografiím, kolážím a multiplážím. K definitivnímu návratu do Česka se odhodlala až po smrti svého druhého manžela, v roce 2002.

Její vzpomínky si můžete poslechnout v rozhlasovém cyklu Osudy, který stanice Vltava vysílá od 10. do 14. října. Pořad připravila Marina Feltlová.

Radiodokument