Pan Korbes (2014)

Radek Malý. Minutová hra – pohádka podle bratří Grimmů.  Mistr zvuku Radek Veselý. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Produkce Radka Tučková. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Lukáš Hlavica.

Osoby a obsazení: vypravěč (Petr Pelzer).

Natočeno 2014. Premiéra  1. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 17:40 h.). Repríza 25. 12. 2014.  K poslechu zde.

Text hry:

Byli jednou (jeden) kohoutek a (jedna) slepička a těm se zachtělo vyjet si spolu na výlet. Tak kohoutek postavil pěkný kočár se čtyřmi červenými koly a zapřáhnul do něj čtyři myšky.

„Co říkáš, slepičko? Povedl se mi ten kočár?“ chvástá se kohoutek.

„To víš, že povedl, obzvláště ta kolečka jsou krásná!“ lichotí mu slípka.

Oba si vylezli nahoru a už jedou. Netrvalo dlouho a potkali kočku. Ta na ně mňoukla: „Kampak se to vezete?“ A kohoutek radostně zvolal:

Vesele teď jede se
do domu pana Korbese!

„Mňau, a vzali byste mě s sebou?“ lísala se kočka. Kohoutek jí na to řekl: „Proč ne? Jen pojeď!“ A slepička dodala: „Ale sedni si dozadu, abys vepředu nepřepadla.“
Potom takhle potkali ještě mlýnský kámen, taky vajíčko, kachnu, špendlík a nakonec jehlu. Všichni se s nimi chtěli svézt, a tak jeli. Ale každého zvlášť kohoutek vždy znovu upozornil:

Nehněte se z místa,
ať rudá kolečka zůstanou čistá.
Kolečka, svištěte,
myšičky, pištěte,
vesele teď jede se
do domu pana Korbese!

Když konečně k panu Korbesovi přijeli, pan domácí nebyl doma. Myšky tedy zavezly kočár do stodoly. Kohoutek se slepičkou vylétli na bidlo, kočka si zalezla do krbu, kachna vyskočila na rumpál u studny, vejce se zavinulo do ručníku, špendlík se zapíchnul do polštářku na židli a jehla vyskočila na postel, hup, rovnou do polštáře. Mlýnský kámen se odvalil nade dveře.

Tu konečně přišel pan Korbes domů. Chce si rozdělat oheň, přistoupil tedy ke krbu. Ale vtom chrst! Kočka mu vmetla do obličeje popel. Pospíchá ke studni a chce se umýt, avšak tu šplouch! Kachna mu stříkla vodu do obličeje. Chce se osušit ručníkem, ale najednou prsk! Vajíčko se vymotalo ven, puklo a dočista panu Korbesovi zalepilo oči. Ten si z toho leknutí potřeboval sednout, ale jen co usedl na svou židli, pích! Špendlík ho popíchal. To už se pan Korbes rozzuřil a smýknul sebou vyčerpaný na postel. Jenže to nevěděl, co ho tam čeká – jen položil hlavu na polštář, jehla ho pobodala tak, že se rozkřičel a chtěl utéct do širého světa. Když ale probíhal domovními dveřmi, svalil se na něj mlýnský kámen a dočista ho zabil.

Tenhle pan Korbes musel být jistě (nějaký) náramně zlý člověk, že takhle dopadl.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)