Osudy – Yuriko Kuronuma 1/5 (2012)

Přidal: Přemek |

Únor 23, 2012

Rozhlasové vyprávění japonské houslistky, která více než půl století spojuje svým uměním a působením nejméně tři kulturní světy: japonský, český a mexický. Připravila Eva Ocisková. Technická spolupráce Tomáš Gsöllhofer.

Natočeno 2012. Premiéra 20. – 24. 2. 2012 (5 x 30 min.). Repríza 11. – 15. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Lit.: Ocisková, Eva: Osudy japonské houslistky Yuriko Kuronumy. In web ČRo 3 Vltava, 16. únor 2012 (článek). – Cit.: V roce 1958 vypsala československá vláda stipendium pro čtyři japonské studenty – tři muzikanty a jednoho filologa. Byli mezi prvními, kteří mohli z Japonska vycestovat po 2. světové válce. Do Prahy tehdy přiletěla i osmnáctiletá japonská houslistka Yuriko Kuronuma. Pětidílné osudy připravila Eva Ocisková za technické spolupráce Tomáše Gsöllhofera.

AMU absolvovala úspěšně v roce 1962, vzápětí byla pozvána i na mezinárodní festival Pražské jaro. V Praze se stihla zamilovat a provdat, a to za mexického studenta, antropologa, archeologa, textilního inženýra. Svůj domov si nakonec vybrali v Mexiku. Během své kariéry Yuriko Kuronuma natočila řadu snímků pro náš rozhlas – jejím klavírním partnerem byl legendární Alfred Holeček, skladatel Jiří Jaroch jí věnoval svou Koncertantní symfonii pro housle a orchestr, spolupracovala se Symfonickým orchestrem Čs. rozhlasu a dirigentem Aloisem Klímou, hostovala na mezinárodním festivalu Pražské jaro.

Miluje hudbu Antonína Dvořáka, o němž napsala knihu pro japonské děti a věnovala ji svým přátelům, Smetanovu kvartetu. Kniha byla vydána už nejméně dvacetkrát a těší se stále velké popularitě. Před dvaatřiceti lety založila a stále vede Akademii Yuriko Kuronuma. Jednou ze současných uměleckých hvězd, která se zrodila pod jejím pedagogickým vedením, je houslista Adrian Justus.

Největším překvapením rozhlasových vzpomínek Yuriko Kuronumy bude nejen to, že neuslyšíme překlad vyprávění v japonštině, ale její půvabnou češtinu, kterou studovala před padesáti lety a rozhodně neměla příležitost jí později běžně hovořit. Fascinující je její srdečnost, bezprostřednost, humor, její upřímná okouzlení místy, která před půl stoletím důvěrně znala a která se jí pohotově vynořují z paměti, podnětné jsou její postřehy změn, jež by nám neměly zevšednět, inspirující je její nestranné vidění „vzdálených“ kultur – japonské, české, evropské, mexické.

Radiodokument