Lost in Praha (2008)

Přidal: rickie |

Květen 31, 2008

Martin Becker a Jaroslav Rudiš. Původní rozhlasová hra psaná v němčině. Redakce Natalie Szallies. Hudba KAFKA (= Jaromír Švejdík a Ondřej Ježek). Režie Thomas Wolfertz.

Osoby a obsazení: Terese (Jule Böwe), Tomas (Samuel Finzi), Bohumil Hrabal (Vadim Glowna), kapela Kafka (Jaromír 99 & The Bombers), Schaffner (Axel Gottschick), Geldwechsler (Ivan Robert), Jara (Martin Kusenda), Paul (Mark Oliver Bögel), Frl. Bürstner (Irm Hermann), Rentnerin (Hanna Seiffert), Dönermann (Ozan Akhan), Kellner (Bernhard Bauer), Reiseführer (Joachim Dvorak), Touristenführer (Joa Kater).

Natočeno a produkce – WDR Kolín nad Rýnem v roce 2008 (stereo, 53 min.). Premiéra 1. 4. 2008 (WDR 1 Live, Köln am Rhein, 23:00 hod.). 1. repríza 26. 5. 2008 (WDR 3, 23:05 hod.). Ke stažení zde.

Pozn.: In Prag soll alles besser werden. Tomas, Mitte 30, hat genug von seinem frustrierenden Leben als Lehrer in Berlin. Kurzerhand bricht er alle Brücken ab, um in der „Goldenen Stadt“ neu anzufangen – obwohl er Prag nur aus der Literatur kennt. Seine ehemalige Schülerin Teresa begleitet ihn spontan. Frisch verliebt ziehen sie gemeinsam durch die Stadt, von einer Touri-Attraktion zur nächsten, was Teresa schnell auf die Nerven geht. Ihr Ding sind eher die Kneipen und Punkkonzerte, mit denen wiederum Tomas nichts anfangen kann. So verlieren sich die beiden im Prag der Gegenwart: Tomas in seinen Touristenträumen, wo Franz Kafka und der Golem sich auf der Karlsbrücke gute Nacht sagen, Teresa im prallen Leben, in den Bars und Clubs einer pulsierenden Metropole. Während Teresa mit dem Punksänger Jara um die Häuser zieht, landet Tomas mit unerklärlichen Magenschmerzen im Krankenhaus Bulovka – und hat plötzlich einen prominenten Zimmernachbarn: den berühmten tschechischen Schriftsteller Bohumil Hrabal. Nur ist der eigentlich seit über zehn Jahren tot … „Lost in Praha“ ist Prag in echt: Den Touristenklischees werden reale O-Töne aus Prag und reale tschechische Musik entgegengesetzt. (anotace)

Lit.: Gregor, Jan: Klasika na baru. Česká rozhlasová hra chytá druhý dech. In web Respekt, 20. 6. 2010 (článek). – Cit.: (…) Osloven byl i spisovatel Jaroslav Rudiš, který přiznává, že si rozhlasovou tvorbu vyloženě oblíbil a že ho těší, že se v ní v poslední době dělají zajímavé věci. A pochvaluje si spolupráci jak s autorem ceněného Vojcka Alešem Vrzákem, se kterým loni připravoval svůj text Salcburský guláš, tak s Petrem Mančalem, který připravoval četbu na pokračování z Rudišova Nebe nad Berlínem. Autorův populární debut současně zdramatizovali i tvůrci německého WDF. Pro obří rozhlasový kolos z Kolína nad Rýnem napsal předloni společně s lipským kamarádem a kolegou Martinem Beckerem původní hru nazvanou Lost in Praha.„V Německu je pro autory práce pro rozhlas důležitým zdrojem příjmů,“ říká Rudiš. Za premiérové uvedení příběhu o dvou německých outsiderech, kteří se v české metropoli pokoušejí najít lásku, sami sebe a smysl života, si s Beckerem dohromady přišli na necelé4000 eur, přičemž stejná částka skončí tvůrcům na kontě při každé repríze. Šestého července se chystá už pátá.

Stáhni to

Ekonomické podmínky jsou u německého rozhlasu přece jen nesrovnatelné: zvuky Prahy se natáčely u nás, dvě písničky speciálně pro hru natočila spřízněná Rudišova kapela The Bombers. A když Rudišův nakladatel Joachim Dvořák jen tak nanečisto namluvil turistického průvodce po Praze, ostřílenému režisérovi Thomasu Wolfertzovi se jeho ztvárnění tak zalíbilo, že mu zaplatil letenku do Kolína nad Rýnem a svěřil mu roli doopravdy.

Nejdůležitějším lákadlem pro fanoušky mluveného slova je dnes všude na světě podcast, tedy možnost stáhnout si hru do svého přehrávače. „V Německu bylo Lost in Praha k dispozici ke stažení měsíc,“ říká Jaroslav Rudiš. Některé pořady mají dnes na kontě více stažení než posluchačů naživo. Český veřejnoprávní rozhlas dává možnost legálně si jako stream pustit rozhlasovou hru do týdne po uvedení. Výjimky tvoří dramatizace děl autorů, od jejichž smrti uplynulo více než sedmdesát let a jsou podle autorského zákona „volná“, nebo hry autorů, kteří stahování zadarmo výslovně povolili – jako třeba Miroslav Bambušek u své hry Pryč. Platí zde analogie s hudebním či filmovým průmyslem. Cokoli se jednou objeví ve vysílání, není imunní proti pirátství. Pro menšinový žánr mohou být ale stránky, kde si fajnšmekři vyměňují tipy, jak nelegálně stahovat, požehnáním do budoucna.